17. 3. 2008
Tibetské rozpakyStoupající počty mrtvých ve Lhase a jinde v Tibetu vzbuzují přirozeně solidaritu s malým, odvážným a jedinečným národem pod nadvládou obávané mocnosti a soucit s pozůstalými. |
Tibetská kultura obohatila naši civilizaci. Tibetské umění vzbuzuje respekt, na téma tamní spirituality vyšly stovky titulů kvalitní literatury od Tibeťanů i jejich západních žáků. Postavy jako Sogyal Rinpočhe nebo Trungpa Rinpočhe jsou nenahraditelní.
Pro vyrovnané posouzení tamní situace je však třeba si připomenout pár skutečností. Nebudeme pak hysteričtí, frázovití a jednostranní. Je třeba zvážit, jak hodnotit tibetské emancipační hnutí vedle různých separatismů, např. kosovského či baskického.
Měli bychom chápat obtíže tibetského lidu pod tvrdou vládou čínského rudého kapitalismu. Někdo bude pokládat za trestuhodný sentiment, když napíši, že bych ve Lhase bych raději viděl modlitební mlýnky než reklamy na Coca Colu, raději lamaserie, než bary, raději bych tam slyšel mumlání manter, než pop music. Odlišnou kulturní identitu je třeba chránit před globalizačním zarovnáváním a je třeba nechat jen na Tibeťanech, co z vnějších vlivů chtějí přijmout a co odmítnout.
Za připomenutí pár celkem známých, ale zapomínaných faktů:
- když zanikla staletá faktická moc Číny nad Tibetem po vzniku republiky r. 1913, byla to Británie (na konferenci v Šimle r. 1914), kdo prosazoval, aby se tzv. vnější Tibet stal autonomní provincii pod čínskou suzerenitou (čili cosi na způsob protektorátu), což se pak na začátku 50. let uskutečnilo;
- že dalajlama nepožaduje samostatný Tibet, nýbrž spíše autonomii Tibetu v rámci Číny v duchu Sedmnáctibodové dohody z r. 1951, i když by dnes byly samozřejmě potřebná jiná jednání;
- že dalajlama se několikrát výslovně přihlásil k marxismu a nepovažuje různé jeho aspekty za rozporné se svým buddhismem;
- že proti samostatnému Tibetu se explicite vyjadřuje nejen pekingská vláda, ale i vláda Tchajvanu a čínští političtí exulanti, že tedy slovní "boj" o samostatnost Tibetu není bojem proti komunistickému režimu, jak se snad může zdát, že jde skutečně především o nacionální či potenciální občanské aspekty tibetské a čínské koexistence.
- že mezinárodní právo chrání (momentální) územní celistvost všech států uznaných mezinárodním společenstvím a dává jim právo svou územní celistvost bránit, i když samozřejmě zároveň požaduje dodržování individuálních práv a také kulturní identity etnik ap.
Když s porozuměním sleduji reakce spřízněných lidí na brutalitu čínských orgánů v Tibetu a zároveň si přemýšlím o těchto širších souvislostech, jsem ve velkých rozpacích.
|
Tibet | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
17. 3. 2008 | Tibetské rozpaky | Ivan Odilo Štampach | |
14. 3. 2008 | Čína přiznala, že tibetští mniši protestují | ||
8. 3. 2007 | Demonstrace za lidská práva v Tibetu | ||
17. 3. 2006 | Josef Vít kontra obránci Tibetu | Pavel Urban | |
16. 3. 2006 | Tibet žil před čínskou okupací ve středověku | ||
13. 3. 2006 | Neuvěřitelně hloupý článek Josefa Víta o Tibetu | ||
13. 3. 2006 | Rozvoj Tibetu na čínský způsob - děkuji, nechci | Karel Dolejší | |
10. 3. 2006 | Tibet má větší možnosti rozvoje v rámci Číny než jako samostatný. | Josef Vít | |
8. 3. 2006 | Kolik má Čína Tibetů | Marian Golis | |
7. 3. 2006 | Vyvěšovat tibetskou vlajku ? | ||
13. 2. 2006 | Festival ProTibet 2006 | ||
31. 10. 2005 | Tibetem tam a zpátky -- II. | Vít Kremlička | |
19. 10. 2004 | Svetlá a tiene čínskej revolúcie | Peter Greguš | |
7. 6. 2004 | Čína: Největší experiment v dějinách | Oskar Krejčí | |
1. 6. 2004 | Návštěva tibetského představitele v Paříži | Simone Radačičová |