Moravo, Moravo, Moravěnko bílá...

Z celkem 544 případů, zařazených Policií na území ČR pod neurčitý pojem "extremistický podtext trestné činnosti", spáchalo nejvíce trestných činů 437 pachatelů zařazených pod vymezení "příznivci pravicového extremismu bez vnějších znaků", na druhém místě skončilo 64 "otevřených příznivců hnutí skinheads". Nejvíce příznivců i trestných činů spojených s propagací hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů se událo na severní a jižní Moravě, v místech s největšími "úspěchy" katolické církve a nejvyšším regionálním volebním výsledkem KDU-ČSL. Kde zůstal Nazaretský a jeho ideály? Antisemitismus a xenofobie moravských sedláků zůstaly zakořeněny z minulých staletí až do našich dnů přes křesťanskou osvětu plnou lásky - nebo možná právě proto. Potomci rodné víry a rytířů s křížem na prsou se ozývají a "brání svět bílých pro bílé".

Zpráva zvýrazňuje, že v současnosti lze za nejradikálnější a nejnebezpečnější subjekty působící na extremistické scéně České republiky považovat na jedné straně krajně pravicový, neonacisticky zaměřený Národní odpor a na levici Federaci sociálních anarchistů, především Antifašistickou skupinu FSA a skupiny Antifašistické akce - AFA. Není to trochu divné? Na rozmáhající se pravicový, neonacisticky orientovaný extremismus reagovaly v minulosti většinou do té doby bezmocné skupiny levicové mládeže ve velkých městech a jejich sídlištích sebeobranou a případně i obranou těch, kteří se bránit sami neuměli či se bránit báli - dětí ze základních či středních škol, cizinců na vysokoškolských kolejích. Výsledkem činnosti či spíše nečinnosti státu a jeho policie, kterou svého času ostře kritizoval i premiér, je, že se příčina a její následek setkaly v jedné zprávě - a byly shledány stejně "těžké" - nebezpečné... Za nebezpečnou měla být označena spíše lhostejná či skrytě fandící policie, ještě v nyní mnohdy nečinně přihlížející řádění neonacistických bojůvek. Třeba v Brně.

Příznivci "levicového extremismu" v souhrnu trestné činnosti, uvedené v příloze 13 sto sedmnácti stránkové Zprávy, nebyli zahrnuti žádní. Přesto se radikální antifašisté, bránící společnost před nárůstem pravicového extremismu, ocitli ve Zprávě téměř jako stejně nebezpeční. Není to paradox? Zpráva celá se věnuje téměř výhradně pravicovému extremismu, z anarchistických proudů pak pouze v přehledu vyjmenovává různé organizace, o nichž neví víc, než ony o sobě jsou ochotny samy sdělit...

Přitom podle logických závěrů, plynoucích z dokumentu, je nejnormálnějším a vzorovým chováním v české "demokratické" společnosti tolerantní postoj ke dostatečně pasivní xenofobii a nesnášenlivosti. Dostatečně pasivní na to, aby nenaplnil znaky trestného činu přečinu či přestupku. Kdyby žil můj děd, určitě by ho zavřeli jako nebezpečného a násilného extremistu, protože hajlujícího neonacistu by na místě zastřelil poté, co by mu vysvětlil, že propagace "konečného řešení židovské (cikánské, plutokratické, bolševické, vietnamské, ukrajinské...) otázky" a hlásání "intelektuální nadřazenosti bílé rasy" má své limity, dané zkušeností těch, co to v minulosti přežili. A po zkušenostech z války by nedbal předválečného hesla Žít a nechat žít. Střílel by. Svého děda si - a možná i právě proto - vážím, protože patřil k těm mnoha zlínským mladým mužům, kteří budovali tehdy ojedinělý ostrov "harmonického kapitalismu" s vyspělou sociální politikou a odpovědností zaměstnavatele nejen za své dělníky, ale i za jejich rodiny, veřejnou správu a za rozvoj a bohatství celého regionu. Jeho zapojení uprostřed války mezi tehdejší antifašisty zůstalo dlouho v budoucnu utajené, protože se nepotřeboval vychloubat tím, co považoval za samozřejmost a povinnost...

