JU│ Ruské Izvestije komentují názor ruské strany na písemné odpovědi USA na ruské návrhy ohledně protiraketové obrany. Moskva je zjevně rozčarována reakcí Washingtonu na své návrhy ohledně protiraketové obrany a také přístupem NATO k dohodě o omezení ozbrojených sil v Evropě.

Podle Izvestijí dohoda o omezení ozbrojených sil v Evropě zvýhodňuje NATO. Ještě tvrdší interpretaci názorů ruského ministerstva zahraničních věcí a generálního štábu nabízí Nězavisimaja gazeta. Ta cituje Balujevského a konstatuje, že kromě 10 antiraket v Polsku a radaru v Česku se mají základny objevit i v Norsku u města Vardo a ve Velké Británii. Dostřel těchto raket by měl pokrýt prakticky celou evropskou část Ruska, kde jsou rozmístěny ruské jednotky Raketových vojsk strategického určení.

Vae mihi qui cogitare ausus sum - běda mně, který jsem se opovážil přemýšlet. Snad těmito slovy lze nejlépe popsat to co jsem zažil od chvíle, kdy jsem se rozhodl realizovat svůj návrh uspořádat demonstraci před saúdskoarabskou ambasádou proti porušováni lidských práv a hanobení islámu. Vzhledem k tomu, že někteří z účastníků již průběh této demonstrace dopodrobna popsali, ZDE, ZDE, rozhodl jsem se ve svém příspěvku spíše popsat to co ji předcházelo.

Základním smyslem trestního řízení by mělo být hledání pravdy o průběhu skutkového děje a spravedlnosti pro pachatele i oběti. Právo by mělo být nástrojem, jenž do hledání pravdy a spravedlnosti vnáší řád, zaručující maximální možnou objektivitu řízení. Orgány činné v trestním řízení mají být nestranné nejen ve smyslu zachování rovného postavení stran řízení, ale i v tom, že do rozhodování nevnášejí svůj subjektivní vztah k věci a jejím účastníkům. Orgány by měly pečlivě sesbírat všechny důkazy, jež mohou vnést světlo do objasňovaného skutkového děje a měly by je nezaujatě hodnotit jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Vina má být obžalovanému prokázána nezpochybnitelným způsobem, přičemž v průběhu celého řízení má být dbáno presumpce neviny. V nejistotách se má rozhodování přiklonit ve prospěch usvědčovaného (in dubio pro reo). Má být chráněna osobní důstojnost, svoboda a bezpečnost účastníků řízení.

Autor je členem spolku Šalamoun.

Pan Černík polemizuje poněkud s něčím jiným, než o čem psal pan Uwe Ladwig.

Fakt, že v okolí atomových elektráren je zvýšený výskyt nádorového bujení a leukémií je pozorován již dlouho. Velmi známá byla například studie Texas Cancer Institute ze začátku devadesátých let. Věnovala se se dospělé i dětské populaci. Vyzněla velmi podobně jako studie týmu z Mainzu prováděná na atomových elektrárnách v Německu. Těchto prací bylo více a popravdě žádná se příliš nevyjadřovala k příčinám tohoto stavu, který je nepochybný.

Autor je lékař.

S potěšením jsem si přečetl reakci Pavla Urbana "Novináři nenaslouchají. Ale čemu?" na článek L. Tomana, "Demokracie? Bláznovství, křiváctví, chiméra, omyl, provokace. Pomsta".

Nedá mi, abych alespoň stručně nezareagoval na některá zde obsažená tvrzení, neboť jsou do značné míry typická a symptomatická pro celou soudobou "kulturu" apologetů současnosti, v zásadě se přidržujících fukuyamovských tezí o konci dějin a vrcholné fázi lidského vývoje v soudobém kapitalismu (omlouvám se, v demokracii). Stojí mimochodem za povšimnutí, jak se zdokonalují některé metody, po zkušenostech s tisíciletými říšemi a věčnými časy novodobí propagandisté raději čas jako veličinu zrušili úplně a ukončili dějiny jednou provždy, píše Pavel Janíčko:

Mé rodné město, Krnov (dříve typické hornoslezské, čili bohaté a německé sídlo Jägerndorf) má v historickém vlastnictví nádherné, hluboké lesy, které sahají do dalekého okolí. Už jsem o nich do Britských listů psal (Ozdoba Krnova). Za Němců to musela být krása. Byly tu aleje, krásně udržované cesty, hostince a rekreační zařízení. Něco se daří obnovovat, něco méně. Je však pravda, že město se, aspoň podle mého dlouhodobého dojmu, o lesy moc nestará (kromě těžby a plundrování).

