Buď koncept ekologismu, zavedený panem presidentem Klausem, neplatí. (Protože jak by jinak bylo možné skloubit environmentální postoje s konzervativními ideály?)

Nebo Konzervativní strana Velké Británie přešla na stranu nepřítele a stala se -- vzhledem ke svému postavení -- vůdcem hnutí za potlačení konzervativních hodnot a lidské svobody.

Za třetí: srovnání postojů Konzervativní strany a ODS může přispět i k odpovědi na zásadní a navíc zajímavou otázku: proč? Je-li, tedy proč je ODS takovým odpůrcem environmentálně příznivé politiky?

Dřív, než se pustím do hledání odpovědí na obě otázky, dovolím si ještě poznámku. Program ochrany životního prostředí je -- zejména u britských konzervativců -- natolik rozsáhlý, že úplné srovnání by bylo možné pouze v daleko obsáhlejším textu, než je tento.

Soustředím se proto v první řadě na problematiku klimatických změn. To je samozřejmě významné zúžení, které však lze obhájit. Problém klimatických změn je totiž zásadním pilířem environmentální politiky britských konzervativců, ostatní zelená témata jsou s ním v souladu a přebírají jeho východiska.

Navíc rozdíly mezi britskými konzervativci a nejsilnější českou pravicovou stranou v postoji k dalším environmentálním problémům odrážejí rozdíl ve vybrané otázce. Propast mezi oběma stranami je v environmentálních otázkách v podstatě konstantní, a proto je možné použít otázku klimatických změn jako názorný příklad zastupující i otázky další.

Jaká je tedy environmentální politika britských konzervativců a české ODS?

Nejprve se zaměřím na strukturní zařazení environmentální části programu vzhledem k ostatním politickým okruhům strany, dál na programové výstupy a konečně i na konkrétní politické proklamace nejvýznamnějších představitelů Konzervativní strany a ODS.

Kvalita života

Část programu Konzervativní strany věnovaná převážně environmentálním problémům se jmenuje "Kvalita života" (Quality of Life) a v programu strany se objevuje na druhém a v některých případech na třetím místě, tzn. před částmi věnovanými veřejným službám, bezpečnosti země či sociálním otázkám.

Je rozdělena do sekcí (význam sekcí je vyjádřen pořadím): klimatické změny, energie a energetika, potraviny a zemědělství, tvorba životního prostředí, doprava, odpady, voda a dobrý život. Za hlavní otázku kvality života jsou považovány právě klimatické změny a jejich důsledky. Konzervativní strana tedy -- pohlížíme-li na strukturu programu -- považuje environmentální problémy za velmi důležité, i když ne za nejdůležitější, přičemž problém klimatických změn je ve škále otázek kvality života na prvním místě.

V podrobném programovém dokumentu Občanské demokratické strany "Společně pro lepší život" jsou první čtyři místa vyhrazena ekonomickým otázkám (veřejné finance, hospodářství a podnikání, doprava, pracovní místa), přičemž problematika životního prostředí je na předposledním (13 z 14) místě.

Za hlavní otázky ochrany životního prostředí je považováno: znečištění ovzduší z malých topenišť a dopravy, výstavba čistíren odpadních vod, živelné pohromy. Problematika klimatických změn je zmíněna jako v pořadí 18 problém této sekce.

Občanští demokraté tedy z hlediska struktury programu považují environmentální otázky za okrajové. Problém klimatických změn je umístěn v okrajové pasáži programu na okrajovém místě!

Nejvyšší čas na revizi

Jaké jsou základní teze britské Konzervativní strany? Cituji z programového dokumentu "Klimatické změny: Náš výchozí bod" (Climate Change: Our starting point):

V dalších pasážích se můžeme dočíst o nutnosti razantnější politické aktivity v řešení problému klimatických změn nebo o vůdčí roli vlády v řešení této otázky. Část dokumentu věnovaná změnám klimatu má rozsah dvou normostran.

Naproti tomu ODS se problematice změn klimatu věnuje na třech řádcích:

Tolik česká ODS. Záměrně se na tomto místě zdržím komentáře.

Lídři a disidenti

Kromě programů vypovídají o postojích politických stran samozřejmě taky projevy jejích hlavních představitelů.

Podívejme se nejprve na předsedu britských konzervativců Davida Camerona. Problematikou změny klimatu se zabývá ve velkém množství dokumentů (jejich počet přesahuje číslo deset). Protože jsou Cameronovy názory ve všech dokumentech velmi konzistentní, soustředím se na projev přednesený v norském Oslu na konci dubna letošního roku.

Přepis Cameronova projevu přesahuje deset stran, vybírám proto pouze nejdůležitější pasáže:

Bez ohledu na další pasáže, které českého čtenáře překvapí schopností argumentace i velkým množstvím konkrétních údajů, je možné odvodit: předseda britských konzervativců problém klimatických změn cítí jako velmi aktuální, má potřebu se k němu vyjadřovat a jeho názory jsou rozhodně ovlivněné postoji klimatologů a environmentálním zájmem.

Ještě radikálnější je člen parlamentu za Konzervativní stranu Nick Hurd, který tvrdí, že současnou snahu řešit problém globálního oteplování je nutné radikálně urychlit a všechny dosavadní závazky jsou krajně nedostatečné. Nick Hurd zároveň vede diskusní skupinu Konzervativní strany zabývající se klimatickými změnami a je autorem většiny pasáží programu konzervativců pro klimatické změny.

Samozřejmě i v rámci Konzervativní strany existují opačné postoje. Krátká studie Nigela Lawsona, kdysi velmi vysoce postaveného konzervativního politika, "The Economics and Politics of Climate Change -- an Appeal to Reason" se argumentovaným způsobem staví proti potřebě urychleně řešit klimatické změny. Takové názory se však do programu strany ani do projevů jejich vedoucích představitelů nedostávají.

A co Občanská demokratická strana? Začnu u předsedy Mirka Topolánka. K problémům životního prostředí se vyjadřuje zřídka, k problematice klimatických změn téměř vůbec. Asi nejdelší, třístránkový text věnovaný problematice životního prostředí přednesl na Fóru pro udržitelný rozvoj na přelomu letošního října a listopadu. Stejně jako u Davida Camerona stojí za to citovat:

Zde se už bohužel nemůžu zdržet hodnotového komentáře. Projev Davida Camerona je jak v úrovni argumentace (konkrétní údaje, citace relevantních zdrojů, logická konzistence myšlení), tak v úrovni obsahu jednoduše protikladem projevu Mirka Topolánka.

Jak moc je možné použít jistě velmi pěknou knihu J.R.R. Tolkiena ke spojení environmentalismu a konzervatismu či k hledání konceptu environmentálně příznivé politiky, nechť si rozhodne laskavý čtenář sám. Stejně jako otázku do jakého fantasy románu patří současná česká politická elita.

Podívejme se na další významné politické představitele ODS. K problematice životního prostředí se poměrně často vyjadřuje současný ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Sumu jeho názorů nejlíp shrnují články "Environmentalismus -- rozumná politika nebo další pokus o omezování osobní svobody?", "Příroda nepochybně přežije. My však ne" a konečně "Bushova šoková terapie". Co v nich říká?

