Bude-li jich víc než 50%, nebude už možné spoléhat se na to, že ve volbách vyhrají zavedené politické strany a mohlo by dojít i k nějaké revoluci. Rozumné vlády určitě v takovém případě zvolí strategii zkracování pracovní doby a rozumní lidé přistoupí na to, že při kratší pracovní době klesne jejich životní úroveň, dokud nebudou nalezeny nové zdroje energie. Pokud jsou ale ve vládě, jako v současných USA, lidé, reprezentující elity, které se obávají, že by mohly přijít o své výsadní postavení ve společnosti, může nad demokracií začít vítězit posedlost mocí. Na tuto cestu se vydala Bushova neokonzervativní vláda.

Zprávy amerických vyšetřovacích komisí omlouvaly neschopnost amerických zpravodajských a bezpečnostních služeb odhalit přípravy útoků z 11. září z velké části tím, že právní experti údajně neznali zákony, které se vztahovaly na sledování tzv. amerických osob, tedy cizinců žijících na americkém území, a bránili americkým zpravodajským a bezpečnostním službám ve sledování nebo nalezení teroristů, jejichž přítomnost na americkém území byla odhalena. Není uvěřitelné, že takové základní mezery ve vzdělání, jako že osoby žijící na americkém území a podezřelé z teroristické činnosti smějí být sledovány nebo že jejich věci mohou být prohledány nebo že pravděpodobní teroristé na americkém území mají být, v době hrozícího teroristického útoku, hledáni všemi prostředky, měli ve svém oboru právníci FBI i právníci amerického ministerstva obrany. Tyto záměrné mezery ve vzdělání právníků amerických vládních úřadů, byly po 11. září 2001 využity jako důvod k tomu, aby americké zákony byly upraveny tak, aby umožňovaly soudem nekontrolované sledování a zatýkání Američanů a otevřely americké vládě přístupové cesty k databázím informací, které, ve svém souhrnu, poskytují gobální přehled o činnosti každého Američana. V realizaci některých kroků americké vládě občas zabránil odpor americké veřejnosti nebo kongresu, ale zásadní směr americké vnitřní politiky se od roku 2001 nezměnil.

V roce 2002 předložilo americké ministerstvo spravedlnosti návrh, aby poštovní zaměstnanci, instalatéři a jiní lidé, kteří mají volný přístup do domácností podávali zprávy o podezřelých činnostech, kterých si tam všimli. V létě 2002 musela Bushova vláda od této operace nazvané TIPS odstoupit pod tlakem skupin hájících lidská práva, členů kongresu a americké poštovní služby. Mezi kritickými hlasy zaznělo například toto: "Vycvičit ty, kteří čtou vodoměry, elektroměry atd. aby při své práci čenichali není hodné původních ideálů této země." Koncem roku 2002 realizaci tohoto projektu výslovně zakázal americký kongres. Kdyby byl tento návrh americké vlády realizován byla by americká společnost prošpikována fízly podobně jako někdejší komunistické režimy.

Když tým Able Danger, po měsíční práci, našel technikou dolování dat teroristy z Al Kajdy na území USA, byl rozpuštěn, protože americká vláda v té době neměla zájem odhalit teroristy na americkém území. Útoků z 11. září, k jejichž realizaci tak otevřela cestu, pak využila k tomu, aby získala oprávnění k používání této techniky způsobem, který by jí umožnil sledovat činnost amerických občanů místo prostřednictvím fízlů pomocí moderní technologie. Koncem roku 2002 Pentagon oznámil zahájení prací na projektu systému Totální informační bdělosti, který měl shromažďovat a zpracovávat veškeré elektronické záznamy o soukromé a obchodní činnosti amerických občanů. Sledování zákaznického chování se stalo výnosným obchodem a na základě informací o chování zákazníků jsou vytvářeny tzv. zákaznické profily, které se používají při reklamních kampaních a zpracování trhu. Komerční firmy proto shromažďují veškeré veřejně dostupné informace o nákupech amerických občanů. Z toho, co si člověk kupuje lze ale získat přesnou charakteristiku jeho osobnosti.

