5. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 9. 2005

Arthur Schopenhauer do každé knihovny

I 145 let po své smrti zůstává německý filozof a spisovatel Arthur Schopenhauer stále inspirativní, nehledě na mnohem novější texty Bohuslava Binky.  Zejména spis Eristická dialektika, čili Umění dostati v každé debatě za pravdu, je teoretickým podkladem i v diskusích, jejichž účastníci Schopenhauera nikdy nečetli. Nebo že by přece jen četli?

Jedním z Eristickou dialektikou doporučovaných triků je dovést tvrzení protivníka za jeho přirozené hranice, tvářit se, že to byl on sám, kdo takové přemrštěné tvrzení zformuloval, a pak je vítězoslavně vyvrátit. Jestli se to někomu zdá bez příkladu nesrozumitelné, jedním hned posloužím.

Milan Černý v příspěvku nazvaném Jaderná nálož do každé slušné rodiny II. polemizuje s tímto mým textem a při té příležitosti uvádí:

"Pokud by Američané měli zájem na rozvoji íránského vojenského programu, mohli mu prodat přímo vojensky využitelnou technologii typu separátorů na výrobu plutonia či dokonce nukleární zbraně ze svého obrovského arzenálu. "

Můj článek se ovšem jmenuje "Dokud jaderné zbraně vyvíjel šáh, Američané nic nenamítali", a kdybych v něm chtěl tvrdit, co mi podsouvá pan Černý - že Američané se snažili dosáhnout toho, aby Írán jaderné zbraně získal - nazval bych ho asi poněkud jinak. Já ale opravdu nikde neargumentuji, že bylo záměrem USA poskytnout šáhovu Íránu jaderné zbraně. Píšu, že šáhův Írán jaderné zbraně vyvíjel, ačkoliv podepsal smlouvu NPT (o nešíření jaderných zbraní), a ve stejné době dostával z USA dodávky jaderného paliva (93% uranu 235) pro výzkumný reaktor v Amirabádu, dodaný rovněž z USA a  schopný produkovat 600 g plutonia ročně. Nikomu z autorů, z nichž jsem čerpal, to množství plutonia legrační nepřišlo - nejspíš proto, že většina z patnácti známých izotopů plutonia je nestabilních, z hlediska využitelnosti pro výrobu jaderných zbraní se tedy liší zejména pokud jde o rozdíly v tzv. kritickém množství. Opsal jsem to z materiálů amerického Centra pro obranné informace a Mezinárodní agentury pro atomovou energii a ještě to drze přiznávám. Není to nic světoborného a každá osoba s přístupem k internetu a průměrnou znalostí angličtiny to může po mě zopakovat. V tom případě se také dozví, že výzkumný reaktor v Amirabádu je skutečně lehkovodním reaktorem, který se k výrobě plutonia pro jaderné zbraně hodí méně než reaktor grafitový. A pokud příslušná osoba bude mít trpělivost proklikat se třeba až sem, sem nebo sem, zjistí dokonce, že jde stále o největší provozovaný íránský reaktor (byť mu již táhne na čtyřicítku) a že Írán ani dnes nemá žádný grafitový reaktor, který by stál za řeč. Jediný pokusný grafitový reaktor pocházející z Číny pracuje s podkritickým množstvím štěpného materiálu a nepanují žádné dohady o tom, že by jeho dodání bylo porušením smlouvy NPT, tj. že by byl využitelný ve vojenském programu.

Takže si to shrňme: máme případy dvou po sobě následujících režimů v jedné zemi. Oba v rozporu se smlouvou NPT, kterou jsou vázány, vyvíjejí jaderné zbraně (ačkoliv bez grafitového reaktoru je to těžší než s ním) - to znamená zabývají se přepracováním vyhořelého jaderného paliva za účelem získání plutonia a zkoumají konstrukci jaderných zbraní. V jednom případě jistá velmoc známá sledováním kohokoliv kdekoliv navzdory těmto skutečnostem dál školí odborníky, dodává jadernou technologii i vysoce obohacené uranové palivo, v druhém případě má však ta samá velmoc námitky proti tomu, aby jiní dodávali jadernou technologii nade vší pochybnost civilního určení (Búšehr je energetický reaktor stejného typu jako v Temelíně), neboť se - právem - obává, že i civilní jadernou technologii lze za jistých okolností využít k výrobě jaderných zbraní...

Nic víc jsem netvrdil. Ani jsem nehlásal, že USA byly jedinou zemí, která šáhovu režimu jadernou technologii a palivo dodávala.  Naopak jsem uvedl, že stejně si počínaly i  Francie a Německo (SRN). Pan Černý tedy nemusí mávat kanadským příkladem, jestli chce ukázat, že v tom Američané nejsou sami.