V říjnových volbách nově zvolený švýcarský parlament rozhodoval minulý týden o složení sedmičlenné spolkové rady, která je ústřední vládou. Ta byla doposud od roku 1959 vždy složena ze čtyř nejsilnějších politických stran : z konzervativně nacionalistické Švýcarské lidové strany SVP, Sociálně demokratické strany SP a Svobodomyslné demokratické strany FDP po dvou členech a jednoho z Křesťanské lidové strany CVP, a to bez ohledu na to, jak volby dopadly. Tento neobvyklý politický systém tzv. konkordance prakticky téměř půl století úspěšně vylučoval působení opozice ve Švýcarsku a zajišťoval politickou stabilitu v zemi. Navíc byl jištěn systémem referend na různých úrovních od obecních přes kantonální až po celostátní, která mají za úkol zabezpečit autonomii rozhodování obyvatelstva vůči vládní moci. Ve čtvrtek 13. prosince však zřejmě došlo ke zlomu, když SVP oznámila, že systém konkordance končí a strana přechází do ostré opozice.

Stalo se tak poté, co triumfující říjnové vítězství SVP, ovládané 67letým miliardářem Christophem Blocherem, definitivně rozdělilo společnost na dva protichůdné tábory.

12.12. konečně vyšel další průzkum (z dílny CVVM) ohledně názoru českých občanů na americký radar ZDE

. Je na něm vidět, že PR akce vlády občany neoblbla. Mezi červnem a listopadem se podpora PRO radar snížila o 3 procentní body, PROTI radaru je o 3% občanů více. Tak to opravdu budou muset zkusit postavit i proti názoru veřejnosti, míní Tomáš Morava.

Švejnar je naturalizovaným občanem USA. Mám otázku, kterou jsem zatím nikde v českých médiích nezachytil: v případě, že bude Švejnar zvolen, je ochoten zříci se amerického občanství a pokud to neudělá dobrovolně, nebude mu vadit, že o ně může přijít administrativní cestou? ptá se jeden čtenář.

Níže uvádíme citaci z oficiálních stránek amerického ministerstva zahraničí ZDE:

Jestliže se stane profesor Švejnar prezidentem, bude muset řešit rozporuplná očekávání občanů České republiky. Lidé-zaměstnavatelé, kteří chtějí obstát na globalizovaném trhu, od něj budou očekávat podporu podnikání (zejména nižší daně, zrušení či alespoň nezvyšování minimální mzdy apod.), lidé vystavení tržnímu prostředí a závislí na ochraně státu, budou naopak očekávat sociální jistoty (valorizace minimální mzdy, výše důchodů, výše přídavků na děti, rodičovské atd.). Tyto požadavky jsou protichůdné.

Přiznám se, že když se začalo vážně uvažovat o Janu Švejnarovi, jakožto možném kandidátovi na prezidenta, byl jsem k těmto snahám velmi vlažný až odmítavý. Stále jsem se totiž domníval, že Jiří Dienstbier (když už nešlo prosadit lepší varianty Pavla Rychetského nebo Vladimíra Špidlu, uboze zesměšňovaného) by nemusel být pro lidovce nepřekonatelným problémem a že by se mohl stát společným kandidátem prezidentské koalice od lidovců po komunisty. Když lidovci Dienstbiera zařízli za vydatné pomoci jeho skorozetě Bursíka, který do něj neinvestoval ani špetku energie (na rozdíl od jeho velké aktivity v případě nebraní telefonů sociálním demokratům po volbách apod.), tak jsem se přestal o prezidentskou volbu zajímat. Důvodem je i to, že nepovažuji tuhle funkci za příliš významnou a navíc tato pozice ztratila z mého hlediska na jakékoliv vážnosti tím, jak usilovně se současný prezident celých pět let snažil devalvovat masarykovsko-benešovskou tradici klausiánskou směsí trapného tatíčkovství.

