Britské listy mají k dispozici pozoruhodnou korespondenci.

Některé deníky interpretovaly komunikaci policie s neonacionalisty na demonstraci proti radaru jako "antikonfliktní". Jako přímý svědek tého "komunikace" mohu říci pouze jedno: Pokud se někdo snažil vyvolat konflikt, pak to byl vedoucí uniformovaných policistů z Prahy 1, starší muž se služebním číslem "167644". Ten po osobách, které přišly na demonstraci proti radaru a proti válkám s íránskými vlajkami, portrétem Ahmadenižáda a heslem "THE WORLD WHITOUT ZIONISM", který po chvíli vyměnili za jiný s nápisem "NO WAR FOR I$RAEL", vyžadoval občanský průkaz. Být proti sionismu není trestné, neboť to není totéž jako být antisemitou. Chytrá taktika provokace neonacionalistů. Zkouška objektivity nebo neobjektivity "demokracie". Platnosti zákona. Demonstrační blok neonacionalistů se choval disciplinovaně. Úmyslně. Věděl, že nesmí být první, který někoho napadne. Věděl, že k jeho napadení dojde a poté bude adekvátní obrana legitimní. Verbální nebo i fyzická. Kameramanů přítomných na místě bylo dost. Nicméně policisté byli rychlejší než hlouček anarchistů či přihlížející. "Proíránský blok" byl policií slušně požádán, aby se stáhli na chodník, neboť si ho v davu pořadatelé nepřejí, což skupinka bez protestů obratem učinila. Nicméně v tu chvíli policista "167644" porušil zákon o policii, neboť se dožadoval dokladů "svolavatelů" této skupiny. Policejní provokace.

Hloupost odrazuje a vede často přesně k tomu, proti čemu brojí. Když se člověk setká s projevy soudobého omezeneckého antikomunismu, má skoro chuť stát se komunistou – a přinejmenším si při konfrontaci s agresivní a vylučovatelskou rétorikou antikomunistů uvědomí vše pozitivní, co Marx, Kropotkin a další přinesli a co intelektuálně (na rozdíl od svých dnešních oponentů) znamenali. Pokud pak ovšem člověk narazí na tak ohromující míru koncentrované hlouposti, jakou předvedl Komunistický svaz mládeže svou připomínkou výročí „Vítězného února“ či svým pochodováním pod portrétem Gottwalda na pochodu proti americkému radaru, má skoro chuť stát se antikomunistou. S následky činnosti obou skupin musíme žít, mnohem nebezpečnější jsou vzhledem ke své moci antikomunisté.

Dne 19. března od devíti hodin proběhne před Městským soudem v Praze (Hybernská 18) přelíčení týkající se zákazu Komunistického svazu mládeže. To přimělo signatáře otevřeného dopisu, napsaného v prosinci 2006, ale nezveřejněného, k publikaci dopisu. Mezi těmi kdo jej podepsali, je např. religionista Ivan Odilo Štampach, sociolog Jan Keller či filozof Martin Škabraha, ze zahraničních poslanec britského parlamentu George Galloway, ekonom Samir Amin či filozof Domenico Jervolino. Připojit svůj podpis můžete připojit na adrese protizakazuksm.blog.cz...

Petice "Zrušte komunisty" a co z toho nakonec bylo TÉMA BL

Milan Kundera: "Představ si, že tě na ulici zastaví blázen a bude ti tvrdit, že jsi ryba. Budeš se před ním svlékat a budeš mu dokazovat, že nemáš ploutve? Vždyť je to pod tvou úroveň." - Jan Čulík cituje po paměti Směšné lásky, povídka "Eduard a Bůh".

Odpovídat na kategorická generalizující tvrzení mnohé ženy unavuje či přímo nudí.... Jsou nám předkládána zevšeobecňující tvrzení o "ženské podstatě", o "ženském masochismu", o "ženské nevyzpytatelnosti", povídavosti, o závisti penisu, o slabosti pro násilníky, o tom, že my ženy neumíme řídit, že neumíme číst v mapách, že nám nejde matematika, že nás nezajímají věci veřejné, že se mezi ženami nenajdou geniální tvůrkyně a myslitelky, že nám nikdy nejde o sex, ale vždy o vztah (pokud nejsme nemocné nymfomanky), že jsme od přírody obětavě a nesobecké (pokud jsme normální), že se od přírody umíme skvěle starat o děti a zároveň že jako matky neseme vinu za všechny jejich vady, že u mužů oceňujeme peníze a ne vzhled, že jsme přízemní, materialistické, nemáme smysl pro cest ani schopnost hrdinství, že nejsme schopny skutečného přátelství a vzájemné solidarity....fantazii se meze nekladou.