V prvním ze zmíněných článků se Martin Říman snaží osvětlit, že jakékoliv netržní zásahy do lidského vývoje -- např. jiná než tržní snaha řešit problémy globálního oteplování -- znamenají zhoršení lidského údělu, zatímco trh ve spolupráci s krizí (opět například krizí už zmíněného globálního oteplování) vždy povede k zlepšení situace člověka. "Obdobně bychom mohli analyzovat i ostatní fenomény ekologie -- globální oteplování, ozónovou díru, jadernou energii, údajný zánik lesů, snižující se produktivitu půdy, nedostatek vody atd., atd." píše Říman a pokračuje:

V článku "Příroda nepochybně přežije. My však ne" je lidská schopnost ničit životní prostředí dokonce chápána jako kritérium normálnosti -- uvádím opět doslovnou citaci:

Zůstaneme-li však u tématu klimatických změn, je nejprůkaznější článek "Bushova šoková terapie". Zde stačí pouhá citace:

Jak vidět, rozdíl mezi vrcholnými představiteli obou konzervativních stran je propastný.

Stejně jako v případě konzervativců ovšem i v ODS existují disidentské hlasy. Senátor Bedřich Moldan zastává stanoviska podobná většinovému mínění britských konzervativců. Hlas Bedřicha Moldana se však do programových dokumentů ani do výroků vedoucích představitelů strany nepromítá. Moldan hraje zrcadlovou roli anti-environmentalisty Nigela Lawsona. Taky tento fakt o názorech obou stran vypovídá -- česká Občanská demokratická strana je v porovnání s britskými konzervativci v oblasti environmentální politiky významně odlišná a oproti britské politické pravici extrémně anti-environmentální.

Tím se dostávám k druhé otázce úvahy. Jak je možné, že se postoje ODS od postojů britské konzervativní strany tak výrazně liší? Jsem přesvědčen, že anti-environmentální postoj současné ODS má dva velmi odlišné zdroje. U kořenů prvního z nich stojí postava Václava Klause, u druhého lidé z tzv. druhé generace ODS. Zdůrazňuji ale, že jde pouze o mou vlastní interpretaci a možnost omylu není, na rozdíl od první části, rozhodně malá.

Ecce Klaus

Kdo se bojí -- blázní.

Bertold Brecht

Mnozí environmentální aktivisté připisují vinu za protipřírodní postoje ODS jednoznačně Václavu Klausovi a dodávají, že je to protřelý pragmatický podvodník a fanatik (sic!), hledící pouze na své vlastní zájmy (či zájmy nějakých mocných lobby) a neschopný důkladné hodnotově-racionální úvahy.

To je podle mého názoru fakticky i psychologicky velmi nevěrohodná interpretace, která anti-environmentální postoje Václava Klause (on sám by jistě napsal anti-ekologistické) nemůže vysvětlit. Podíváme-li se na rozsáhlejší články či studie Václava Klause a jeho politickou praxi, musíme připustit minimálně dvě následující tvrzení:

Václav Klaus není bezpáteřní politik, existují ideje (a ideály), kterým věří, a za které bojuje, i když je to pro něj osobně politicky velmi nevýhodné (jedině tak je možné vysvětlit jeho postoje např. v době televizní krize, kdy stál proti většinovému názoru společnosti, a taky jeho anti-environmentalismus, který se u nás už delší dobu politicky nevyplácí).

Václav Klaus, jako jeden z mála českých politiků, je schopen psát rozsáhlé analytické texty. Označit Klause za pouhého ideologického fundamentalistu je ve světle četby článků jako "Dynamika postkomunistické transformace a její alternativní výklady" nesmyslné.

Problém však nastává u Klausových článků a úvah o ekologii. Oproti jiným textům mají v mnohém zásadně jiný obsah i mentalitu. Cituji z článku "Ekologie nebo prosperita?":

Je skutečně výzvou k dialogu prohlášení z článku "O ekologii, ekologismu a životním prostředí":

Je vůbec možné ještě racionálně obhájit tvrzení:

či

z článku "Recenze studie "Udržitelný rozvoj""?

Porovnáme-li tyto věty s pasážemi jiných Klausových článků, musíme připustit, že na rozdíl od nich jsou nikoliv argumentovaným textem, ale popravou oponenta za pomoci emocionálního zavalení, nikoliv respektováním vědy, ale naopak odmítáním informací, které nám zprostředkovává.

