Ženě, která byla v Saúdské Arábii znásilněna, bylo 19 roků. Dříve než byla unesena, seděla v zaparkovaném autě a mluvila tam se svým dřívějším přítelem. V Saúdské Arábii je ale nezákonné, aby byla žena sama s příslušníkem opačného pohlaví, a proto byla obviněna ze "zločinu", usvědčena a odsouzena k 90 šlehům. Odvolala se. Odvolací soud byl rozlícen tím, že její obhájce veřejně kritizoval právní systém v zemi a zostřil její trest. Takže žena, která byla unesena a znásilněna skupinou mužů, bude uvržena do vězení a bičována tak, jak se kdysi zacházelo s otroky na plantážích. Tak vypadá spravedlnost v Saúdské Arábii.

Ve své výroční zprávě o lidských právech poskytnulo americké ministerstvo zahraničních věcí užitečný souhrn o tom, co může člověka potkat v zemi, kde vládne Dům Saúdů: "Neexistuje tam právo na nenásilnou změnu vlády. Udělují se tam velice bolestivé tělesné tresty se souhlasem právního systému. Bití a jiné tresty jsou tam běžné. Ve vězeních jsou velice špatné podmínky pro zadržené a vězněné osoby, zadržování a věznění lidí se děje podle toho, jak se úřadům zlíbí a při tom jsou lidé někdy drženi bez možnosti komunikovat, odmítá se tam projednávat důvody zatčení u veřejného soudu..." Zpráva je mnohem delší, ale tento odstavec dává v podstatě obraz o tom, jak to tam vypadá.

V Saúdské Arábii může být vynesen rozsudek smrti za vraždu, znásilnění, ozbrojený přepad, drogové zločiny, homosexuální akt a za apostázu. Co tento poslední termín, "apostasy", znamená? Odvrhnutí dosavadní náboženské víry. Muslim, který by se rozhodl, že nadále nehodlá být muslimem, může být popraven. Jenže trest smrti za tento zločin už nebyl vykonán po dobu několika roků, což je podle názoru pana Gardnera velice pěkné. Za to se ale dosud utínají (neboli "amputují") ruce za takové zločiny, jako je krádež. V zemi je ale záliba v bičování. Původně se provádělo tenkou rákoskou. Americké ministerstvo upozornuje, že "muž, který trestance bičoval, musel držet v podpaždí knihu, aby nemohl zvedat paži příliš vysoko. Rány se dávají přes tenkou košili. Nemají trvale poškodit bičovaného, ale měly by zanechávat známky šlehů a podření pokožky".

Pan Gardner upozorňuje na to, že se jedná o úředně povolené bičování. Zákon zakazuje mučení, ale jak uvedl kanadský občan William Sampson, který byl v Saúdské Arábii vězněn, právě tento zákon se nijak přísně nedodržuje.

Saúdská Arábie je nechvalně známá tvrdým utlačováním žen. Kdo by snad byl zapomněl na to, jak náboženská policie nahnala děvčata do hořící budovy, z níž při požáru vyběhla bez odlidšťujících "pytlů" na svých tělech! A je celá řada dalšího diskriminačního jednání. Muslimky víry šia jsou běžně utlačovány sunnitskou teokracií. Oběť znásilnění odsouzená ke 200 ranám je také víry šia a je velice pravděpodobné, že její víra hrála velkou úlohu při určování trestu.

Nelidsky jsou trestáni také křesťané a židi. Hindové jsou považování za polyteisty a jsou proto v opovržení jakožto pozemský odpad. Taková hierarchie je zakotvena v saúdsko-arabském občanském zákonodárství. Poté, co soud určí vinu obžalovaného, jestliže ten způsobil něčí zranění nebo smrt, rozhodne o odškodnění. K tomu je třeba znát pohlaví a víru poškozeného. Muslimskému muži je dáno 100%ní odškodnění. Křesťan nebo žid dostane jen 50%, kdežto všichni ostatní muži dostávají pouze 6%. Ženy dostávají polovinu toho, co by dostaly, kdyby byly muži. Z toho vyplývá, že hindka je oprávněna dostat 3% toho, co by bylo za stejných okolností dáno muslimskému muži.

Při tom žijí v Saúdské Arábii hindové spolu s mnoha jinými "nemuslimy". Země dováží velké množství dělníků a jiných pracovníků, aby vykonávali práce, které by nepřijali domácí muslimové. Není třeba nijak zvlášť podotýkat, že se s těmito cizími pracovníky zachází jako se středověkými sluhy.

Středověk je slovo, které každému velice rychle vytane na mysli v Saúdské Arábii, když vidí, že je ve středověké zemi řízené středověkým režimem. Je v zemi nevědomosti, nesnášenlivosti a obscénosti, které nemají místo v moderním světě. Kdyby byla na světě spravedlnost, Saúdské Arábie by byla zemí-páriou a saúdsko-arabští vyslanci by nenacházeli cizí politiky, kteří by byli ochotni si s nimi podat ruku.

Zatímco kanadská ministryně Josée Vernerová použila ostrých slov, aby komentovala nejnovější saúdsko-arabský barbarský rozsudek, Saúdská Arábie není páriou. Spousta západních politiků se nejen šťastně usmívá na saúdsko-arabské vyslance, ale dokonce vřele tiskne jejich ruce. Je za tím vším jen jediný důvod - ropa. Je to ropa, která brání civilizovanému světu, aby se vyhýbal saúdsko-arabským politikům. Je to ropa, která upevnila zvláštní přátelství Saúdské Arábie se Spojenými státy a je to ropa, která zatahuje stále hlouběji jejich ozbrojené síly do toho, co jsou "bažiny" Středního východu.

Je to ropa, která platí za saúdsko-arabskou vojenskou špičkovou technologii a poskytuje finanční podporu masívní radikální islámistické propagandě.

Pan Gardner se nedávno setkal s Egypťanem středního věku, který byl za svého mládí islámistickým radikálem a kamarádem muže, který je dnes druhým nejvýznamnějsím vedoucím al-Kajdy - byl kamarádem pana Aymana al-Zawahiriho. Saúdský příklad byl v těch kruzích výjimečně vlivným. Onen muž říkal, že Alláh požehnal jeho zemi ropou a velkým bohatstvím, což svědčí o tom, že obyvatelé sledují skutečný a jedině pravý islám.

Pan Gardner k tomu dodal, že Alláh dal sice Saúdské Arábii ropu, ale jsme to my, kdo jim dává ono pověstné bohatství. K tomu bohatství přidáváme pokaždé, když plníme nádrže svého auta. Je prý jen jeden způsob, jak ukončit tuto nesmyslnou situaci. Potřebujeme uhlíkovou daň, opravdu vysokou daň. A potřebuje ji ihned. Kompenzujme ji snížením daně z příjmu a jiných daní a potom odstupme a sledujme, jaké divy začne provádět svobodný trh.

Pan Gardner je přesvědčen, že jeho návrh je současně návodem k jedině správnému řešení problému s oteplováním planety - jakožto vedlejší účinek. Skutečným přínosem vysoké uhlíkové daně by bylo to, že bychom pocítili svobodu říci barbarským teokratům, kteří dávají bičovat oběti znásilnění, co si myslíme o nich samotných a jejich otřesném režimu.

Je otázka, zdali je o svém přesvědčení pan Gardner opravdu přesvědčen. Lidé zde občas dostávají příležitost bojkotovat určité benzinové stanice proto, aby si vynutli snížení ceny benzinu, tedy aby prospěli sami sobě, ale ten bojkot není nikde vidět. Jak bychom mohli očekávat bojkot jen proto, aby kdesi hodně daleko přestali teokrati bičovat nepohodlné lidi? Jak bychom mohli očekávat, že občan, který má v autě benzinu na dně nádrže a musí jet zítra ráno do práce, odmítne si nádrž naplnit i když to nemá do práce tak blízko, aby šel pěšky nebo jel na kole. O tom, že by si o hodinku přivstal, aby se tam dostal autobusem, se dá úspěšně pochybovat - to se dá udělat výjimečně, ale ne stále. Ne proto, aby se přestalo v Saúdské Arábii s bičováním, aby se dala ženám stejná práva, jaká mají muži a aby muži měli stejná práva bez ohledu na to, věří-li v jediného Boha, v trojjediného Boha, věří-li v Někoho jiného nebo nevěří-li vůbec. A proč vlastně bychom měli přestat jezdit autem? Jen proto, že Kanada dováží ropu ze Saúdské Arábie zatímco svou vlastní vyváží do Spojených států, aby ty měly její zaručený přísun od "věrného spojence a přítele" za všech okolností?

Jestliže jsem se rozhodl českému čtenáři předložit úvahu pana Gardnera, tak to bylo především proto, že ukázal, s jakým to státem se vlastně Spojené státy tak úzce přátelí. Že jim totiž v tomto případě vůbec nevadí pošlapávání základních lidských práv zatímco jiné státy by za mnohem menší prohřešky patrně bombardovaly, aby je přesvědčily o tom, jak důležité je dodržovat lidská práva. Jsem tedy přesvědčen, že to bylo smyslem článku, který pan Gardner napsal. A o tomto svém přesvědčení jsem opravdu přesvědčen.