1 května 2002 nás přišlo do ulic Grenoblu 100 tisíc, tj. čtvrtina obyvatel, proti přítomnosti Le Pena v druhém kole prezidentských voleb. Několik miliónů francouzských občanů se nejprve rozhodlo volební neúčastnit v prvním kole «potrestat» socialistického kandidáta Jospina za jeho pravicovou politiku, s tím, že půjdou volit až v druhém kole. Byl to špatný odhad, absentéři museli potom vyjít do ulic a zvolit «se zacpaným nosem» Chiraka. Prvomájové heslo 2002 bylo až tristně banální, ale úspěšné : «Le fascisme ne passera pas». Le Peň se od té doby nevzpamatoval.

Jako druhý příklad uvedu studentské demonstrace proti zákonu o prvním zaměstnání absolventů škol, CPE, v březnu 2006. Chirakova vláda se rozhodla řešit problém nezaměstnanosti mládeže tak, že prosadila zákon, který dovoloval zaměstnavatelům vyhodit na ulici bez udání důvodů a bez náhrady kohokoliv do 26 let. Vysokoškolské výbory přišly tentokrát s heslem na veselou notu : «Nejsme jednou použitelná pracovní síla». (Nous ne sommes pas de la main-d’œuvre jetable). Toto heslo vyhnalo do ulic nejen všechny vysokoškoláky a středoškoláky, ale také jejich rodiče, profesory, odboráře a penzisty. Parlament se rozhodl urychleně odvolat již odhlasovaný zákon, když se ozvalo na ulici  jasné a všem srozumitelné : «Chirac démission !» Dalších hesel nebylo třeba. Tato «absolutně nezbytná reforma», která měla být «příkladem pro celou Evropu», náhle zmizela.

Čím jednodušší hesla, tím lépe.

Autor žije a pracuje v Grenoblu