17. 12. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 12. 2007

Budovatelské nadšení inženýra Šefary

Reakce na článek ředitele Ředitelství vodních cest Miroslava Šefary "Jak se v Čechách dodržuje právo aneb odpověď americkému brouku"

Článek pana Miroslava Šefary je pokračováním polemiky („ Mandelinka bramborová vrací úder“), kterou vedl můj kolega Filip Gregor s redaktorem BL Štěpánem Kotrbou ("Zelená právní guerilla") o smysluplnosti činnosti Ekologického právního servisu. Zaslouží si reakci nikoliv proto, že je v něm obsažena řada dezinterpretací, ale proto, že na něm lze dokumentovat řadu systémových pochybení. Ta jsou bohužel typická pro státní investorské organizace typu Ředitelství silnic a dálnic nebo Ředitelství vodních cest (ŘVC), jehož je pan Šefara ředitelem, i v jiných případech.

Na prvním místě je třeba uvést, že pokud by ŘVC dodrželo při přípravě stavby nového plavebního stupně Přelouč zákon, problém mohl být dávno vyřešen a nemuseli bychom vést dnes tuto polemiku. Právní řád České republiky stanoví, že při přípravě podobných staveb je nejprve třeba vyhodnotit jejich vliv na životní prostředí, srovnat několik možných variant a z nich vybrat tu, která je ze všech hledisek nejpřijatelnější. Postup státních investorských organizací je však bohužel právě opačný. Nejprve se bez náležitých podkladů vybere jedno preferované řešení, které se investor snaží bez ohledu na námitky orgánů ochrany životního prostředí a dotčené veřejnosti protlačit procesem posuzování vlivů na životní prostředí a získat pro něj potřebná povolení. Tak tomu bylo i v případě projektu splavnění Labe do Pardubic. V roce 1994 se Ředitelství vodních cest rozhodlo, na základě povrchního stanoviska Ing. Dejmala, umístit stavbu plavebního stupně do území slepého ramene řeky Labe, které se nazývá Slavíkovy ostrovy. Následný proces získávání potřebných povolení běžel jak na drátkách až do okamžiku, než ministerstvo životního prostředí podmínilo své souhlasné stanovisko požadavkem na zpracování podrobného biologického hodnocení. Tým odborníků (najatých paradoxně Ředitelstvím) však zjistil, že Slavíkovy ostrovy tvoří významné refugium více než padesáti chráněných druhů živočichů a rostlin a vytváří tak ojedinělý ostrůvek přírody v jinak industrializovaném Polabí. Plánovaná stavba pak dle závěrů hodnocení zničí právě populace nejvzácnějších druhů. To jsou ona "tvrdá data" po kterých pan Šefara volá. Jejich zjištění však mělo rozhodnutí o výběru varianty splavnění Labe předcházet. Nabízí se otázka, kolik peněz by bylo možné ušetřit, pokud by byla vybrána jiná varianta technického řešení a stavba mohla být dávno zahájena.

Zásadní nepochopení ochrany přírody pak velmi pěkně dokumentuje pasáž článku pana ředitele Šefary, v níž se snaží poukázat na svůj zájem o životní prostředí výčtem nově zasazených stromů, vytvořených močálů, náhradních stanovišť pro populace chráněných druh apod. K broukům a motýlům se však nelze chovat jako k lidem. Nelze jim doručovat výhrůžky vyvlastněním, případně je donutit prodat dům a přestěhovat se. Páchník hnědý nebo roháči, kteří žijí ve starých vykotlaných listnáčích se prostě do mladých stromků, zasazených snaživým panem Šefarou, nepřestěhují, i kdyby jich bylo desetkrát tolik. Podobně modrásci, kvůli kterým by měly být Slavíkovy ostrovy zařazeny do celoevropské sítě chráněných území NATURA2000, se na nově založené louky také nepřestěhují, nemají-li tam vhodné podmínky. Pracovníci České zemědělské univerzity se na zakázku ŘVC po několik let snažili vybudovat náhradní biotopy pro modrásky. Průběžné zprávy tohoto biologického experimentu však svědčí spíše o opaku toho, co ve svém článku tvrdí ředitel Šefara. Přesídlené populace skomíraly, jejich dlouhodobá udržitelnost byla nejistá. Příroda zkrátka nepracuje na zakázku ŘVC a vytvoření náhradních biotopů je dlouhodobý proces výrazně přesahující časový horizont působení pana Šefary ve funkci ředitele. Znovu se ptám, kolik miliónů za zbytečně prováděné experimenty s budováním náhradních biotopů se mohlo ušetřit, kdyby ŘVC netrvalo na zničení Slavíkových ostrovů a zvolilo jinou variantu řešení?

Velmi zajímavým způsobem hodnotí pan ředitel skutečnost, že úřady a soudy ruší na základě odvolání a žalob občanských sdružení povolující rozhodnutí. Selský rozum by řekl, že když soud zruší nějaké rozhodnutí, tak bylo asi špatné. Ne tak ve světě pana ředitele Šefary. Podle něj je viníkem ten, kdo se odvolal, či případ předložil k posouzení soudu.

Zřejmě jediné, na čem se s panem ředitelem shodneme, je špatná práce ministerstva životního prostředí. Je skutečně podivné, když MŽP vydá souhlasné stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), aniž by mu předcházelo detailní biologické hodnocení území. Je zvláštní, že ministr životního prostředí dvakrát zruší rozhodnutí svého úřadu o neudělení výjimky ke stavbě a potřetí ho raději změní a sám souhlasné rozhodnutí vydá a to proti opakovanému stanovisku Agentury ochrany přírody a krajiny, státní odborné organizace při MŽP. Nad tím se pozastavil i soud, jehož rozhodnutí se snaží pan Šefara bagatelizovat tím, že se opírá pouze o formální důvody. Ve skutečnosti bylo důvodem zrušujícího rozhodnutí soudu to, že všechny shromážděné důkazy svědčily pro nepovolení stavby a ministr se přesto rozhodl jinak. Nabízí se také další vysvětlení tohoto poněkud nestandardního postupu - ministr podlehl politickým tlakům. A nezbývá, než si opět povzdechnout, kolik zbytečně vynaložených státních financí stálo angažmá renomované advokátní kanceláře, vystupující na straně ŘVC a (neúspěšně) obhajující nezákonné jeho postupy.

Pro čtenáře může být nejzajímavější, jak se pan Šefara snaží pěstovat image říční dopravy jako zachránce před kamiony. Zní to působivě. Škoda jen, že proto tvrzení chybí jakékoliv podklady. Hodnocení současné situace vyznívá totiž poněkud jinak:

  • podíl říční dopravy na přepravě zboží v ČR tvoří cca 1%. Její přepravní kapacita by musela stoupnout mnohonásobně, aby alespoň teoreticky mohla výrazněji přispět ke snížení počtu kamionů na silnicích. To je silně nereálná představa, obzvláště v souvislosti s problémy, se kterými se potýká labská vodní cesta (kontroverze kolem úpravy vodní cesty mezi Děčínem a státní hranicí se SRN),
  • další podstatnou skutečností, kterou pan ředitel ve svém článku opomíjí je, že říční doprava nevyhovuje současným požadavkům na rychlost a spolehlivost dopravy. Množství komodit, u kterých nezáleží na tom, kdy budou odběrateli dopraveny, je poměrně malé. Většina podniků vede skladové hospodářství systémem just in time, tedy malé nebo téměř žádné skladové zásoby a přísun zboží v přesně stanovený čas. Nemůžou si dovolit riskovat, že jejich zboží bude někde týden zaparkované na lodi jenom proto, že je nízký stav vody. Říční doprava tedy může jen těžko konkurovat kamiónům, paradoxně je spíše konkurentem podobně "ekologické" železnice,
  • v neposlední řadě je dle mého názoru nutno zvážit, zda je říční doprava skutečně tak společensky přínosná, jak se snaží tvrdit pan Šefara. Je nepochybné, že samotný lodní provoz způsobuje minimální zátěž životního prostředí. Problémem tohoto druhu dopravy je však nezbytnost rozsáhlé úpravy říčních koryt, obzvláště na našem území, kde se nacházejí horní části toků. V době, kdy se hovoří o potřebě revitalizace vodních toků, se další betonování jeví jako anachronismus. Nemluvě o obrovské finanční náročnosti vodních děl. Otázkou je, zda by nebylo pro životní prostředí prospěšnější využít tyto peníze na podporu přesunu nákladní dopravy na železnici, modernizaci železničních uzlů a logistických center. Takové posouzení však chybí.

Nepřekvapuje mě, že pan Šefara hovoří o potřebě výstavby tohoto vodního díla na Labi s takovým až nekriticky budovatelským nadšením. Celý život se lodní dopravě věnuje a navíc mu nyní reálně hrozí kritika ze strany kontrolorů NKÚ, až při další kontrole zjistí, že se pro stavbu za státní peníze předčasně vykupují pozemky, které budou zřejmě k ničemu a vedou se předčasně výběrová řízení na stavební firmy. Problém je spíše v tom, že se s podobnými příklady nekoncepčního, veřejnosti uzavřeného a k životnímu prostředí bezohledného rozhodování o stavbách dopravní infrastruktury setkáváme až příliš často.

Autor je právník Ekologického právního servisu

                 
Obsah vydání       17. 12. 2007
17. 12. 2007 Kraus na Krause, Švejnar za Klause Bohumil  Kartous
17. 12. 2007 Jednání USA -- Rusko: jak je to doopravdy?
17. 12. 2007 Běda mně, který jsem se opovážil přemýšlet Lukáš  Lhoťan
17. 12. 2007 Kauza Adéla Rajdlová -- vizitka neduhů trestního řízení v České republice Zdeněk  Jemelík
17. 12. 2007 Atomové elektrárny a rakovina Petr  Wagner
17. 12. 2007 Vlády se střídají, všechno je v pořádku...? Pavel  Janíčko
17. 12. 2007 K čemu jsou krnovské lesy? Boris  Cvek
17. 12. 2007 Politické zemětřesení ve Švýcarsku Richard  Seemann
17. 12. 2007 Americký radar teď odmítá ještě víc lidí
17. 12. 2007 Bude-li Švejnar zvolen prezidentem, přijde o americké občanství?
17. 12. 2007 V jakém časovém horizontu uvažuje prezident-ekonom Jan Švejnar Michal  Rusek
17. 12. 2007 Jan Švejnar -- šance pro KSČM Lubomír  Novotný
17. 12. 2007 Je zvolení Jana Švejnara v zájmu levice? Jan  Makovička
17. 12. 2007 Vůle boží Jan  Smolák
17. 12. 2007 Immanuel Wallerstein: Čo chce Putin Immanuel  Wallerstein
17. 12. 2007 Pokrytectví nebo bláznovství starého provokatéra Darius  Nosreti
17. 12. 2007 Jako sláma z bot Ladislav  Žák
17. 12. 2007 Kanadská provincie zakazuje kouření v autech, jedou-li v nich také děti Miloš  Kaláb
17. 12. 2007 Likvidace Památníku národního písemnictví je pravděpodobná Petr  Nachtmann
17. 12. 2007 Hrozí popření práce, kterou vytvořily generace literárních vědců
17. 12. 2007 Jeden a půl mega pro Frantu...?!? Ladislav  Žák
17. 12. 2007 Krize finančního světa jako fáma, aneb co se stane, když novinář nepochopí svět Uwe  Ladwig
30. 11. 2007 Jací jsme
17. 12. 2007 Čeština ztrácí kvůli novinářům informační hodnotu
17. 12. 2007 Ostře protestuji proti dokonavému vidu slovesa "soustředit se"
17. 12. 2007 Ještě jednou "budu se soustředit"
17. 12. 2007 Budovatelské nadšení inženýra Šefary Pavel  Doucha
17. 12. 2007 Domácí násilí v českých domácnostech: nedostatek dospělosti dospělých Hana  Mudrová
17. 12. 2007 Proč jste porušili svůj předvolební program?
17. 12. 2007 Další uprchlíci z Kuby Fabiano  Golgo
17. 12. 2007 Lze zákonem postavit ústavní právo na hlavu ? Jaroslav  Kuba
17. 12. 2007 Britské listy v angličtině?
17. 12. 2007 Smlouva Jan  Skácel
17. 12. 2007 Indie se údajně připravuje ke zkoušce mezikontinentální rakety
17. 12. 2007 Ruský plyn do Běloruska - dohoda
17. 12. 2007 Sebestřednost populace člověka v novinářském pojetí Beno  Trávníček
17. 12. 2007 Chtěla si nečinností před 11. zářím Bushova vláda připravit podmínky pro likvidaci demokracie? Mojmír  Babáček
17. 12. 2007 Nechceme spořit s Liškou Jaroslav  Vávra
17. 12. 2007 Čína víťazí v Afrike nad USA
17. 12. 2007 Úpadok moci Tom  Engelhardt
17. 12. 2007 Kosovo - európsky problém Matúš  Holý
17. 12. 2007 Chemické katastrofy Petr  Wagner
17. 12. 2007 Co vlastně dokázali vědci v Mohuči ? Vladislav  Černík
14. 12. 2007 Občané České republiky -- blbečci s volebním právem Jakub  Rolčík
14. 12. 2007 Připravovaná reforma zdravotnictví neskončí dobře Václav  Špíka
13. 12. 2007 Hemžení "nepřítomných" diplomatů Petr  Nachtmann
14. 12. 2007 Popovkin: Ruská odpověď na americkou protiraketovou obranu přijde - z kosmu
14. 12. 2007 "Bude se soustředit" na (i na) "(širokospektrální) milou a líbivou hudbu"
17. 12. 2007 Udiversum -- Pražský týden mediální diverzity
16. 12. 2007 Hospodaření OSBL za listopad 2007