Tyto úvahy o zavedení školném na vysokých školách nejsou v Česku ničím novým, pravice s tímto tématem přicházela již v devadesátých letech (s podporou prezidenta Havla), aniž však došlo k realizaci tohoto záměru. Novým je v této souvislosti snad jen to, že se tak děje v rozporu s programovým prohlášením současné vlády, ale vzhledem ke skutečnosti, že je u nás tolik věcí v rozporu s nějakými principy, tak je skoro zbytečné se nad tím pozastavovat.

O zavedení školného byli ochotni uvažovat za určitých podmínek i někteří sociální demokraté, např. Petra Buzková napsala kdysi článek propagující australský model (když se stala ministryní školství, tak na něj ale jakoby zapomněla). Jiří Paroubek tuto možnost připouštěl v nějaké -- blíže nespecifikované -- budoucnosti, až bude společnost bohatší a nebude to pro plátce sociálním břemenem. A koneckonců v Británii (jen v Anglii, nikoliv ve Skotsku, kde je studium i pro české občany zadarmo, pozn. red.)prosadil školné Tony Blair.

Nejčastěji se uvádějí dva důvody pro zavedení školného: 1) ekonomický (přísun peněz pro školu); 2) psychologický (zvýší to motivaci studentů a kvalitu vzdělávání). Upřímně řečeno, tyto důvody nechápu -- nebo přesněji, spíše chápu, že tyto důvody vyřčené, nemusí být pravými důvody této reformy. Podobně jako ozdravení veřejných financí nemusí být pravým důvodem vládní reformy veřejných financí, blaho pacientů nemusí být pravým důvodem zavedení poplatků a privatizace nemocnic, obrana národní či americké bezpečnosti nemusí být pravým důvodem umístění amerického radaru, šíření svobody a demokracie nemusí být pravým důvodem okupace Iráku, atd. (Mimochodem Ludwig Wittgenstein začínal své filozofické úvahy zamyšlením nad tím, proč vlastně má člověk mluvit pravdu, když je pro něj výhodnější lhát.)

Myslím, že pravý důvod zavedení školného má blízko k výroku, kterým se kdysi proslavil americký prezident Calvin Coolidge: Business of America is business - než ho smetla hospodářská krize r. 1929. To, co ale funguje v Americe, nemusí stejným způsobem fungovat u nás: obávám se, že škola není totéž, co hamburger.

Školné jako takové totiž není pro české školství žádné novum, je zda řada soukromých vysokých škol, řada soukromých středních škol a dokonce i veřejné školy vybírají poplatky za studium (např. základní umělecké školy -- což byla praxe i za socialismu), veřejné vysoké školy pak poplatky za přijímací řízení, za prodloužení studia, apod. Pokud bychom tedy aplikovali na stávající školy výše uvedené výhody zavedení školného, znamenalo by to, že soukromé školy by měly být bohatší, jejich výuka kvalitnější a žáci či studenti motivovanější.

Nelze vyloučit, že u některých soukromých škol to tak skutečně je -- některé se samy prezentují jako elitní - ovšem samozřejmě ne všechny mají tak štědré sponzory, jako První obnovené reálné gymnázium v Praze (PORG), které řediteluje Václav Klaus ml. s darem 100 miliónů Kč od šéfa ČEZu. (Té škole ty peníze nezávidím, nemohu se ale zbavit dojmu, že za tu sumu by se dala udělat elitní škola i z prasečáku.)