Když před pěti lety dospěla volba českého prezidenta do rozhodujícího kola, stáli proti sobě dva pravicoví kandidáti: Václav Klaus a Jan Sokol. Zvítězil nakonec Klaus pravděpodobně proto, že dostal v tajné volbě hlasy i od některých komunistických poslanců, druhý pravicový kandidát Sokol podporovaný ČSSD, neuspěl. Neumětelové z vedení ČSSD napřed umožnili vyřazení vlastního kandidáta ve druhém kole a následně postavili levici do nezáviděníhodné role: rozhodnout se mezi dvěma pravicovými kandidáty. Pokud se dnes někdo diví, že (asi jen někteří) komunisté nakonec volili Klause, má krátkou paměť, nebo je pokrytec.

Advent, brány hyperchrámu se otevírají, davy věřících proudí za ukojením potřeby oddat se vyšší moci. Jasně rozzářená hala plná božských relikvií dává návštěvníkům pocítit nezměrnou laskavost jejich Pána, jenž právě skrze své věrné ovečky zvěstuje vlastní přítomnost. Obřad začíná, nákupní koš se plní. 49.90,- písmo svaté.

Je otázka „čo chce Putin“ tá istá, ako „čo chce Rusko“? Odpoveďou podľa mňa je, že v súčasnosti sa odpovede na obe otázky silno približujú.Putin nikdy nemal problém hovoriť otvorene o tom, čo v mene Ruska žiada.

V poslednom čase na to využil dve európske konferencie na vysokej úrovni. Prvou bola 43. mníchovská konferencia o bezpečnostnej politike 2. októbra 2007, na ktorej sa zúčastnila aj kancelárka Angela Merkelová, druhou tlačová konferencia po summite EÚ v Lisabone, 26. októbra.

Je jasné, že ekologické a s nimi propojené sociální, ekonomické a politické problémy jednoho dne dosáhnou míry, která bude vyžadovat koordinované, plánovité řešení. Klaus kritizuje nutné omezení svobody nás všech vyplývající z nutnosti centrálně a plánovitě řešit tyto závažné a civilizaci i přírodní rovnováhu ohrožující problémy jako záměrné politické omezení, a ne jako nutný důsledek krizového vývoje globálního antropoekokomplexu.

Našel jsem si opět chvíli času a zašel na seminář družstva pro ekonomická, politická a sociální studia Fontes Retům, tentokrát na téma „Klimatické změny a co s nimi?“ Přilákalo mne nejen téma a jeho souběh s probíhající konferencí na Bali, ale především složení tzv. „panelistů“ tohoto semináře. Byli to tentokrát, ředitel Geologického ústavu AV ČR Václav Cílek, výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku Petr Mach a stínový ministr životního prostředí za ČSSD Petr Petržílek. Musím se přiznat, že ač jsem panelisty uvedl v abecedním pořadí, nejvíce jsem se těšil právě na pana Cílka. Přečetl jsem řadu jeho článků, vyslechl jeho názory v širokém spektru rozhlasových relací a četl jsem i jeho knihy. Znám i práce ostatních panelistů. Pánové Mach a Petržílek jsou dostatečně mediálně známí a jsou dokonce v okruhu svých příznivců bráni za odborníky, zatímco v okruhu svých odpůrců jsou všeobecně nazýváni neználky a nedouky.

Jste kuřáci, máte děti a chystáte se s nimi do Kanady na dovolenou, během níž byste si chtěli vypůjčit auto a obdivovat krásy Noveho Skotska na atlantickém pobřeží? V tom případě se seznamte s provinčním zákazem kouřit ve vozidlech, jsou-li v nich také děti až do věku 19 (devatenácti) roků. Nový zákon vstupuje v platnost 1. ledna 2008 a na jeho dodržování bude bude dohlížet policie. Pokuty se budou platit podobným způsobem jako jiné pokuty za dopravní přestupky.

