Několik málo dní před volbami, 16. října 2006, rozpustilo ministerstvo vnitra organizaci Komunistický svaz mládeže (KSM). Český účelový antikomunismus dosáhl svého prozatímního vrcholu. Už nezahrnuje jen rozdělování společnosti na domnělé „dobro“ a „zlo“ a šíření zášti proti skupině obyvatel na základě jejich přesvědčení, už nepředstavuje jen označování určitých názorů za „zločinné“. Jasně nyní demonstroval, že mezi jeho důsledky patří omezování svobody slova a práva na sdružování se.

I když subjektivní motivace jednotlivých antikomunistů může být upřímná, důsledky jejich jednání příliš připomínají to, oč usilovala totalitářská a autoritářská hnutí po celé minulé století: potlačení politické diskuze, zúžení spektra možných alternativ, vyloučení některých úhlů pohledu.

Ať už nám je Komunistický svaz mládeže sympatický, lhostejný či nesympatický, sotva náš může nechat chladnými zdůvodnění jejich zákazu. Co je pro ministerstvo vnitra „zločinnou myšlenkou“? Snaha o změnu soukromého vlastnictví výrobních prostředků ve vlastnictví společenské a postavení se na stranu revolučních změn. To ovšem umisťuje na pomyslnou lavici obžalovaných neobyčejně široké spektrum názorů, lidí a organizací.

Soukromé vlastnictví výrobních prostředků není odvěkou samozřejmostí, ale historickým konstruktem. Jeho kritiku a snahu o jeho překonání obsahuje celá řada politických názorů a projektů, jsou i základem pro moderní socialismus, z nějž vychází většinový proud celé současné levice. Tvrdí-li někdo, že požadavek na společenské vlastnictví výrobních prostředků je zločinem, říká tím, že moderní levicové myšlení má zločinné kořeny.

Revoluce znamená rychlou a zásadní společenskou změnu. Nejde o palácový převrat, ale o projev společenského hnutí. Nikdy není řečeno, že musí být krvavá a násilná, v některých případech ani nebyla. Nebýt revolucí v Británii, Americe a Francii, neprosadila by se moderní demokracie. Nebýt revoluce 1989, neexistovala by ani Česká republika a demokratický režim v ní. Když ministerstvo nyní postavilo revoluci mimo zákon, bude rozpouštět i stoupence společenské změny, k níž došlo před sedmnácti lety? Rozpustí i sebe samo a celý stát, který čerpá svou legitimitu právě ze společenské změny, nazvané „sametová revoluce“?

Zločiny minulého režimu byly možné jen proto, že tak málo lidí zvedlo svůj hlas proti nim. Nebyly projevem „zločinných“ myšlenek komunismu (které onen režim zneužil a překroutil), ale především důsledkem společenského konformismu. Měli bychom se proto mít na pozoru nikoli před nějakým konkrétním myšlenkovým proudem, ale před vnucováním konformity a potlačováním jinakosti. Dnešní „opožděný antikomunismus“ může velmi snadno posloužit jako nástroj pro vynucování souhlasu a zdůvodnění perzekuce těch, kdo vybočují z řady.

Proto protestujeme proti zákazu Komunistického svazu mládeže a vyzýváme k okamžitému zrušení tohoto rozhodnutí.