Podobně vynalézavě jako u mé maličkosti si pan Černý počíná v případě pokračování své polemiky s panem Vaníčkem (můj kritizovaný text byl vlastně reakcí na její první část). Hlavní argument pana Vaníčka zněl, že zatímco potenciální íránský jaderný arsenál Američanům vadí, jiným jaderným mocnostem - jako třeba Pákistánu nebo Izraeli - naopak poskytují finanční a vojenskou pomoc.  Pan Černý se nejprve snažil tvrdit, že to je v pořádku, poněvadž Izrael, Indie ani Pákistán NPT nepodepsaly, zatímco Írán ano. Na mou námitku, že USA v jaderné oblasti spolupracovaly se šáhovým Íránem i v době, kdy NPT porušoval, odpověděl Černý odváděním pozornosti k technickým detailům výzkumného reaktoru v Amirábádu, využitelnosti různých izotopů plutonia atp. Navíc si však ve svém druhém textu dává velkou práci s vyvracením tvrzení, že USA pomáhaly s vývojem izraelských a pákistánských jaderných zbraní. Opět je to zhola zbytečné úsilí, protože pan Vaníček ani nikdo jiný na BL nenapsal byť jen jednu jedinou větu o přímé americké pomoci v pákistánském či izraelském vojenském jaderném programu. Navrch je článek pana Vaníčka prohlášen "typickým produktem evropského protiamerického myšlení", což je výhradně argument ad hominem určený k diskvalifikaci a zesměšnění oponenta, jenž měl údajně tvrdit, že jsou Spojené státy "zlé a ostudaté". Přečtěte si prosím znova celý článek pana Vaníčka. Pozastavuje se nad tím, že USA se na rozdíl od všech ostatních zemí vydávají za jediného strážce spravedlnosti a přitom se chovají nespravedlivě. Vůbec neoslavuje "mírotvorné" Němce, nerozplývá se nad "spásonosnou" misí Moskvy - třetího Říma, ani nepošilhává po "umírněných" Číňanech. Nestraní nikomu. Bere pouze USA v jejich vlastním mesiášském nároku vážně a ukazuje, jak za ním v praxi zaostávají.

Tož tak. Než si domů pořídíte jadernou nálož, sežeňte si prosím kromě Binkových vybraných spisů  taky toho Schopenhauera. Bude se nejspíš hodit častěji, než by vám bylo milé.

                 
Obsah vydání       5. 9. 2005
5. 9. 2005 Prázdné, zničené a zoufalé město
5. 9. 2005 Spád událostí mě předběhl Jindřich  Kalous
5. 9. 2005 Dovětek k mediální manipulaci -- pokus o diskusi Bohuslav  Binka
4. 9. 2005 Obří letecký most konečně zachránil oběti
5. 9. 2005 Jabloňové sady 4 Filip  Sklenář
3. 9. 2005 Bush přiznal svou chybu
3. 9. 2005 Temná tvář amerického snu?
31. 10. 2005
5. 9. 2005 Achillova pata supervelmoci Bohumil  Kartous
4. 9. 2005 Stačí tak málo, aby establishment znejistěl Jindřich  Jůzl
5. 9. 2005 Give them enough rope Štěpán  Kotrba
27. 9. 2005
5. 9. 2005 New Orleans a povodně v ČR Petr  Wagner
4. 9. 2005 Krize v Americe a rasismus v Lidových novinách Jan  Čulík
2. 9. 2005 Katastrofa v New Orleansu - vznikla v důsledku války v Iráku?
5. 9. 2005 Nové léky snižují riziko mrtvice na polovinu
5. 9. 2005 Jak být vedle Alex  Koenigsmark
5. 9. 2005 My jsme ta nová generace. My jsme Národní Socialisté! Ondřej  Slačálek
5. 9. 2005 Volby 2006: společenské elity, zlé umění přetvářky a odvaha Michal  Rusek
5. 9. 2005 Grebeníček: poločas rozpadu samce Alfa Irena  Ryšánková
5. 9. 2005 Arthur Schopenhauer do každé knihovny Karel  Dolejší
5. 9. 2005 Kyselina sírová, román, ve kterém se holocaust stává reality-show Josef  Brož
5. 9. 2005 Umění je tyranií, překrucuje skutečnost a chová se k ní jako k děvce Jan  Paul
5. 9. 2005 Vysvětlovat prospěch z umění je jako vysvětlovat zamilovanost Jiří  Holý
5. 9. 2005 Labyrint světa a Ráj grantu Filip  Sklenář
5. 9. 2005 Státní dotace jsou pro umění zhoubné Boris  Cvek
5. 9. 2005 Systém státních dotací je bojem o moc Jan  Samohýl
5. 9. 2005 Má stát dotovat umění?
5. 9. 2005 Benzín za pětatřicet Josef  Vít
5. 9. 2005 Osm rozvojových cílů tisíciletí
2. 9. 2005 Hubnoucí diety a doplňky, které opticky zeštíhlují postavu František  Schilla
5. 9. 2005 Švýcarsko mělo až donedávna velmi pragmatický a humánní postoj vůči drogám Bushka  Bryndová
5. 9. 2005 Proč zůstanu křesťanem a nestanu se muslimem Karel  Sýkora
2. 9. 2005 Kázání o pravdě Stanislav  Heczko
5. 9. 2005 Zastupitelstvo o jízdném aneb impotentní opozice Petr  Jindra, Václav  Votruba
31. 8. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
1. 9. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
2. 9. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
5. 9. 2005 Arthur Schopenhauer do každé knihovny Karel  Dolejší
5. 9. 2005 Jak být vedle Alex  Koenigsmark
5. 9. 2005 My jsme ta nová generace. My jsme Národní Socialisté! Ondřej  Slačálek
5. 9. 2005 Kyselina sírová, román, ve kterém se holocaust stává reality-show Josef  Brož
5. 9. 2005 Dovětek k mediální manipulaci -- pokus o diskusi Bohuslav  Binka
5. 9. 2005 Umění je tyranií, překrucuje skutečnost a chová se k ní jako k děvce Jan  Paul
4. 9. 2005 Krize v Americe a rasismus v Lidových novinách Jan  Čulík
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec
2. 9. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
2. 9. 2005 Jaderná nálož do každé slušné rodiny II. Milan  Černý
1. 9. 2005 Konec vše napraví? Major Zeman byl po celou dobu agentem CIA! Jan  Čulík
1. 9. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
31. 8. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
31. 8. 2005 Dokud jaderné zbraně vyvíjel šáh, Američané nic nenamítali Karel  Dolejší
30. 8. 2005 Jaderná nálož do každé slušné rodiny I. Milan  Černý