Neopomněla ji představit jako obětavou zachránkyni ztracených dětských duší, která i přes riziko vlastní smrti přidávala písničky, aby tím zároveň okrádala o lásku dítě vlastní. Ale ono snad jednou pochopí, že misie vyžaduje oběti. Ostatně i při interview měla v pohotovosti balíček kapesníků, přesto ta obětavá bytost rozhovor poskytla:) Nechybělo ani vytrvalé podmalovávání atmosféry toho vřelého rozhovoru, jehož se čtenář ke své škodě nemohl zúčastnit, a tak se interviewovaná plasticky "pitvoří", "ráčkuje", ale zároveň "její hlas zní mateřsky", aby nebyl nikdo o nic ochuzen. Nechybí opravdu nic důležitého -- zásadová výchova, pozitivní lustrace, úcta k bližním a ke všem dětem, dojemná symbióza v manželství a nostalgické vzpomínky. Jeden by řekl, že i na průměrného čtenáře je toho až moc, protože když je dort samé máslo a cukr, pochutná si jenom čuně.

Ale teď vážně. Je to prostě extra PR blitíčko, v němž se snoubí blbost s drzostí. Anebo se to dá říct jinak: pokud to redaktorka udělala nezištně, pak je blbá, a pokud zištně, je drzá. Obojím to ale zavání, když se novinářka se zpovídanou svorně snaží tvrdit, že si paní Patrasová nedělá v ČT reklamu, ale že naopak ona dělá reklamu pořadu ČT ve svém časopise a dokonce jí ještě "zdarma půjčuje své figurky".

Neuvěřitelné.

Když se v BL před časem objevila kritika zmíněné osoby, vzbudilo to nečekaně velký ohlas. Okamžitě se ozval režisér kritizované vánoční besídky, po internetu se zase šířil jakýsi podezřelý elektronický moták o trestním oznámení pro pomluvu, a okamžitě se toho chytil i bulvár, který se začal po výrobkyni dětských pořadů vozit, neboť je mu jedno, kdo je na ráně. Pokud chtěla paní Patrasová skutečně podávat žalobu, pak zřejmě na chvilku podlehla "lenivému myšlení", které je jí jinak cizí. Jenže po kafíčku se rychle vzpamatovala a uvědomila si, že trestním oznámením se popularita nezískává. Sice se ani neztrácí, ale stává se kontroverzní, což není v branži služeb poskytovaných dětem tím nejlepším doporučením. Nezbylo tedy, než se pokusit vylepšit mediální obrázek tím, čím sešel. Scénář konečného produktu je nápadně podobný scénářům zmíněných vystoupení -- kýč, odtažitost, konvence a zprimitivňování do průměru.

Je možné, že některé redakce své redaktory půjčují "na hraní". Posunování horizontu PR možností v médiích ale zároveň utlačuje jejich důvěryhodnost, na což by měli v LN pamatovat. A tady se není velice o čem bavit, protože v rozhovoru není interviewovaná představována tak, aby si o ní čtenář sám udělal nějaký úsudek, ale tak, aby si udělal velice konkrétní úsudek. A to tak, že je to naprosto evidentní. Nevíme-li tedy, jestli byla na počátku blbost nebo drzost, na konci jsou přítomny obě a blbost dominuje. Podle komentářů pod internetovou verzí rozhovoru si to uvědomují i čtenáři.

Ale nakonec, má to i veselejší stránku. Výsledek je totiž dost komický, protože celá událost věrně kopíruje příhody a charakteristiku paranoidního šaška Krustyho, neskutečně zhýralého dětského baviče ze seriálu o rodině Simpsonových, který se také cítí být objektem závisti pro svou oblibu. Jenže tenhle rozměr provedení je daleko lepší, protože zde se surrealita stává realitou. A to je přece skvělé!

"Dáda" Patrasová jako TÉMA BL