Aktivista hnutí Ne základnám Václav Novotný napsal závažný text, který publikujeme níže, a který měl být podle našeho názoru přednesen - možná ve zkrácené formě - na sobotním shromáždění. (JČ)

Navzdory tomu, že přibližně 70 procent české populace odmítá stavbu amerického radaru v České republice, organizaci Ne základnám se opět nepodařilo přesvědčit větší počet českých občanů, aby se dostavili na její sobotní demonstraci proti radaru, svolanou na Hradčanské náměstí v Praze na sobotu ve 14 hodin. Kromě letargie českých občanů je zjevně hlavním důvodem nezájmu české veřejnosti projevit na demonstraci svůj názor, diletantský přístup organizátorů demonstrace.

Na alegorickém pochodu, který pořádala Iniciativa Ne základnám, se podle různých odhadů sešlo mezi 1200 – 2500 lidí. To je podle nás úspěch. Iniciativa Ne základnám jen za posledních několik měsíců dokázala zorganizovat více (vždy relativně úspěšných) akcí, než všechny odborové svazy dohromady. A to nemáme k dispozici žádné sekretariáty, tím méně tisícovou členskou základnu, o finančních prostředcích nemluvě. Pokud ale v zemi není ani tradice občanského aktivismu, sebevětší snaha zázraky nepřinese . Pokud u řady lidí existuje strach, nebo třeba totální zhnusení, je to ještě těžší.

ANALÝZA HNUTÍ ODPORU 16. 3. 2008, Štěpán Kotrba: Proti radaru demonstruje jen malá část jeho odpůrců ZDE

Někteří čtenáři namítají, že kritizuji amatérství a tematickou roztříštěnost sobotní demonstrace Ne základnám na Hradčanském náměstí, přesto však vyzdvihuji profesionalitu Jana Neorala, který ve svém vystoupení "taky nemluvil jen o radaru".

Nečekaně mnoho příznivců amerického prezidenta se sešlo v sobotu na Václavském náměstí, aby odmítlo instalaci amerického radaru v Brdech. Na demonstraci mnozí přišli s Bushovými portréty, někteří měli odznáčky s jeho podobiznou zapíchnuté v klopách. Během shromáždění skandovali hesla, např. "Radar nás tu ruší, prezidente Bushi!", či "G. W. B. nás štěstím plní, ne však radarovy vlny!"

Hrst fotografií ze sobotní demonstrace na Hradčanském náměstí v Praze najdete ZDE.

Čeští občané nejsou zvyklí vyjadřovat své názory na ulici. Celým generacím lidí se znechutila masová shromáždění za předešlého režimu, kdy 1.máje byly "povinné". Cinkání klíči "proti komunistům" v listopadu 1989 bylo jednak katarzí, jednak na dlouho posledním shromážděním "za demokracii". Výsledky a pravdivost hesel z "revoluce" občané konfrontovali s realitou v následujících letech a i režisér tehdejšího absurdního divadla konstatoval, že "blbá nálada se šíří". Poslední nepoučitelní romantici procitli v lednu 2001. Nikdo, ani odborové centrály nenaučil občany vyjadřovat své názory proti zneužití moci a systému demonstracemi. Chybí zde kulturní vzorce sdružování, potřeba kolektivního, spolkového života, politické i organizační schopnosti. Chybí zde charismatičtí jedinci s vysokou autoritou a angažovaností ve veřejném životě.

Demonstrace v Praze dne 15. 3. 2008 prokázaly, jak nedospělá je ve srovnání se "Západem" česká populace. Kultura lhostejnosti většiny populace k pouličním protestům nahradila v Česku širokou platformu protestů, jak ji vidíme v západní Evropě - v Londýně, Římě či Miláně. Mít to za zlé organizátorům z hnutí Ne základnám je laickým pohledem, ignorujícím psychologii davu ve společnosti, která z vnější organizovanosti "totalitní" společnosti bipolárního světa skočila rovnýma nohama do atomizované a segmentované spotřební kultury 21. století.

uvnitř fotoreportáž z demonstrace 15. 3. 2008 ZDE

Dobrý den,

zasílám Vám odkaz na článek v BL od p. Čulíka, a to proto, že se s ním plně ztotožňuji, píše Petr Reček.

