Nové není, že se zjistilo, že děti v okolí atomových elektráren mají nadprůměrně často rakovinu. Spiegel online na to poukázal a současně informoval, že se dosud lékaři domnívali, že to nemá s ozařováním z elektráren nic společného. Vědci na univerzitě v Mainzu tentokrát vyšetřili případy 1592 nemocných a 4735 zdravých dětí žijících v okolí 16 německých atomových elektráren a přišli na to, že podle procentuální podílu nemocných na celkové kohortě dětí dokáží s přesností na 25 metrů určit vzdálenost jejich bydliště od nejbližší atomové elektrárny.

V okruhu pěti kilometrů je počet případů rakoviny u dětí dvakrát tak vysoký než v průměru celého obyvatelstva. Jeden ze znalců, který pracoval na té studií, podle Süddeutsche Zeitung dokonce řekl, že vyšší riziko onemocnění dětí existuje ještě v okruhu 50 kilometrů.

Někteří takzvaní experti ale ještě argumentují, že to záření není škodlivé, ale právě jejich kolegové nechtějí mluvit o tom, co by se stalo, kdyby nějaké větší letadlo spadlo na střechu těch atomových elektráren (viz: Mezinárodní raketová obrana, aneb Že by byli evropské politikové v hlavní funkci komedianti?). Že to s komediantstvím ale opravdu nemá nic společného, to si asi taky dokážete představit. Zajímavé by bylo neptat se, jestli to záření je škodlivé nebo ne, ale zeptat se, proč jím nejsou postiženy všechny děti. Je to jen věc jejich odolnosti, anebo také věc pracoviště jejich rodičů? Jestli mají provozovatelé atomových elektráren opravdu zájem najít na tuto otázku přesvědčivou odpověď, to nevím. Možná by ale měli v atomových elektrárnách zaměstnávat jen lidi, kteří už mít děti nechtějí, anebo je nemůžou mít. Byl by to zajímavý návrh na snížení nezaměstnanosti nejen v Německu, ale i v okolí Temelína. Nebo myslíte že ne?