Silnější Putin může znamenat slabší Evropu, zní titulek článku, který v úvodu stručně shrnuje důvody, proč autor volby označil za „pochybné“, a o nichž panuje vcelku shoda i v českých sdělovacích prostředcích. Putin potřeboval velké vítězství, neboť v březnu končí jeho prezidentský mandát, on ale moc předat nehodlá, i kdyby se kvůli toho měla změnit ústava.

Putina ovšem sotva kdo může ohrozit: 80 procent Rusů ho obdivuje. Ekonomika prosperuje, nesena vlnou stoupajících cen ropy a zemního plynu, obchody jsou plné zboží. Pokořující rozpad Sovětského svazu patří historii a Rusko se na světové scéně opět cítí silné.

Jak napsal bývalý moskevský korespondent listu The New Yorker David Remnick, „Rusko dnes nemá žádnou reálnou politiku kromě té, která se odehrává v úzkém a nevyzpytatelném prostoru mezi ušima jeho prezidenta“.

Mimo své vlastní hranice se Rusko snaží „zlomit“ Gruzii, Moldávii a pobaltské státy a podrobit je své vůli. Na podporu svého spojence Srbska bude vetovat jakoukoliv rezoluci OSN podporující nezávislost Kosova, což s sebou potenciálně nese hrozbu nové vlny chaosu na Balkánu

V lednu loňského roku zavřelo Rusko přívod plynu Ukrajině – což byl jen jeden z 55 případů, kdy některé ze sousedních zemí skutečně přerušilo dodávky energie nebo jejich přerušením pohrozilo. Podle švédských analytiků tak většinou učinilo, když šlo o dosažení nějakého strategického cíle, jako třeba ovlivnit volby nebo získat kontrolu nad energetickou infrastrukturou.

Ani Západ ale není bez hříchu. Americké rozhodnutí umístit část svého protiraketového štítu do Polska a České republiky nutně muselo být bráno jako provokace. Energetické společnosti jsou všechny nažhavené na obchody s Ruskem, i když, jako BP, jsou nuceny přepisovat obchodní kontrakty a předávat kontrolní balíky akcií ruským energetickým monopolům.

Evropské země si přitom dávají velký pozor, aby se Ruska slovem nedotkly, protože dodává čtvrtinu evropské energie. Ruská politika se řídí pravidlem rozděl a panuj. Rusko, střídavě roztomilé a bezohledné, podepisuje energetické kontrakty s jednotlivými zeměmi a snaží se obcházet Evropskou unii, jak to jen lze. Jak ale uvádí nová zpráva Evropské rady pro zahraniční vztahy (European Council for Foreign Relations) o Rusku, jedině EU může jednat s Rusem jako rovný s rovným, takovým způsobem, že nebudou obětovány ani zásady, ani zájmy.

EU chce „vytvořit světový řád založený na principu práva“, uvádí tato zpráva. Mohla by začít vyšetřovat pochybné obchody mezi ruskými a evropskými firmami. Mohla by použít antimonopolního zákona, aby donutila Gazprom, ruský plynárenský gigant, k prodeji kontrolních balíků akcií plynovodů, jejichž stavba je plánována v Evropě.

Mohla by trvat na tom, aby její členské státy neuzavíraly bilaterální dohody bez záruk, např., pro vlastnická práva investorů z EU v Rusku, nebo garancí, že ruská opozice bude mít právo zúčastnit se voleb.

Čtyři evropští členové G8 by také mohli naléhat na vyloučení Ruska z diskusí G8 v oblastech, kde Rusko nedodržuje své závazky. Vzhledem k tomu, jak Putin miluje prestiž plynoucí z členství v G8, by takováto změna jistě měla svou váhu.

Evropa by jistě mohla žádat více po Rusku, které již není světovou velmocí. Jeho HDP je menší než HDP Itálie. A ztráta energetických kontraktů v Evropě by Rusko nakonec zasáhla ze všeho nejvíc.

Takovýto vliv ale může uplatňovat jen jednotná EU. Zatím je jejích 27 členů, pokud jde o Rusko, fatálně rozděleno. Navíc obvyklá unijní metoda – vyzývání států ke změnám v politickém, právním a ekonomickém systému, podepřené příslibem členství v EU, v tomto případě nebude fungovat. Rusko do EU nikdo nezve a ono ani o to nemá zájem.

Putin se domnívá, že Spojené státy jsou oslabené – vojensky i morálně – válkou v Iráku. Buduje svazky a posiluje společné zájmy s Čínou. Evropa je na sestupu, je přesvědčen. Možná má pravdu, ale Evropská unie existuje právě proto, aby s tímto úpadkem bojovala. Její reakce na Rusko bude velkou zkouškou toho, zda může nadále mít vliv na světový vývoj.

Sydney Morning Herald 3. 12. 2007, James Button: Giving Putin more power risks Europe having less ZDE