Dnes jsme spolu s kamarádem jeli přes celou republiku až z Ostravy na demonstraci. Jeli jsme teď poprvé, protože si myslíme, že teď již to jde opravdu do finále a je třeba ukázat ve větším měřítku nesouhlas se záměrem p. Topolánka a naší vlády, co se týká radaru. Oba jsem členové ODS a chtěli jsme tímto všem sdělit, že ne všichni členové ODS a určitě většina voličů, kteří ODS volili v loňských volbách si na svém území nepřeje americkou ani žádnou jinou armádu ani její jakoukoli zbrojní techniku. Je nám jasné, že zbrojením se dá docílit akorát jedině znovu dalšího zbrojení.

Nebudu komentovat sobotní demonstraci, na Hradčanském náměstí jsem nebyl. Radit také nebudu, nebyl jsem v Moskvě. Pouze připomenu holou skutečnost. Již nikdy nespočítám, kolika různých demonstrací, mítinků a stávek jsem se ve Francii jako socialista a odborář zúčastnil.. Ale pouze akce konající se pod jasným a pokud možno jedním heslem jsou úspěšné. Uvedu dva příklady.

Vzhledem k tomu, že jsem se nemohla zúčastnit sobotní demonstrace Ne základnám, sledovala jsem alespoň televizní zprávy na ČT 24 a internetové zprávy. ČT o demonstraci informovala už ve 12 hodin. Ve 14 h promluvila reportérka krátce z Hradčanského náměstí, podobné věty zazněly i o hodinu později. V 16 h už pouze telefonicky sdělovala, že dorazili k americkému velvyslanectví. I v dalších hodinách to bylo podobné. Čekala jsem, že uvidím část projevu, dozvím se kdo na demonstraci vystoupil, ale nic takového se nestalo. Kdybych TV nesledovala, vím totéž. Ani nikde na zpravodajských internetových serverech včetně Ne základnám jsem nezaznamenala podrobnější zpravodajství či možnost sledovat demonstraci on-line.

Na stránky BL jsem už dlouho nepsal. Především proto, že se zde vyjadřuji k uvažovanému americkému radaru. Mnozí se mnou nemusí souhlasit, ale osobně se domnívám, že již několik měsíců není, kromě obvyklých mediálních a propagandistických tanečků, ve vývoji kolem této causy nic, co by stálo za komentář.

Byl jsem v sobotu na Hradčanském náměstí, bylo tam spíše 2000 lidí, jak píší v Novinkách než 600, které uvedla ČT, citujíc policejní zdroje. To zcela jistě není moc podle západních kritérií, ale na Čechy to není málo. Jistě máte pravdu, že ne všichni, kteří jsou proti americkému radaru v Čechách jsou rovněž proti americké politice v Iráku, v Kosovu či vůči Iránu. Ale mnoho takových je a nemyslím si, že jde jen o levicové extrémisty. Tak silná extrémní levice u nás nikdy nebude.

Podepsal jsem petici, kterou sestavil Petr Schnur a kterou dodnes již podepsala řada sociálně demokratických poslanců, politiků i bývalých členů vlády. Těmto lidem evidentně nevadilo spojení protestu proti jednostrannému vyhlášení nezávislosti Kosova s protestem proti radaru. Uznávám, že znám několik zákonodárců z řad ODS, kteří by petici podepsali, pokud by tam to propojení na radar nebylo. Stejně jako na dnešní demonstraci bylo několik lidí s plakátkem, že jsou členy ODS a jsou proti radaru.

Pro Vaši informaci přikládám text mého projevu na demonstraci proti Kosovu na Václavském náměstí, kam jsem se přesunul, spolu s některými dalšími protiradarovými demonstranty. Později na Václavák došli i další demonstranti s antiradarovými transparenty. Tato demonstrace však byla znatelně menší než ta na Hradčanském náměstí. Tisíce podpisů na několika peticích však prokazuje, že to není nezájmem lidí vyjádřit svou solidaritu, ale nezájmem chodit demonstrovat.

Byla jsem, viděla jsem, slyšela jsem, píše Soňa Hromátková.

Ale neviděla jsem to, co jsem očekávala: totiž větší počet demonstrantů - zřejmě sluníčko může za to, že mnozí využili sobotní odpoledne k "příjemnějším" aktivitám? A tak se ptám, jestli se přece jen ta protiradarová sedmdesátiprocentní většina nesmíří časem s tím, že přijdeme o kus území a budou nám tu "řádit" ostří přesatlantičtí hoši v podstatě beztrestně? Před měsícem jsem tu napsala, abyste vy, odpůrci radaru a přítomnosti cizí armády přišli - a - zapomněli na skupinkaření. Mám však dojem, že jste vůbec zapomněli na to, kde jste měli v sobotu být (a bylo vás zapotřebí!). Také jsem neslyšela to, co mělo zaznít, s výjimkou projevu starosty Neorala.

