28. 11. 2007
Abiotická teorie neodpovídá na základní otázky a výzvy zlomuDovolte reakci na kratochvilné čtení o ropném zlomu, které shrnul pan Vimmer na základě textů F. W. Engdahla. Za prvé tvrzení, že práce známého geologa a geofyzika M.K. Hubberta o profilu těžby v USA nemá vypovídající hodnotu po roce 1970, se nezakládá na skutečnosti. Pokud jeho model z roku 1956 aktualizujeme vstupem dat pro drobný šum z politicky motivovaného výkyvu, ropného embarga z oné dekády, křivka zlomu platí. A nejen to, těžba ve Spojených státech je historicky kryta tou nejsledovanější, nejobsáhlejší a transparentní databází. Profil výkonu jednotlivých vrtů v následujícím období až do současnosti, ale také jako celku pro danou zemi Hubbertův koncept potvrzují. |
Ve Spojených státech rovněž existuje silná tradice drobných nezávislých prospektorů, kteří při současné zvýšené ceně suroviny obnovují již dříve opuštěné domácí lokality, případně načínají pro velké koncerny dříve zcela neekonomická menší ložiska. Empirický důkaz je nasnadě, nikdo z nich zatím neobjevil skutečně významnější pevninské či pobřežní naleziště. Veškeré aktivity ve větším měřítku směřují na další novou hranici, hlubokomořskou prospekci. Další opravdu vtipný moment představuje poukaz na smyšlenku, že nikdo na západě nechápal jak je možné, že se Sověti stali, tuším kolem roku 1987, největším producentem ropy? Jednak je tu tradice tohoto odvětví, bylo tomu tak například i v období carského Ruska před první světovou válkou, dále Američany předběhli v objemu již kolem roku 1976, ale především ropa podobně jako dnes byla geopolitickou strategickou zbraní. Dohoda mezi USA a Saudskou Arábií (a částí OPEC v návaznosti na válku v Afghánistánu) v osmdesátých letech měla prostřednictvím nižší světové ceny ropy zesílit ekonomický tlak na Sověty. Také analytici CIA v memorandu z roku 1977 došli k závěru, že převážně používaná a ne zcela zvládnutá technologie vodní injektáže s velkou pravděpodobnostní ztrhne předčasně mnohé vrty, než pokud by se postupovalo opatrnějším postupem s menším akcentem na okamžitý objem produkce-devizový zisk. Tento názor zastávaný i v řadách ruských expertů se na vrcholné rozhodovací úrovni neprosadil, chřadnoucí impérium potřebovalo dolarové záplaty na všech frontách. Základní úvaha amerických analytiků se tak ukázala jako správná, dokonce byla podpořena zavedením účinného embarga na export pokročilejších pump a dalších technologických zařízení ze západních zemí do Sovětského svazu, což přetěžování vrtů ještě umocnilo, výsledkem byl relativně přesný odhad prvního vrcholu jejich produkce, po rozpadu státu následovalo období chaotických let a hospodářského útlumu, opětovné obnovení a růst produkce pod dosažené maximum, druhý a skutečný geologický vrchol se předpokládá před rokem 2015. Na tuto dokumentovanou a výstižnou epizodku odkazuje ve svých knihách a článcích například prof. Richard Heinberg a to také z hlediska často uvažovaného podtématu, "je třeba neprodleně informovat-varovat zodpovědné vládní a jiné činitele!?", což opravdu není nutné. Jednak ti s nějakou skutečnou rozhodovací pravomocí jsou dávno informováni a ti druzí na semi-periférii globální ekonomiky budou zpraveni dodatečně, možná jen ex post z médií. Jak v tomto ohledu kategorizovat reprezentaci ČR je na čtenářově individuálním hodnocení. Alternativní vysvětlení vzniku ropy a zde navržená abiotická teorie v podstatě nemají valný praktický význam. Pokud by se naleziště skutečně sama obnovovala přirozeným způsobem z větších hloubek, pak nám to však dělají zřejmě zcela naschvál svým velice pomalým tempem pod statistickou odchylkou měření.. V praxi je totiž důležité znát v oblasti nabídky ten aktuální, případně také maximální rezervní průtok lehké ropy jednotlivých vrtů a jejich globální-regionální agregát. Na to je dimenzována většina světové průmyslové infrastruktury, samozřejmě přes mezičlánky a zálohy rafinace, distribuce, strategické rezervy apod. Zbývající těžší sirnatá ropa potřebuje mimo jiné upravené rafinérie. Kanadské či venezuelské bitumeny mají zase