Tyto skutečnosti podle nás Jan Čulík nedoceňuje. Navíc se jednalo o alegorický pochod, nikoliv o celostátní demonstraci, která proběhla v květnu a 17. listopadu loňského roku. Tomu odpovídala i forma (jen tři krátké projevy, loutky, balónky apod.).

Jan Čulík nám ve svém článku vytýká v zásadě dvě věci:

• neprofesionalitu/diletantství
• levicovost/dogmatičnost.

Mluví o akci pro hrstku profesionálních levicových kverulantů. Proč? Řadový občan se nechce profilovat jako ultralevicový aktivista. Někdo ho k tomu nutí? A čím? Jan Čulík je v této věci pohříchu jen málo konkrétní. Říká, že hlavní projev Iniciativy byl pojat příliš levicově a ideologicky. V čem, to už neprozradí. Jediné, co výslovně namítá, je jeho osobní dojem, že slovo ,,boj“ prostě zní špatně a připomíná minulý režim. I kdyby to byla pravda, tak jenom proto, že minulý režim zneužíval slovo „boj“, přestaneme mluvit o tom, že podporujeme „boj s nezaměstnaností“, „boj s chudobou“, ... „boj“ proti radaru? A zásadněji, protože minulý režim zneužíval slovo „angažovat se“, nemáme lidi vyzývat k větší angažovanosti? Nebo to máme jen opsat jinými – „nezneužitými“ – slovy? Tak moc záleží Janu Čulíkovi na pouhé formě?

Jan Čulík nás také viní z toho, že jsme z protestu udělali směsku, kde se míchá mnoho témat dohromady. Přitom jsme od začátku říkali, že tento protest je součástí mezinárodního týdne akcí proti protiraketové obraně USA, okupaci Iráku a Afghánistánu a útoku na Írán. Bylo to na pozvánkách, letácích i na onom banneru, který visel – ano, i na Britských listech...

Stejné je to i s ostatními výtkami. V projevu za Iniciativu byly kritizovány Spojené státy za porušování mezinárodního práva. Je to levicový extremismus nebo doktrinářství? Podle této logiky by byl ultralevičákem také bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan. Postoj USA k mezinárodnímu právu dobře dokládá i fakt, že prezident Bush podepsal zákon o ,,invazi do Haagu“, pokud by před tamějším soudem stanul americký občan nebo některý z příslušníků spřátelené země.

Zamotali jsme prý ale do našeho protestu i jiná levicová témata, jako jsou poplatky ve zdravotnictví. A to je zajímavý argument, zvlášť když se podíváme na způsob Čulíkovy kritiky. Citujme: ,,Májíček a spol. (výjimkou byl nesmírně profesionální Jan Neoral, který se držel ve svém projevu k věci) sobotní demonstraci zahodili, protože z ní udělali akci pro hrstku profesionálních levicových kverulantů (...).“ Ivona Novomestská, která uvítala účastníky na začátku pochodu, ani spoluautor těchto řádek, o poplatcích u lékaře nemluvili. Současnou vládu jsme kritizovali za naprosté ignorování vůle občanů. Ve stejném duchu se vyjádřil i Jan Neoral, představitel Ligy starostů proti radaru. Ten také dokreslil celou situaci chování vlády poukazem na její kroky, které snižují životní úroveň většiny lidí .

Ke Kosovu: na Hradčanském náměstí zazněla pouze informace, že kdo chce, může se po skončení průvodu odebrat na Václavské náměstí, kde se ve stejný den konala demonstrace proti přinejmenším problematickému jednostrannému vyhlášení nezávislosti Kosova. To podle mě neopravňuje Čulíka k výpadu, že se snad iniciativa Ne základnám snaží občany „vmanipulovávat do podpory svých dalších oblíbených kauz“.

Přitom jsme byli požádáni o to, abychom na své demonstraci umožnili vystoupení řečníkovi z řad pořadatelů demonstrace proti nezávislosti Kosova – to jsme však odmítli. Právě proto, že naším bytostným tématem je jen americký radar. Ani ten ale neexistuje ve vzduchoprázdnu, naopak je třeba jej chápat v širších souvislostech celkové americké zahraniční politiky, tj. i v souvislosti s válkou v Iráku a vůbec celou koncepcí tzv. preventivních, resp. preemptivních úderů.

Jestliže se stále více ukazuje, že Bushova administrativa lhala o Iráku, je na místě podezření, zda nelže také o raketové „obraně“!?

Jestliže současné Spojené státy pod vylhanými záminkami napadnou a okupují suverénní zemi ve strategicky a energeticky klíčovém regionu a další podobný útok plánují, je na místě otázka, jestli chceme svojí zahraniční politiku ještě více svázat s americkou, k čemuž by došlo v případě zapojení ČR do systému americké raketové obrany.

Jan Čulík bohužel zkreslil argumentaci pana Habra, který ve svém příspěvku vůbec neřekl, že „My v Ne základnám zastáváme určitý soubor názorů a názor společnosti nás nezajímá“ ! Inkriminované věty zněly jinak:

„Za sebe říkám, že ta část české veřejnosti, která odmítá vidět propojení radaru, zájmů zbrojní lobby a touhy po rozšiřování politického, ekonomického a vojenského vlivu USA po modré planetě, je mi převážně lhostejná, rozhodně však pro cestu ke změně žádaným směrem pro mnohdy sobeckou účelovost své slepoty nepoužitelná.“

Tedy zaprvé, z Habrova „za sebe říkám“ udělal Čulík svévolně „My v Ne základnám“.

Důležitější je však věta: „Ta část české veřejnosti, která odmítá vidět propojení radaru ... a touhy po rozšiřování politického, ekonomického a vojenského vlivu USA ..., je mi převážně lhostejná, rozhodně však pro změnu žádaným směrem ... nepoužitelná.“

Skutečně, „radar“ není izolovaná věc, není to příčina, ale důsledek. Rozšíření americké raketové obrany do střední a východní Evropy, stejně jako americká vojenské přítomnost v Iráku a jinde na Blízkém východě i ve světě jsou projevem téže „touhy po rozšiřování politického, ekonomického a vojenského vlivu USA“ – v tom má pan Habr plnou pravdu.

A konečně Jan Čulík napsal: „Na základě toho, co na Hradčanském náměstí v sobotu odpoledne aktivisté předvedli, se není možno divit mainstreamovým sdělovacím prostředkům, pokud takovéto akce prezentují jako extremistické marginality.“

Čemu se však možné divit je a čemu se skutečně divíme

Mainstreamové sdělovací prostředky akci na Hradčanské neprezentovaly jako „extremistickou marginalitu“. Jako takovou se ji paradoxně pokusil prezentovat Jan Čulík, šéfredaktor vyhlášeného nemainstreamového serveru Britské listy. A proto tato naše replika.

Jan Májíček, tiskový mluvčí Iniciativy Ne základnám