Protože odpor české veřejnosti je nečekaně houževnatý a umístění amerického radaru v České republice s sebou nese příliš mnohá zjevná negativa, je Tomáš Klvaňa nucen jednat - aby si zasloužil svou mzdu - jako nemilosrdný propagandista, který se neštítí žádného mediálního prostředku vedoucího k vytčenému cíli. A tak Tomáš Klvaňa lže, zatajuje podstatná fakta nebo uvádí polopravdy. Očerňuje odpůrce radaru. Manipuluje veřejnost a dokonce i průzkum veřejného mínění. Používá nečestné taktiky a zároveň z nich obviňuje své oponenty.

S Tomášem Klvaňou a současnou vládou za jeho zády se Česká republika vrací před rok 1989, tedy do údobí, v němž se demokracie a vůle lidu musela podřídit (zlo)vůli vládnoucí oligarchie. Pokud ta se vůbec odhodlala vytvořit zdání demokratické diskuse, činila tak prostřednictvím nevybíravé - a leckdy také poněkud přitroublé - propagandy. Prostudujme si nyní několik ukázek, jež charakterizují propagandu současnou, jak ji za peníze ohlupovaných provádí Tomáš Klvaňa.

Emoce

Tomáš Klvaňa se často zmiňuje o emocích, s nimiž se setkává na veřejných diskusích (pomiňme skutečnost, že na těchto "diskusích" vedou Tomáš Klvaňa a spol. monolog, po němž mají "diskutující" příležitost položit jen několik málo stručných otázek následovaných dalšími obsáhlými monology). Emoce prý v poslední době poněkud ustupují, je poznat, že lidé dostávají více informací než dříve...

Na čem jiném než na emocích ale staví část své propagandy Tomáš Klvaňa? Nejde snad o emoce, když vládní koordinátor zatahuje do zásadního strategického rozhodnutí s nedozírnými geopolitickými následky taková slova jako "přítel"? Čtěme odpověď Tomáše Klvani na dopis iniciativy Pro referendum:

"Radar neznamená, jak se uvádí, postoupení našeho území "cizí zemi" (všimněme si kouzelného, dost prozrazujícího adjektiva "cizí", jímž se z přítele spolugarantujícího naši bezpečnost a prosperitu stává jen jakýsi běžný stát)."

Dehonestace názorových odpůrců

V rozhovoru pro Plzeňský deník, ale i v některých on-line rozhovorech nebo v článku v Lidových novinách, naznačil Tomáš Klvaňa opakovaně, že odpůrci radaru jsou převážně komunisté či lidé, kterým se stýská po Sovětském svazu. Toto nálepkování má vytvořit dojem, že nesouhlas s umístěním radaru je věc typická především pro komunisty, levici a vůbec pro pochybné živly; a že tedy normální občan nemůže s radarem nesouhlasit. Nutno říci, že např. iniciativa Ne základnám sama svým seznamem organizací, jež ji podporují, takovouto Klvaňovu manipulaci usnadňuje.

Ztotožňování odpůrců radaru a komunistů je samozřejmě nesmyslné: Před rokem 1989 bylo v KSČ asi 10% populace, proti americkému radaru je ale 60 až 70 procent obyvatel České republiky.

Klvaňovy výroky na adresu lidí nesouhlasících s radarem jsou ovšem zároveň značně nepoctivé. Zatímco je dehonestuje slovy o komunistech, při své proradarové kampani objíždí republiku s bývalým spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti Luďkem Pekárkem. Jak by se Tomáši Klvaňovi líbilo, kdyby odpůrci radaru prohlašovali, že pro radar jsou převážně agenti StB?

Plánovaný radar, jakož i celá protiraketová obrana, nemůže být použit jako útočná zbraň

Tento argument, opakovaný do omrzení jako mantra, je odmítán oponenty radaru s poukazem na štít, jímž se útočník chrání pří výpadu mečem. Ale sami příznivci radaru s Tomášem Klvaňou v čele uvádějí případ zbraní majících útočný i obranný charakter zároveň. Jsou to (útočné) interkontinentální balistické rakety, jež - nahromaděny proti sobě v dostatečném množství ve Spojených státech a v Sovětském svazu - znemožňovaly v době studené války útok jedné ze jmenovaných zemí. Tyto rakety tak byly zároveň zbraní obrannou. Nejinak je tomu s radarem, i ten může v jisté situaci figurovat coby zbraň útočná.

Rány pod pás

Ani těch se Tomáš Klvaňa neštítí. Tak např. v závěru příspěvku s názvem 21.11. Reakce - Demagogie Greenpeace o protiraketové obraně (jímž se pokouší eliminovat argumenty organizace Greenpeace na stránkách www.vrtetiradarem.cz) píše:

"Tento manipulativní přístup -- tedy vypracování "odborných" stanovisek z nekompletních podkladů je bohužel základní metodou odpůrců radaru.

Vedle zmíněného případu se projevil například v široce publikovaném posudku brněnských techniků na ""Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy" vypracované ministerstvem obrany či v často přetiskovaném článku anonymního autora publikovaného v časopisu ATM."

Tomáš Klvaňa tak vytváří dojem, že profesor Raida a Dr. Šebesta, o jejichž posudku informovaly Britské listy před týdnem, jsou odpůrci radaru a že jejich přístup k vládní kampani je manipulativní. Skutečnost je ovšem taková, že zpracování zmíněného posudku zadala iniciativa Pro referendum, jež sdružuje občany, kteří jsou jak pro radar, tak proti němu; především jsou však pro referendum o radaru. Profesor Raida a jeho kolega byli "pouze" těmi, kdo posudek, v souladu se svým profesním a lidským svědomím, vypracovali.

