Nejistota v práci i v životě vede řadu lidí k obavám, které se snadno transformují v uzavřenost, xenofobii a rasismus. Klesá víra ve společenskou spravedlnost, klesá důvěra v zastupitelskou demokracii a v demokracii vůbec. To co je dnes v sázce, je samotná res publica.

Všem je nám nucena morálka trhu: morální je to, co je konkurenceschopné, morální je to, co je schopné přinášet zisk. Do role firmy je tlačen jednotlivec, rodina, obec i stát. Jenomže zatímco kapitál se intenzivně monopolizuje, společnost sama se atomizuje, a tak se nůžky vyjednávací pozice člověka a kapitálu nutně rozevírají. Aby tomu však nebylo dost, narůstá kolem nás nebezpečí válečných konfliktů, plundrování zdrojů naší modré planety, ničení životního prostředí, které bychom si přáli zanechat našim potomkům. Tyto negativní jevy a stále silněji pociťovaná nutnost se jim postavit nás právě svedly pod společnou střechu Evropské levice, přivedly nás k přesvědčení, že jiný svět a jiná Evropa jsou nejen možné, ale i nutné. A na sjezdu v Aténách jsme pak prohlásili: Ano, Evropu můžeme změnit!

Uplynulé dva roky proběhly ve znamení hledání alternativ ke stávajícímu stavu věcí. Hledáme společné řešení pro Evropu, hledáme alternativu k dominujícímu neoliberálnímu projektu. Vytváření alternativ, to je hlavní heslo dnes začínajícího sjezdu naší strany.

Základní parametry hledaného řešení známe. Víme, že jeho součástí musí být sociální rozměr našeho života, že to musí být jednoznačná podpora principu solidarity. Stejně dobře ze své historické zkušenosti víme, že druhou neoddělitelnou dimenzí našeho hledaného řešení musí být neustálá snaha o emancipaci člověka, o jeho vyšší stupeň svobody a jeho podíl na řízení společenských procesů.