Oprávněné důvody obav

Zpráva jen hýří různými drobnými podivnostmi. Hned v úvodu se konstatuje, že ve Zprávě uvedené registrované i neregistrované organizace jsou zde popsány pro jejich vlastní "preventivní" dobro - proto, že "příslušné státní orgány" mají oprávněné důvody domnívat se, že některými svými aktivitami nebo personálními vazbami vytvářejí podhoubí extremismu, případně jeho kriminálním projevům.

Brettschneider mezi vámi

Zpráva tedy explicitně připouští "nekriminální projev extremismu", kterým se ovšem také trvale a za peníze daňových poplatníků zabývá orgán, mající za povinnost stíhat zjevnou a faktickou trestnou činnost, nikoliv posuzovat stupeň extrémnosti či konformity chování občanů. To náleží politologům, nikoliv policistům. Což je rozpor, mající konotace téměř metternichovské.

Protože já osobně prokazatelně vím a mám zaznamenáno, že příslušníci kriminální policie a protiextremistického útvaru v civilu byli během roku 2002 i 2003 přítomni v davu na ohlášeném mítingu parlamentní strany či demonstraci odborových centrál. Dokumentovali videokamerami a fotoaparáty projev řečníků (z nichž většina měla přitom parlamentní imunitu), a chování pořadatelů-aktivistů a shromážděných občanů, dopustili se nejspíše svou organizovanou a tudíž vysoce společensky nebezpečnou činností trestného činu překročení pravomoci veřejného činitele jako příslušníci organizované skupiny a ve značném rozsahu - opakovaně. Projevu extremismu o to vážnějšího, že dotyční jsou příslušníci ozbrojeného sboru státu ve služebním poměru... Buďto stát odmítne podobné hodnocení a bude schopen činnost příslušníků policie vysvětlit a obhájit, nebo ne. Pak stát musí přijmout odpovědnost za tyto jedince a připustit, že sleduje za pomoci video a audio techniky, dokumentuje, vyhodnocuje a archivuje projevy politické činnosti parlamentních stran a registrovaných odborových centrál, jehož členové vedení jsou poslanci či senátoři - dokonce za vládní politickou stranu. Což je delikt dostačující na demisi ministra vnitra i premiéra.

Ústavní rozum vnitra a Strana mírného pokroku v mezích zákona

Z předmluvy ke Zprávě i textu (str. 93) vyplývá i snaha ministerstva vnitra zpřísnit podmínky pro sdružování ve spolcích zpracováním věcného záměru zákona. Což je činnost ve zjevném rozporu s deklarováním demokratičnosti zřízení v České republice. Již dnes lze "rozpustit" spolek, jehož činnost je v rozporu se zákonem. Co je to platné, vědí policisté sami. Rozpuštění členové se scházejí dále, pouze jejich činnost je hůře zpravodajsky pokrytelná. Doufejme, že Parlament bude mít o něco více "ústavního" rozumu, než legislativní oddělení ministerstva vnitra. V opačném případě bychom nakonec žili v pracovním táboře pro deset miliónů "občanů".

Policisté politology - aneb zmatení jazyků veliké

Samotná Zpráva začíná pro jistotu vymezením pojmů hned na začátku. Pojmem extremismus jsou podle této definice vyhraněné ideologické postoje které vybočují z ústavních, zákonných norem; vyznačují se prvky netolerance a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, tak jak jsou definovány v českém ústavním pořádku.

Myslete si co chcete, já vás stejně nechám zavřít

Problém je, že se v úvodu mluví nejdříve o extremistických postojích, až pak o aktivitách, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku destruktivně na stávající politicko-ekonomický systém. Zpráva tedy vychází z vágního pojmu extremismu jako podhoubí aktivit zaměřených proti ústavnímu zřízení a jím chráněným hodnotám.