Organizátoři nezvládli ani propagaci a režii, natož vlastní vyjádření protestu. Musím říci, že jsem jim nezatleskala ani jednou. V tichém nesouhlasu s amatérismem, kterého jsem byla svědkem, jsem obešla "hrozen", abych se sama přesvědčila, kolik že to lidiček přišlo. Mnohdy jsem musela rychle popoběhnout, abych se vyhnula téměř profesionálním tleskačům, či osamoceným vyvolávačům (víceméně nesmyslných, někdy vulgárních, jindy neadekvátních výkřiků), používajícím dlaně a hlasivky v rozmezí decibelů, které ohrožovalo mé citlivé ušní bubínky (proč to sakra neumíme?!?). Takže - reparát?

PO PODPISU SMLOUVY BUDE POZDĚ V HOSPODĚ NEBO NA DÝCHÁNKU NADÁVAT!!

Na sobotní demonstraci Ne základnám bylo zajímavé, že to vlastně nebyla skutečná demonstrace. Přítomný dav se neintegroval. Velmi dlouho stáli mnozí jen tak stranou. Na demonstraci bylo skoro víc fotografů a pozorovatelů než skutečně přítomných. Mnoho lidí stálo zády k pódiu a zkoumavě se dívalo do tváří demonstrantů, případně je fotografovalo a filmovalo. Česká televize tam měla přenosový vůz, policie příslušníky svého "Antikonfliktního týmu"... :) Zvláštní zkušenost.

Štěpán Kotrba v pěkně vysvětlil (typicky česky?:) proč nic nejde a nedá se nic změnit.:)

Pro všechny, kteří to nepochopili, opakuji ještě jednou: Mají-li být demonstrace, jako byla ta sobotní, efektivní, musí oslovit většinovou společenost. Její organizátoři si musejí rozmyslet, jak to udělat. Jedním ze způsobů může být monotematičnost - omezení kampaně na aktivity proti radaru. Je nutno se vyhnout medializaci dodatečných, "levicově" údajně spřízněných témat.

Jediným měřítkem účinnosti kampaní organizací, jaké připravuje hnutí Ne základnám, může být, jak efektivně budou schopny vyvolat aktivitu občanů. Nepromyšlené, amatérské a doktrinářské akce jsou kontraproduktivní. Vše ostatní ("jak jsme přišli dohromady, jak se nemůžeme dohodnout a jaké máme historické tiky a komplexy") je sice dojemné, ale je to zcela vedlejší.

Marná sláva, dokud nebudou proti radaru demonstrovat statisíce, nebude názor veřejnosti nikdo brát vážně. Štěpán Kotrba může výmluvně vysvětlovat, proč je české občanskospolečenské hnutí chabé, neprofesionální a nejednotné, nikoho to však nezajímá. Všichni po celém světě, včetně současné české vlády, budou poměřovat názory občanů pouze akcemi. Běžně se usuzuje, že pokud občané jsou nespokojeni s tím, co dělá jejich vláda, demonstrují. Pokud spokojeni jsou, nedemonstrují. Žádná "česká specifika" nikoho zajímat nebudou. Toť vše.

Omlouvám se za nedopatření ve svém včerejším projevu ( Hradčanské nám.) Původně tam bylo přesné datum i místo projevu M.L.Kinga, ale při zkracování textu jsem udělala hloupou chybu.

To, co jsem viděla a vyslechla na Hradčanském náměstí, nebylo doktrinářské, ale diletantské, píše Bohdana Marvalová.

Doktrinářský byl ale Váš článek, který jste s překotností sobě vlastní uveřejnil. Opět bijete hlava nehlava - aktivisty i "kondelíkovskou" společnost.

Co kdybyste se raději zamyslel nad tím, kolikpak veřejných intelektuálů do dneška vyjádřilo svůj odpor k radaru.

Je mi líto lidí v Brdech a budu vždy podporovat jejich snahu. Pragmatické důvody ale na radar nebudou stačit.

Kde asi brát myšlenky, které by měly vyjadřovat "tento postoj".

Pročpak se nepřihlásil k účinkování na demonstraci někdo typu pana Hutky a nezazpival o svobodě a volnosti.

