1. Máme sice nový školský zákon, dle jedněch je to největší změna v českém školství od dob Marie Terezie, ale...zákon je šit horkou jehlou. Po podzimním schválení začal platit od 1. 1. 2005 už v rozběhnutém školním roce. Ředitelé škol často nevědí, jak se mají dle tohoto zákona chovat a řídit. Školy mají mít v nejbližší době své vlastní vzdělávací programy. Mám pocit, že většina škol není na takovéto změny připravena a může se stát, že skončí jen u přepisování stávajících osnov.

2. Žádná školská reforma nebude, nezmění-li se přístup státu k financování vzdělání. Stačí se podívat na odměňování učitelů vzhledem k jiným státním zaměstnancům -- viz policie, celní správa, státní správa apod. -- kde je vyžadováno často nižší vzdělání než ve školství. Vždy v lednu, když dojde ke zvýšení tarifů, se opakuje stejný jev. Zvýší se tarify, například v lednu 2005 o 17%, ale rozpočet školy zůstane téměř stejný jako v roce předcházejícím.

Výsledkem je, že dojde k plošnému snížení nenárokových složek. Od ledna došlo také ke zvýšení odměny za přesčasovou práci. Někteří ředitelé řešili tuto situaci skutečně neuvěřitelným způsobem. Učitelé, kteří mají hodně přesčasových hodin, a tudíž více práce, dostali minimální osobní příplatek, aby nebyly rozdíly v odměňování kantorů tak velké. Ředitelé škol nemají dostatek prostředků na to,aby mohli rozlišit mezi učitelem výborným, průměrným či slabým.

3..A to hlavní, žádná reforma nebude, nezmění-li se někteří učitelé. Mám na mysli ty, kteří "učí" svým rutinním způsobem stejně již deset či dvacet let, diktují dětem 45 minut monotónně látku ze svých zažloutlých příprav, jedinou metodou je pouze prostý výklad. Hodiny typu zapsat do třídní knihy, vyzkoušet a odejít. Mám na mysli ty učitele, kteří nejsou schopni pochopit, že se změnila doba, že před nimi je žák, student, který se chce ptát, chce diskutovat, chce i kritizovat, který žádá odpovědi i na velmi nepříjemné otázky.

Mám na mysli ty učitele, kteří odmítají vést s žáky diskusi třeba o způsobu své výuky. Ty učitele, kteří neumějí zapnout počítač či nevědí jak pracovat s internetem, kteří nesledují změny ve svém oboru. Ty učitele, kteří učí děti jen pro "přijímací zkoušky" a jen pro složení nějaké maturitní zkoušky. Život je mnohem komplikovanější a pestřejší. Souhlasím s tím, že nová škola by měla být zbavena encyklopedismu a učit děti více pro praktický život.

4. Co jsem vstoupil do školství, tak tvrdím stále dokola. Kdysi někdo stvořil škatulky, rozdělil učivo na jednotlivé předměty .To je špatně. Vše dohromady je vlastně jeden předmět. Jak se může student učit například o antické literatuře, aniž by věděl, kde je Řecko a Řím na mapě Evropy, jaká tam je současná situace, jaký byl tehdy historický kontext.

5. V poslední době dochází často ke slučování škol, k rušení malých vesnických škol.

Střední školy jsou svými zřizovateli, tj.většinou kraji, nuceny omezovat počty volitelných předmětů, seminářů, půlených hodin. Dochází tím sice k úspoře finančnich prostředků, ale děje se tak na úkor kvality výuky a v neprospěch dětí. Domnívám se, že aplikovat čistě ekonomická pravidla na školství může přinést krátkodobě finanční přínos, z dlouhodobého hlediska však ztrátu. Na základě odborné literatury i na základě svých zkušeností si myslím, že menší školy s rodinnou atmosférou jsou pro mentalitu dítěte i pro vytvoření dobrého učitelského kolektivu lepší než školy velké.

6. Sledujete- li pozorně vývoj ve školství, nemůže vám uniknout snaha řady městských zastupitelstev sloučit základní školy v malých městech do jednoho subjektu. O sloučení často rozhodují lidé, kteří naposledy vstoupili do školy v době svého mládí. Vytváření "jednotných" škol zavání jednak kolektivizačními tendencemi 50.let a jednak potlačuje zdravé konkurenční prostředí.

7. Myslíte si, že je správné, aby současní ředitelé škol měli tzv. malou definitivu? Tj. odvolání mohou být pouze tehdy, pokud hrubě porušují zákon, nebo po dovršení důchodového věku.

Pravidelná konkurzní řízení na místa ředitele jsou podle nového školského zákona již minulostí. Takto má vypadat demokracie ve školství? Na řadě škol dojde k zakonzervování současného stavu, kdy v čele je neschopný ředitel a drtivá většina zaměstnanců, lépe řečeno zaměstnankyň, drží ústa a krok ve strachu z avizovaného snižování počtu zaměstnanců ve školství.