Za těchto okolností prohlašuji, že jsem extremistou, neboť se domnívám, že hodnoty, které tento stát a jeho zřízení hájí, jsou nepoctivě nabytý majetek, lež a podvod povýšené na politické principy, arogance moci a represe, nekontrolovatelnost státních výdajů a nepostižitelnost korupce, neprůhledné financování všech parlamentních stran, bezdůvodná perzekuce občanů, kteří jsou rozhodnuti domoci se svých ústavou a zákony daných práv i za cenu soudních sporů.

Zákony, které tento stát hájí, umožňují těm šikovným a všeho schopným rozkrádat majetek občanů bez jejich možnosti se dobrat elementární spravedlnosti. Zákony tohoto státu vracejí majetky fašistům a jejich přisluhovačům a antifašistům vyhrožují. Zákony, které přijímá "demokratický" parlament, zhoršují existenci, sociální jistoty a životní podmínky lidí práce a napomáhají rozmnožovat majetek obcházením zákonů. Zákony tohoto státu umožňují soudcům, státním zástupcům i policistům se chovat beztrestně v rozporu se zákony, které mají oni sami hájit jako první. Umožňují svévolný výklad práva i trestnosti vysoce nebezpečných činů. Umožňují soudcům nepřezkoumatelně a nevratně pouštět z vazby zločince a tím znemožňují stíhání vysoce nebezpečných trestných činů a znehodnocují dlouhodobou práci policie. Umožňují některým policistům šikanovat občany za názory zveřejněné v médiích - a to i formou otázek. Umožňují řešení stížností na policisty speciálním inspekčním policejním útvarem s výsledky, které jsou tristní a které kritizují i mezinárodní instituce. Umožňují beztrestný sadismus k zadrženým, a to i tehdy, když se pak ukáže, že byli zadrženi či obviněni křivě. Umožňují policistům lhát před soudem. Umožňují policistům vyrazit zuby občanovi na policejní služebně beztrestně jen proto, že má jiný názor na společenské uspořádání.

Nepovažuji tyto hodnoty za hodna hájení a tento stát za autoritu, jež by stála nad obecnými principy mravnosti a trvalé udržitelnosti civilizace. Tento stát s více zastává majetku, než života. To přiznává i Zpráva, jestliže v rozporu s ústavou zavádí termín POLITICKO-EKONOMICKÝ SYSTÉM. Policie tak nepřímo přiznává ochranu ekonomických zájmů jedné skupiny obyvatel - třídní charakter své činnosti, a to je na pováženou. Protože je to v rozporu s ústavou. Policie se má houby starat, zda je v této zemi kapitalismus či socialismus. Pokud se někdo snaží změnit tento systém, může ho chtít změnit i k lepšímu. Snad i vláda a parlament dělají totéž... Cesta k pokroku může ale být i ne-ústavní či mimo-ústavní - stejně jako byla poslední volba Václava Havla prezidentem za pomoci zatčení poslance Sládka - a naopak cesta do pekla může být lemována anděly ústavnosti, stejně jako předání moci komunistům v roce 1948. Pokrok se ovšem zastavit nedá, o čemž se komunisté přesvědčili v roce 1989. Otázkou pro politiky a jejich teoretickou odnož - politology - zůstává, co je to pokrok. Definovat ho musí teoretici, prosazovat lidé praxe - politici a občané. A to je věcí politiky, politiků, médií, změn názorů společnosti a nikoliv státně-bezpečnostní represe. Vyjadřování extremistických názorů může být naprosto legitimní cestou k započetí diskuse a iniciaci naprosto ústavní společenské změny, která si nakonec vynutí legitimní změnu politické reprezentace i zákonů - protože to by veškeré diskuse zaměřené na změny ústavy, přímou volbu prezidenta, změnu role médií ve společnosti nebo institut přímé demokracie byly taktéž protiústavní a tudíž také zatčení-, odsouzení- a uvězněníhodné. K trestnímu stíhání by samozřejmě musela směřovat i činnost politických stran a občanských iniciativ, zaměřená na rozdělení Československa či vstup České republiky do Evropské unie. Protože toto JSOU PROTIÚSTAVNÍ ČINNOSTI, orientované částečně i proti svrchovanosti a suverenitě státu. Evropská unie je totiž jiný státní (resp. nadstátní) útvar. A euroaktivity měly za následek změnu společenského klimatu, ve kterém občané odsouhlasili vstup České republiky do tohoto útvaru. Zákony a nařízení, na jehož formulace neměl nikdo z českých zákonodárců vliv, začnou platit na území České republiky 1. 5. 2004. Ať se to autorům Zprávy líbí, nebo ne...

