Tento přístup se především vyznačuje používáním "neprůstřelné" logiky ztotožňující demokracii s formálním mechanismem střídání vlád a poslanců v parlamentech a sděluje občanům, že toto je základní priorita, vedle které je všechno ostatní naprosto nepodstatné a marginální. Můžete třeba žít na ulici, třást se strachy, že vážněji onemocníte, mít i obavy, zda budete mít na základní obživu, jestli vás nevyhodí z práce nebo jak to bude vypadat ve stáří, ale všechny tyto "drobnosti" podle těchto obhajovatelů (a p. Urbana) nepochybně převáží ten slastný pocit, že se vlády střídají.

V této souvislosti jsem si vybavil už dávný výrok p. Gorbačova v české TV, který pronesl v r. 1999 u příležitosti přejímání jakési ceny za obnovení demokracie od humanitárního válečníka V. Havla. Když dostal otázku, jak hodnotí vývoj v Rusku za posledních deset let, řekl, že je spokojen, neboť "preziděnty obměnivajutsja, pravitělstva obměnivajutsja" a že je tedy všechno O.K.

Nějak se zapomněl zmínit o 15 milionech důchodců, kteří v důsledku i jeho politiky a zavádění "demokracie" zemřeli v Rusku předčasně (tedy dřív, než by zemřeli při zachování sociálních standardů v SSSR), nemluvě už o dalších tisících a milionech lidí, zemřelých a pozabíjených v různých ozbrojených střetech v tomto regionu (napadá mě otázka, jestli se to nevejde pod označení genocida). Jestlipak by i tyto oběti stejně nadšeně souhlasily, že jsou zcela spokojeny, neboť se střídají vlády.

Navíc i tyto formální mechanismy fungují jaksi nedokonale. Stačí se podívat trochu do světa a porovnat si některé reálie. Kdykoliv v jakýchkoliv volbách zvítězí někdo, kdo se nějakým způsobem odlišuje, nebo dokonce vzpírá světového globalizovanému kapitalistickému pořádku, je okamžitě dehonestován, pomlouván, označen za falšovatele a diktátora, jsou na něj uvalovány sankce a je obviňován z porušování lidských práv.

Nedávno jsem opět v české TV zahlédl informaci o referendu ve Venezuele, kde "diktátor" Chávez prohrál o několik tisíc hlasů. Hned druhý den jakýsi mezinárodní pozorovatel radostně prohlásil, že referendum bylo férové. Rád bych viděl reakci tohoto ctihodného muže, kdyby skóre referenda bylo opačné, vsadím se o co chcete, pane Urbane, že bychom poslouchali rozhořčené reakce "mezinárodního společenství" na téma falšování voleb a o diktátorských chávezovských manýrách.

Zdá se nakonec, že ideálním prostředím pro vyjádření "svobodné" vůle občanů a pro kultivaci demokracie je americká (resp. izraelská) okupace, příklady Iráku, Afghánistánu, Palestiny jsou velmi názorné. Třeba nám p.Urban příště objasní, že si obyvatelé Iráku vlastně přejí okupaci a válku na svém území, která až dosud stála téměř milión obětí a další milióny uprchlíků a zbídačených lidí, když tedy hlasují pro vládu, která okupaci svého území schvaluje. Koneckonců ta usilovná snaha současného establishmentu o zřízení americké vojenské základny na našem území je charakteristická, je jenom materializací také už dávného vyjádření zesnulého politika J.Luxe "až budeme v NATO, pak už nebude záležet na tom, kdo vyhraje volby".

Ale to je právě to. Ptáte se, p.Urbane, proč tedy lidé volí tak, jak volí, a tedy jsou zřejmě spokojeni. To je celkem správná otázka, a má podle mého soudu tyto základní odpovědi. Za prvé lidé jsou neustále přesvědčování, že žádná alternativa neexistuje, a když, tak jenom nedemokratická, totalitní, hrozná, nefunkční atd.

Proč si myslíte, p. Urbane, že se na nás valí ten vodopád hororových zvěstí o minulosti? Já sám jsem prožil v minulém režimu více než třicet let, ale občas si připadám, že jsem zřejmě žil někde úplně jinde. Vždycky si připomenu výklad jakéhosi diskutujícího v někdejším nováckém Kotli, když se slzou v oku a s obrovským rozhořčením vykládal divákům, jak v tom "komunismu" muset stát celonoční fronty na banány na mrazu.

Vypadalo to, že mu šlo o život. Koneckonců i vy jste si vypomohl poukazem na Tuzexy jako hokynářství ve srovnání s dnešními supermarkety. No nevím, já jsem chodil do normálních obchodů, a většinou mi připadaly zásobené celkem slušně. Čímž neříkám, že dnes není nabídka zboží širší.

Ale právě tohle v podstatě lživé a podvodné referování o minulosti není náhodné, jeho pravou příčinou je snaha současných vládců odvrátit pozornost od stále se zhoršující sociální situace většiny lidí. Stejně tak neustále "odkrývání" různých konfidentů (tedy těch zločinných, nikoliv konfidentů není nic jiného než záměrné odpoutávání pozornosti od současných problémů a vzkaz lidem ve smyslu "teď to sice není nic moc, budoucnost je nepříliš optimistická, ale copak se chcete vrátit do toho hladu a za ty dráty v minulosti?.

Jinými slovy, legitimita současného režimu je založena na kontrastu s (velmi zdeformovaným) obrazem minulosti, nikoliv na příslibu budoucí prosperity. Všechny ty snahy po zákazech např.komunistů, po zřizování různých ústavů "správně" vykládajících historii atp. patří do této kategorie a odhalují nejistotu a ztrátu perspektivy tohoto režimu.

V ovzduší masivní mediální manipulace pak lidé často reagují tím, že "jsou s davem" a volí podle návodu sdělovacích prostředků (nedávno jsem na nějakém jednání slyšel informaci o pražských důchodcích, kteří ani nemohou spát z obav o budoucnost. Přitom řada z nich nepochybně volila ODS), nebo tím, že rezignují na volby vůbec a domnívají se, že tím dávají najevo nějakou opozici.

Za druhé se lidé u vědomí výše naznačených souvislostí oprávněně domnívají, že by nám nějaká skutečně opoziční volba neprošla a byly bychom vyobcováni ze "slušné" mezinárodní společnosti, hospodářsky sankcionováni, případně by se našla nějaká záminka pro humanitární bombardování.

Naštěstí u nás nemáme významné národnostní menšiny, které by bylo možné vmanipulovat do boje za nezávislost (dík vítězným mocnostem za odsun).

Za třetí skutečně zatím není dostatečně rozpracovaná vize přechodu k vyšší a efektivnější společnosti založené na společenské kooperaci, nikoliv na vzájemné likvidaci a okrádání.

První forma socialismu nepochybně měla řadu nedostatků, přinesla však i některé náměty, které jsou užitečné a bez jejichž realizace má lidstvo velkou šanci, že skončí nepěkně. Je tedy třeba se neschovávat za dojemné zkazky o nedokonalé demokracii (což je bohužel v naší mainstreamové rétorice jen pseudonym pro kapitalismus), která není povinna poskytovat lidem bonusy slušného žití, ale hledat a podporovat takové formy, které umožní skutečně nastartovat dlouhodobě udržitelný rozvoj lidstva jako celku a také ovšem ČR. Je to koneckonců i ve vašem zájmu, p. Urbane.

Ještě na závěr jednu poznámku k těm novinářům, kteří nenaslouchají. No, p. Urbane, skutečně si myslíte, že "naši" novináři (většinou zaměstnanci zahraničního velkokapitálu) nemají čemu naslouchat? Realita je spíš taková, že slyšet nechtějí a ani nemohou. Vědí přesně, kdo je platí a tak také podle toho formují své výpovědi o světě.

O světě, kde panuje skvělá demokracie a prosperita, zajišťovaná moudrou, ale razantní politikou USA, kde jsou všichni spokojeni až na pár frustrovaných křiklounů, ve světě, kde nám přecházejí oči v supermarketech, a kde si jen občas zanadáváme na ty socky, líné nezaměstnané a opilé bezdomovce, o světě, kde si každý můžeme za svůj osud jen sami, neboť jsme si ho svobodně vybrali.

*)Pozn. JČ: Ve vnějším světě, mimo Českou republiku, většinou neprovádějí kvalitní sdělovací prostředky tuto černobílou mobilizaci, dělení světa na "my" a "oni", zejména v Británii vládne v médiích velmi silná tolerance "jinakosti" a postmoderní snášenlivost vůči nejrůznějším hodnotám. To, co čtenáře v ČR v médiích irituje, totiž hysterické dělení světa na "zlou" levici a "hodnou" pravici, nemůže jinde na světě existovat už proto, že tam neexistuje zkušenost z totalitního komunismu a ta nemůže fungovat jako strašák. Světová média, působící v angličtině, většinou kritizují stejnou měrou politické poměry v "socialistických" zemích i na Západě. Málokdo je ve světě posedlý Kubou či Chavezem tak, jako česká média.

Mobilizace českých médií, která vás tak irituje, je pokračováním praxe komunistické propagandy, kdy se sdělovací prostředky silně snažily přesvědčovat občany o své pravdě. Primitivní vládci v komunistickém režimu si neuvědomovali, že má taková propaganda kontraproduktivní dopad a že čím více budou lidem tvrdit, jak lidé na Západě trpí, tím víc si budou občané Západ idealizovat: teprve po pádu komunismu se ukázalo, že ani život na Západě není ideálem.

Rozumný novinář ví, že snaha vnucovat občanům přes moc nějaké dogma, a tvářit se, že existuje jediná černobílá pravda, vždycky vyvolá opačné reakce. Právě proto je přes soustředěnou propagandu stále tolik lidí v ČR proti americkému radaru. Daleko rozumnější je pro novináře nepředpojatě analyzovat skutečnost a zjišťovat, co lidi trápí.