Tehdy ještě žil Turkmenbaši Nijazov a ten tehdy navrhl, že bude prodávat plyn za 100 USD za 1000 m³ a tato výchozí cena bude zvýšena ještě o tranzitní poplatky. Přitom je nutno dodat, že vedle toho Ukrajina ještě nakupuje další plyn z Ruska, který je dražší, ale v souhrnu je cena plynu pro Ukrajinu mimořádně výhodná (je minimálně o třetinu nižší než za jakou nakupuje ostatní Evropa).

V průběhu těchto rozhovorů bylo také dosaženo dohody o tom, že plyn na Ukrajinu bude prodávat Rosukrenergo, což je ve Švýcarsku registrovaná firma, v níž má poloviční podíl Gazprom a druhá polovina pak patří ukrajinským podnikatelům. Proto i zisk z prodeje plynu z poloviny zůstával na Ukrajině (a nemá asi ani smysl pátrat u koho na Ukrajině nakonec skončil)

V tomto týdnu Gazprom oznámil, že s Turkmenistánem bylo dosaženo dohody o tom, e cena Gazpromem nakupovaného plynu bude od 1.ledna 2008 130 USD za 100 m³ a od poloviny roku již 150 USD. Kromě toho však bylo údajně dosaženo dohody, že od roku 2009 se již při stanovení ceny plynu přejde na standardní vzorec tvorby ceny plynu stejný jako platí v případě dodávek do střední Evropy, což povede k dalšímu prudkému vzestupu ceny na Ukrajině. Stejně tak však i v Evropě – podle některých odhadů může cena plynu pro Evropu vzrůst až na 350 USD za 1000 m³ tj. minimálně o dalších 15 %.

K tomu již podotkl ukrajinský ministr hospodářství, že zdražení plynu na úroveň 180 USD povede k vážným problémům zejména v chemickém průmyslu. Stejně tak i prezident Juščenko před časem začal hovořit o tom, že cena kolem 150 -160 USD za 1000 m³ by byla optimem.

Cena plynu pro Ukrajinu má ještě další zajímavé důsledky, protože v tomto týdnu se očekává hlasování nového ukrajinského parlamentu o nové koalici – a většina je jen několik hlasů. Pokud stane v čele vlády Tymošenková, očekává se, že okamžitě vyvolá nové kolo rozhovorů. Prvním krokem bude, že odstraní prostředníka Rosukrenergo a bude požadovat přezkoumání dříve uzavřených dohod.

V této souvislosti se Vzgljad obrátil na poslance Sivulského, který je považován za pravou ruku Tymošenkové pro plyn. Jeho reakce byla příznačná – nechápu jaký má vztah cena plynu z Turkménie k cenám pro Ukrajinu. My žádné dohody s Turkmeny nemáme a je nám jedno, za kolik oni ho prodávají. My se musíme dohodnout s Ruskem o ceně a s ním dohodnout i tranzitní poplatky.

Podle Vzgljadu z tohoto vyjádření jasně vyplývá, že Tymošenková prohlásí zvýšení cen plynu za politické. Nakonec o tom hovořil i Sivulskij, když řekl, že rozhovory o plynu mají pokaždé stejný scénář – Rusové vytýčí určitý požadavek, který daleko spíše připomíná nátlak než přátelské vztahy a pak ten proces vyjednávání probíhá třeba až do přerušení dodávek. Myslí, že je v tom mnoho politického prvku.

Z těchto vyjádření plyne celkem zřetelně, že rusko-ukrajinské vztahy se v nejbližší době vyostří. Z tohoto vyjádření jasně vyplývá, že Ukrajina se pokusí kompenzovat zvýšení cen plynu tlakem na další vzestup tranzitních poplatků – a tedy bude se opakovat situace z roku 2006. Je sporné, zda výraznější zvýšení tranzitních poplatků má nějaký ekonomický důvod.

Jiní experti však připomínají, že na ruském požadavku na zvýšení cen nic politického není. Uvádějí, že koncem minulého týdne proběhla dvě kola poměrně dramatických (kdy se obě strany rozešly bez výsledku a vrátily se k jednání až po několika dnech) jednání o dodávkách turkmenského plynu s turkmenským prezidentem Berdymuchamedovem, který trval na zvýšení ceny na 130 USD a pak i 160 USD za 1000 m³.

Ruská strana byla postavena před jednoduchý výběr. Buď začne stavět přikaspický plynovod, kterým se zvýší možnosti exportu plynu a současně přistoupí na nové ceny a nové cenové vzorce. Nebo se Turkménie bude orientovat na výstavbu transkaspického plynovodu - přes Kaspické moře do Turecka a odtud do Evropy - projekt Nabucco, který podporují USA. Gazprom nakonec na turkmenské požadavky přikývl, když se rozhodl urychleně začít stavět přikaspický plynovod, kterým by se měl sítí ruských tranzitních plynovodů dodávat turkmenský plyn do Evropy.

Svoji roli hrálo i to, že v Turkmenistánu je dnes ještě další hráč – Čína, která přišla s poptávkou na dodávky turkmenského plynu do Číny a také navrhla, že se bude podílet i na těžbě ropy a jejím průzkumu.

Ruská media při tom připomínají, že podle vyjádření turkmenské strany o tom, že by měla zvýšit cenu plynu, že ho prodávají příliš lacino, přesvědčovali Berdymuchamedova jak EU, tak USA. Zdá se, že Berdymuchamedov zde dokázal mistrně využít různých protichůdných zájmů k nátlaku na Gazprom a že on sám z tohoto střetnutí vyšel vítězně. Jaké to bylo vítězství ještě ukáže další vývoj. A Evropané by se dalšímu růstu cen plynu neměli divit – jejich představitelé přece u toho byli...

Украина готовится к проблемам ZDE