Stejná míra na fašisty i antifašisty

Totalitářské tendence Zprávy spojené s právním marasmem při politologickém výkladu termínu extremismus komentoval pro Britské listy Jan Jařab slovy:

A to hodnotil předseda Rady vlády ČR pro lidská práva Zprávu jako vyváženou, což je zajisté loajální stanovisko vládního úředníka. Jejího hlavního architekta - ředitele odboru bezpečnostní politiky na ministerstvu vnitra Michala Mazela pak Jařab dokonce i chválil jako profesionála na svém místě... A to už je zřejmě více politika, než úsudek. Protože kdyby byl onen dobrý muž profesionál, netrpěla by zpráva neduhy, jdoucími proti výrokové logice. Protože je li A záporné, tak opak záporného A by měl být kladný. Což není. A v tom tkví největší slabina Zprávy. Protože "vyváženost" neznamená určitě stejná měřítka na fašisty jako na antifašisty.

Charakteristiky extremistických skupin - přinejmenším anarchistů - jsou navlas stejné jako loni a velmi podobné jako předloni. Jmenovitě u ČSAF autor obměnil pouze část "aktivity v roce 2002".

Z loňské zprávy autor převzal nepravdivou pasáž o počtu členů (více než 30 osob (z toho bylo 10 osob v Praze, jihozápadní, východní a moravský region měl každý do 5 členů a na Slovensku bylo 10 členů). Skutečnost: ke konci roku 2002 je ve středních Čechách 15-20 členů ČSAF, na východě a na jihozápadě přibližně 10, moravský region byl oficiálně zrušen a přeměněn na propagační kontakt. Stačilo si přitom přečíst výroční zprávu o aktivitách ČSAF...

Zastaralé charakteristiky jsou nejzřetelnější u Organizace revolučních anarchistů -- Solidarita. Ta je zde líčena jako anarchistická organizace kladoucí značný důraz na odbory. To by možná platilo do poloviny roku 2001. Poté se Solidarita značně myšlenkově vyvinula a dnes se hlásí ani ne tak k anarchismu, jako spíše k situacionismu a některým proudům marxismu. Jak píše jeden člen této organizace: "o komunismus se rádi zajímáme, ovšem stejně, jako se zajímáme o další tendence, které bývají označovány za levý komunismus, francouzský neobordigismus, situacionismus, autonomistický marxismus či anarchokomunismus." Kladení důrazu na odbory je spíše minulostí, v textech na webovém serveru Alarm zaznívá vůči odborům silný kriticismus a v podstatě jejich odmítání (např. v letáku pro pracující ve Flextronicsu se volá po orgánech pracujících, nezávislých na odborech: "nevěříme odborům, ani politickým stranám", píše se v letáku na demonstraci na Ostravsku - ten je ovšem už z letoška. "Odbory i strany se v nich snaží naši nespokojenost rozmělnit nanicovatými požadavky a akcemi a parlamentní politikou, abychom se náhodou nepustili do boje za uspokojení všech svých potřeb a tužeb, které jsou v rozporu se zájmy kapitálu a jeho vládnoucí třídy" -- tvrdí další leták, ale z letošního června). Obecně jsou odbory přijímány spíše jako pevná součást kapitalistického systému, která jej pomáhá udržet.

Dosti podivně zpráva mluví o východoevropském anarchistickém bloku, který byl součástí hlavního dne protestů proti NATO (vyrazil odděleně z Václavského nám.). Hovoří o něm pouze jako o návrhu polských anarchistů ("navrhovali, aby jeden z protestních průvodů tvořili pouze demonstranti ze zemí bývalého východního bloku, tedy bez antiglobalistů z EU." - str. 70, pozn. 219). Zpráva opomíjí, že tento návrh byl uskutečněn. Opět by stačilo umět číst - "monitorované" weby jsou otevřeným zdrojem, ať již např. Alarm, portál ČSAF nebo přímo prohlášení onoho bloku.

