Například cena za 60 minut v internetové kavárně (těch ja na celé Kubě jistě méně než 15) se pohybuje okolo 7 USD. Univerzity a instituce jsou součástí celostátní počítačové sítě, která však není propojena s globálním internetem. Mobilní telefonní síť je na Kubě běžně dostupná, avšak cena měsíčního tarifu začíná na 60 USD, nemluvě o ceně přístroje, srovnatelné s cenou staršího automobilu. Vše samozřejmě komplikuje nedostatek zboží, které zpravidla okamžitě po opuštění celnice končí na černém trhu.

Díky dolarům od exulantů z Miami se na Kubě vytvořila velmi úzká sociální vrstva používající západní automobily, luxusní turistické autobusy, odpružená horská kola i drahé mobilní telefony. Ta samozřejmě není systémem nijak perzekuována, jelikož každý dolar stát daní 20 procenty a navíc vydělává na dovozu luxusního zboží. Zastoupení této vrstvy je však v kubánské společnosti zcela mizivé a i její příslušníci si mohou o domácím internetu nechat pouze snít vzhledem k velmi řídké infrastruktuře telefonních linek.

Poznámka ŠOK: Cena telekomunikačních služeb je na Kubě vysoká z důvodu že se jako mezistátní spojení i veškeré technologie ústředen musí platit v konvertibilní měně - dolaru. Má stát kupovat za "valuty" brouzdání svých občanů po internetu, nebo má raději koupit léky či jiné zboží, nutné pro provoz hospodářství. Kuba není globalizaovaná ekonomika a díky embargu USA ani být nemůže. Škody, které ekonomické embargo způsobilo kubánské ekonomice, jde do miliard dolarů. Zajímá to někoho? Některé země EU i Kanada, ale i země jižní Ameriky kašlou na embargo. Nicméně americké firmy nesmí prodávat na Kubu pod hrozbou státních sankcí.