Láska tě natáhla jak tlusté zlaté hodinky,
porodní bába popleskala po patách a tvůj lysý křik
si uzurpoval místo mezi živly.

Ozvěna našich hlasů velebí tvůj příchod. Novou sochu.
V muzejním průvanu tvá nahota
špehuje naši obezřetnost. Stojíme kolem bledí jako stěny.

Nejsem tvá matka o nic víc
než mrak, destilující zrcadlo, aby odzračilo,
jak ho pozvolna zahladí ruka větru.

Tvůj dech malé můry celou noc
řeřaví uprostřed růžově mdlých růží. Probouzím se a poslouchám:
daleké moře se mi vzdouvá v uších.

Ubrekneš a já vrávorám z postele, těžká jak kráva
a celá květovaná v tom viktoriánském županu.
Otvíráš pusu čistou jak tlamka kočky. Čtverec okna
se už bělá a polyká nudné hvězdy. A ty si zkoušíš
tu svou hrstku not;
jasné samohlásky letí vzhůru jako balónky.