Damoklův meč nad Památníkem národního písemnictví zatím znepokojuje některé odborníky. Širší veřejnosti může připadat neuvěřitelný, precedent z nedávné doby však varuje. Počátkem 90. let bylo obdobným způsobem zlikvidováno Muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše v Letohrádku Hvězda, které pod Památník národního písemnictví spadalo. Oba velikáni doplatili na svoji image národních buditelů, která těsně po listopadu 1989 nebyla v módě (nacionalistickou rétoriku začala používat ODS až později). Tehdejší nová politická garnitura také špatně snášela, že muzeum bylo zřízeno v dobách nejhlubšího stalinismu. Muzeum jsem několikrát navštívil a nevzpomínám si, že by glorifikovalo nějakou komunistickou lumpárnu. Přesto během rekonstrukce letohrádku se expozice o Jiráskovi i Alšovi vypařila jako v románu George Orwella a v budově zbyly jen výstavky o její historii a o nedalekém dějišti bitvy na Bílé Hoře ZDE

Muzeum zmizelo prakticky beze stopy, jen staré propagační předměty svědčí o jeho existenci.

Usnesení Rady Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. ze dne 13. 12. 2007

Rada Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. se znepokojením sleduje informace o možném zrušení samostatné existence či dokonce rozdělení Památníku národního písemnictví v Praze (PNP). Archivní, knižní i umělecké sbírky, které PNP za dobu své existence systematicky shromáždil, a to často darem na základě důvěry vynikajících představitelů českého literárního a vědeckého života, představují unikátní a pro svou komplexnost a provázanost nenahraditelný soubor pramenů k minulosti české literární kultury.

Když jsem si minulý týden poslechl v televizi vystoupení Zdeňka Čápa, šéfa ČKA, který sdělil veřejnosti, že ze švýcarské UBS míří do ČKA prvních 420 milionů, dalších 80 milionů už se páskuje a že celkové nároky budou činit 558,5 milionů korun českých, řekl jsem si, že je to kouzelná shoda čísel. Franta Procházka totiž údajně loupnul na Žižkově svému zaměstnavateli G4S milionů 560. Blízkost těchto cifer a jejich případné spojení ve mně vzbudilo nádherný libý pocit odhaleného spiknutí. Peníze mizí ze Žižkova do Švýcar do UBS nebo jenom rovnou na pod kopec do ČNB?!?

Noviny píší o finanční krizi západního systému a na Floridě si lidé stále kupují extrémně drahé domy. 'So what ?' (No a co ?) by se člověk mohl zeptat, když si přečte text Marca Pitzkeho ve Spiegel online, který se ani nesnaží alespoň naznačit, že existuje i něco jiného než svět bohatých, kteří nevědí vlastně, co ještě dražšího by se dalo koupit.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Chtěl bych se s vašimi čtenáři podělit o překvapení, které mi opět připravila česká média, píše Michal Volný z Purdue University v USA ve státě Indiana:

Chápu to správné, že hypotetickou větou "Soustředím se na zalévání květin" myslíte, že tak budete činit i zítra? A jak tedy vyjádříte aktuální soustředění na něco, co se děje teď? Sice jsem bl akorát prolítnul, nicméně tohle mě dorazilo... Tohle je vážně moc.

Na tu neuvěřitelnost s "budu se soustředit" jsem v Blistech upozorňoval už pár let "tamu nazad". Není třeba si říkat, jak špatně to je, a nakonec ani, že jazyk prozrazuje myšlení. Skutečně zajímavé je, že to nevzniká úplně spontánně, ale řekněme "polozáměrně".

Tedy, že nejsou třeba takhle komolena jiná slovesa. Existují jistá ("jazyko-diverzní") centra, která takovou blbost pustí do světa, spíš prostě z neznalosti a ostatní ohrožení nablblostí se chytí něčeho módního. POKUD to řekla nějaká jim sympatická autorita, míní čtenář Ivan Vlček.

Článek pana Miroslava Šefary je pokračováním polemiky („ Mandelinka bramborová vrací úder“), kterou vedl můj kolega Filip Gregor s redaktorem BL Štěpánem Kotrbou ("Zelená právní guerilla") o smysluplnosti činnosti Ekologického právního servisu. Zaslouží si reakci nikoliv proto, že je v něm obsažena řada dezinterpretací, ale proto, že na něm lze dokumentovat řadu systémových pochybení. Ta jsou bohužel typická pro státní investorské organizace typu Ředitelství silnic a dálnic nebo Ředitelství vodních cest (ŘVC), jehož je pan Šefara ředitelem, i v jiných případech.

První článek vnímám jako především informativní a alarmující, druhý jako hledající a zčásti terapeutický, třetí jako hlas, pokoušející se stabilizovat vlny emocí a zároveň volající po střízlivém rozboru. Nebudu se k nim vracet, polemizovat s nimi ani citovat. Jsou přesně tím, čím jsou a je to tak dobře. Chci ze své praxe v pomáhající profesi uvést detaily, které mohou tématiku přiblížit. Nejčastější reakcí mnoha lidí totiž bývá pochybnost, zda si ženy přece jen leccos nezpůsobují samy, zda si ve svém postavení přece jenom nějak nelibují. „Když s ním zůstane, asi se jí to líbí,“ zní oblíbená námitka těch, kdo nehodlají více diskutovat , píše čtenářka Hana Mudrová.

Ivan Pravda napsal toto na stránky Ivana Langera a přeje si svá slova adresovat všem ministrům ODS.

Kubánští hudebníci Miguel Ángel Núñez Costafreda, Juan Alcides Díaz a Arodis Verdecia Pompa minulou středu zmizeli ze své skupiny Los Galanes, která byla na zájezdě v Brazílii, a opustili tak svou zemi.

Požádali o politický azyl. Předseda sociálnědemokratické strany (PSDB) senátor Arthur Virgilio požádal Nejvyšší soud, aby uprchlíkům nabídl zvláštní právo pobytu, aby to zabránilo brazilské Lulově vládě, přátelící se s Castrem, poslat hudebníky zpět na Kubu, jak se to létě stalo s dvěma kubánskými boxery.

Studenty jsem byl upozorněn, že ve středečním  televizním zpravodajství podal mluvčí ministerstva zdravotnictví kuriózní výklad vztahu mezi právem, zakotveným v „Listině“, a k němu se vztahujícím, prováděcím zákonem, zakotveným v „Listině“, a k němu se vztahujícím, prováděcím zákonem. Konkrétně se prý vyjadřoval k ustanovení čl.31 „Listiny“, jenž si dovolím citovat: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“

Pod vlivem vynikajícího analytického článku od Jakuba Rolčíka "Občané České republiky -- blbečci s volebním právem" nám napsal Martin Greš tento dopis:

JU│ Ruský internetový server Lenta.ru s odvoláním na Spacewar informuje o tom, že Indie se připravuje ke zkoušce mezikontinentální rakety. Její dolet by měl být kolem 6000 km,což by jí umožňovalo obsáhnout celé území Euroasie.

První start rakety by se měl uskutečnit v prvním čtvrtletí 2008 a další start pak v průběhu dalšího roku.

CRI│RIA│ Podle zprávy agentury Nová Čína se Rusko a Bělorusko 14. 12. 2007 shodly na budoucí ceně ruské nabídky plynu do Běloruska. Informaci přinesl čínský rozhlas pro zahraničí. Podle informace ruské agentury ItarTass , ruský prezident Vladimír Putin v běloruském hlavním městě Minsku po jednání s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem uvedl, že cena plynu, které Rusko dostane ze střední Asie, se sice zvýšila, ale ruská strana s cílem snížit negativní vliv na běloruské hospodářství nadále vyváží plyn do Běloruska podle ceny stanovené v bilaterální smlouvě o nabídce plynu. Cena plynu vyváženého do Běloruska v roce 2008 je přitom 67% ceny plynu, vyváženého do EU. Ruský zemní plyn bude dodáván kdo Běloruska v prvním kvartále 2008 za ceny $119 za 1,000 m³.