Pane Čulíku, patříte do skupiny "kritiků" což jsou lidé neprospěšní žádné společnosti. Možná je to dáno věkem, kdy člověk začne mít pocit, že vše pochopil a je čas začít poučovat. Bohužel tato skupina lidí se dostane do fáze 1. tedy vše zkritizovat popřípadě popudit a naštvat resp. sebrat sílu lidem, kteří něco tvoří, ale nemá na to, při svém sebezahledění jaksi dospět do fáze 2. poradit či dokonce předvést, jak to dělat správně. Bohužel tito mluvkové nedojdou nikdy k tomu, že heslo: "Kdo nic nedělá, nic nezkazí" platilo hlavně za dob minulých, píše čtenář, který se označil jménem David Off.

A zejména té, která je živá a otevřená. "Tak ať si to tedy zkusí - napíše - udělá, ten kritik sám." To slyšíme v zemi, kterou prošli Šalda a Václav Černý. Před časem napsal jeden filozofující biolog K. úvahu na téma "starých a zatrpklých mužů" a mezi ně zahrnul i mého oblíbeného filozofa B. Ať prý si dáme podle vzoru indických starců pokoj a zalezeme někam umřít. Filozof B. pak kontroval úvahou na odtažité téma, v níž jen tak mimochodem citoval "jakéhosi biologa", aby každý poznal o koho jde.

Takže tedy k těm zatrpklým starcům.

Já jsem se zúčastnil všech ohlášených demonstrací proti radaru. Chtěl jsem jen od plzeňských mladých organizátorů, abychom jezdili společně a byli vidět už na nádraží a po cestě.

Není mi známo nic o tom, že by iniciativa Ne základnám složila slib monotematičnosti své činnosti, nebo že by si snad umanula někoho přesvědčovat. Nabízet občanům alternativní informace, které mnohdy nejsou v mainstreamových mediích dostupné, možnost vyjádřit svůj názor podpisem petice či účastí na demonstraci rozhodně není přesvědčování. Ne, my opravdu nejsme politická strana a přesvědčování v tomto smyslu odmítáme. K vlastnímu názoru, lidskému či občanskému postoji musí dospět každý sám. A skutečnost, že jsme iniciativou regionálně i individuálně velmi autonomní, tomu jen přispívá.

Po návratu z demonstrace jsem se chtěl především přesvědčit jak budou reagovat televize, píše čtenář P. Hlávka. U ČT 1 to bylo již tradiční. Odbyla to nějakou stovkou demonstrantů, stejně jako Prima. Překvapila mne ale trochu Nova, která hlásila tisíce demonstrantů. Osobně jsem se ptal mnoha lidí, co pokukovali z povzdálí a nikdo z nich nešel pod 2000 lidí a někteří uváděli až 8000 lidí! Osobně bych to viděl tak ke 3000 účastníků.

Je tedy zarážející, co o této demonstraci napsal p.Čulík. Opravdu nevím, co si o tom článku mám myslet, píše P. Hlávka. Už jen tohle:

Nesmírně zajímavý je čtenářský dopis P. Hlávky, který příhodně dokazuje právě onen způsob ideologického myšlení, který zhatil sobotní demonstraci na Hradčanském náměstí. Namísto toho, aby byl pan Hlávka schopen uvažovat o argumentech, které jsem přednesl, uchyluje se do ideologického virtuálního světa, aby ve své mysli obnovil narušenou rovnováhu, a ujistil se, že je všechno v pořádku a demonstrace i aktivisté Ne základnám jsou dokonalí a dělají své akce dobře.

Pan Habr, zdá se mi, nepochopil můj argument. Podle toho, co jsem viděl v sobotu na Pražském hradě, se snaží skupina Ne základnám naroubovat na širokou občanskou nespokojenost s Topolánkovým radarem svou vlastní politickou agendu. To nikdy nebude fungovat. Opakuji, že automaticky neznamená (jak se domnívají aktivisté skupiny Ne základnám), že ten, kdo je proti radaru, musí být proti americké intervenci v Iráku nebo proti samostatnosti Kosova, atd.; podporovat automatickým tikem všechny populární "levicové" kauzy.

Co se týče hnutí Nezákladnám, chybí jim alespoň minimální zpětná vazba, daná organizací. Aby se mohlo hodnotit a kritizovat bez toho, aniž by se někdo urazil ve stylu - tak si to zkuste sám.

Já to zkusil kritizovat v Plzni a přes pana Tamáše a se zlou jsem se potázal, tak už jsem do Prahy nyní nejel. Nelze se divit komunistům, že si v tomhle jedou po vlastní linii. V Plzni měli demo na 28. října loni s dobrou účastí i lidí jiného smýšlení, píše František Řezáč.