Mylná informace se týká rovněž východoevropského časopisu Abolishing Borders From Below, který podle Zprávy "vychází v Polsku" (s. 71). Vychází v Berlíně, jak o tom svědčí např. i poštovní adresa tohoto časopisu (ale najdou se v něm i články, které reflektují zkušenosti východoevropských anarchistických imigrantů na Západě). Informace nalezne "virtuální specialista" MV i v rozhovoru s jeho redaktorem na stránkách ČSAF...

Ondřej Slačálek, šéfredaktor anarchistického časopisu A-Kontra, který se v současnosti prodává nejen v síti anarchistických "dister", ale seženete jej veřejně dostupný u nezávislých distributorů, v některých knihkupectvích, nebo ve stáncích MediaPrint Kapa, nalezl ve zprávě další množství věcných chyb:

K poslední Slačálkově větě lze pouze dodat, že ministr vnitra byl v předstihu několika týdnů přesně informován o předpokládaném počtu účastníků protestů proti NATO. Jeho resort je ale plný hluchých, i když poslouchajících a odposlouchávajících. Fakt, že tyto informace ministr zamlčel - před krizovým štábem, vládou i poslanci Parlamentu - nelze vykládat jinak, než jako záměrnou, promyšlenou a účelovou lež, mající podpořit schválení téměř tří čtvrtin miliardy na policejní vybavení, které nebylo zapotřebí. Zbytečně vyhozené peníze ze státní pokladny. V situaci, kdy ty stovky miliónů byly potřeba na sanaci povodňových škod.

Šmejdi už jsou převážně mimo službu

"Vyváženost" opravdu neznamená měřit všem stejným metrem. Z toho se poučil i autor zprávy, a výsledek je to jediné, co lze opravdu ocenit. Naštěstí se z ne-rovnice vyváženosti poučili už i policisté v "protiextremistickém" terénu a tam, kde se (byť nedobrovolně) stali součástí veřejného prostoru i oni, k policejní zvůli a násilí už téměř nedochází. Praha byla zprávou hodnocena velmi kladně, což je spíše zásluhou větší logičnosti posuzování "extrémů" policisty, kteří ve své většině ztratili "hučínovský syndrom" a nepokoušejí se už o neadekvátní zákroky tam, kde je na místě tolerance - nutná pro respekt a současně i pro prosazování zásad, platících ve standardní demokracii. Nejsou už také skryti anonymitou jednotných sestřihů a jednotných propocených tepláků. Jsou nyní veřejnými osobami a zodpovídají se ze svých činů jako veřejné osoby. Jako reprezentanti státu, který najal, aby chránili zákon. A tak to má být. Ti, kteří byli nejagresivnější a také nejhloupější, už nejspíše v protiextremistickém útvaru či u kriminální policie (rozlišit příslušnost k té či oné skupině bývá "zvenčí" těžké, neboť to ztěžuje "jednotné velení" zásahů) nepracují, protože se po sérii stížností a intervencí na různých demonstracích už dlouhodobě neobjevují. Neobjevují se už ani uniformovaní policisté bez identifikace, vybíjející si svou agresivitu v nepřehledném davu. Ti nejagresivnější, kteří skončili sami před soudem za prokázané a zdokumentované násilí, už u policie ani nepracují. Další čekají žaloby za zdokumentovanou a prokázanou křivou výpověď před soudem. Ti ostatní už vědí, že doba beztrestnosti skončila. A mnozí slušní policisté jsou tomu rádi. O tom ale Zpráva nemluví či příslušní policisté to ani neví, neboť uvádí pouze dva případy trestné činnosti policistů spojené s - pravicovým - extremismem.

