Návrh na připuštění Ruska na americké základny není výrazem bipolarity, ale snahou po rozšíření' či udržení svého unipolárního pojetí - třeba za pomoci Ruska, které ale podceňují. Nakonec ta spolupráce je zakódovaná již ve smlouvě Rusko-NATO. Ta se nesměla v Česku publikovat. Sociální demokracií kontrolovaný Potůčkův a Balabánův CESES na UK to zakazoval. Správně dnes sociální demokracie odmítá toto spojenectví jen dvou supervelmocí. Globální odpovědnost, za kterou se USA chtějí schovat, však musí být univerzální. Proto argument, který používá Lubomír Zaorálek o EU či NATO, ale i OBSE a hlavně OSN je zcela a jedině možný a relevantní.

Ruská účast - americký podnět už reflektuje americký ústup. Američané totiž protože nepředpokládali, že základna bude mít vzhledem ke svému skutečně světovému geopolitickému strategickému významu tak mohutný a celosvětový odmítavý ohlas. Překvapivé vnímání ruského zapojení do vzájemné americko-ruské spolupráce od českých politiků a novinářů je jenom důkazem nepochopení a zklamané servility, které dosud antiruský přístup v Česku dobře sloužil.

Novináři tomuto přístupu ze stejného důvodu "zpracovávali" národ. Jen pro ilustraci z rádoby nezávislého "Práva" silně ale hnědnoucího. Komentátor Verner ještě dnes mává botou cizího ruského okupanta na české půdě při propagaci radaru. Komentátor Hanák straší mladé lidi, jak by v listopadu 1989 zalezli, kdyby Sověti nastartovali proti nim své tanky - ano, uvádí sovětské tanky, ne tanky čs. armády, která čekala nedaleko Prahy a měla je již nastartované na rozkaz "udělat" pořádek. Po jednání SSM se sovětským velvyslanectvím i v roce 1987 s Michailem Gorbačovem věděli spolupořadatelé 17. listopadu z městského výboru SSM, že SSSR už nikdy nezasáhne do českých vnitřních záležitostí, ať už budou jakékoliv. Sověti chtěli Husáka odstavit a měli to udělat Češi sami. Snaha napravit alespoň část způsobených křivd měla být vkladem k novému uspořádání. Taková byla strategie perestrojky už od roku 1987 a od setkání Gorbačova na Maltě. Iniciativa Most byla jasným vítězem s trumfy v kapse. Kocáb, který opakovaně v českých médiích v TV a snad i jinde tvrdí, že se v listopadu nejvíce bál znovu "sovětské invaze". Lže. On věděl. Podává dnes jediné svědectví, že jeho výroky mají sloužit něčemu jinému, než odpovědnému a skutečnosti znalému pohledu na věc. Říci pravdu o 17. listopadu je ještě dnes nemožné.

Ruský voják je v Česku tak opět na pořadu dne. Čert na zdi namalovaný. Dovolte mi dodat osobní zkušenost, která svědčí o společenském a tím i o politickém vývoji.

Okupace v roce 1968 mne zastihla v Radě bezpečnosti v New Yorku. Byl jsem později obviněn, že jsem "přinutil" ministra Hájka k vystoupení proti okupaci. Něco málo na tom bylo, neboť příkaz z Moskvy "nevystupovat" od prezidenta Svobody jsem předal až po přednesení projevu.... Archiv ÚV KSČ, MV ale i Mitrochinův archiv ruské rozvědky o tom a o mě osobně píší - všelijak.

20 let jsem byl mimo obor, ale svět se nezastavil a to zvláště v Rusku. Takže stručně řečeno - z okupanta se stala jediná možnost změny - v centru moci. Z okupační armády se stala armáda Gorbačova - v politickém smyslu opět armáda, zajišťující i náš demokratizační přechod. S jejím velením byly disentem navázány styky již v předrevoluční době . Jednoho jednání se zúčastnil i Václav Havel. Bohužel asi před 3 lety v TV o tom hovořil, ale řekl, že si na obsah rozhovorů již nevzpomíná... Škoda. Nebyl tam ale sám. Zahraniční otázky, vzhledem ke svému mimořádnému postavení zvláště v Evropě, reprezentoval prof. Hájek a tak po konzultaci s ním a z jeho pověření jsem již v březnu 1989 jednal v Milovicích se zástupcem sovětského velení o vývoji a situaci v Česku já. S tím, že v případě problémů s přechodem (chcete li s českou postupnou perestrojkou) se nejedná jenom o jejich neutrální přístup, což bylo samozřejmé, ale naše (Hájkova) úvaha šla směrem k zajištění bezpečnosti vývoje a klidného přechodu. Pro ruskou stranu byl to souladný scénář. Tím, že budou vyjadřovat své politické stanovisko jak ve směru k ÚV KSČ, (ten již v té době vedl protiruské kampaně zakazováním jejich publikací - zajímavé, že byla používána stejná protiruská rétorika jako používají dnešní žurnalisté), ale také svými styky na čs. armádu. Tam byla situace velmi komplikovaná a převládal zde bojový protiruský přístup. Proto byly také připravené čs. jednotky nedaleko Prahy k případnému zásahu. Hledaly se cesty k ovlivnění situace jak na ÚV KSČ, tak i jiné možnosti. Z nich "tlak" sovětského velení nebyl zanedbatelný před konečným jednáním s generalitou v Táboře. (Klaus). To je stručně o postavení a funkci sovětské armády v našem revolučním období.

Byla jistinou nejenom našeho vývoje, ale jeho klidného průběhu. Tvrdit něco jiného je primitivní pseudoideogie, která nepřipouští argument z oblasti společenské odpovědnosti a faktu. Což nám předvádějí noví "komsomolci " v TV a ostatních mediích ale i převlekači kabátů v politické "elitě".

Pokud problematika ruské účasti na americké základně bude přežívat, je třeba mít výše uvedené skutečnosti v povědomí. I s faktem, že jakékoliv zařízení vedené k nutné obraně by mělo být pokud možno součástí univerzálního systému (nejen NATO). V opačném případě bude sledovat jen specifický jednostranný zájem. To by nebyl zájem univerzality a tím ani zájem náš vlastní.