Impressive..., jak bychom řekli my, mladí američtí vlčáci, pokud bychom měli přijmout označení roli, kterou nám pan Kotrba přiřkl. Myslím si však, že to pan Kotrba se svými obranně-útočnými PR taktikami, kterými mi v naší e-mailové korespondenci vyhrožoval, poněkud přehnal. Tedy alespoň pokud nepočítá s tím, že čtenáři Britských listů jsou standardizovanými představiteli spotřebitelské veřejnosti, pro kterou vytváří na zakázku reklamní koncepce. Ale pospěšme k rozboru faktů, "důkazů" a komunikačních strategií, které pan Kotrba ve svém anti-guerillovém článku použil. Nejprve uvedu svůj pohled na konkrétní kauzy EPS, které pan Kotrba zmínil, což je asi pro veřejnost to nejzajímavější, a v druhé části rozeberu jednotlivá další tvrzení, která se v jeho článku objevila.

Ke konrétním kauzám, ve kterých EPS "škodí", pan Kotrba uvedl:

TPCA v Kolíně -- EPS realizaci této investice nebránilo. Do kauzy vstoupilo až po její realizaci upozorněním na nezákonnosti, ke kterým v průběhu výstavby došlo, a apelem na politiku "odpovědného podnikání" TPCA. TPCA pak dobrovolně přistoupila ke kompenzačním opatřením, i když neexistovala byť teoretická právní cesta, jak ji k tomu přimět.

Letiště Ruzyně -- Nezákonnost spočívající v tom, že Pražský magistrát se odmítl vůbec zabývat (nikoliv přijmout, pouze zabývat) námitkami občanů z dotčených obcí, potvrdil Nejvyšší správní soud. EPS spolupracuje přímo s desítkami lidí a hájí zájmy 4 městských částí. Je to typická ukázka případu, kdy stát chce obětovat zájmy "nepodstatné menšiny" údajnému "ekonomickému rozvoji". Pro forma dodávám, že spojovat zrovna Ruzyni s rozvojem a zaměstnaností v znevýhodněných regionech, jak činí pan Kotrba, je poněkud odvážné.

Splavnění řeky Labe do Pardubic -- Vybudování plavební komory by stát přišlo na 2mld Kč, přičemž hned vedle řeky vede nově postavená dálnice a modernizovaný železniční koridor, který je z velké části nevyužitý. Lodní doprava na splavné části Labe dlouhodobě upadá. Nejedná se o ekologickou alternativu kamionům. Proti vybudování plavební komory se postavily skupiny expertů jmenované ministry Ambrozkem a Bursíkem a, což je možná zajímavější z hlediska posouzení ekonomické smysluplnosti stavby, také Nejvyšší kontrolní úřad.

Dálnice D3 v Posázaví a Neveklovsku -- Trasa této dálnice je naplánována středem mnoha obcí a prochází netknutým, přírodně hodnotným územím, jehož "překonání" je technicky náročné (obří mosty a tunely). EPS, společně se 7 dotčenými obcemi, se zasazuje o to, aby byla zpracována a posouzena alternativa ve formě čtyřproudé cesty (R 3) vedoucí po obdobné trase a počítající s obchvaty sídel. Toto řešení, díky tomu, že by se vyhýbalo překonávání přírodních překážek, by bylo o několik desítek mld Kč levnější.

Rychlostní silnice R52 -- Projekt R52 počítá s trasou obepínající CHKO Pálava, Mikulov na jeho úpatí a Lednicko-valtický areál (památku UNESCO). V plánování vůbec nebyla posouzena alternativa přes Břeclav, která je z ekologického hlediska daleko méně problematická, podstatně levnější (5 km proti 25 km). Dálniční spojení Brna s Vídní je potřeba, ale je nutné zvážit levnější a k životnímu prostředí šetrnější variantu. Kromě EPS se takto vyjádřil i Veřejný ochránce práv Otakar Motejl a Evropská komise. Kromě nich také zpracovatelé dvou odborných dopravních studií, stejně jako studie autorizované osoby pro ochranu území Natura 2000 dospěly k závěru, že varianta přes Břeclav je z dopravních i ekologických hledisek výhodnější.

