Nulový koaliční potenciál KSČM zůstal nulovým

Ostatní strany českého politického spektra daly najevo, že komunisté s tímto, daleko výrazněji konzervativním vedením jim vlastně vyhovují.

V ČSSD tak nemůže v žádném případě zvítězit ani posílit pozice ta skupina, hlásící se ke komunikaci a možné spolupráci všech levicových stran, komunisty nevyjímaje. Bohumínské usnesení platilo, platí a bude platit dál, i když se jím stejně v praxi už nikdo neřídí. Pro sociální demokraici však Bohumínské usnesení z roku 1994 začalo mít smysl teprve nyní. Stejně je paradoxní, že všechny strany s výjimkou US-DEU s komunisty v pralamentu komunikují a uzavírají výměnné obchody, ale když dojde na jednání s voliči, tak popírají jakýkoliv kontkat. Třebas jen podání ruky. Pokrytectví je dnes hybnou silou mediálně virtuální politiky, založené na primitivním, schematickém antikomunismu.

I pragmatický místopředseda sociální demokracie, ministr vnitra Špidlovy vlády a dlouholetý předseda poslaneckého klubu a sněmovní vyjednavač ČSSD Stanislav Gross se těsně po vyhlášení výsledků voleb na sjezdu KSČM nechal slyšet, že jemu osobně to vlastně vyhovuje, neb není postaven před žádné možné dilema. Očekávaný pokles výsledků ČSSD v nadcházejících eurovolbách může být po vítězství konzervativců v KSČM totiž daleko menší, než se čeká, neboť jiná aletrnativa pro proevropské levicové voliče se výsledky komunistického sjezdu uzavřela. O Grossovi se uvažuje jako o nejpravděpodobnějším nástupci Vladimíra Špidly i přesto, že na nedělním ÚVV ČSSD neprošel návrh na "bilanční" zasedání ÚVV hned po evropských volbách. Navrhovateli všichni zatleskali, ale po ostře nesouhlsném stanovisku předsedy Špidly pro něj hlasovalo pouze 24 členů nejvyššího orgánu ČSSD a dalších 27 se "zdrželo"...

Sjezd KSČM začal rutinními úkony každého takového shromáždění a stejně tak i skončil. Po úvodních projevech nastala volba pracovního předsednictva, komisí a diskuze k pečlivě připraveným a neměnně vytištěným sjezdovým podkladům.

KSČM včera a dnes - základní poměr sil

Předsedkyně mandátové komise Jana Bystřická z Plzně na úvod sjezdového jednání konstatovala, že na sjezd přijelo všech 345 delegátů, z toho 68 žen, což je 19,7 %. Quorum - nadpoloviční většina VŠECH delegátů, nutné pro volby předsedy, bylo tedy 173 hlasů. Věkový průměr delegátů byl 55 let, což je o 13 let méně, než činí věkový průměr 100 780 členů strany. Pouze 19 delegátů vstoupilo do KSČM po roce 1990. Suchá statistika hovoří lépe, než jakkoliv zasvěcený komentář.

První zkusmé "bojové" hlasování o zástupném problému otevřelo poměr sil mezi oběma nejprofilovanějšími skupinami a hlasování 345 delegátů dopadlo poměrem 62% : 38% ve prospěch podporovatelů kontinuity Grebeníčkova konfrontačně rétorického kurzu. Rozpor mezi skupinami se tak projevil při schvalování stanov, které měly určit, zda se místopředsedové strany budou volit na sjezdu delegáty, nebo členy ústředního výboru na jeho prvním zasedání. Pro nakonec hlasovalo 131 delegátů, takže návrh nebyl přijat.

Zvítězil názor předkládaný dosavadním vedením, který upřednostňoval volbu (a tím i možnost případného odvolání) místopředsedů strany členy ústředního výboru. Nedošlo tedy k tomu, aby mandát pro faktické vedení strany byl silnější, než mandát ÚV. Ústřední výbor je složen ze zástupců regionů, poslaneckého a senátního klubu. Vyjadřuje tedy vůli dohod jednotlivých regionů. Tomuto výsledku mocenské rovnováhy pak odpovídala i skladba nakonec zvolených místoředsedů.

Sjezdové volební komisi definitivně potvrdili v sobotu ráno svou kandidaturu na předsedu strany Václav Exner, Vojtěch Filip, Miloslav Ransdorf a Miroslav Grebeníček. Volba byla dvoukolová. V prvním kole postoupili Vojtěch Filip a Miroslav Grebeníček s rozdílem 20 hlasů ve prospěch stávajícího předsedy.