Co k tomu vlastně dodat a koho to zajímá?

Nějaký "názor"!

Proti hlavnímu, správnému, všeobjímajícímu a všeobecně uznávanému proudu ?

To je jako vysvětlovat žralokovi, že kousat potápěče do nohy se opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu nemá.

Člověk se prostě zahnízdil na téhle planetě a páčko.

Je dobré číst titulky novin. Číst je z pohledu člověka, který hledá řešení pro zničenou planetu a unavují ho žabomyší války.

Útoků z 11. září, jejichž přípravám přihlížela a realizaci zřejmě i napomáhala, použila americká vláda jak k útoku na Irák, tak k útoku na americkou demokracii a antraxové útoky, které zřejmě americká vláda sama zorganizovala (viz článek "Antraxové útoky s největší pravděpodobnosti organizovala americká vláda"), měly být dalším ospravedlněním likvidace americké demokracie.

Na první pohled se může zdát, že tento promyšlený útok na americkou demokracii byl výmyslem šílence, který se dostal do Bílého domu. Ubývající světové zásoby zdrojů energie ale mohou vést k politickému vývoji, který by toto šílenství do jisté míry ospravedlnil. Ty totiž povedou k zvyšování cen energie a tím i ke zvyšování cen všech výrobků. A je jasné, že v tom případě lidé nebudou mít tolik peněz, aby nakupovali stejně jako dříve. Když budou lidé méně nakupovat, klesne i výroba a začne přibývat nezaměstnaných.

Nový ministr školství Ondřej Liška poskytl Lidovým novinám první rozhovor brzy poté, co byl instalován do funkce. Ministr nastupuje po Daně Kuchtové, která je ze stejné strany jako on. Prohlásil, že problémy po Daně Kuchtové prý vyžehlí, jinak by funkci nepřijal. V komentářích k rozhovoru uvádím významné body, které budou mít v jeho funkci dlouhodobou platnost a budou kontrolovatelné, nejsem si však jistý, zda vymahatelné v české politické kultuře.

Renata Kalenská, Rozhovor s Ondřejem Liškou: Nebudu mít k dispozici kouzelný proutek ZDE

Pred piatimi rokmi americké ministerstvo zahraničných vecí vyhlásilo, že strategickou úlohou je, aby krajina získala prístup k ropným zdrojom v západnej Afrike. USA totiž chcú dosiahnuť, aby sa znížila ich závislosť na ropných prameňoch Blízkeho východu. Vlani po prvýkrát doviezli Spojené štáty z Nigérie, Alžírska a Angoly viac ropy než z Perzského zálivu. Avšak s postupujúcim časom aj Američania, nielen Francúzi a Briti, ťahajú v Afrike za kratší koniec.

Analýzu TASR přinesly ekonomické stránky slovenského deníku SME.

Nech už má vydanie správy americkej spravodajskej služby o Iráne, ktoré pred niekoľkými dňami rozvírilo diskusiu, znamenať čokoľvek, je určite znakom upadajúceho vplyvu Bushovej administratívy v amerických koridoroch moci.Správa o tom, že Irán už od roku 2003 nevyvíja nijaké jadrové zbrane, môže byť preventívnym útokom šéfov armády a spravodajských služieb proti Bielemu domu, „miniprevratom“ spravodajských služieb voči administratíve, súčasťou dlhodobých snáh podkopať legitimitu leteckých útokov proti Iránu, ktorého súčasťou je aj hrozba rezignácie ministra obrany Roberta Gatesa a protest generálneho štábu. Alebo to môže byť pokus administratívy otvoriť si priestor na rokovania s Iránom a zmeniť politiku voči nemu alebo kombináciou ktorýchkoľvek zo spomenutých dôvodov.

V pondelok mohla trojica medzinárodných mocností -- USA, EÚ a Rusko -- podať generálnemu tajomníkovi OSN veľmi stručnú správu o snahách nájsť prijateľné riešenie budúcnosti provincie Kosovo: nijaké riešenie.