Stoupající počty mrtvých ve Lhase a jinde v Tibetu vzbuzují přirozeně solidaritu s malým, odvážným a jedinečným národem pod nadvládou obávané mocnosti a soucit s pozůstalými.

Minulý týden si Rakousko připomenulo 70. výročí anšlusu k hitlerovskému Německu. Na shromáždění v říšském sále vídeňského parlamentu upozornila předsedkyně jeho dolní komory - Národní rady Barbora Prammerová, že souběžně s tím byl rozpoután teror proti Židům, kteří byli veřejně ponižováni, fyzicky trýzněni a odcizován jejich majetek, a to nikoliv Němci, ale samotnými Rakušany. Tři dny poté i pro nás osudného data 15. března vyhlásil Adolf Hitler na vídeňském Náměstí hrdinů před čtvrt milionovým jásajícím davem "připojení své vlasti k Německé říši", které do dějin vstoupilo pod jménem anšlus.

Klausovo chování, jak ho popisuje Jana Bobošíková, je především velká sprosťárna - vůči voličům i manželce. Ne náhodou se v anglosaských (ano, tvrdě protestantských!) zemích právem argumentuje, že politik, který lže manželce, je nedůvěryhodný postihuje to integritu osobnosti.

Jeden student mi v Ostravě blábolil, že politikové jako Klaus, Topolánek či Paroubek si v soukromém životě smějí dělat, co chtějí, a nikomu do toho prý nic není. Neznalost toho, jak to chodí ve vnějším světě, je mezi některými studenty otřesná. Studentovo tvrzení je směšné: Lžete-li manželce, budete lhát i voličům. Něco takového se normálně považuje v anglosaských zemích u politika za nepřípustné a politik, páchající z titulu své funkce, manželskou nevěru, z toho mívá obrovský skandál, pokud rovnou není donucen k rezignaci. V normálnějších demokratických zemích totiž opravdu není zvykem, mít za politiky lháře. V ČR se to ovšem tak nebere, Topolánek lže v parlamentě, jako když tiskne, a média to vůbec nezaznamenají, teď se k němu manželskou nevěrou (?) přidává Klaus. Země má takové politiky, jaké si zaslouží.

Všechny ty kecy o tom, jak je ten Klaus skutečně machistický, že se mu v téměř penzijním věku podaří dostat "mladé maso", a jak to u mužů nutně zvyšuje jeho prestiž, jsou tedy značně nepřesvědčivé. Pokud si to nějací chlapi v České republice skutečně myslí, jen to dokazuje jejich ubohost.

Poctivý je vždy v nevýhodě, protože kreativitu nepoctivosti neodhadne a neví, jak se jí bránit. Nechápe mnohdy ani její logiku. To je zkušenost, která vedla na přelomu 18. a 19. století za vlády Napoleona l, naprosto bezcharakterního politika, který myslel vždy jen na sebe, k vytvoření moderní tajné policie - ze samých kriminálníků. Jmenoval se Joseph Fouché (*21.5.1759 -- |25.12.1820), od roku 1809 vévoda z Otranta, v letech 1799 -- 1802, 1804 -1810 a 1815 císařův ministr policie. Autor výroku, že dokonalý zločin neexistuje, existuje pouze nedokonalá policie. Vědět, jak uvažují občané a zač budou politika chválit či obdivovat, patří k základní výbavě každého, kdo se uchází o jakoukoliv veřejnou funkci. A ne vždy je to, co dovoleno bohovi, dovoleno volovi. Václav Klaus má sice do katedrály ze všech Čechů nejblíže, nicméně ví, že opravdu věřících je v této zemi méně než homosexuálů.

Bylo to 22. září 2002. Moderovala jsem Sedmičku na Nově. Jedním z mých hostů byl Václav Klaus. Nedlouho předtím vyšly v Blesku jeho fotografie s půvabnou blondýnkou a tak jsem se zeptala, zda-li to jeho spolustraníci z ODS nevnímají jako zradu konzervativních hodnot. A odpověď?: „Já myslím, že spolustraníci to ponechávají víceméně mně samotnému, abych se s tím vypořádal nějak po svém...“ A vypořádal se. Vpravdě po svém. Stal se prezidentem.

Blondýnku Kláru vyměnil za blondýnku Petru.

Už jsem podobnou diskusi, jakou nyní vedete vy a Š. Kotrba, slyšela před časem na BBC. Jedna americká redaktorka se tam podivovala, že česká veřejnost (mediální) přijímá Topolánkovo lhaní manželce s pochopením, a jeden posluchač z České republiky velmi pohoršené telefonoval, že se cizí redaktorka nevyzná v českých specifikách. Pak následoval rozbor, že Anglosasové a Češi chápou morálku jinak. Chtěla jsem jim také zavolat, že některým Češkám je bližší tzv. chápání anglosaské, ale pak jsem se k tomu nějak nedostala, což je asi škoda, píše Marie Lipoldová.

