Ropný zlom – podle ceny poznáme jej
Pokud mají zelení pravdu, poznáme okamžik ropného zlomu podle dramatického růstu ceny ropy. Čím bude ropy méně – tím bude dražší. A skutečně, při pohledu na její cenový vývoj v posledních sedmi letech (obr. 1) a vzhledem k současné ceně okolo 90 dolarů za barel se zdá, že začal počátek ropného konce. Jenže!
Nelze zapomenout, že hodnota dnešních peněz už „není ta, co bývala“. Peníze našich dní jsou totiž „slabší“ o inflaci let minulých. Pokud ceny ropy minulosti přepočítáme na současnou hodnotu zjistíme, že dnešní ceny jsou sice vysoké, ale nejsou rekordní. Barel ropy sice v roce 1980 stál „pouze“ 40 dolarů. Přepočteme-li jej ale na dnešní hodnotu peněz, stál barel ropy v roce 1980 astronomických 101 - 107 dolarů! (obr. 2)
Dále je třeba si uvědomit, že ropný trh není konkurenční, ale je především v rukou producentů ropy. A ti logicky mají zájem na vysokých cenách. Především Saudská Arábie udržuje dodatečnou těžební kapacitu, kterou záměrně nevyužívá, s cílem udržet si vliv na světové ceny ropy. Ty jsou rovněž ovlivněny rekordním poklesem hodnoty amerického dolaru vůči ostatním měnám (za což nemůže ropa, ale americká měnová a fiskální politika) a politickými riziky. A z nich v prvé řadě eskalací konfliktu na Blízkém Východě. Ceny ropy roku 1980 hnala vzhůru irácko-íránská válka a krize kolem amerických rukojmí v Teheránu. A velmi podobné důvody ženou cenu ropy vzhůru i dnes.
V roce 1998, byla ropa nejlevnější v moderní historii. O 10 let později tomu bude možná naopak. Tak tomu na houpačce chodí. V každém případě nejsou dnešní ceny ropy výjimečné a proto nesvědčí o nastávajícím ropném zlomu.
Inflační kalkulátor ZDE
Tam dole už nic není?
Zelení radikálové na jedné straně tvrdí, že odhadům rezerv fosilních paliv věřit nelze a na druhé straně „vědí“, že nejméně polovinu jsme jich již „spálili“. Asi jsou v kontaktu s „Vyšší mocí“ a vědí „víc“. Ostatní pozemšťané, se musí spolehnout jen na „pozemská čísla“:
Aby o ně nebylo sporu, jsou níže (obr. 3) záměrně uvedeny pouze rezervy ropy a uhlí (bez zemního plynu!) na území Spojených států tak, jak vyplývá ze zprávy zpracované pro prezidenta a kongres USA v září 2006.
zdroj ZDE
Z nich vyplývá, že jen v samotných Státech bylo doposud vytěženo pouze 7 % z celkových zásob ropy a 4 % z celkových zásob uhlí!
I za předpokladu, že velkou část těchto zdrojů fyzicky nebude možno nikdy využít, mají jen samotné USA zásoby fosilních paliv na celá staletí. Tedy i na dobu, kdy už zcela jistě nebudou zapotřebí.
Zelení radikálové tvrdí, že těžba ropy z ropných písků (tar sands) a ropných břidlic (oil shales) se nevyplatí. Prý „kvůli záporné energetické bilanci z jejich dobývání“. Je to prokazatelná lež. Z ropných písků v Athabasce se již dnes těží 1,1 mil. barelů denně. A do roku 2015 se jejich těžba má zvýšit až na 3 mil barelů. Již v roce 2005, tedy při cenách okolo 70 dolarů za barel, dalo Estonsko přednost těžbě a využívání ropných břidlic. Již dnes z nich generuje až 95 % své elektrické energie. Podle odhadů Rand Corporation se využívání ropných břidlic vyplatí i v USA. A to od okamžiku, kdy cena ropy dosáhne úrovně 75 – 95 dolarů za barel. Společnost Royal Dutch Shell tvrdí, že nákladová cena její těžby z ropných břidlic v Coloradu, je dokonce pouhých 30 dolarů za barel! A konečně – je zde prakticky „bez konce“ zásob uhlí. Z něj vyráběla benzín a naftu již Hitlerova Třetí říše. O technologii „zkapalňování“ uhlí dnes uvažuje především Čína a podle odhadů by se jí užití této technologie vyplatilo již při cenách 30 – 35 dolarů za barel.