Kosovskí Albánci a Srbi sa nedokázali zhodnúť ani na jednom z možných modelov. Albánci nesúhlasili s ponúkanou autonómiou, pre vládu v Belehrade je zas neprijateľná akákoľvek nezávislosť Kosova, či už "postupná a pod medzinárodnou kontrolou", alebo priama. Neúspech rokovaní dáva teoreticky lepšiu pozíciu Prištine. Podľa väčšiny pozorovateľov je len otázkou času, kedy kosovská vláda vyhlási jednostranne nezávislosť. Na druhej strane, hoci je súčasná srbská vláda oficiálne "prozápadná", jej reakcia je ostrá.

Chronologicky je asi nejstarší a nejpoučnější katastrofa otravy rtutí v zálivu Minamato v Japonsku. Dle tehdejšího přesvědčení se těžké kovy nemohly zapojovat do biochemických cyklů živých organismů, a proto bylo považováno za bezpečné odpadní sloučeniny rtuti skladovat na mořském dně. Bohužel se nevědělo o existenci bakterií, které umí rtuť do svých metabolických cyklů zapojit a tak jí zapojit následně do potravních řetězců. Na jejich vrcholu stojí člověk. Mnoho místních rybářů ochrnulo navždy.

Asi stojí za zmínku havárie z července roku 1976 v Sevesu u Milána. Únik polychlorovaných dioxinů, meziproduktu chemické výroby, je pro nás zajímavý nejenom tím, že to bylo v Evropě, ale i tím, že podobné havárie se odehrály i u nás se stejnou molekulou. Byť pravděpodobně s menším rozsahem. V Sevesu bylo postiženo několik stovek lidí. Úmrtí na životech se neuvádějí, ale vzhledem k informačnímu embargu na celou událost je nelze vyloučit.

Události v Sevesu daly vznik velmi přísným pravidlům pro chemickou výrobu, označovaných právě jménem této malé italské vesnice. (SEVESO I a SEVESO II). Události v prosinci 1984 v Bhópálu už měly masový rozměr. I podle nejmírnějších odhadů zahynulo přes 2 500 lidí a řada dalších oslepla, či má trvalé zdravotní následky.

Podobně jako thalidomidová aféra v šedesátých letech nebo černobylská tragedie, vedly tyto havárie k přehodnocování bezpečnosti farmaceutické, chemické, nukleární výroby i jiných technologií a k přijetí řady závazných pravidel pro jejich používání.

Bohužel nejenom děti se často učí metodou pokus - omyl. A ne vždy to skončí jenom rukou spálenou o kamna.

Uwe Ladwig ve zmíněné „poznámce na okraj“ v podstatě sděluje dvě věci:

• vědci z university v Mainzu dokázali ve studii vypracované pro německý Federální úřad pro radiační ochranu, že atomové elektrárny mají vliv na rakovinu dětí a že je riziko rakoviny u dětí výrazně závislé na vzdálenosti jejich bydliště od takových elektráren
• pochybovači o škodlivosti záření nechtějí mluvit o tom, co by se stalo, kdyby na střechu jaderné elektrárny (dále JE) spadlo letadlo

Proto přičiňme k esejistické poznámce pár poznámek věcných.

Když jsem se v dětství pokoušel obhájit některé své špatné známky slovy, že "jsem se to naučil, ale...", mé snažení končilo obvykle velmi rychle tím, že mi můj otec vrazil pár facek a vysvětlil: "Ty facky nebyly proto, že ses to nenaučil; i když je pravda, že jako školák jsi povinen se učit a připravovat se do školy. Ty facky jsi ale dostal za lhaní. Nelži!"

Snad díky této výchově nesnáším, když někdo lže. Nesnáším, když někdo překrucuje fakta. Když mi tvrdí, že černé kolečko je bílý čtvereček a že 1 + 1 = 2 pouze tehdy, když to dokážu "zkomunikovat druhé straně". Nesnáším, když někdo dělá pravý opak toho, co říkal; a říká pravý opak toho, co dělá. Když kurví logiku a činí ji ohebnou, jako by to byla tkanička do bot.