Projekt Totální informační bdělosti měl shromažďovat do jediné databáze všechny záznamy o nákupech s použitím kreditních karet, bankovních transakcích, telefonních hovorech, internetových komunikacích a školní, zdravotní a cestovní záznamy. V takto vytvořené databázi měly počítače vyhledávat shodu dat, která by mohla naznačovat teroristickou činnost. Americká vláda by ale zároveň měla vytvořené předpoklady k tomu, aby mohla, bez soudního dohledu, sledovat život každého Američana ve všech zásadních detailech a udělat si na něj přesný názor. Někteří zaměstnanci v průmyslových odvětvích, která měla na tomto projektu spolupracovat, z etických důvodů spolupráci odmítli. Realizaci projektu nakonec zakázal americký kongres.

Ve stejném roce ale začala policie na Floridě vytvářet protiteroristickou databázi, která spojila přístup ke komerčně shromažďovaným datům o zákaznickém chování s policejními informacemi. Systém byl schopen najít například okamžitě jméno a adresu každého hnědovlasého majitele dodávky značky Ford v okruhu 30 km od podezřelé události. Stát Florida měl tedy roztříděné obyvatele i podle barvy vlasů a množství podrobností, které byl schopen o svých občanech zjistit bylo nepochybně hodně obsáhlé. Vysoký představitel floridské policie o programu řekl: "Mohu si o vás vytáhnout cokoli, vaše fotografie, fotografie vašich sousedů". Program se jmenoval Matrix (Multistátní antiteroristická informační výměna) a měl se z Floridy rozšířit po celých USA. Nakonec byl zaveden jen v pěti státech: Florida, Connecticut, New York, Ohio a Pensylvanie. Program byl ukončen v dubnu 2005. 15. dubna 2005 se na webové stránce organizace amerických právníků na obranu občanských svobod (ACLU) psalo: "Další velký útok na soukromí byl odvrácen díky tisícům Američanů v celé zemi, kteří pomáhali proti němu bojovat... V hlavních městech států v celém národě, na policejních ředitelstvích, v redakcích médií bylo jasně a hlasitě slyšet program Matrix je v rozporu s americkou tradicí, že nevinní občané mají být necháni na pokoji jejich vládou" ZDE.

Ani tím ale nebylo zastaveno úsilí americké vlády získat přístup k datům o činnosti amerických občanů.

Začátkem září 2001 agent Fuller, při "hledání" útočníků z 11. září, nevyužil žádného z prostředků, které by nutně musely vést k jejich nalezení a potom při vyšetřování jenom lhal, že záznamy o nich hledal i v komerční databázi ChoicePoint, kde jsou záznamy o nákupech Američanů s použitím kreditních karet. V této databázi by se mu objevil nákup letenek na 11. září, které si teroristé kupovali přes Internet a museli proto použít i kreditních karet.

V roce 2003, po neúspěchu projektu Totální informační bdělosti, vydal americký ministr spravedlnosti směrnice, podle kterých získala FBI přímý přístup k datům shromažďovaným o zákaznickém chování v databázích ChoicePoint a LexisNexis. Zatímco dříve museli agenti FBI o prohledání databází žádat a museli zřejmě uvést i důvod, proč o něj žádají, rozhodnutím ministra spravedlnosti k nim získali přístup přímo z počítačů ve svých kancelářích. Zároveň John Ashcroft nařídil, aby FBI začala používat technologie dolování dat. FBI tak může získávat všechny informace o nákupech kteréhokoli amerického občana, který používá kreditní nebo zákaznickou kartu nebo nakupuje přes Internet, a také informace o tom, kam cestuje apod. 24. června psaly Los Angeles Times (v článku "Big Brother Bush and Connecting the Data Dots"), že americká vláda využívá v současné době 199 programů používajících techniky dolování dat k prohledávání soukromých databank, které mají přístup k řadě informací o občanech. Americká vláda tak, zatím částečně, obešla zákaz budovat systém Totální informační bdělosti. Bývalý právník FBI řekl o technologii dolování dat listu Washington Post: "Komplexní obraz osoby, který vzniká z transakční informace o vás prozradí víc než co sami říkáte". Je nesporné, že z toho, co si člověk kupuje a čím se potom zabývá ve svém volném čase je možné získat přesnou charakteristiku jeho osobnosti a odhadnout třeba i to, jestli by odporoval likvidaci demokracie v USA. Když se americká vláda rozhodne zlikvidovat demokracii, najdou počítače tyto typy lidských charakterů v těchto databázích během několika hodin nebo dní a americká vláda bude vědět, které lidi má případně zavřít do koncentračních táborů, než se jí podaří upevnit svou moc.

