1. 10. 2007
KinoteátrZáří -- film s medvědí tváří. Když se tenhle měsíc přikolébal do kin snímek Medvídek, lákali protagonisté budoucí diváky obojakostí, janusovsky dvojí tváří slova, v němž se potkávají dravé zuby masožravce a hebká plyš rozmilé hračky s dětsky naivníma očima. Nechci profesionálům masové zábavy nic podsouvat, ale více mi přijde, že jejich dílka nejčastěji připomínají popcornem notně vycpaného predátora. Nenasytného medvěda, chobotnice či třeba žraločí čelisti. Požírají sedadlo za sedadlem, diváka za divákem bez rozdílu -- snad na nic nezapomenu -- věku, pohlaví a rasy. |
Tak by si to aspoň podle všeho začasté představovali moderní režiséři, herci, producenti a distribuční firmy projektů z božské dílny Desáté múzy. V klíně kinematografie by za to klidně mohl být ukřižován i slavný Sylvester Stallone, jenž si s desátou Múzou začal scénami daleko, daleko přímočařejších syžetů. Letos udeřil na domácí kinoteátry svým zatím posledním filmem Rocky Balboa. Zvětšelý, opravuji zvěčnělý Stallone, ušmouraná ikona s omezeným uměleckým rejstříkem a jeho alter ego Rocky, které příležitostně soudně popotahují za držení přípravků pro růst svalů, očividně trpí. Nezúročená hvězdná sláva Rockyho a Ramba je ta tam. Alternativa k "filmovému důchodu" stárnoucího showmana, jakou si našel kolega Arnold Schwarzenegger, toho času ambiciózní kalifornský guvernér, chybí. Jeho "I'll be back" zní poněkud odlišně. Když před lety natočil finský režisér Aki Kaurismäki provokaci jménem Rocky VI, jistě ani v nejsarkastičtějším snu nepomyslil, že mýtický rohovník vyboxuje i toto numero. Šesté kolo na plátně, které formuje svět. Že povstane z mrtvých hrdina pohyblivých obrázků, s nímž jsme, prostřednictvím občas velmi špatných kopií, vstupovali ve druhé polovině osmdesátých letech do ringu života za perestrojky. Kdo z chlapců a chlapů tehdy neviděl -- krom nekonečných válečných epopejí sovětské provenience -- barbarsky ničivého Conana, ryzího zabijáka Predátora, bezmála metafyzické válečné story Komando, technicistního Terminátora a ekologicky laděného Aligátora, byl zkrátka béčko. Možná ještě horší jakost nežli tato béčková, či céčková, napůl pašovaná kulturní zřídla příznačná pro kýč 80. let. Éru céček, nábytkových stěn pastelových barev, Rubikovy kostky a dočasného uvolnění mezinárodních vztahů. Životní roli v dramatu o složitém konci třetí světové války sehrál tehdy až podivuhodně neintelektuální politický herec Ronald Reagan. Bývalý člen "akčních výborů" Hollywoodu a propagátor Hvězdných válek. Za jeho rázného vůdcovství ostatně nápadně přitvrdily hodnoty amerického filmovnictví včetně několika pokračování rváče Rockyho. S rizikem, že budu v těchto svobodných časech prověřován protiextrémistickými specialisty, odkazuji na Vladimíra Iljiče Lenina. Uljanovova slova, že "film je nejdůležitějším uměním", byla Stalinem příznačně vystupňována, neboť pohyblivé obrázky platily za "důležitý nástroj masové agitace". Tehdy jako teď. Nejen film je zkrátka od samých počátků řezničina. |
Český film | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
1. 10. 2007 | Kinoteátr | Pavel Kopecký | |
1. 10. 2007 | Okradl mě Medvídek | Tomáš Koloc | |
26. 7. 2007 | České plagiáty | Jan Lipšanský | |
26. 7. 2007 | Bukowski a Zelenka | ||
7. 7. 2007 | Od filmů k rakům | Jan Čulík | |
6. 7. 2007 | Skutečnou moudrost stačí šeptat | Ema Čulík | |
6. 7. 2007 | Pleasant Moments is very unpleasant | Ema Čulík | |
6. 7. 2007 | Groteska, která mírně pobaví, prozření však nepřináší | Jan Čulík | |
5. 7. 2007 | Poněkud vzdělávací "thriller" | Jan Čulík | |
4. 7. 2007 | Mladí čeští filmoví tvůrci: zvládají jakž takž vizuální stylizaci, myšlenkově jsou plytcí | Jan Čulík | |
3. 7. 2007 | ...a bude hůř: Už jen zábavný thriller | Jan Čulík | |
3. 7. 2007 | O drsném počasí a jemné lidské senzitivitě | Jan Čulík | |
2. 7. 2007 | Je nesprávné pomíjet Menzelův láskyplný pohled | ||
1. 7. 2007 | Lidé o tom chtějí mluvit, filmař to natočí, ale v médiích to systematičtěji nenajdete | Jan Čulík | |
1. 7. 2007 | Bigotní dogmatismus zprava i zleva | Jan Čulík |