Tím se dostávám se k jádru věci, které lze vyjádřit otázkou: proč je Václav Klaus píšící či přemýšlející o ekologii tak odlišný od Václava Klause píšícího o problémech EU, institucionální ekonomii, inflaci či dokonce o komunismu?

Má odpověď je jednoduchá. Environmentální problémy a přiznání jejich existence znamenají významné narušení základních idejí, na kterých stojí Klausova politická práce i ideové přesvědčení. K vyvrácení Marxe (či velké většiny Marxových idejí) dnes stačí četba dvou, tří knih Karla Poppera či Friedricha Hayeka a Václav Klaus jejich knihy četl. Komunisté nejsou a nemůžou být Klausovým idejím nebezpeční.

S environmentálními problémy je tomu ale jinak. Klaus podvědomě tuší, že environmentalismus (samozřejmě argumentačně lépe zdůvodněný než je tomu dnes) je pro jeho ideje takřka smrtelným nebezpečím. Proto tolik emočně zabarvených slov, proto téměř úplná hluchota k argumentům, proto mnohdy až obsedantní posedlost vyvrácením.

Druhá generace ODS

Místo praxe, kterou se tito politicky protřelí lidé chlubí, zabývají se praktikami, protože jim jde pouze o to, aby tím, že pochlebují právě vládnoucí moci (aby nepřišli o svůj vlastní prospěch), obětovali lid, ba pokud možno celý svět.

Immanuel Kant, 1795

S druhou generací politiků ODS se ocitáme v úplně jiném světě. Ještě jednou připomínám zkrácené výňatky textů Mirka Topolánka a Martina Římana. Mirek Topolánek:

Topolánek v tomto textu prokazuje nejen mimořádnou neznalost -- kniha Pán prstenů se žádným kultovním bestsellerem ekologického hnutí nestala (!), ale především velmi silnou lhostejnost k pravdě. Nejde mu o hledání pravdy (jak je tomu u Davida Camerona) a dokonce ani o obhájení své vlastní pravdy (jak je tomu u Václava Klause). Jde mu o vyvolání příznivého dojmu. Proto slova jako starost, prostá touha, proto využití známé knihy oblíbeného autora.

Martin Říman:

Absurditu Římanova textu si nejlépe uvědomíme prostým převodem stejné myšlenky k další "normální" lidské aktivitě. Kdykoliv se ohlédneme do své historie, vidíme instituci otroctví a mučení. Téměř ve všech historických epochách člověk zotročoval, a také mučil jiné lidi. Lze z takového konstatování odvodit, že otroctví a mučení jsou normální a pouze blázni proti takovým institucím bojují?

Kde bere Martin Říman odvahu k tvrzení, že historická fakta určují, co je a co není normální? Bude naši morálku a naše hodnoty určovat minulost a nikoliv svědomí? Jenže Martinu Římanovi, stejně jako Mirku Topolánkovi nejde o pravdu, jde mu o obhajobu principů, které umožňují konat nemorální činy s pocitem ospravedlnění. Pročteme-li si texty politiků druhé generace ODS zabývající se environmentálními problémy, nezbývá než postesknout si: kéž by se vrátil Václav Klaus. Možná se mýlil, tito však zastírají a klamou.

Co tedy stojí za anti-environmentální politikou současné ODS, tolik odlišnou od pro-environmentálních názorů britských konzervativců? Podvědomý sebeobranný fundamentalismus čestného předsedy a myšlenková i morální úroveň současných vrcholných představitelů. A to je -- připočítáme-li marasmus současné české levice -- poněkud smutná vizitka naší politické scény.

Psáno pro Britské listy a Ekolist.

Článek vyšel v Ekolistu 01/2007 ZDE Autor přednáší na katedře environmentálních studií FSS MU v Brně.

Další informace:

www.conservatives.com

ww.ods.cz

www.qualityoflifechallenge.com

www.riman.cz

www.klaus.cz