Všeho toho se dopouštějí čeští politici. A činí tak dlouho. Již od roku 1989.

I když ministr Julínek má v mnoha charakteristikách českého zdravotnictví pravdu, obávám se, že jím zvolený "reformní" přístup nepovede k žádoucímu zlepšení a že naopak je velká pravděpodobnost zhoršení celkového stavu. V celé práci vedení ministerstva je totiž zcela zřejmý naprostý nedostatek respektování základních principů správné manažerské práce. O tom svědčí skutečnost, že Ministerstvo zdravotnictví je po 14 měsících působení nového vedení odborně i morálně zcela rozloženo. A to už je co říci, protože MZ nikdy příliš dobře nefungovalo, jak je to ovšem charakteristické pro celou naši státní správu.

Autor pracoval do 1. července 2007 třináct let na Ministerstvu zdravotnictví ČR v ekonomické a finanční oblasti .

< Velvyslanectví Saúdské Arábie v Praze, foto Lukáš Lhoťan

Vstupní branka velvyslanectví zůstávala zamčená, u zvonkových spínačů vedle branky chyběly jmenovky, z jednoho zvonkového spínače zmizelo i tlačítko. Nemohli jsme tedy zazvonit a slušně poprosit někoho z ambasády, zda by s námi mohl komunikovat.

JU│ Rozhovory mezi USA a Ruskem o úmyslu Washingtonu rozmístit prvky protiraketové obrany v Evropě mohou brzy přejít od jiné roviny. Podle ruského internetového serveru vzgljad.ru to vyplývá z prohlášení velitele ruských kosmických vojsk generála Popovkina, který zopakoval, že USA dostanou, pokud rozmístí protiraketovou obranu v Evropě, náležitou odpověď.

Český rozhlas rozeslal tiskovou zprávu, podle níž bude Radiožurnál pod vedením nové ředitelky Barbory Tachecí, řečeno prázdným jazykem PR, "rádiem teď a tady".

Na tiskovém prohlášení mě zaujalo, že Český rozhlas nedokáže vyplodit tiskovou zprávu bez gramatické chyby ("soustředit se" je dokonavé sloveso, a dokonavá slovesa nelze uvádět do budoucího času prostřednictvím pomocného slovesa "bude", už přítomné tvary dokonavých sloves znamenají budoucnost: Říkáme "napíšu", ne "budu napsat", Český rozhlase)...

Druhou zajímavostí je to, že i nadále bude Radiožurnál zahlcovat své posluchače "milou a líbivou hudbou". Pro člověka, zvyklého na vysílání takového BBC Radio 4, což čtyřiadvacet hodin denně výlučně mluvené slovo, působí neustálé prokládání zpravodajství "líbivou hudbou" v Radiožurnálu neuvěřitelně paralyzujícím dojmem. Je známo, že Radiožurnál vysílá hudbu mezi zpravodajstvím z úzkosti; obává se, že kdyby poskytoval posluchačům pouze informace a neprokládal je huxleyovským somatem (soma je v Huxleyho románu Brave New World prášek, který vláda pravidelně podává obyvatelstvu, vyvolává v něm líbivé pocity), málokdo by to poslouchal. Marná sláva, lidé v ČR jsou na neustálou "líbivou hudbu" v Radiožurnálu zvyklí, jenže pro člověka, který toto soma ještě nebere, je ta stanice neposlouchatelná.

Celkově je tisková zpráva Českého rozhlasu pozoruhodným materiálem ke studiu mentálního ustrojení dnešních pracovníků českých médií - doporučuju ji pozornosti vědců. Nic ve zlém, pravidelné PR zprávy veřejnoprávní České televize bývají co do samolibosti a stylu ještě tisíckrát horší. Obsahují tak méně sociologického materiálu, tato PR zpráva z Českého rozhlasu je opravdu výživná. │JČ

Tisková zpráva Českého rozhlasu ZDE

AUDIOGALERIE

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V listopadu 2007 přispělo celkem 128 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 30243.94 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.11 2007 částku 183 337.66 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1980.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.