Dálnice D1 -- Při schvalování rozšíření D1 nebyla zvážena existující nadlimitní zátěž obcí v oblastech spojení komunikací D1, a plánovaných R43 a R52. Pro ulehčení dálnice D1 by bylo možná smysluplnější prioritně realizovat R 35 -- severní sestru D1- spojující Prahu s Olomoucí a Ostravou. V každém případě EPS se nestaví proti rozšíření D1, ale tvrdí, že než se povolí, je nutné vyřešit situaci lidí žijících na jihu Brna.

rychlostní silnice I. třídy Český Těšín -- Tento tah na Slovensko vede zástavbou v Českém Těšíně. EPS zde poskytl podporu dotčeným obyvatelům. Kdyby tento tlak byl úspěšný, musel by stát urychleně realizovat kvalitní spojení se Slovenskem vyhýbající se městům a obcím, což by snad mělo být pro regionální rozvoj pozitivní a ne naopak, jak pan Kotrba uvádí.

V další části tohoto textu se již budu věnovat jednotlivým tvrzením, které pan Kotrba ve svém článku uvedl, a to v 8 bodech, tak jak po sobě následovala.

Pan Kotrba zde dělá jasný rozdíl mezi mým "dle mého názoru" a jeho TVRDÍM. Já si myslím, že oba výrazy mají stejný význam. Podstatnější je dle mého názoru otázka, zda jsou dané názory doloženy fakty. V této logice bych mohl například tvrdit, že pan Kotrba má prokazatelný vliv na Britské listy, když vytvořil jejich grafický návrh, za což mu nepochybně pan Čulík je vděčný. Ale netvrdím. Britské listy fungují na jiném principu, kterým se lze takovým vlivům bránit.

Pan Kotrba uzavírá výše uvedený odstavec větou"Bursík ale EPS podporuje." Na to mi nezbývá, než reagovat, že si také myslím, že by Kartágo mělo být zničeno, ale pokud pan Kotrba nepřiblíží způsob, formu a rozsah, tak není možné určit, co měl přesně na mysli. Martin Bursík byl členem poradního sboru, který nemá dle stanov EPS jakékoliv rozhodovací pravomoce.V září 2005, poté co byl Martin Bursík zvolen předsedou Strany zelených, jsme jeho členství ukončili. Důvodem je snaha EPS zůstat nezávislým na všech politických stranách. ZDE

Pan Kotrba ve výše uvedeném odstavci také uvádí, že "EPS oprávněně rozzlobil příliš mnoho starostů, hejtmanů, poslanců, senátorů i úředníků..." Navrhuje tedy, že máme mlčet, a nezlobit mocné, avšak nevysvětluje, k čemu jsou potom občanům demokratická práva a svobody, pokud je pro jistotu nemají využívat. Nemohu s ním souhlasit v tom, že je škodlivé legálně zpochybňovat plány těch, kdo svůj osobní zájem nebo neschopnost nebo nedostatek rozhledu vydávají za zájem veřejný.

Jestli tomu správně rozumím, tak dle pana Kotrby na jedné straně EPS destruuje rozvoj republiky (viz níže), v daných případech většinou schválený Ministerstvem životního prostředí, a na stranu druhou je to vlastně na přání MŽP a MPSV. (V roce 2005 stáli v čele těchto rezortů představitelé KDU-CSL a CSSD, v roce 2006 ODS a ODS, v roce 2007 SZ a ODS)

Odkoupení půdy pana Rajtera nacházející se v průmyslové zóně za 150 kč/m2 (tedy stejná cena jako v průmyslových zónach v Kolíně u TPCA a menší než v Nošovicích u Hyundai), schválila vláda vedená Jiřím Paroubkem, která sama s tímto návrhem přišla. S největší pravděpodobností bylo hlavním důvodem, že rozhodnutí soudů dala za pravdu panu Rajterovi a označila továrnu firmy NEMAK za nezákonně postavenou, což ohrozilo celou tuto, státem prosazovanou, investici a hrozilo mít ještě závažnější dopady ve sféře korupce a právní a politické odpovědnosti představitelů státu.

Postrádám v argumentaci pana Kotrby onen korupční prvek, který by měl EPS (případně celý neziskový sektor) svést z jejich cesty. EPS výsledek této kauzy rozhodně neodradil od litigace proti státu v případech, kde stát nerespektoval právo.

Negativní ekonomický dopad pomalé realizace problematických investic na situaci České republiky nebyl nikdy odborně analyzován nebo vyčíslen nebo mi to alespoň není známo. Pokud pan Kotrba tvrdí, že tento dopad je "prokazatelný a vyčíslitelný", rád se seznámím s konkrétními čísly i metodikou. Nedokážu si však metodiku, která by něco takového prokazala, představit.

Mimo to je na místě poukázat na skutečnost, že zdržení problematických investic jsou způsobena nelegálním postupem státu --- nikoliv činností watchdogových organizací jako je EPS, které na porušování zákonů upozorňují. Toto je dle mého názoru klíčový prvek naší výměny názoru. Pan Kotrba svým tvrzením směřuje k tomu, že porušování principů právního státu, tam kde k nim dochází "v zájmu ekonomického rozvoje", je legitimní. V tom se neshodneme.