Tento směr politiky americké vlády prozrazují stále nově se objevující projekty. V červnu 2006 psal týdeník New Scientist (v článku "Pentagon sets it sights on social networking websites"), že Pentagon a NSA financují výzkum, který by jim měl umožnit shromažďovat informace, které o sobě lidé píší na webových stránkách, kde navazují společenské kontakty.

Když americká vláda získala přímý přístup ke komerčním databázím a zorganizovala používání systémů dolování dat z nich, potřebovala ještě napojit odposlouchávací systémy na americké telekomunikační uzly a získat přístup k záznamům o finančních transakcích Američanů, aby měla vytvořené technické předpoklady k tomu, aby mohla kdykoli zavést systém komplexního sledování Američanů. Ukázalo se ale, že program Totální informační bdělosti měl tuto činnost americké vlády jenom legalizovat. V prosinci roku 2005 deník New York Times (po ročním váhání a dohadování se s americkou vládou) zveřejnil zprávu, že americká odposlechová agentura NSA, na příkaz prezidenta Bushe, prohledává databáze telefonických i internetových hovorů mezi USA a zahraničím, čímž porušila 4. článek americké ústavy, zakazující sledování amerických občanů bez soudního příkazu. Organizace ACLU napsala ve své zprávě o těchto odposleších, že NSA s největší pravděpodobností "zřejmě sleduje nejen jednotlivce, ale používá také rozsáhlých systémů 'dolování dat`, které jí umožňují odposlechnout a vyhodnotit komunikace miliónů lidí uvnitř USA". To se potvrdilo, když v listopadu 2007 v americkém kongresu vypovídal technik AT&T, který v roce 2003 pracoval na pracovišti této společnosti, kam bylo umístěno odposlechové zařízení NSA a zjistil, že do tohoto zařízení proudí veškerý internetový provoz v USA.

V roce 1975 řekl předseda senátního výboru pro zpravodajské služby, po vyšetření možností NSA: "Tato schopnost může být kdykoli obrácena proti americkému národu... a žádnému Američanovi nezůstane žádné soukromí... nebude se mít kam schovat...a odpor proti tomu nebude mít naději na úspěch" (New York Times, 25.12.2005, "NSA the agency that could be big brother").

Společnost AT&T v reakci na zveřejnění těchto odposlechů předložila veřejnosti své stanovisko, podle kterého jsou data zákazníků jejím soukromým vlastnictvím ZDE. Podle tohoto stanoviska je nejenom vlastníkem peněz, které jí zákazníci platí za zprostředkování jejich soukromých hovorů, ale přivlastňuje si i obsah služby, za kterou dostává zaplaceno. AT&T tento argument použila, aby obhájila své právo předávat záznamy hovorů svých zákazníků americké vládě bez soudního dohledu. Pro AT&T tak přestali být nejdůležitějšími partnery její zákazníci a místo nich se pro ni stal nejdůležitějším partnerem stát. Takové vztahy mezi státem a podnikatelskými subjekty ale typicky vznikají v totalitních státech.

25. července 2006 federální soudce, zjevně na nátlak vlády, zamítl žalobu, která žádala, aby zakázal společnosti AT&T, aby pokračovala v předávání záznamů telefonických hovorů Američanů vládě s odůvodněním, že kdyby bylo potvrzeno nebo vyvráceno, že AT&T předávala tyto záznamy americké vládě, bylo by tím vyzrazeno státní tajemství. Státním tajemstvím se tak stalo porušování americké ústavy a likvidace demokracie.

Po různých peripetiích se v srpnu 2007 Bushově vládě podařilo, přesvědčit kongres, aby odposlechy bez soudního dohledu povolil na dalšího půl roku. Podle zprávy televizní stanice MSNBC podnikla v den hlasování policie v okolí budovy kongresu bezpečnostní opatření na základě informace "z kruhů americké vlády" o připravovaném teroristickém útoku na kongres, která byla smyšlená ZDE. Americká vláda tedy znovu použila strategie, která se osvědčila při využití antraxových útoků (které zřejmě sama zorganizovala) k odhlasování Vlasteneckého zákona.

Že NSA skutečně prohledává všechny komunikace na americkém území, se znovu potvrdilo, když Bushova vláda, po odhlasování nového zákona, začala vyjednávat s kongresem, aby poskytl imunitu telekomunikačním společnostem, které se podílely na nezákonných odposleších amerických občanů a byly proti nim podány desítky žalob. Ředitel národního zpravodajství, Mike McConnell, řekl novinářům z agentury Associated Press ("Bush Seeks Legal Immunity for Telecoms"), že kdyby společnosti byly odsouzeny, musely by zaplatit pokutu minimálně 1000 dolarů za každého zákazníka a celkové částky by dosáhly miliard dolarů. Odposlechy NSA se tedy opravdu dotýkají miliónů lidí a NSA má tedy vybudován přístup k americkým komunikačním uzlům.

