Pan Volný píše, že měřítka vzdělanosti se v čase mění, a proto nemá smysl vzdělanost v čase sledovat. Měřítka se jistě mění, to souhlasím, ale znamená to, že porovnání ztrácí smysl? Podle mě to jen znamená, že je třeba najít nadčasová měřítka, a upřímně řečeno nevím, proč by to nemělo být aspoň v nějaké rozumné míře možné. Když se řada vysokoškolských učitelů shodne, že úroveň znalostí studentů prvního ročníku v průběhu uplynulých pěti či deseti let průběžně klesá, tak to nemusí být nutně pravda, ale nelze toto tvrzení odmítnout s tím, že takové srovnání nemá smysl kvůli proměnlivosti měřítek vzdělanosti a poukazovat přitom na prvorepubliková klasická gymnázia s řečtinou a latinou. Během pěti let se měřítka tolik nemění. Pokud řada absolventů gymnázií dnes neumí napsat větu bez pravopisných chyb, možná se to dá částečně omluvit jinou dobou a jinými nároky. Pokud ale takový absolvent nedokáže napsat text tak, aby měl hlavu a patu a bylo poznat, co chce říct, žádná omluva nezabírá.

Pan Volný píše

Význam výuky problematiky elektronových orbitalů na středních školách nebudu obhajovat. Jistě to ani není jediná věc, která je naprosto zbytečná (protože jí studenti nemohou rozumět), a přesto se učí. Ani nechci obhajovat memorování. Ale ani Výzva memorování neobhajuje. Nastoluje pouze otázku, zda absolventi středních škol mají dostatečné vědomosti.

Vědomostí lze nabýt i jinak než tupým memorováním. Ono vědět, kolik má která evropská země obyvatel, není úplně od věci. Nakonec člověk by měl znát svět kolem sebe, umět posuzovat argumenty druhých, mít představu o tom, jak věci fungují. Jestli je pro Španělsko důležitějším přístavem Barcelona nebo Cádiz lze jistě rychle vyhledat a není třeba se to ve škole učit. Ale kolik má přibližně Španělsko obyvatel, jakými tito obyvatelé mluví jazyky a jaké mají náboženství, to se hodí vědět. Stejně tak, jako se hodí znát příbližně španělské dějiny nebo třeba ekonomickou situaci této země. Když o Španělsku nebudu vědět nic, tak se sice nakonec tak moc nestane, ale když budu podobným ignorantem i co se týče další států v Evropě, jak budu rozumět tomu, co se v Evropě děje? Jak budu posuzovat zahraniční politiku? Jak budu volit, třeba už jen do Evropského parlamentu?

Nepochybně se v Americe dělá špičková věda. (Ponechme teď stranou otázku, zda je to spíš díky tamějšímu vzdělávání, nebo spíš díky tomu, že na vědu je dost peněz a není problém přilákat elitní výzkumníky z celého světa.) V Americe se ale také "dělá" špičkové tmářství. Nikde jinde na světě (snad s výjimkou islámských zemí) tolik nekvete kreacionismus, sektářství a náboženský fanatismus. Nesouvisí také tohle trochu s úrovní znalostí o světě? Řekl bych, že člověk, který ví něco málo o paleontologii a evoluční teorii bude spíše imunní před argumenty různých podvodníků či fanatiků než člověk, který pouze ví, jak používat Google.

Vtip je v tom, že člověk, aby mohl o věcech přemýšlet, o nich také musí něco vědět. Je nám všem k ničemu, když víme kde hledat, když nevíme co hledat, a na hledání navíc nemáme čas. Autor textu, na který tímto odpovídám, jistě ví, že když chce číst odborný text, tak musí dobře znát naprostou většinu pojmů v textu použitých. Nestačí vědět, kde najde definici. Není možné fakta chápat bez znalosti souvislostí, a težko znát souvislosti, když neznáte fakta.

Chvílemi je více než zřejmé, že Michael Volný argumentuje proti něčemu úplně jinému, než Výzva představuje:

Výzva přeci nikoho nekárá, že si nenajde čas číst beletrii. Nejde přeci o beletrii. Jde jak o celkový přehled, o kterém jsem mluvil výše, tak i o vzdělanost ve svém oboru. Signatáři Výzvy mluví o snížení schopností nastupujících vysokoškolských studentů v jejich vlastním oboru. Je to základní a střední školství, co je kritizováno. Během školní docházky většina lidí bohudík nemusí vydělávat na zdravotní pojištění. Může se naopak věnovat přípravě na to, aby byla v budoucnu schopná číst ony odborné časopisy. A jde o to, aby střední školy pro to vytvořily podmínky. A není automaticky zajištěno, že tomu tak bude.

A mimochodem, není samotná existence společnosti, kde člověk s prací ztrácí zdravotní pojištění a musí proto pracovat od rána do večera, hodná kritiky? Není možné Výzvu chápat spíš jako apel na změnu společenských priorit ve prospěch vzdělání na úkor produktivity? Je nutné budovat společnost fachidiotů, kteří nemají čas se rozhlížet za horizont své práce? Společnost je dnes dostatečně bohatá, aby se nemusela hnát za dalším bohatstvím za každou cenu.

Nechci tvrdit, že s Výzvou bezvýhradně souhlasím. Nemůžu z vlastní zkušenosti porovnávat úroveň našeho vzdělávání teď a před deseti lety. Možná podlehli autoři Výzvy kolektivnímu klamu, možná, že je jejich úsudek zaujatý, takové věci se dějí. Ale myslím, že není možné jen tak zavrhnout jakoukoli kritiku stavu vzdělávacího systému s tím, že taková věc nemá smysl.