EPS nebojuje proti dálnicím per se, ale bojuje za to, aby při jejich plánování byly zvažovány alternativy a byly vybrány ty, které jsou nejvhodnější. K tomuto posuzování většinou nedochází. Často jsou prosazovány trasy, které neberou ohled na lidská sídla a paradoxně nejsou ani nejvhodnější z ekonomického a dopravního hlediska. Důvodem je, že Česká republika buduje dálnice podle generálního plánu z 60. let. Jestliže se na této praxi dosud nic nezměnilo, ještě to neznamená, že je to správné a v souladu se zákony.

Pan Kotrba se pokouší o manipulativní argumentaci, ale se v tomto případě zřejmě sám stal její obětí. To je možné demonstrovat na průtazích spojených se schvalováním dálnice D8 v CHKO České středohoří, ze kterých Ředitelství silnic a dálnic obvinilo občanská sdružení a obec Řehlovice a zřejmě nejslavnějším případem tohoto druhu. Prvním podstatným řízením bylo řízení o výjimce stavět v CHKO, které probíhalo od roku 1995 do roku 2001. Vyřízení odvolání zabralo celkově 8 měsíců, tj. 1/9 celkové doby řízení. Skutečným důvodem zpoždění byla 3,5 letá nečinnost ministerstva a chronické nedodržování lhůt pro vydání rozhodnutí. Druhé řízení -- územní -, trvalo od roku 1997 do roku 2003, přičemž do něj až do roku 2001 občanská sdružení vůbec nevstoupila. Podání občanských sdružení celkově "způsobila" zpoždění o délce 1/5 z celkové doby řízení, přičemž však řadě těchto podání bylo vyhověno, tzn. přispěla ke kvalitě a legalitě vydaných rozhodnutí a nebyla zbytečná. Pro úplnost je nutné poznamenat, že stavba se připravuje od roku 1994, ještě se nezačala stavět, kritizuje ji Nejvyšší kontrolní úřad za předraženost a Ombudsman za chybné plánování. Za tyto problémy však nemohou občanská sdružení.

Závěrem k tomuto bodu lze konstatovat, že právo občanů na odvolání proti rozhodnutí státu pochopitelně působí určité zdržení, ale to je cena za demokratické fungování tohoto státu. Je logické, že demokratické rozhodovací procesy jsou zdlouhavější než v rámci totalitního uspořádání. Mají však zaručit, že nedojde ke zneužití moci. Upozorňování na zneužití moci je přitom leitmotivem článků pana Kotrby na Britských listech.

V případě pana Kotrby tak nelze označit napadání legitimního uplatňování práv za nic jiného než za smutný důkaz absence mravní a intelektuální integrity, což ovšem lze předpokládat u člověka, který nabízí své služby k manipulování s veřejností za úplatu. Při četbě příspěvků pana Kotrby je proto dobré mít tento fakt na paměti.

Rozumím panu Kotrbovi správně, že máme být zticha, abychom mohli mluvit, až to nikoho nahoře nebude pálit? Ale kdo potom má být tou autoritou, která nám řekne -- "Ano, občané, teď můžete uplatnit svá práva..."?

Není mi jasné, proč panu Kotrbovi připadají továrny a dálnice obecně prospěšné a doly a pískovny obecně neprospěšné. V obou případech dochází k ovlivnění regionálního rozvoje, jsou dotčeny zájmy místních komunit na zdravé životní prostředí a z realizace profitují konkrétní podnikatelské subjekty. Podstatným kritériem při výběru případů EPS je míra zasažení a nerespektování práv místních komunit a vůle těchto komunit svá práva bránit.

Je možné, že nekontrolovatelná a živelná povaha občanské společnosti a její odpor proti nesmyslnému megalomanskému budování (tak zakořeněném totalitní propagandou) je v tomto případě tou skutečnou hrůzou, které se pan Kotrba děsí. Pohádky o amerických agentech mohou být jenom zoufalým přáním racionalizovat si neviděného "nepřítele".

Autor působí jako právník v o.s. Ekologický právní servis. Výše uvedený článek je však vyjádřením pouze jeho osobních názorů.

*) Věcná oprava: Štěpán Kotrba nepracuje pro firmu Tendence už nejméně pět let. K jejím internetovým stránkám nemá přístup a nenese odpovědnost za jejich obsah. Uvedený text vznikl v roce 1996.│Pozn. JČ.