Fenomén Ransdorf aneb víra horu nepřenesla

Znechucený Ransdorf pak řekl, že se strana uzavřela a nastala Grebeníčkova derniéra. Nikdo už mu ale nevěnoval pozornost, neboť pokud s pevnou podporou 25 hlasů šel do boje o předsedu strany, projevil jako politik frapantní nedostatek soudnosti a sebekritičnosti. Zůstal pouze mediálně vděčným kritikem KSČM, takže o televizní a rozhlasová vystoupení neměl v kuloárech nouzi... K podpoře jednoho z kandidátů své stoupence nevyzval.

Prohlásil už dříve, že Filip a Grebeníček jsou jednou a toutéž stranou mince. To také svědčí o neodstatečně jemném rozlišení, ateré však projevili delegáti sjezdu. Ransdorf přitom tvrdil médiím dokola, jak chtějí voliči a příznivci strany změnu. Vzestup popularity KSČM pod Grebeníčkovým vedením a nárůst jejích preferencí jej ale usvědčovala z toho, že svá osobní přání vydává za realitu... Rozdíl mezi jeho sněmovním hlasováním a hlasováním klubu ukazoval dlohodobou oscilaci "na půl cesty" k ČSSD, kam ale jen těžko může přestoupit, neboť by se mohl stát lídrem levicové frakce. Proto nejspíše zůstane v Evropském parlamentu a bude si muset hledat své nové uplatnění mezi Bruselem a Štrasburkem.

Prozatím má reálnou šanci v případě svého zvolení stát se předsedou Evropské levicové strany. Ta bez KSČM, která je ale stále pozorovatelem, nemá nárok na řásdné ustavení jako parlamentní frakce a tudíž nemá nárok na podporu.

Přesto, že se očekávalo, že 25 hlasů pro Ransdorfa dostane v druhém koel Filip a 23 hlasů Václava Exnera dostane Grebeníček, nestalo se tak. Přesun hlasů byl ještě výraznější, takže Grebeníček zvítězil v druhém kole s převahou 30 hlasů.

Výsledky širšího boje o moc - popůlnoční uzávěrka

V sobotu krátce před půlnocí se v Kulečníkovém sále budějovického kulturního domu poprvé sešel ústřední výbor. Na jeho složení záviselo, zda nový předseda bude obklíčen protivníky tak, jako tomu byl předseda ČSSD Zeman po jedno volební období obklíčen "Gossovými muži", a nebo tomu bude přesně naopak. Výsledek byl ale v KSČM dán už předem. Volby pouze utvrdily všechny v přesvědčení, že se uzavřené dohody plní a vůle většiny v regionu má přednost. Nejdéle trvala diskuse o struktuře nového vedení ústředního výboru. Ultrakonzervativní Karel Tvrdý z Vysočiny podal návrh na volbu tří místopředsedů a tří tajemníků, kteří by řídili jednotlivé úseky spadající pod místopředsedu pro řízení. Pro návrh, který by zůžil vedení strany na triumvirát, získal 25 hlasů z 89 členů ÚV KSČM. Bývalý svazák Viktor Pázler, kterého z dlouholetého vedení pražského regionu ještě z dob Mohoritových odstavila Marta Semelová a který reprezentuje to "mírnější" a "komunikativnější" pražské křídlo, navrhl volbu pěti místopředsedů bez určení kompetencí. Získal proň pouze 3 hlasy. Nakonec se tedy volilo 5 místopředsedů, ale s definováním zodpovědnosti už před volbou.

Miroslav Grebeníček před zahájením voleb místopředsedů dostal příležitost říci, koho by ve vedení strany chtěl. Jmenoval v prvé řadě svého poraženého rivala Vojtěcha Filipa (zvolen 56 hlasy - místopředseda pro regionální a komunální politiku) a věrného Karla Klimšu ze severní Moravy (zvolen pak ale pouze 55 hlasy - místopředseda pro řízení strany a přípravu voleb). Zároveň chtěl, aby ve vedení byli dva místopředsedové, kteří nebudou zároveň poslanci, čímž zúžil jakoukoliv možnost pro znovuzvolení Ransdorfa a dalších možných "umírněných" z jinak kultivovaného poslaneckého klubu. Zvolen byl ale paradoxně Jiří Dolejš (61 hlasů z 89), ač předsedou nejmenován - čili mlčky výrazným podílem hlasů Grebeníčkovy většiny jako místopředseda pro odborné zázemí. To byl hlavní indikátor toho, že kultivovaná tmelící dohoda musela být uzavřena předem. Noc dlouhých nožů nenastala, ač nastat mohla. V KSČM se dohody plní - když už se uzavřou...