Už v září 2007 začal prezident Bush přesvědčovat kongres, že tento zákon má mít trvalou platnost. Platnost Vlasteneckého zákona (který umožňuje americkým vládním agenturám získávat informace o amerických občanech bez soudního dohledu), která měla být původně omezena na 4 roky už byla kongresem odhlasována na trvalo. Je zcela vážnou otázkou, do jaké míry americký kongres i americké soudy ustupují názoru americké vlády, že po vypuknutí energetické krize, situaci zvládne jen policejní stát.

V srpnu 2007 se také ukázalo, že příkaz, kterým prezident Bush původně, už v roce 2001, povolil odposlechy telefonických hovorů obsahoval i další průniky do soukromí amerických občanů, které ale zůstaly utajeny. Washington Post (1.8.2007, "NSA Spying Part of Broader Effort) citoval z dopisu Mika Mc Connella, ředitele národního zpravodajství, senátoru Arlenu Specterovi o odposleších: "Toto je jediný aspekt činnosti NSA, který může být veřejně diskutován, protože to je jediný aspekt těchto různých aktivit, jehož existence byla veřejně přiznána". Zákon, nově odhlasovaný v srpnu 2007, navíc změnil definici elektronického odposlechu tak, že nepřímo umožnil, aby podle něj byly bez soudního příkazu soudu FISA prohledávány i věci a získávány záznamy o obchodních transakcích Američanů, kteří jsou ve styku s podezřelými cizinci. Představitelé ministerstva spravedlnosti navíc při setkání s právníky občansko právních organizací odmítli slíbít, že vláda bude striktně dodržovat nově odhlasovaný zákon.

V roce 2003 už v 11 amerických státech platil zákon (a v řadě dalších států se projednával), podle kterého je zločinem vlastnit software, který je schopen zakrýt existenci nebo zdroje elektronických komunikací. Lidé v těchto státech tedy nesmějí posílat informace, které by unikaly možnosti státního elektronického odposlechu. ZDE.

22. června 2006 New York Times otiskly článek, ve kterém zveřejnily tajný program americké vlády, ve kterém CIA a FBI hledá finanační transakce teroristů v záznamech mezinárodního konsorcia Swift, které zprostředkovává mezinárodní převody peněz po celém světě.

Před útoky z 11. září, v červnu 2001, vláda George Bushe znemožnila realizaci mezinárodního programu proti financování terorismu Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Zvláštní agent FBI Robert Wright zase obvinil FBI, že mu, před útoky z 11. září, bránila ve vyšetřováních pohybu peněz Al Kajdy. Řadu měsíců před 11. zářím se také americká vláda nepřipojila k rozhodnutí Evropské Unie a OSN zmrazit účty pěti blízkých spolupracovníků Bin Ládina přesto, že věděla, že Al Kajda připravuje masivní útok proti USA. Všechno nasvědčuje tomu, že cílem těchto tahů, usnadňujících provedení útoků z 11. září, bylo otevřít americké vládě i přístup ke sledování mezinárodních finančních transakcí.

Ušetřeny nezůstaly ani poštovní zásilky. 20. prosince 2006 podepsal prezident Bush nový zákon o poště. Zákon sice potvrzuje, že poštovní zásilky nesmějí být otevírány bez soudního příkazu, ale prezident Bush k zákonu při svém podpisu připsal poznámku, kterou pro tento zákon stanovuje výjimku, která "umožňuje otevření poštovní zásilky... způsobem, který odpovídá... potřebě provádět prohlídky za naléhavých okolností", které definuje jako bezprostřední nebezpečí (o které je ale v zákonu stejně postaráno) nebo stav dlouhodobé krize. Dá se tedy očekávat, že až vypukne energetická krize, začne americká vláda prohledávat i poštovní zásilky Američanů a američtí občané nebudou mít možnost používat ani pošty k tomu, aby se domlouvali na něčem, o čem by se americká vláda nemohla dozvědět.

