Osobním důvodem mi byl dlouhodobý zájem o islámskou kulturu a Blízký východ (včetně práva a toho bičování), dále nadšení z toho, že akci svolává muslim (představitelé zdejší muslimské obce se jen zřídka odváží vystoupit proti výstřelkům svých bratří ve víře a většinou se jen vykrucují) a konečně skutečnost, že snad nepochybím a nijak nepoškodím svého zaměstnavatele, jsem-li jeho zástupcem ve vládním Výboru pro prevenci domácího násilí.

Počátek "demonstrace" byl poněkud komický, neboť i po akademické čtvrthodince se nás sešlo celých pět účastníků -- svolavatel p. Lukáš Lhoťan, dále jeden mladý muslim, jeden starší křesťan, jeden (asi) bezvěrec ("káfir") a moje maličkost (vlažný křesťan -- římský katolík, "masíhí", resp. "kásúlíkí"). Úvodem pana Lhoťana prolustrovala policie, zkontrolovala ohlášení shromáždění, dohodla se s námi, jaký bude další vývoj události, a po korektní domluvě se hlídka vrátila ke vchodu ambasády.

Zůstali jsme totiž stát na opačném konci chodníku a po dohodě s policií jsme i slíbili, že se přesunovat nebudeme a zazvonit půjdou jen dva naši zástupci. Za okny honosné rezidence už záhy začal cvrkot, když se u otevřeného okna začal shlukovat její personál a jeden mladý muž nás neustále fotil teleobjektivem (pochopitelně jsem zamával a usmál se "sýr"). Pan Lhoťan a jeden z přítomných (káfir) se pak odhodlali k zazvonění a k žádosti o setkání s panem velvyslancem, resp. o informace, jak se kauza znásilněné dívky vyvíjí, kdy odpovědět mohou třeba i na námi nabídnuté kontakty a adresy.

Zaměstnanci ambasády však odmítli muslima i káfira s tím, že na ambasádě nikdo není, resp. pan velvyslanec tu není. Cvrkot za zdmi rezidence se však ještě zintenzivnil, stejně jako focení nás pěti nebezpečných živlů, a tak se p. Lhoťan jal natáčet hemžení na kameru. Po chvíli se nepřítomný pan velvyslanec náhle zpřítomnil, a odvážně vyšel se dvěma gorilami až na chodník před ambasádu. Zde pak neohroženě vyslal nabušený doprovod k naší skupince. Civilní zaměstnanci pak před zraky šesti přítomných policistů spáchali přestupek, když mimo vyznačený přechod zamířili rovnou k nám přes silnici, a požádali nás, abychom pana velvyslance nefotili, že si to nepřeje (že oni fotí nás bylo zřejmě v pořádku).

Namítli jsme, že si fotíme policisty (pana velvyslance nikdo nenutil, aby se za ně mezitím schovával), kdy dle stanoviska odboru bezpečnostní politiky MV ČR je toto zcela legální. Pomíjím to, že pan Lhoťan pořizoval obrazový záznam kryt zpravodajskou licencí dle § 12 odst. 3 občanského zákoníku a že právo na ochranu podoby a osobnosti je v případě veřejného činitele (tedy i velvyslance) podřízeno mj. právu na informace a že pana velvyslance si tak může fotit v podstatě kdokoliv (zvláště není-li přítomen, že). Nato gorily vyrukovaly s argumentací, že se jedná o chráněný objekt, který nesmí být fotografován, podobně jako třeba vězení, k němuž se stále nutkavě vracely, nebyly však schopny citovat příslušnou zákonnou normu. Nakonec svalovci uzavřeli diskuzi tím, že "mají své pokyny" (konečně -- upřímnost oceňuji).

Upozornil jsem je, že přirovnání výsostného území Království Saúdské Arábie k vězení je skutečně symbolické, a že Saúdská Arábie opravdu vězení poněkud připomíná (pro některé vězení vpravdě luxusní, jsou-li na straně bachařů). Jelikož jsme ale osoby stranící se konfliktů, žádosti jsme vyhověli. Ostatně už jen z toho důvodu, že civilní osoba mi sice nemá co nařizovat, ale pokud jedna z goril připomínala arabského řezníka z béčkového hororu a druhá Dolpha Lundgrena, raději jsem se dál nehádali a pan Lhoťan v natáčení hned úvodem podnětného rozhovoru ustal. Gorily pak opět spáchaly přestupek, když před zraky policistů opět přešly přímo přes silnici, ač měly o 15 metrů vedle přechod (pan Lhoťan a nevěřící pes šli oběma směry spořádaně přes přechod, podotýkám).

Ještě chvíli jsme pak setrvali na místě v družném hovoru (poté, co p. Lhoťan vytáhl kameru, už se fotograf v okně ambasády znovu neobjevil) a pozorovali jsme arabské zaměstnance, chodící občas k bráně a zase zpátky a pobíhající za záclonami v oknech ambasády.

I přes mizivou účast byla tato mikrodemonstrace zajímavou zkušeností -- velvyslanec a představitel státu není schopen obhájit kroky orgánů veřejné moci své země, kdy se nejdřív dětinsky schovává a pak za sebe posílá vyjednávat "silnější kluky". Místo komunikace pak kluci přijdou pouze s tím, že pan velvyslanec si něco nepřeje -- zajímavý přístup a doklad profesionálních kvalit i úrovně právního vědomí pana velvyslance -- buď se schovávat nebo zakazovat. Další zkušeností byla minimální účast i nezájem lidsko-právních organizací -- termín pravda nebyl ideální, ale stejně. Nepřekvapuje pak nezájem muslimů, včetně těch umírněných -- zdejší muslimové až na výjimky buď pokrytecky vysvětlují, proč různé excesy jejich souvěrců nejsou tak hrozné (protože "soused taky krade, a podívejte se, co se děje naproti"), nebo se bojí odsouzení a pomsty svých extremističtějších kolegů, příp. by v budoucnu nedostali petrodolary na své projekty, kdyby třeba chtěli.

V každém případě však bylo osvěžující zažít kontakt s představitelem Saúdské Arábie, věrného to spojence neochvějného šiřitele svobody Spojených států amerických, které ji nyní budou posilovat i v České republice (doufám, že nedopadneme jako v Iráku, kde matky straší malé děti "jestli budeš zlobit, pošlu na tebe Demokracii"). Stále méně je mi také zřejmé, proč chceme bombardovat Írán, ale ukláníme se před naleštěnou středověkou monarchií, kde se ukládají tresty, které známe už jen ze středověkých Smolných knih a z historických filmů. I Spojeným státům americkým, jako hlavním vývozcům ideologie lidských práv (jakkoliv doma vesele popravují), by stínání hlav a bičování mělo vadit. Nechme se ale překvapit -- pokud saúdský soud změní názor a znásilňovači dostanou trest v souladu s islámským právem, tedy trest ukamenování (paradoxně jde výpůjčku z halachy), zašlou třeba protestní nótu, že je to trest nehumánní. Možná ale mají na paměti ono "hoďte kamenem, kdo jste bez viny", a raději budou zticha -- s Guantanámem, tajnými mučírnami, šikanováním iráckých civilistů a domácími popravenými (jen bývalý guvernér Texasu a nyní dosluhující americký prezident G.W.Bush poslal na smrt 152 osob) budou možná příkladně pokorní.

A ještě jeden výstup -- Saúdskou Arábii už asi nikdy nenavštívím, přítomný mladý muslim možná také ne (hadždž bude muset počkat), a z pana Lhoťana se nejspíš v očích jeho souvěrců stane odpadlík ("murtadd"). Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného...