Spojené státy se v období 1945-1970 staly nezpochybnitelnou hegemonickou mocí a formovaly světový systém podle svého vkusu. Spojené státy se staly předním ekonomickým producentem, dominantní politickou silou a kulturním centrem světového systému. Spojené státy zkrátka řídily představení, alespoň na chvíli.

Spojené státy jsou nyní na viditelném sestupu. Stále více analytiků je hotovo říci to otevřeně, i když oficiální linie zřízení USA to usilovně popírá, právě tak jako jistá část světové levice trvá na pokračující hegemonii Spojených států. Ale realisté s jasnou myslí na všech stranách rozpoznávají, že hvězda Spojených států bledne. Otázka, která je v podtextu všech vážných prognostik pak je, čí století je dvacáté první století?

Ovšem je teprve rok 2006 a je trochu brzy odpovědět na tuto otázku s jakýmkoliv pocitem jistoty. Ale přesto političtí vůdcové všude uzavírají sázky o odpovědích a podle toho utvářejí svou politiku. Když otázku přefrázujeme a zeptáme se pouze, jak by mohl svět vypadat například v roce 2025, můžeme přinejmenším být schopni říci něco rozumného.

V podstatě jsou na otázku jak bude svět vypadat v roce 2025 tři komplexy odpovědí. První je, že Spojené státy se budou těšit ještě poslednímu pokusu, obnově moci, a budou pokračovat ve vládnutí bez jakéhokoliv vážného vojenského soupeře. Druhou je, že Čína nahradí Spojené státy jako světovou velmoc. Třetí je, že svět se stane arénou anarchického a relativně nepředpověditelného mnohostranného nepořádku. Zkoumejme možnost každé z těchto tří předpovědí.

Spojené státy na vrcholu? Jsou tři důvody pochybovat o tom. První, ekonomický důvod, je křehkost amerického dolaru jako jediné reservní měny ve světové ekonomice. Dolar je nyní držen masivními infusemi nákupů obligací Japonskem, Čínou, Koreou a jinými zeměmi. Je vysoce nepravděpodobné, že to bude pokračovat. Když dolar dramaticky klesne, může to momentálně způsobit vzrůst prodeje vyrobeného zboží, ale Spojené státy ztratí vládu nad světovým bohatstvím a svou schopnost rozšířit deficit bez vážného bezprostředního trestu. Životní úroveň klesne a bude přibývat nových reservních měn, včetně eura a jenu.

Druhý důvod je vojenský. Jak Afganistan a zvláště Irák demonstrovaly v posledních několika letech, že nestačí mít letadla, lodi a bomby. Národ musí mít také rozsáhlé pozemní síly k překonání místního odporu. Spojené státy takovou sílu nemají a nebudou ji mít z vnitřních politických důvodů. Tedy jsou odsouzeny prohrát takovou válku.

Třetí důvod je politický. Na celém světě docházejí státy k logickému závěru, že se nyní mohou postavit a vzepřít Spojeným státům politicky. Vezměte poslední příklad: Šanghajská organizace o spolupráci, která zahrnuje Rusko, Čínu a čtyři středoasijské republiky se hodlá rozšířit a zahrnout Indii, Pákistán, Mongolsko a Irán. Irán byl přizván právě v tu chvíli, kdy se Spojené státy pokoušejí zorganizovat celosvětovou kampaň proti tomuto režimu. The Boston Globe to správně nazval "protibušovskou aliancí" a "tektonickým přesunem v geopolitice".

Objeví se pak Čína na vrcholu do roku 2025? Je jisté, že Číně se zcela daří ekonomicky, značně rozšiřuje svou vojenskou sílu a dokonce začíná hrát vážnou politickou úlohu v oblastech vzdálených jejím hranicím. Nepochybně v roce 2025 bude Čína daleko silnější; avšak Čína stojí před třemi problémy, které musí překonat. První problém je interní. Čína není politicky stabilizovaná. Ve prospěch struktury jedné strany je síla ekonomického úspěchu a národnostní cítění. Ale čelí nespokojenosti kolem poloviny populace, která byla zanedbána a nespokojenosti druhé části týkající se omezení jejich vnitřní politické svobody. Druhý problém Číny se týká světové ekonomiky. Neuvěřitelná expanse spotřeby v Číně (spolku s Indií) si vybere svou daň jak ve světové ekologii tak v možnostech kapitálové akumulace. Příliš mnoho spotřebitelů a příliš mnoho výrobců bude mít tvrdé dopady na úroveň celosvětového zisku. Třetí problém se týká sousedů Číny. Kdyby Čína dosáhla reintegrace Taiwanu, pomohla zaranžovat znovusjednocení Korejí a naučit se žít (psychologicky a politicky) s Japonskem, mohla by vzniknout východoasijská geopolitická struktura, která by mohla zaujmout hegemonickou pozici. Všechny z těchto tří problémů mohou být překonány, ale nebude to jednoduché. A naděje, že Čína může do 2025 tyto obtíže překonat, je nejistá. Poslední scénář je mnohostranná anarchie a divoké ekonomické výkyvy. Vzhledem k neschopnosti udržet starou hegemonickou moc, obtížnosti ustavit novou a vzhledem ke krizi celosvětové kapitalistické akumulace jeví se třetí scénář jako nejpravděpodobnější.

Immanuel Wallerstein byl presidentem Mezinárodní sociologické asociace (1994-1998) a předsedou mezinárodní Gulbenkianovy komise pro restrukturalizaci sociálních věd (1993-1995). Publikuje ve třech oblastech analýzy světových systémů: historický vývoj moderního světového systému; současná krize kapitalistické světové ekonomiky; struktury vědění/knowledge. Knihy týkající se těchto tří oblastí zahrnují: Moderní světový systém (3 díly), Utopistika nebo Historické volby pro 21. století a Nemyšlení/Unthinking sociální vědy: Meze paradigmat 19. století.

Text byl uveřejněn v časopisu The Spokesman č. 92/2006 vydávaném Mírovou nadací Bertranda Russella

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2007

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.