Já mohu vycházet ze své učitelské zkušenosti (a z výpovědi kolegů a vedení školy) na běžné soukromé střední odborné škole, kde jsem působil 5 měsíců. Nemohu říci, že by škola byla nějak bohatší než veřejné školy, platy učitelů byly více méně srovnatelné (tedy nízké) jako všude jinde ve školství. (Samozřejmě platy ředitelů či zástupců jsou vyšší, to jsem ale neměl možnost zjistit. Součástí smlouvy, kterou jsem podepsal, byl i paragraf o mlčenlivosti o svém platu.) I jako soukromá škola je financována z velké většiny ze státního rozpočtu, takže přínos ze školného je minimální. Tyto dotace jsou ale vázány na počet žáků, což se na kvalitě výuky odrazilo spíše negativně, protože když škola začínala, tak si v podstatě z ekonomických důvodů nemohla dovolit žáky vyhodit (i když prospěchem či chováním by si to zasloužili). Teprve když se ekonomicky stabilizovala, byla schopna -- podle sdělení zástupkyně - čistit první ročníky.

Tím se dostáváme k motivaci studentů. Musím říct, že tito studenti motivaci k učení téměř neprojevovali, takže bylo vždy dost obtížné je k nějakému studiu přimět, aby vůbec výuka mohla probíhat (což se mi také ne vždy podařilo). Pokud se tedy placení školného v jejich motivaci k učení nějak projevilo, tak spíše záporně: měli pocit, že mají zaplaceno, a tudíž mají jaksi automaticky nárok dostudovat, včetně složení maturity. Takto se i někteří sami vyjadřovali a podobně se vyjadřovali i jejich rodiče. Co se týče celkové úrovně těchto studentů (často z podnikatelského prostředí), které kolegyně označila za "porevoluční zmetky", tak jsem byl již na začátku upozorněn, že úroveň je nižší než na gymnáziu. Problém byl zřejmě v tom, že nižší úroveň naukových poznatků nevyvažoval ani soubor nějakých zvláštních praktických dovedností. A ředitel školy mě varoval, že to není ani škola, jako spíše pasťák. I za těchto podmínek jsem ale některé kolegy svým způsobem obdivoval, protože o kvalitní výuku usilovali. Že by k tomu ale nějak přispělo školné, o tom vážně pochybuji.

V případě zavedení školného na veřejných vysokých školách, což je jádro vládního návrhu, sice lze argumentovat, že v průměru mají vysokoškoláci vyšší platy, ale pro některé z nich (jako např. pro učitele) je toto vzdělání spíše trestem než odměnou. Jestliže budou brát stejně jako uklízečky (pokud je vůbec vláda nepropustí, o čemž také uvažovala) a potom z toho budou ještě platit za svá studia, potom nevím, kdo do školství nastoupí. Možná Santa Claus.

Pozn. JČ: V Anglii bylo zavedeno univerzitní školné především proto, že se argumentuje, že v anglosaském světě musejí britské vysoké školy konkurovat školám americkým a musejí mít možnost z nich finančně přetahovat vysokými platy "nejkvalitnější" profesory, jinak prý prohrají v konkurenci.

Druhá poznámka: Je dobře známo, že soukromé školy v ČR mají velký problém. Vychovávají totiž arogantní hlupáky, kteří neumějí nic, jen si o sobě hodně myslí. Česká soukromá škola nedokáže udržet vysoký akademický standard. Typicky českým způsobem se totiž učitelé bojí bohatých, a tedy mocných, rodičů svých žáků, takže v prostředí, kde peníze zmohou všechno, učitelé synkům a dcerám bohatců dovolí cokoliv, nic je nenaučí, a jen v nich povzbuzují arogantní vědomí, že jsou "nejlepší". Srovnání studentů z českých a mezinárodních drahých soukromých škol bývá tristní. V Británii by totiž bohatý rodič svou ratolest do drahé soukromé školy nedal, pokud by neprosazovala přísně nejvyšší akademický standard; v ČR většinou v drahé soukromé škole vládnou peníze, které určují podřízenost učitelů "elitním" žákům. (Mimochodem je to zřejmě i americký syndrom, protože se mi svěřil jeden český pravicově orientovaný učitel, který na část úvazku vyučuje nyní v Praze na jedné americké škole, že americké studenty podle nového nařízení smí známkovat pouze známkami 1, 2 plus a 2 minus -- jsou příliš bohatí a vlivní na to, aby se jim dávaly horší známky.