Škoda je, že na textu se policisté s praxí v oblasti extremismu nepodíleli více, na zprávě je příliš vidět teoreticko-propagandistické úsilí "od zeleného stolu" ministerstva vnitra. Více, než reálné zkušenosti a praxe majora Štěpky a jeho mužů. Snad i proto se "protiextremistický" kapitán Kopečný k textu nechce moc hlásit a škodolibě odkazuje novináře na jejího hlavního autora - ředitele odboru bezpečnostní politiky MV Michala Mazela...

Pocit nebezpečí už na druhé straně není záminkou k neadekvátní reakci demonstrantů a tak se - alespoň pražské - demonstrace stávají tím, čím se stát mají - manifestací svobody vyjádřit politický názor, který nemusí ani nutně sdílet většina společnosti. Musí ho však tolerovat. Stejně jako společnost toleruje výsledky voleb, diskriminující přitom pětiprocentní uzavírací klauzulí malé strany a nezávislé osobnosti regionálního významu, a přesto se tento systém nazývá "demokracií".

Zpráva správně konstatuje v závěru úvodu, že termín uváděný jako kriminalita s extremistickým podtextem v pojetí zprávou vymezeném, je přitom velmi často důsledkem určité vypjaté situace, v řadě případů i objektivně sporné, zvláště v pochybnostech, je-li útok motivován skutečně apriorní skupinovou nenávistí, a nebo jde-li o vnější projev špatných mezilidských vztahů v konkrétních souvislostech... Tomu se nedá říci jinak, než preventivní alibi, což je zjevný produkt přípravy páchání přinejmenším nečestného činu...

Účelový zmatek v číslech a utajená neschopnost

Nekvalitou ovšem hýří Zpráva všude tam, kde se jedná o "kvalifikované odhady" počtu příznivců jednotlivých extremistických skupin. Pokud se počty skiheadů posuzují podle krátkosti vlasů, stačí vyzpovídat holiče. Pokud ovšem má být odhad kvalifikovaný, nejde plést pasivní motivace konzumně kulturní s motivy ideologickými, provázenými organizovaností a aktivitou. Landův koncert klidně půjdu navštívit také a proto ještě nemusím být neonacistou.

Nárůst pravicových extremistů na 3350 osob v Praze je nesmyslem. Číslo zahrnuje zřejmě všechny národní socialisty, fanklub Smíchovského pivovaru, české nacionalisty, roajalisty, přeživší sympatizanty sudetských Němců, konfliktní návštěvníky fotbalu - vlajkonoše v hlavním městě. Ale fotbaloví hooligans nutně nemusí být neonacisté, jsou pouze netolerantní výtržníci a frustrovaní alkoholici. Tvrdé jádro rowdies jde do několika desítek jedinců, tvrdé jádro neonacistických aktivistů nepřesahuje v hlavním městě jedno sto osob. Stejně tak je nesmyslem nárůst anarchoautonomů v hlavním městě o 19% - o tři sta lidí. Na "anarchistické" demonstrace dnes chodí středoškolští či vysokoškolští studenti či absolventi, kteří se s anarchismem přímo neztotožňují. Pouze využívají příležitosti a protestují proti militarismu, za zrušení základní služby, proti nesmyslné válce v Iráku, proti konzumerismu stávajícího systému, proti nedostatku ekologické motivace společnosti , proti zhůvěřilostem dopravního systému v Praze a za realizaci cyklostezek, či za ochranu lidských nebo zvířecích práv. nebo za zachování squattu či mládežnického klubu. Přitom ještě nejsou nutně anarchoautonomy... Bohužel nesmysl je tak markantní, že zavdává příčiny ke spekulacím o zištném motivu - zachování stávající struktury a počet příslušníků specializovaných útvarů Policie. Ještě markantnější nesmysly předestírá čtenářům Zpráva při hodnocení jejich nebezpečnosti. Odhad několika tisíců osob pouze v hlavním městě, podle zprávy "připravených" páchat trestné činy "s extremistickým podtextem", je prostě blábol. Zde je vidět kvalita "soft" údajů, vycucaných z prstu agentů BIS, u nichž lze mluvit o neschopnosti křížené s hloupostí a drzostí. Celkový počet aktivních přívrženců anarchistické či anarchofeministické orientace různého "zbarvení" v České republice nepřesahuje 1000 - 1500 osob, u revolučních socialistů a trockistů jde maximálně o stovku lidí, u mladých komunistů též. U ostatních skupinek o desítky.