Václav Exner dostal 51 hlasů jako místopředseda pro zahraniční styky. O jeho post se svedla nejvyrovnanější bitva s pro-eurounijně orientovaným poslancem Jiřím Maštálkou, který získal 34 hlasů. Téměř stejný počet hlasů získal dosavadní místopředseda pro řízení strany Vlastimil Balín - 33 hlasů. Tento počet hlasů 1:2 zároveň určuje možný poměr sil "reformistů" a "konzervativců" pro klíčová bojová hlasování v nejvyšším orgánu KSČM. Z čehož vyplývá, že za stávajícího stavu nedojde k žádnému vývoji, který by mohl ohrozit Grebeníčkovu pozici. Nedojde k žádnému bojovému hlasování a rozhodování o politice KSČM se přenáší do Grebeníčkovy pracovny ve Sněmovně. Strana má jen jednoho muže v čele. Samce alfa.

Nejvíce hlasů získal místopředseda pro ekonomiku, dosavadní vedoucí ekonomického oddělení František Toman - 74 hlasů. To proto, že ani neměl protikandidáta. Volba proběhla jednokolově. Tvrdá, nekompromisní stalinistka a předsedkyně pražské organizace Marta Semelová sice kandidovala na místopředsedkyni, dostala však pouze 10 hlasů. Součástí nějaké širší koalice se totiž nejspíš jako ne příliš bystrá přestavitelka rigidního, aparátního, extrémně konzervativního ale i mediálně problémového regionu nestala.

Před sjezdem mělo vedení strany poměr sil "reformistů" vůči konzervativcům 3:4. Vedle Dolejše a Ransdorfa to byla právnička Zuzka Rujbrová. Nyní nezůstal nikdo, neboť i vnitřně proreformní, ale také pragmatický Jiří Dolejš už půl roku před sjezdem pochopil, že "rebelské" souputnictví s Ransdorfem jej činí nezvolitelným, Ransdorfův sen o reformě strany zevnitř se přes obrovskou snahu nenaplnil a tak se zavčas odpoutal, aby si získal ještě na poslední chvíli důvěru předsedy Grebeníčka. Fakt, že jej ÚV potvrdil ve funkci i odborné garanci odborného zázemí strany znamená, že se stal součástí zákulisních dohod předsedy a bude nucen ke stranické loajalitě daleko vyšší, než dosud. Neprotestoval, ale smutný z výsledku byl. Své pocity měl napsané ve tváři.

Nekonečný proud diskusních příspěvků

Je nám třeba důslednější komunistické orientace

Člen dosavadního výkonného výboru ÚV KSČM a pozdější kandidát na místopředsedu, konzervativní ostravský politik Karel Klimša konstatoval, že je vážným ohrožením strany, když vztahy ve vedení jsou kontaminovány vzájemnou nesnášenlivostí a ve straně panuje myšlenková strnulost. "Jiné je být v opozici, jiné je sliby plnit", řekl v diskuzním příspěvku, pojednávajícím i o zpanštění elit Klimša. "Strany nepřivádějí na mizinu jejich řadoví členové, voliči, ale zpravidla její elity." V závěru svého projevu poznamenal: "Teorie politiky říká, že hladina důvěryhodnosti každé strany je přímo úměrná koeficientu zkorumpovanosti jejich elit." Jako řešení nastínil návrat ke komunistickým principům.

Naděje pro Česko - jen žádnou sociáldemokratizaci...

Dosavadní a ve své funkci jeden z mála potvrzených místopředsedů, ekonom Jiří Dolejš prezentoval sjezdový dokument Naděje pro ČR.

Kandidát KSČM do evropských voleb, podnikový manažer, poslanec Jaromír Kohlíček navrhl a delegáti sjezdu velkou většinou hlasů přijali doplnění charakteristiky socialismu v úvodu programu Naděje pro ČR.