Tak, jako nejsou logicky konzistentní politici pravicoví ani levicoví (když patetické řeči o rodině a potřebě podpory rodiny proloží nějakou milenkou), není logicky konzistentní ani Štěpán Kotrba v současné chvále zákonů vlci a primáti smečky a v podpoře levice. Pokud přijmeme zákon vlčí smečky (ve vztahu k ženám), proč by měla existovat solidarita a ochrana slabých? K čemu sociální politika, když, vlčí smečka slabé neživí?

Musím se přiznat, že na debaty s českými machisty už nemám čas ani chuť, jsem ráda, že žiju v zemi, kde je premiérem šťastně ženatý feminista, místopředsedkyně vlády-velmi kompetentní vrásčitá padesátnice je nejoblíbenější političkou a kde tzv. "trophy wives" nejsou běžné, především proto, že by si dotyční a dotyčné vysloužili nepochopení a odpor své vlastní rodiny a přátel. A mínění rodiny a přátel je tu považováno za velmi důležité. Rozvedení lidé si většinou najdou nové partnery zhruba stejného věku, píše ze Španělska Darina Martykánová.

S Vaším postojem k "chlapáctví" souhlasím. Nicméně Vás článek vyznívá tak, že (zkráceně) téměř všichni muži jsou špatní a všechny ženy dobré. Není tomu tak, infantilitu a nezralost vnímám na obou stranách a v životě jsem poznal více nevázajících se žen než mužů,. píše čtenář Michal Pavlata.

Dovoluji si několik nesmělých poznámek k článku pana Jana Čulíka "Kecy o varlatech, aneb Je sobecké chování typická mužská vlastnost?"

Mrzí mě jednak zobecnění poznatků autora (kterým věřím), ne sice jednoznačně vyslovené, nicméně v kontextu článku působící tak, jako by se týkala všech mužů v Čechách. A nejsem si rovněž zcela jist, zda konfrontace Čechů s "anglosaskými muži" je úplně spravedlivá, píše čtenář Petr Tuček.

Článek pana Čulíka o panu Klausovi ve mně vyvolal vzpomínku na jednu poznámku mladého (rodilého Čecha) studenta jakési vysoké školy strojní technologie. Zmínil se mi během dlouhé cesty vlakem, že od té doby, co studuje techniku, má problém s českým jazykem, protože není schopen si zapamatovat, kde se píše i a kde y v minulém příčestí.

Chtěl bych reagovat vlastní zkušenosti se životem v Británii na komentář Jana Čulíka v článku "Průměrná mzda a platinové pero", píše Jiří Litvín. Žijí ve Velké Británii od července 2006 a pracuji ve firmě Debenhams v Portsmouth jako Stock Movement assistant. Moje mzda činí 5.60 liber na hodinu, což je o osm pencí více než minimální plat neboť ten činí 5.52, (nikoli 5.51 na hodinu jak uvádí Jan Čulík) a k jehož dalšímu navýšení dojde v říjnu 2008 na 5.73/hod. Svých osm pencí navíc rozloženo na celý rok, jsem "vyměnil" za 27 hodin dovolené, které jsem vlastně přikoupil ke svému zákonitému nároku na dovolenou. Tento nárok se počítá každým rokem od dubna, takže od dubna budu opět pobírat pouze minimální plat. Moje mzda se bohužel nepočítá dle příkladu uvedeného panem Čulíkem.

Můj úvazek dle smlouvy činí 36,5 hodiny týdne, což je 204,4 liber X 52 týdnu = 10628,8 liber za rok. To děleno 12 měsíci se rovná 885.73333 liber měsíčně hrubého, což čistého za minulý měsíc činilo 753 liber a nějaké drobné. Pokud jde o srovnání platů a cen s Českou Republikou, má samozřejmě pan Čulík naprostou pravdu, ten rozdíl je nesrovnatelný. Platy jsou v Británii několikanásobně vyšší než v ČR a mohu potvrdit že ceny všeho zboží jsou na stejně úrovni, ne-li nižší. Pan Čulík ovšem zapomíná na dražší bydlení a služby v Británii, neboť za tyto zde zaplatíte několikanásobně více než v ČR, alespoň v mém případě ano.