Implicitní útok Tomáše Klvani na vedoucího Ústavu radioelektroniky Vysokého učení technického v Brně je o to sprostší, že sám profesor Raida v pořadu 20 minut Martina Veselovského vyjádřil svůj postoj - pro radar. Na otázku, zda je "spíš příznivcem toho, aby tady americká radarová základna byla, nebo ne" odpověděl:

"Pokud bych dostal relevantní data, z kterých bych mohl říci: Ano, tenhle ten radar nebude škodit, splňuje veškeré hygienické normy, které v Česku platí. Potom osobně pro radar budu [zvýraznil JR]. Pokud ale tyhle ty relevantní informace nedostanu, tak samozřejmě nemůžu vyslovit svůj názor. Je to to samé, jako byste si šel koupit auto, dostal byste do ruky leták, kde by byla fotografie toho auta, ale nevěděl byste, jaký je tam motor, jaký je výkon toho motoru, nedozvěděl byste se vůbec nic. Také byste nebyl schopen říct, jestli to auto chcete, nebo ne."

Profesor Raida je tedy osobně pro radar. Posudek kritický k vládní zprávě vypracoval prostě proto, protože byla špatná. Své přesvědčení nepostavil nad svou profesionalitu, což je ovšem zřejmě mimo chápání propagandisty Tomáše Klvani.

Odborníci a "odborníci"

Vládní "informační" kampaň úspěšně odvádí pozornost od skutečně závažných aspektů případného umístění radaru USA na hustě obydleném území střední Evropy. Nemluví se proto o zapojení České republiky do agresivní, unilaterální politiky Spojených států a jejích následcích. Nemluví se ani o změnách v bezpečností situaci v celosvětovém měřítku; ani o dopadu autoritářsky prosazeného projektu na vývoj České republiky a smýšlení jejích občanů. Diskuse se soustředí jen na technické a hygienické aspekty věci.

Protože však jsou technické parametry zamýšleného radaru nanejvýš kontroverzní, skuteční odborníci (např. profesor Raida) Tomášem Klvaňou k diskusi přizváni nebyli. Odborníky na radiolokaci, antény a šíření vln se ale přes noc stali např. astrofyzik Dr. Jiří Grygar, aktivista spolku Sisyfos docent Luděk Pekárek, hlavní hygienik České republiky MUDr. Michael Vit nebo vojenský hygienik MUDr. Peter Bednarčík. Lidé takto fundovaní pak cestovali na ostrov Kwajalein, kde podle instrukcí amerického personálu měřili záření ze zařízení, jež ani jeden z nich nezná a neovládá, a ani netuší, co vlastně a v jakém pracovním režimu vůbec měří.

S nepohodlnými experty v oboru se Tomáš Klvaňa vypořádává po svém a v (již zmíněném) článku s názvem 21.11. Reakce - Demagogie Greenpeace o protiraketové obraně jim říká údajní odborníci nebo "odborníci". Navíc jim vyčítá, že "zůstávají v naprosté většině případů skryti v anonymitě", přičemž mlčky přechází fakt, že právě jeho přičiněním zůstávají zase skryta všechna podstatná fakta.

Za současné situace, kdy probíhá hysterická kampaň pro radar a kdy česká vláda praktikuje - premiérem Mirkem Topolánkem již před loňskými volbami inzerovanou - "Noc dlouhých nožů", lze obavy odborníků o svou kariéru a tedy ze zveřejnění jména pochopit. Co však pochopit nelze, že ty nejzákladnější technické parametry radaru, jež by na Klvaňovu stranu mohly přetáhnout skutečné odborníky a zároveň by pomohly uklidnit veřejnost, jsou v režimu utajení. Přístup k nim mají jen vládou určení "vědci s bezpečnostní prověrkou", jejichž kvalifikací je zřejmě právě tato "bezpečnostní prověrka". Ještě pozoruhodnější pak je, že údaje, jež režimu utajení nepodléhají a jsou veřejně dostupné z vládních zdrojů, se v čase zásadním způsobem mění. Uveďme jen jeden příklad:

Od samého začátku diskusí o možném umístění amerického radaru v České republice se mluví o nebezpečí z Íránu a ze Severní Koreje. Dosah radaru udávaný v těchto souvislostech činil 6700 km. Vládní zpráva ze srpna 2007 ovšem uvádí (bez údaje o velikosti odrazné plochy cíle) pouze 2058 km. Pak by ale radar "neviděl" ani do Íránu!

Článek anonymního autora publikovaný v časopisu ATM

Se zpupností, jíž se vyznačují někteří horliví zastánci radaru, postrádající technické či přírodovědné vzdělání, se Tomáš Klvaňa dotkl "anonymního autora", který v časopise ATM publikoval "často přetiskovaný článek". I ten je podle vládního koordinátora poznamenán manipulativním přístupem.

Čtenáři Britských listů tento článek znají. Jeho autor, vystupující jako Ing. Ludvík Nerad, CSc., jej nazval Radar XBR Brdy - Technická analýza a odhad výkonových parametrů a zveřejnil jej v časopise ATM - Armády, technika, militaria. Reakce docenta Luďka Pekárka byla na Britských listech publikována pod titulem Vládní pravda o radiolokátoru EBR.

Vyjádření docenta Pekárka nezůstalo bez odezvy Ing. Ludvíka Nerada. Na stránkách www.atmonline.cz vyšla, společně s onou Pekárkovou reakcí, pod názvem Kde je pravda o EBR radaru?, který čtenáře vybízí, aby si na věc utvořil svůj vlastní názor. Tedy to, čemu se vládní "informační" kampaň a Tomáš Klvaňa snaží zabránit.

Z obsáhlého textu Ing. Nerada uveďme jen jeho závěrečné pasáže: