Byla jsem, viděla jsem, slyšela jsem, píše Soňa Hromátková.

Ale neviděla jsem to, co jsem očekávala: totiž větší počet demonstrantů - zřejmě sluníčko může za to, že mnozí využili sobotní odpoledne k "příjemnějším" aktivitám? A tak se ptám, jestli se přece jen ta protiradarová sedmdesátiprocentní většina nesmíří časem s tím, že přijdeme o kus území a budou nám tu "řádit" ostří přesatlantičtí hoši v podstatě beztrestně? Před měsícem jsem tu napsala, abyste vy, odpůrci radaru a přítomnosti cizí armády přišli - a - zapomněli na skupinkaření. Mám však dojem, že jste vůbec zapomněli na to, kde jste měli v sobotu být (a bylo vás zapotřebí!). Také jsem neslyšela to, co mělo zaznít, s výjimkou projevu starosty Neorala.

Organizátoři nezvládli ani propagaci a režii, natož vlastní vyjádření protestu. Musím říci, že jsem jim nezatleskala ani jednou. V tichém nesouhlasu s amatérismem, kterého jsem byla svědkem, jsem obešla "hrozen", abych se sama přesvědčila, kolik že to lidiček přišlo. Mnohdy jsem musela rychle popoběhnout, abych se vyhnula téměř profesionálním tleskačům, či osamoceným vyvolávačům (víceméně nesmyslných, někdy vulgárních, jindy neadekvátních výkřiků), používajícím dlaně a hlasivky v rozmezí decibelů, které ohrožovalo mé citlivé ušní bubínky (proč to sakra neumíme?!?). Takže - reparát?

PO PODPISU SMLOUVY BUDE POZDĚ V HOSPODĚ NEBO NA DÝCHÁNKU NADÁVAT!!