Jedním dechem pak odpůrci radaru odmítli protesty proti samostatnosti Kosova. Jeden z řečníků to vyjádřil vcelku lapidárně: "Kosovo nemá s radarem na českém území nic společného. Když ho ale uznáme, je naděje, že ho tam Američané nakonec přesunou..." V petici, již demonstranti předali zástupci amerického velvyslanectví, také velká část účastníků demonstrace podpořila úsilí současné americké administrativy o mírovou stabilizaci situace v Iráku. Na adresu obětí mírového procesu předávající lakonicky poznamenal v nejlepší tradici českého myšlení: "Když se kácí les, létají třísky".

Autor nezblbl, jen se snaží vymodelovat situaci, která by nastala v případě, že se na demonstraci proti radaru sešli ve velkém lidé, kteří "třeba nutně nepovažují George Bushe za zločince či Spojené státy za kriminální zemi", jak napsal ve svém komentáři Jan Čulík, který jedním dechem dodal, že "to, že je třeba někdo proti radaru, neznamená automaticky, že chce podepisovat kontroverzní rezoluci proti nezávislosti Kosova anebo brojit proti americké okupaci Iráku".

Velká část účastníků reálné sobotní demonstrace hnutí Ne základnám byli nepochybně racionálně uvažující lidé, kteří dovedou pracovat s informacemi a jimž dávno došlo, že úsilí o instalaci radaru v Brdech, americká politika v Kosovu či válka v Iráku mají společný politický základ a jsou výrazem agresivní velmocenské politiky, jejímiž viditelnými symboly jsou americký prezident a jeho administrativa. Jan Čulík se z množiny demonstrantů snaží vypreparovat jen ty, jimž vadí radar. Neptá se, proč jim vadí, jakoby to bylo podružné.

Je sice možné, že by se našli lidé, kterým vadí případné "zdravotní důsledky", nevymahatelnost práva u příslušníků americké armády na českém území, či to, že nám Američané budou chodit za holkama, většina Čechů ale radar nechce prostě proto, že ho nechce -- a má k tomu důvody podvědomě iracionální, v reálu však formulované každodenní americkou politikou, resp. tím, že prostě nechce ve vlastním domě cizího ozbrojence.

Jistěže na demonstraci, která by měla odpůrce svým tématem spojovat, nemá co dělat vypjatá rétorika či krajní ideologie. Dovedu si ale představit, že viditelnou účast takových lidí v určité míře BIS nějakým způsobem i podpoří. Je přece v zájmu ignorantského režimu ukázat "qui bono", v čí prospěch demonstranti konají, že za těmi protesty stojí "komunisté a Moskva". Je v jeho zájmu lidi dělit a dělat si svou vlastní politiku. Nepřítel, na něhož je možno ukázat prstem, a který nosí na čele srp a kladivo, je k pohledání.

Nechci tím rozhodně hájit neumělou přípravu a organizaci protestu. Ti mladí lidé dělali a udělali co mohli a patří jim za to spíše poděkování. Kritika je na místě potud, pokud si z ní mohou vzít poučení. Jestliže například hnutí Ne základnám sdružuje na padesát organizací -- a není to jen číslo na papíře -- mělo by také vyprodukovat profesionálnější zajištění podobných akcí. Ne všechno však musí dvě třetiny české veřejnosti nechávat na aktivistech hnutí. Co například udělala sociální demokracie, která nesouhlas s radarem hlasitě deklaruje? Co udělaly jiné politické strany, nebo odbory? Budou se s blížícím datem projednávání smlouvy o radaru v parlamentu síly tříštit, nebo sjednocovat? A pokud sjednocovat, budeme americkému prezidentovi téměř omluvně sdělovat, že nás tu radar jenom ruší a že jeho samého máme jako reprezentanta mocných nadnárodních korporací v pozadí jinak docela rádi?

Jestliže sobotní demonstrace nebyla ideální, neviňme z toho mladé nadšence, kteří udělali aspoň něco, když my ostatní jsme neudělali po stránce organizace nic. Jednoznačně je třeba, aby si za jeden stůl sedli reprezentanti hnutí, stran, odborů a veřejnosti a dohodli se na principech společné politiky. Dokud se tak nestane, může režim a služebná média nálepkovat, ignorovat, a tvrdit, že podstatné části veřejnosti ignorantství vlastně nevadí, "nemají dost informací" a protestují proto, že "my Češi jsme holt už takoví".