V odůvodnění, proč je potřebné takovouto formulaci přijmout, Kohlíček řekl: "KSČM je programově spojena s řadou stran levicového křídla politiky v Evropě. Její místo je v Evropské levicové straně, v poslaneckém klubu Sjednocené evropské levice/Severské zelené levice v Evropském parlamentu. Kde je tedy problém? Proč nejsme zakládajícími členy EL? "

Žádná rozsáhlejší kritika římského zasedání zakládajícího sjezdu EL však neproběhla. V zákulisí zaznělo, že špinavé prádlo se má prát doma, nikoliv na veřejnosti a Jumrův projev v Římě najde své ostré kritiky na zasedání ústředního výboru.

Problémem české účasti v evropské radikálně levicové internacionále není ale ani tak rozdílný pohled na definice historie a formulace o , jak to prezentuje většina médií na základě zástupné diskuze krajního stalinisty Jumra a místopředsedy Exnera v Římě, ale požadavek ELS na roční členský příspěvek 10 EUR za každého člena mateřské strany. Ten nečiní problém malým evropským stranám s poměrně vysokou kupní silou a solidaritou členů, ale pro stotisícovou, přestárlou KSČM by to bylo nepřijatelných 1 000 000 EUR ročně, což straně prozatím za Ransdorfovu evropskou misi nestojí. Panuje názor, že jestli do EL vstoupí teď, nebo za dva měsíce, neznamená nic. Prakticky už jsme členy, tvrdili představitelé KSČM v zákulisí. 10 EUR za člena je prý ale pro stranu zásadně nepřijetelné.

Exner s Jumrem jeli proto Ransdorfa do Říma hlídat, neboť při minulém zasedání překročil mandát, který měl od vedení strany a podepsal za KSČM dokument, který podepsat neměl.

Feministé všech zemí, spojte se

Jaroslava Baštařová z okresu Brno-venkov mluvila prý jménem 69 žen, které tvořily jednu pětinu z delegátů komunistického sjezdu. "Pět zvolených místopředsedů a žádná žena v této funkci? O čem to svědčí? Jistě si to proberou členové ústředního výboru na nejbližším zasedání. Zdůvodní si, i odpoví si. Jak se ale budeme prezentovat my před naší veřejností, jak tento fakt vysvětlíme 43 procentům žen, které tvoří členskou základnu naší strany?", zeptala se křepká šedesátnice od řečnického pultu emocionálně. Sklidila potlesk. Místopředsedou žádná žena zvolena nebyla. S tím se totiž nepočítalo... Na tiskové konferenci po sjezdu se pak předseda Grebeníček na otázky novinářek po genderové rovnosti ohradil, že místopředsedové nejsou sborem teplých bratří. Pak poněkud obhrouble zavtipkoval, že soudruha Filipa pošlou na operaci, aby alespoň jedna žena byla mezi místopředsedy. Filip nevypadal, že by mu předsedův smysl pro svérázný humor byl milý. Smutně se usmíval. Evidentně se bál o své pohlaví... Je vidět, že i oběť pro stranu má své meze. Přítomné novinářky konstatovaly, že Grebeníček sice potřebuje ženskou, že ale prozatím neví k čemu...

Namísto závěru

Námatkou vybraných několik příspěvků odpovídá sice nekomplexně, nicméně věrně o diskusi, která se na sjezdu vedla. Zbytečný se sjezd zdál pouze těm, kteří netuší, jaké procesy v KSČM probíhají a háží veškeré dění v této straně do jednoho pytle svého apriorního antikomunismu. Vystřízlivění "demokratických stran" po evropských volbách a nárůst preferencí KSČM už nyní, kdy ještě nedolehly veškeré důsledky vstupu ČR do EU na ekonomicky nejslabší voliče však ukazují nesmyslnost a nebezpečnost petic o tom, že s komunisty se nemluví či petic požadujících dokonce zákaz KSČM.

Nespokojenost občanů, sociální, ekonomická a politická krize parlamentního i vládního systému se neřeší ignorováním čtvrtiny občanů volících a další třetiny nevolících, ale nespokojených. Nikdy, pokud se nepočítá s krizovým silovým řešením. Pokud nechce ministr vnitra nastoupit politický kurs k středopravicové diktatuře s prvky sociálfašismu. Pokud ČSSD nechce uzavřít velkou koalici s ODS a zaštítit se militantními tendencemi v jejím středu, požadujícím svobodu a beztrestnost pro majetné a podnikající tuneláře, a na prostý, pracující lid "řád a pořádek". Pro takový případ může získat KSČM 40 i více procent s vládou nespokojených hlasů. Ignorování vývoje v roce 1946 přineslo své ovoce o několik let později. Trpké ovoce.