Ze Zprávy je zřejmé, že kvalita zpravodajských informací BIS je nulová - většina údajů pochází buď z policejních databází (většinou nezákonné "preventivní" lustrace účastníků shromáždění, případně vyhodnocování účasti prostřednictvím videomonitoru z akcí), případně z monitorování otevřených, převážně internetových zdrojů bez znalosti kulturního kontextu či konkrétního prostředí v dané lokalitě. Opravdu kontrarozvědné poznatky až na výjimky ve Zprávě chybějí. Je vidět, že BIS se nepodařilo infiltrovat ani jedno centrum extremistů a jestliže ano, hraje s nimi dotyčný spolupracovník "dublerskou" hru na kočku a na myš...

Satanisté nejsou nebezpeční, Satan přece neexistuje

Daleko závažnější je absence jakýchkoliv zpráv o čarodějnicích a satanistech v České republice a o aktivistech radikálních, většinou pseudo-křesťanských náboženských společností a sekt. Velmi populární a aktivní příznivci "ještírků" a Aštara Šerana - Iva A. Bendy chybí ve zprávě úplně. Přitom se nedá říci, že by nebyli aktivní, naopak. Nedá se říci ani, že by nerozšiřovali svou členskou základnu, naopak. Jejich počet se pohybuje v řádu tisíců a některé aktivity jsou ofenzivní a veřejné. Stejně jako aktivity scientologů, o jejichž neblahém psychomanipulativním vlivu na mladé lidi a intenzivním sběru osobních údajů nemůže být též sporu a média o nich informují poměrně často.

Diletanti v cyberprostoru

Jako naprostí diletanti se pohybují autoři zprávy v oblasti cyberterorismu a souvisejících "digitálních" kriminálních aktivit. Phreaking, hacking či cracking jim neříkají vůbec nic. Stejně jako nelegální kopírování audio a video nosičů. Přitom škody působené jen touto činností vydají za jedno středně velké průmyslové odvětví. Policie se přitom zaměřila pouze na extremistickou publikační činnost a ve Zprávě přiznává, že na pasivní sledování extremistických stránek vyčlenila jednoho "specialistu" pro celou Českou republiku. O ofenzivních opatřeních ani slovo, o kvalifikaci onoho "specialisty" raději také ne. Z textu odstavců, věnovaných cyberprostoru a jeho možnostem vyplývá, že znalostí policistů nepřesahují kvalifikační rámec ECDL Start, doplněný o občasnou četbu magazínu Score...

Některým činnostem nebezpečným pro stát se zpráva také vůbec nevěnuje. Ať už je to klonování telefoních karet či scrambling GSM provozu, případně tzv. "hate mailing". Či adrenalinové závody v protisměru na dálnici či na některých rychlostních komunikacích. Nebo šíření profesionální odposlechové a kryptovací techniky a noktovizorů do podsvětí. Stejně jako šíření myšlenek survivalu spolu s intenzivním výcvikem "specnaz" a nelegálním vyzbrojováním jedinců - třebas i ostřelovačskými puškami s laserovými dálkoměry a noktovizory poslední generace. Prostě nepolitický extremismus či militarizace občanů policii nevadí, neb by se muselo zjistit, že za mnohými aktivitami v této oblasti stojí samotní policisté, zpravodajci či profesionální vojáci. Bývalí či současní... A dělají to ve svém volném čase.

Jediné "extremistické" aktivity spojené s "novým životním stylem" vidí Zpráva v darkingu a graffiti, které nazývá "sprejerstvím". Vysvětlivek netřeba. Darkerské aktivity byly získány z otevřených internetových zdrojů a přečtením Mladé fronty Dnes, se sprejerstvím se autor zprávy setkal maximálně tak na svých dveřích, kam mu někdo určitě ne nedůvodně nastříkal obscénní obrázek... Jinak by neřadil "sprejery" mezi pravicové extremisty.