Proto platí, že „zdroje budou“. Jediné, čeho bude nedostatek, je opravdu levná ropa. Ale ekonomiky se nikde na světě nehroutí. Podle Světové banky vzrostla světová ekonomika v loňském roce o necelých 5 % - což je velmi slušné. Je-li něco problém lidstva, pak nikoliv nedostatek fosilních paliv, ale nedostatečná infrastruktura pro jejich těžbu, zpracování a distribuci. Nedostatečná kapacita infrastruktury je největší brzdou v zpřístupnění obrovských zásob energie, po kterých si lidstvo zatím jen „šlape“. Pokud by se k jejímu vybudování použila alespoň část prostředků, kterými dnes lidstvo plýtvá na zcela nerentabilních projektech, jako je např. pěstování zemědělských plodin pro výrobu paliv - mělo by lidstvo svoji energetickou budoucnost zajištěnou.
A co dál?
Předvídat chování velkých korporací nebo států, na období delší než deset let - je prakticky zbytečné. Předvídat co se stane se světem za 30 let je směšné. Měřit zítřejší potřeby dnešníma očima – nelze.
Ve 30. letech požádala americká vláda několik desítek klíčových osobností slovutných amerických univerzit o seznam očekávaných vynálezů, které měly do konce XX. století změnit svět. Dodaný seznam byl dlouhý – a jak se ukázalo, byl zcela k ničemu. To podstatné, jako jaderná bomba, jaderný reaktor, počítač, satelity, automatizovaná výroba, radar nebo mobilní telefon – v seznamu chybělo. Které průlomové objevy a technologie nás ovlivní, v příštích 20 – 30 letech, je neodhadnutelné. Ovšem, že přijdou, je víc než jisté.
Energetická náročnost na výrobu jednotky hrubého domácího produktu (GDP) ve vyspělém světě už 50 let dramaticky klesá (obr. 4). Ze stejného množství energie dnes získáme o 220 % více, než v 50. letech a o 75 % více než v roce 1980. Je jen otázkou času, kdy se křivka energetické náročnosti zlomí i v rozvojovém světě. A vzhledem ke stávajícím vysokým cenám energií to bude rozhodně dříve, než později. Bude záležet na rychlosti těchto úspor - a je dost dobře možné, že není daleko doba, kdy světová ekonomika poroste, a to prakticky při konstantní spotřebě energie.
Ekologie je věda. Ekologismus zelených radikálů je Víra. To je zásadní rozdíl. Protože věda pravdu hledá, kdežto Víra pravdu vlastní. Věda, na cestě za pravdou vytváří teorie, které mohou být tisíckrát potvrzeny – avšak platné jsou jen do prvního zpochybnění. Pak přestávají být pravdou jednou provždy. Ekologisté tvrdí, že jejich pravda „o nastávajícím konci světa“ je vědecká. Ale není - protože je prokazatelně děravá jak cedník. A přesto ji ekologisté nedají spočinout na smetišti dějin. Je totiž předmětem jejich Víry. Věří na ni stejně tak, jako jiní, bez ohledu na argumenty věří ve vítězství pracujícího lidu, v neposkvrněné početí nebo v to, že svět je placka na hřbetě želvy, plující vesmírem. Ekologisté pouze věří, že se lidstvo blíží k vyčerpání zásob ropy – a tedy svému konci. Ostatně tak, jako tolik jiných proroků konce světa před nimi. Cítí-li se někdo lépe ve světě na hřbetě želvy - než na zemské kouli – je to jeho věc. Ale jen do okamžiku, než začne svůj placatý svět, plný bídy - vnucovat ostatním.
Ať si ekologisté věří čemu chtějí. Hloupé by bylo, kdybychom my začali věřit jim.
