Tuto klauzuli se zavázaly v Lisabonu uplatňovat všechny hlavy států Evropské unie. Urazil bych ostrovtip čtenářův, kdybych pronesl zdání, proč česká vláda v lisabonském klášteře odhodila svůj „euroskepticismus“.. Topolánková vláda, tím, že se slavnostně zavázala lisabonskou smlouvu ratifikovat, mimochodem také bez referenda a prostřednictvím parlamentu, se rovněž zavázala se podílet se všemi státy Evropské unie na militarizaci Evropy, pod severoatlantickým patronátem. Budoucí základna v Brdech, o které se lisabonský summit nezmínil, bude „euroústavní», stačí tam pověsit vedle americké vlajky vlajku NATO, nebo oznámit, že americký radar je součástí „mírové mise v Evropě“. I na to článek 27 pamatoval. Americko-evropské zbrojní konsorcium Northrop Grumman/EADS obdrželo mamutí zakázku pro Pentagon. Vojenský potenciál Evropy se „vylepšuje“, jak to žádá unijní smlouva. Boeing, který o zakázku přišel, zase postaví radar v Čechách a raketovou základnu v Polsku. Jaké nové pole se tím otevře budoucí „mírové Evropě“, o které tak hezky mluví lisabonská smlouva !

Článek 27 měl zajímavou historii ve Francii. Tento článek návrhu evropské ústavy (původně č. 1-41), který podřizuje státy Evropské unie politice USA prostřednictvím NATO, byl podloudně „vsunut“ na poslední chvíli do textu, těsně před začátkem veřejné kampaně. Liberální elity se zřejmě domnívaly, že francouzský obecný lid článek přehlédne. A na podzim 2004 se stalo něco hrozného. Francouzi rozebrali 20 milionů výtisků a podvod okamžitě objevili. Spustil se rámus. Občané země, která opustila vojenské struktury NATO v roce 1966, neměli v úmyslu schválit ústavu, která je nutila jít válčit do Afghánistánu. Francouzské Ne 29. května 2005 bylo Ne militarizaci Evropy „v rámci NATO“.

Evropská pravice má strach. Z občanů, kteří požadují sociálně spravedlivou, demokratickou a mírovou Evropu. Proto se Sarkozymu podařilo proti francouzskému Ne shromáždit v Lisabonu jednotnou euroatlantickou frontu, pletichami, tajnou diplomacií, lží a nesplněnými sliby. Lisabonský summit je ale načasovaná bomba, obecný lid ve Francii mluví o „lisabonském spiknutí“ (complot de Lisbonne). Když toto úctyhodné shromáždění starých a novopečených eurooptimistů přijalo Sarkozyho návrh zpochybnit patnáct a půl miliónu hlasů francouzských občanů z 29 května 2005 a zakázat ve Francii další referendum, česká vláda byla u toho. Neměla to dělat. Česká vláda neměla mandát podpořit Sarkozyho agresi proti francouzskému lidu. Rozhodným způsobem a nepříznivě to ovlivní budoucí česko-francouzské vztahy. Sarkozyho vláda ve Francii nebude věčně, prezident vykazuje příznaky duševního pohnutí. Topolánková vláda byla přítomna, když lisabonský summit jednomyslně zakázal další referenda o unijní smlouvě v Evropě, ačkoli to požaduje 70 procent evropských občanů. Lisabonské shromáždění si vypije následky tohoto zhanobení demokracie až do dna.

Evropa nemůže být a nebude řízena z Oválné pracovny ani z radarové základny v Brdech.

Hlavní autor původního návrhu euroústavy Giscard d’Estaing označil novou Unijní smlouvu za „nečitelnou“ (illisible). Je tudíž nečitelná i Evropa, kterou tento text nalinkoval. Dříve či později se občané Evropy vydají na cestu sociální spravedlnosti, demokracie a míru. Je žádoucí, aby zastánci přímé demokracie v Čechách se na tom podíleli.

Autor žije a pracuje v Grenoblu