Poslední, co zbývá k tomu, aby americká vláda měla totální kontrolu nad chováním amerických občanů je možnost sledovat jejich pohyb. V květnu 2007 americká vláda rozhodla, že amerických špionážních satelitů a letadel může být používáno i ke sledování amerického území. Satelitních fotografií přitom americká vláda použila i při hledání střelců, kteří zabíjeli lidi na amerických dálnicích. Když se americká vláda rozhodne zlikvidovat demokracii, bude teď moci sledovat pohyb svých odpůrců pomocí satelitů nad americkým územím. Až do roku 2001 nesměla americká armáda operovat na americkém území, aby tak bylo zajištěno, že se nebude vměšovat do občanského života americké společnosti.

Mezitím ale technologický vývoj přinesl technické zjednodušení pro manipulaci s výrobky, které může také umožnit globální sledování pohybu lidí jednodušším způsobem. Iniciativa přichází z USA. Do výrobků začaly být umísťovány radiofrekvenční identifikační čipy, které umožňují počítačové sledování pohybu zboží. Víc než stovka velkých společností usiluje o to, aby byl tento čip umístěn v každém výrobku na světě. Čip reaguje na signál, vyslaný z čtecího zařízení, získá od něj energii k odpovědi a vyšle zpátky identifikační kód výrobku, na kterém je umístěn. Například inventura tak může být provedena během několika minut, počítač může hlásit, že je třeba přiobjednat zboží atd. Problém je, že když si výrobek někdo koupí s použitím kreditní karty, stane se identifikovaným nositelem koupeného výrobku. Odtud je už ale jenom krůček k tomu, aby k těmto datům získala v USA přístup FBI nebo CIA. Ty by pak mohly sledovat pohyb lidí podle pohybu radiofrekvenčního čipu umístěného na jejich oblečení. Stačilo by přizpůsobit tomuto účelu systém GPS a Američané by mohly sledovat pohyb lidí kdekoli na světě, kde by firmy zpracovávající data o zákaznickém chování byly ochotné zpřístupnit jim svá data.

I když radiofrekvenční identifikační čipy ještě nejsou masově používány, má americká vláda v současné době vybudovány přístupové cesty k dostatečnému množství informací o svých občanech na to, aby v okamžiku, kdy se rozhodne zrušit demokracii, američtí občané nebyli schopni se zorganizovat k její obraně. Navíc má k dispozici i technologii, která by jí umožnila působit i na činnost mozků amerických občanů ZDE. Má-li se tato civilizace vyvinout tímto směrem, je otázka, jestli by nebylo lepší, kdyby v důsledku nedostatku energie, zkolabovala. Pokud si to ale lidé nepřejí, měli by se více angažovat v obraně demokracie a mezinárodního práva. Například souhlas s vybudováním amerického radaru v České republice podporuje USA v totalitním ovládnutí nejen USA, ale celého světa.

9. května 2007 si George Bush naplánoval, jakým způsobem by mohl převzit veškerou moc v USA do svých rukou. Vydal prezidentskou direktivu ZDE, podle které by, v případě katastrofy, prezident "koordinoval" činnost všech tří složek americké moci (soudní, legislativní a výkonné) "s respektem k ústavnímu rozdělení moci". Zároveň jmenoval Frances Fragos Townsendovou národní koordinátorkou a pověřil jí, aby do 90 dnů vypracovala plán pro tento přechod k prezidentské moci. Způsob, jakým by činnost složek vlády prezident Bush koordinoval je zjevný z předchozích informací. Katastrofická situace je v direktivě definována jako "jakýkoli případ, který si vyžádá mimořádný počet obětí nebo vážně poškodí americkou populaci, infrastrukturu, životní prostředí, ekonomiku nebo funkci vlády". K tomuto ústupu od demokracie by tedy mohlo dojít i v případě ekonomické krize způsobené růstem cen ropy po ropném zlomu. K tomu ale může dojít podle vyšetřovacího orgánu amerického kongresu "od nynějška kdykoli". V červenci 2007 požádali oregonští občané, kvůli podezření, že plán na přechod k prezidentské moci může být součástí konspirace, svého zástupce ve sněmovně reprezentantů, Petera DeFazio, aby si prostudoval utajené části tohoto plánu. Peter DeFazio má, jako člen Výboru pro bezpečnost vlasti, právo studovat tajné materiály. Bushova vláda mu ale tyto materiály odmítla poskytnout ZDE).

toto je část kapitoly z knihy: "Útoky z 11. září -- podvod století", knihu si můžete objednat na adrese mbabacek@iol.cz, obsah knihy najdete ZDE