Hlásí se Radio Jelení, Havlova extremistická rozhlasová stancie

Naprostý civilizační šok mi ovšem způsobila informace, že mezi extremistické činnosti patří podle Zprávy internetové vysílání Rádia Jelení, součásti neziskového multimediálního kulturního projektu FCCA - Nadace a Centra pro současné umění. Rádio Jelení sídlí v prostorách Hradu, v objektu, který bývalý prezident vyhradil pro neziskové instituce a kulturní aktivity mladých. Sídlí zde i pořadatelé Fóra 2000... Na extremistický seznam se internetové rádio dostalo zřejmě proto, že jsme tehdy v období demonstrací proti NATO přijali pozvání Miloše Vojtěchovského na diskusi o nezávislých médiích, propagandě a roli médií ve společnosti... Kritická slova na adresu PR oddělení ministerstva vnitra a Grossovy vlnky zazněla též. I z mých úst. Diskuse se zúčastnil i zástupce Independent Media Center, mezinárodního aktivisticko - žurnalistického projektu, jehož praktiky také nezůstaly bez kritiky.

Fakt, že odstavce Zprávy, kritizující mezinárodní kulturní projekt na podporu interkulturní tolerance, nebyly Ministerstvem kultury rozporovány, považuji za důvod k reálné úvaze o naprosté zbytečnosti a postradatelnosti ministerstva v oblasti tzv. živého umění. Asi budu muset ministrovi Dostálovi navrhnout sebe-zrušení, pokud se on sám neocitne brzy pro své názory vůči bývalým nacistům na "extremistickém seznamu" také...

Sudety budou německé. Opět. Rozhodnutím soudu.

Předešlým slovům se nesmějte. Jsou opravdu rozhodnutím soudu. Nevěříte? Ze Zprávy vyplývá, že fenoménem roku 2002 se stalo šíření letáků a samolepek Sudety byly a opět budou německé. Poprvé se vyskytly v Praze a Karlových Varech na počátku roku 2002. Pak se začaly rozšiřovat všude tam, kde jsou aktivity pravicových extremistů nejsilnější. Text na letáku vychází z požadavků Sudetoněmeckého Landsmanšaftu. Podle vyjádření znalců odpovídá rétorice 50. let a propagandě nejagresivnějších sudetoněmeckých skupin. Emblém použitý na samolepce a letácích je odznakem Sudetoněmeckého Landsmanšaftu. Heslo patří k mezi oficiální hesla SL z dob 1958 - 1978.

Policie zadržela a trestně stíhala za rozšiřování těchto letáků dle § 260 ost 1 tr. zák. Z.H. (*1977). Případ byl ukončen návrhem na podání obžaloby. Dne 16. ledna 2003 Obvodní soud pro Prahu 1 trestní stíhání zastavil. Stížnost státního zástupce proti tomuto usnesení zamítl Městský soud v Praze dne 14. 3. 2003. V usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 se praví:

V druhém případě policie v Chomutově zadržela pachatele M. H. (*1983) a M. M. (*1978) přímo při vylepování těchto plakátů. Oběma bylo sděleno obvinění pro trestný čin hanobení národa, rasy a přesvědčení dle § 198 tr. z. a pro trestný čin potlačování práv a svobod člověka dle § 260/1a, 2, tr. z.. Případ byl ukončen policií návrhem an podání obžaloby a dne 12. 11. 2002 obžalobou podanou Okresním státním zastupitelstvím.

Zdá se vám to neuvěřitelné? Mě také. A přitom je to pouze do praxe dovedený právní nihilismus, arogance a neznalost soudců tohoto státu. A POLITICKO-EKONOMICKÝ SYSTÉM takového státu má být onou modlou "ústavnosti", kterou budou policisté bránit i když je v rozporu s Listinou základních práv a svobod?

Zazvonil zvonec, a policejní pohádce už je opravdu konec. Kdy nastane konec i pro policisty-diletanty?