Vyslechl jsem si tři vystoupení. Všechna byla dobrá, obsahovala fakta i souvislosti a všechna byla přednášena inteligentními lidmi, kteří vědí, o čem mluví. Nebudu nikoho a nic hodnotit. Dovolím si jen podělit se o svůj dojem z toho, co mi přišlo na mysl, když zmíněné osoby a jejich názory a vystoupení ležely tak blízko sebe. Najednou jsem si uvědomil, že nejsou ani tak diametrálně odlišné, jako spíše to, že mají naprosto odlišný původ a hlavně účel. Že jsou výsledkem úplně odlišného vnímání téhož.

Václav Cílek mluvil jako člověk, který hodně ví, mnohému porozuměl, je schopen si udělat vlastní závěry a chce s nimi seznamovat své okolí, aniž tím sledoval nějaký účel, jako třeba dosažení bohatství nebo politické funkce. Měl jsem pocit poměrně suverénního vystoupení člověka, který má své názory, kterých si váží a které předkládá s určitou pokorou sobě pro radost a druhým pro poučení. Na vystoupení ostatních panelistů bylo naopak patrné, že klimatické změny jsou pro ně jen jakýmsi nástrojem, se kterým pracují ve svém vlastním zájmu nebo v zájmu své party.

Měl jsem pocit, že pan Mach má především na mysli obhajobu současných ekonomických zájmů a zisků z nich plynoucích a vnímá klimatické změny jako něco, co je používáno proti těmto zájmům a ziskům.

Pan Petržílek pak používá klimatické změny a jejich důsledky jako prostředek získání politické funkce. Jde prostě o politické téma, na kterém se dá udělat budoucí kariéra. A právě ta evidentní účelová obrana minulosti a neméně účelová sázka na budoucnost pod jedním heslem čouhala z obou vystoupení jako sláma z bot a ostře je odlišovala od vystoupení pana Cílka, které říkalo především to, co se děje teď, co víme a jak bychom se měli poučit a připravit.

Myslím si, že je poměrně pravděpodobné, že nějaké klimatické změny právě probíhají. Zdá se být nepochybné, že klima je nestálé a proto není žádný důvod k tomu, aby bylo stálé zrovna, když se z něj opravdu velká parta lidí pokusila udělat opravdu velký kšeft. Ti samí, kteří se tak rádi vysmívají legendárnímu: „poručíme větru – dešti“, teď přicházejí s heslem zastavení klimatických změn. Nic proti tomu. Pokud jsou lidé schopni uvěřit tomu, že za jejich neštěstí mohou nevěřící, čarodějnice, hugenoti, Židé, americký brouk, polský instalatér, mexičtí přistěhovalci, íránské rakety, nevyrovnání se s minulostí nebo osa zla, proč by nemohli uvěřit, že se musí spojit proti klimatu. Proto je jasné, že když už tady takové velké téma je, budeme na něm vydělávat, dokud to půjde.

Já vidím problém v tom, že jako lidé ztrácíme to, čemu se říká přirozená plachost. Jako kdybychom sami neviděli tisíce drobných každodenních změn, které se kolem nás dějí a které se slévají ve změny větší. Nekonáme a čekáme, až někdo přijde a řekne nám, co vlastně máme dělat. Přijdou „machové“ se svou partou a řeknou nám, že nemáme dělat nic, protože nám neviditelná ruka trhu ještě nestihla probrat všechny kapsy. Nebo přijdou „petržílkové“, kteří nás svléknou do naha, aby nám nebylo takové teplo, popřípadě nás donutí do úmoru běhat, aby nám nebyla zima, a odložené šatstvo budou v každém případě hlídat - oni „petržílkové“. Prázdné kapsy budou samozřejmostí, ale zřejmě zmizí i ty šaty. Pravděpodobně pod záminkou, že z nich ušije stan, pod kterým se sejde konference o tom, jak se postavit ke klimatickým změnám. A při tom všem si ušlapeme svého Cílka a ani si toho nevšimneme, protože ten žádnou partu nemá. Myslím si, že bychom se měli umět dívat kolem sebe a vnímat své prostředí a dělat si závěry a podle nich se chovat. A hlavně nešlapat na „cílky“.

Pak bychom nemuseli poslouchat rádoby napjatou mediální debatu o tom, „že to snad na Bali dopadne dobře, protože jinak je konec všeho“. Mě představa o tom, že se někde na Bali nedohodnou a já nebudu vědět, jestli mám prodat lyže a koupit kajak nebo právě naopak, nemůže uspokojit. Koupím si proto obojí a budu čekat. Teplo - kajak, zima - lyže. Pro jistotu pár konzerv, hluboký sklep a sadu praporků. Nezapomenout na bílý, kdyby byla tma a nebylo vidět, kdo jde. Asi i arabský slovníček. A pár knížek od pana Cílka. Trh bude spokojen. A mohou přijít.

Nebe přeje připraveným, takže asi i klimatické změny jim budou nakloněny. Snad...