Mně se článek paní Ryšánkové moc nelíbí. Jednak není stále zcela zřejmé, co se vlastně stalo ve vedení rozhlasu, když byla Tachecí odvolána - proč přesně se zhroutila a zda její působení lze opravdu hodnotit jako neúspěch. Připadá mi to jako hyenismus, když se pomlouvá někdo, kdo se nemůže bránit a je v nemocnici po psychickém zhroucení, píše Boris Cvek.

To, co se stalo Tachecí, se může stát nám všem a nesvědčí to nutně o nějakém selhání nebo slabosti. Můj pocit z celé věci nejlépe vystihl Jan Bubeník na svém blogu:

Dnes by bylo dobré, kdyby šéfové rozhlasu a Rada otevřeli veřejnou diskusi o tom, jak by měl Radiožurnál vypadat, a to bez nějakého hodnocení práce Barbory Tachecí. Nezdá se však, že by se někomu chtělo do koncepční debaty a to, co Tachecí zatím změnila, se asi měnit nebude. V tom ohledu by byla vítězkou, jež pouze nesla největší tíži prosazování změn, což ji stálo psychické zdraví.