malou energetickou návratnost a extrémní ekologickou stopu. Nemluvě o fyzických limitech, jako nedostatek gigantického objemu vody (provincie Alberta) či energie pro průmyslově generovanou páru u obou regionů nutných pro tavení bitumenů na kapaliny. Pokud jsou údajné "abiotické techniky a praktiky" tak úspěšné a na druhé straně ropný zlom jako koncept zcela mylný, proč energetické koncerny ruské federace a zahraničních partnerů podnikají podle svých vyjádření pro budoucnost tak zásadní - velice nákladné hlubokomořské těžební projekty až na "konci světa" v prostředí klimaticky nehostinných a seismicky nestálých oblastí jako Sachalin atd.? Proč Saudská Arábie nyní zahltila v celosvětovém měřítku kapacitu servisních firem v tomto průmyslu na několik let dopředu objednáním enormního množství vrtných souprav. Přesně podle predikce zlomu, tedy po smrti supergigantů nastává nutnost přejít na menší ropná pole, energetická náročnost takového podniku opět stoupá, efektivita klesá. Obdobně o situaci v Severním moři, britském a norském sektoru se podrobně hovořilo na jiných místech v BL. Proč se politické a průmyslové špičky v Mexiku, tradičně významného světového producenta, dnes děsí zaznamenaných více jak desetiprocentních meziročních propadů těžby, mimochodem jdoucích za hranici krizových scénářů vládou zadaných studií, ale předem odhadnutých ze strany nezávislých expertů. V situaci kdy tato země s podílem více jak třetiny státních příjmů z ropy samozřejmě neunese v takovém ostrém tempu ekonomický přechod z exportéra na zemi surovinu dovážející. A to již pravděpodobně v horizontu konce tohoto desetiletí. V poslední době dochází u většiny mezinárodních energetických agentur k postupné revizi původně zcela nereálných vizí o 120-135 mil. barelech dosažené denní produkce pro nejbližších několik dekád, tato produkce dnes přes akcelerující asijskou poptávku více méně stále stagnuje pod 90 mil. barelů. Ponechme stranou i výmluvný fakt, že neexistuje zpracovatelská a logistická kapacita pro takovéto objemy (ani se nebuduje -- dlouhodobé investice, akcentuje se spíše retrofit zařízení na zbývající sirnatou ropu), česky se takovým projekcím říká hausnumera. Na formální a vně komunikované úrovni tak dochází evidentně k postupnému přibližování se chápání problému, jak jej vidí zastánci zlomu a ne naopak, nelze nadále popírat zjevné skutečnosti. Tedy přinejmenším konec éry levné ropy a tím není myšlen dočasný rekord kolem psychologické hranice 100 USD za barel. Závěrem nelze opomenout alespoň zmínkou i tzv. nadzemní faktory v produkujících regionech, které ještě neprošly zlomem. Tedy možnou politickou ne-stabilitu také v souvislosti se zmenšováním vlivu západních těžařských gigantů na strategické plánování tamních státních monopolů, bouřlivý demografický vývoj v těchto zemích. Možné je také oslabení petrodolaru jako globálního ekonomického pojítka a postupnou, či naopak šokem proběhnuvší diverzifikaci do koše více hlavních světových měn atd. |
Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
28. 11. 2007 | Abiotická teorie neodpovídá na základní otázky a výzvy zlomu | Michal Brož | |
27. 11. 2007 | Zpověď odpadlíka: proč nevěřit na ropný zlom? | ||
26. 11. 2007 | Sen o bohatství | Jindřich Kalous | |
23. 11. 2007 | Na hřbetě želvy k chudobě | Lukáš Rázl | |
23. 11. 2007 | Zatímco si plníme nádrž auta benzinem, kdesi v dáli je bičována mladá žena | Miloš Kaláb | |
22. 11. 2007 | Po nás potopa? | Jan Makovička | |
22. 11. 2007 | Energy Returned/Energy Invested | Zdeněk Wognar | |
21. 11. 2007 | Ropy bude dost, budeme na ni ale mít? | ||
21. 11. 2007 | Energetické zdroje a bezpečnost EU | Vladimír Prorok | |
17. 11. 2007 | Dezinformace Lukáše Rázla | Jindřich Kalous | |
16. 11. 2007 | Turkmenský plyn přece jen do Evropy? | ||
16. 11. 2007 | Ropný zlom je lež -- plnou nádrž prosím | Lukáš Rázl | |
9. 11. 2007 | Nový katastrofický dokument varuje před ropnou apokalypsou | ||
9. 11. 2007 | ČEZ: 6000 MW tepla vyletí komínem jen z jedné elektrárny! | Petr Petržílek | |
7. 11. 2007 | Cena ropy dosáhla rekordu |