Netečnost a neochota většiny pohnout rukou pro společnou správnou věc samozřejmě velmi mrzí, obzvlášť při tak vysokém počtu odmítajících, ale lidé už jsou prostě takoví. Dokud se jich situace netýká bezprostředně, zůstávají nanejvýš u kritiky, a i to ještě nejlépe v soukromí. Proto dávat naši širší reflexi militantně globalizovaného kapitalismu do přímé souvislosti s nízkou fyzickou účastí na našich akcích a nazvat náš postoj diletantstvím považuji za poněkud absurdní...

Jsou tací, kteří se pokoušejí ubránit chobotnici usekáváním jejích jednotlivých chapadel. A pak tací, kteří vědí, že správné je jít jí po hlavě. Tedy nikoli zdržovat se jednotlivými důsledky, ale jít po příčině. Pak záleží už jen na tom, zda onu příčinu uchopíme na úrovni individuální či společenské, domácí či globální, oborové či obecné, pokud možno s respektováním všech souvislostí. Přičemž ony souvislosti od vzpoury deprivantů přes jejich ničím nelimitovanou touhu po selektivních výhodách na úkor ostatních až po kýženou globalizaci ekonomické diktatury jsou naprosto zjevné. A i pouhé otevřené veřejné pojmenování příčin je lepším začátkem než odpoutávání pozornosti a tříštění sil vyjmenováváním všech důsledků.

Pokud jde o mne, jsem především jednoznačným odpůrcem diktatur, lhostejno zda ideologických či třeba právě ekonomických. A říkám-li, že jsem antikapitalista, neznamená to, že jsem levičák či komunista. Takto zjednodušená dělení jsou už dávno věcně seriozně nepoužitelná, byť u nás stále účelově užívaná. Rovněž odmítám definovat, co je ještě odpor občanský a co už politický. Přirozenou hranici tam nevidím a potřebu nějaké syntetické prostě nemám. Za vhodný příklad dilematu v této sféře považuji například odbory, jimž náplň činnosti zcela účelově vnucuje tržní společnost. Jediné, na čem trvám, je mé přesvědčení, že solidarita je a vždy zůstane jedním z hlavních atributů lidství, ale současně musí být, byť nesnadno, důsledně odlišována a ošetřena od parazitismu jakéhokoli druhu.

Termín "boj" v našem pojetí je samozřejmě nahraditelný slovy "úsilí o změnu za použití co možná nejmenší míry násilí", ale tato slova na ulici poněkud ztrácejí na použitelnosti.

- Ad: "Jenže velká část české veřejnosti, která je proti radaru, třeba nutně nepovažuje George Bushe za zločince či Spojené státy za kriminální zemi. To, že je třeba někdo proti radaru, neznamená automaticky, že chce podepisovat kontroverzní rezoluci proti nezávislosti Kosova anebo brojit proti americké okupaci Iráku."

- Za sebe říkám, že ta část české veřejnosti, která odmítá vidět propojení radaru, zájmů zbrojní lobby a touhy po rozšiřování politického, ekonomického a vojenského vlivu USA po modré planetě, je mi převážně lhostejná, rozhodně však pro cestu ke změně žádaným směrem pro mnohdy sobeckou účelovost své slepoty nepoužitelná.

Užití termínů "profesionálních levicových kverulantů" či "extremismus" v souvislosti s naší činností se opravdu nemohu než pousmát...