Nikdo nedostane povolení vstoupit do města Falludža, kdo odtamtud nepochází a není schopen to dokázat složitou sadou dokumentů o totožnosti. Město Falludža je izolováno od vnějšího světa od listopadu 2004, kdy na něj zaútočili američtí vojáci a skoro celé ho zanechali v rozvalinách.

Ulice ve městě, zdi plné děr po kulkách a budovy proměněné v hromady betonových desek, stále ještě vypadají, jako že boje skončily teprve před několika týdny.

Shromáždil se malý dav a stařec v hnědém plášti vykřikl: "Nemáme elektřinu, nemáme vodu." Jiní potvrdili, že ve Fallúdže je k dispozici elektřina hodinu denně. Šéf policie ve Falludže plukovník Feisal Ismail Hassan al-Zubai potvrdil, že ohledně vody a elektřiny nemůže mnoho dělat, i když slíbil jednomu muži, že plot z ostnatého drátu kolem jeho restaurace bude odstraněn.

Plukovník Feisal, bývalý důstojník speciálních jednotek Saddáma Husajna, rád přiznává, že než se stal šéfem policie, "Bojoval jsem proti Američanům". Jeho bratr Abu Marouf, bývalý velitel povstaleckých jednotek, ovládá 13 000 bojovníků hnutí Probuzení, které bojuje ve Falludže a v jejím okolí proti al Kajdě. Plukovník zdůraznil, že ulice ve Falludže jsou prý teď bezpečné, ale jeho konvoj jel co největší rychlostí a v čele mu jel policista s kulometem, který freneticky mával, ať jedou protijedoucí vozidla z cesty.

Bitva proti al Kajdě je prý vyhraná, ale zatýká se dál. Na policejní stanici se objevil řetězec dvaceti vězňů, všichni s očima zavázanýma bílým šátkem a držící se oděvu vězně před ním.

Kdysi měla Falludža asi 600 000 obyvatel, ale teď nikdo z činitelů ve městě neví, kolik je tam lidí. Plukovník Feisal doufá, že do města připlynou investice a ve městě byla postavena nová budova, tzv. Středisko pro podnikatelský rozvoj. Vysocí američtí vojáci tam hlídali podnikatelskou konferenci. "Zatím přilákala jediného amerického investora," řekl nadějně jeden uniformovaný americký poradce.

V nemocnici vypočítal unaveně dr. Kamal, co nemocnice potřebuje: "Léky, pohonné hmoty, elektřinu, generátory, čističku na vodu, kyslík a lékařské přístroje." Nebylo obtížné uvědomit si, že americká pomoc měla jít do nemocnice a nikoliv do podnikatelského střediska.

Plukovník Feisal tvrdil, že se situace zlepšuje, ale obklopily ho ženy, oblečené v černém, které křičely, že se jejich dětem nedostává léčby.

"Každý den tu zemře dvacet dětí," řekla jedna žena. "Sedm v této místnosti."

Lékaři konstatovali, že se starají o pacienty, jak nejlépe umějí. "Američané nám neposkytují nic," řekla jedna matka, chovající dítě. "Přinesli jen zkázu."

Podrobnosti v angličtině ZDE