Rozdíl mezi Independentem a českým tiskem lze vidět hned z první stránky ještě výrazněji, než když se zaměříme na Darfur. Zatímco si dokážu představit, že český tisk na první stránku něco o Darfuru, absolutně si nedokáži představit, že by na titulní stránce nějakého široce prodávaného deníku v Česku bylo velkým písmem napsáno "Velký básník" s odkazem na básníka počátku 18. století (v případě Independentu na Alexandra Pope, u nás téměř neznámého velikána anglického klasicismu).

Já především nerozumím Martině Navrátilové, proč opouští USA právě v předvečer konce Bushovy administrativy. Kdyby odešla v roce 2004 s argumentem, že další čtyři roky pod G. W. Bushem už prostě nemůže vydržet, chápal bych to. Dnes však má šanci volit nového prezidenta a účastnit na změnách, o něž bude minimálně demokratický kandidát, stane-li se prezidentem, usilovat. Ale i kdyby vyhrál McCain, v USA zůstává stále nastavení společnosti, staré stovky let, které je demokratické a umožňuje občanům měnit věci kolem sebe, podpořit změnu (kalifornský guvernér je krásným příkladem) a angažovat se v boji za názory, většinou společnosti nepříjimané (třeba Chomsky). Amerika není "Bushův režim", a to v Guardianu nepochopili, když srovnávají režim Husákův a Bushův.

"Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají". Ale také "slibem nezarmoutíš", a nebo také "sliby se slibují, blázni se radují". Doufám, že pan premiér Topolánek neměl podle těchto přísloví za blázny právě starosty brdských obcí.

Dne 12.3.2008 od 8:30 jsem si vyslechl v Českém rozhlase 2 Praha relaci "Jak to vidí". Rozhlas v této relaci připravuje pravidelné rozhovory s osobnostmi, jejich názory a komentáře k věcem vážným i nevážným. Toho dne byl hostem pořadu plk. prof. MUDr. Vladimír Beneš Dr. CSc., přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha. Dr.Vladimír Beneš patří k našim předním lékařům ve své specializaci. Vede špičkové pracoviště ÚVN, vybavené nejmodernější současnou lékařskou technikou.

Dr. Beneš není jen lékař, specialista, ale i voják a plukovník naší armády. Takto zahájil rozhovor moderátor Pavel Kudrna a využil přítomnosti vojáka k otázce jeho vztahu k devátému výročí vstupu České republiky do aliance NATO, píše čtenář Jiří Dřevikovský.

ČRo2: Jak to vidí... Vladimír Beneš DOWNLOADSTREAM

Pan Mohamed Ali Šilhavý s předsedou Islámské nadace v Brně Munibem Alrawim.

S hlubokým žalem vám oznamujeme smutnou zprávu. Koncem minulého týdne zemřel předseda Ústředí muslimských obcí v České republice Mohamed Ali Šilhavý. Pan Šilhavý patřil k prvním českým muslimům a dlouhá desetiletí byl i předsedou vůbec první muslimské organizace v České republice. Bratr Šilhavý zemřel ve věku 90 let. Jmenoval se Přemysl Šilhavý, narozen 19 listopadu 1917, k islámu konvertoval 9 dubna 1937. Otec dvou dětí, manželka křesťanka -- Československá církev husitská.

Opět mi nedá než reagovat na příspěvek pana Golga. Za posledních patnáct let jsem byl na Kubě mnohokrát a i delší dobu. Klimatizace je zcela běžné zařízení, v mikrovlnce Vám ohřejí polévku i v privátě a počítače jsou všude. O náhradních dílech na automobily mnoho nevím, ale auta tam jezdí takže, asi k dispozici jsou.

Moc nevím, co je elektrické jízdní kolo, v Čechách jsem to neviděl a na Kubě také ne. Ale motocykly tam jezdí často velmi unikátní kousky Harleyů. Mobilní telefon jsem používal zcela bez problémů, pravda není to GSM a musel jsem si to dopředu vyjednat, podobně jako satelitní telefon. To i k tématu internet či k satelitním TV a rozhlasovým stanicím.

Pane Golgo, kdy jste byl naposled na Kubě? A jak dlouho a kde? Opravdu, ale opravdu by mne to zajímalo.

Autor je lékař

Dovolil bych si reagovat na článek "Kubánci nyní smějí vlastnit počítač", píše Radek Letko.. Kubánský režim nyní neomezuje přístup k informacím explicitním zákazem, ale různými obstrukcemi, které běžnému Kubánci použití komunikačních technologií v podstatě znemožňují. Jedná se zejména o vysoké ceny, srovnatelné a nebo převyšující oficiální státní měsíční plat 15 USD.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.