Naděje, že po uveřejnění auditu agentury Kroll přestane kauza Jiřího Čunka otravovat společenské ovzduší, se nenaplnily. Některé otázky byly zodpovězeny neúplně a vynořily se nové.

Prvním důsledkem úplného zveřejnění je prohloubení pochybností o etičnosti nakládání se zprávou. Vyvstaly jako reakce na skutečnost, že s výtahem z ní seznámil veřejnost Martin Bursík, který nebyl ani účastníkem smluvního vztahu mezi Karlem Schwarzenbergem a agenturou Kroll, ani se nepodílel na finančních nákladech tohoto projektu. Nyní nabyly otazníky nad jeho jednáním ještě větší naléhavost. Výtah i úplná zpráva obsahují totiž klauzuli, která nebyla přeložena do češtiny a svým obsahem je pro hodnocení Bursíkova počínání velmi nepříznivá. Zní přesně takto: "Tato zpráva byla připravena společností Kroll Associates UK Limited na žádost zákazníka, jemuž byla dodána. Zákazník souhlasí s tím, že zprávy a informace obdržené od Kroll Associates UK Limited jsou přísně důvěrné a jsou určeny pouze pro soukromé a výlučné použití zákazníkem. Jakékoli jiné sdělování, zveřejnění nebo reprodukce zprávy nebo jejích částí bez písemného souhlasu Kroll Associates UK Limited je přísně zakázáno. Zákazník souhlasí s tím, že odškodní Kroll Associates UK Limited a bude je chránit proti škodám a stížnostem, k nimž by došlo na základě takového neoprávněného použití." Citát nevyžaduje komentář.

Nikdo se nikdy nezeptal na jeho minulost ve vsetínské zbrojovce a na vazby na její majitele. Nikdo nezjistil, jak z komunálního politika díky cílené snaze regionálního reportéra jednoho českého deníku za několik let vznikl senátor a místopředseda vlády. Přitom stačí prozkoumat, kdo popsal nejvíce písmenek za posledních deset let o Čunkovi. Výroba zbraní a zbrojních součástí je oblast, kde se nemluví a která spojuje mnohé politiky a kapitány průmyslu s mnohými "národně osvobozeneckými" aktivitami ve všech možných koutech světa stejně, jako s nimi spojuje i některé humanitání a neziskové organizace a média.

To jsem napsal před více než půlrokem v článku Prohra policajtoreportérů. Věděl jsem proč. Nyní se americká vyšetřovací skupina Kroll dobrala stejných zjištění. Šla tak daleko do minulosti bývalého starosty, že se dostala až do doby, kdy ještě starosta nebyl starostou, ale zaměstnancem Zbrojovky Vsetín a jeho stranicko-církevní kolega byl náměstkem ministerstva obrany. Kroll ale namísto tušení a dohadů dokázal najít propojení mezi výrobou vysokokadenčního dvouhlavňového elektricky řízeného automatického kanonu ZPL-20 Plamen ráže 20 mm ve Vsetíně, jeho nákupem pro podzvukové bitevníky L-159 Alca, náměstkem ministra obrany Kalouskem (KDU-ČSL) a šéfem bezpečnosti zbrojovky Čunkem (KDU-ČSL) . Detektivům Krollu to potvrdil tehdejší šéf Zbrojovky Karel Dančák. Své ví určitě i generální ředitel společnosti Zbrojovka Vsetín INDET, a.s., Ing. Rostislav Levíček nebo Čunkův bývalý nadřízený Oldřich Haflant, který mu šéfoval devět let.

15.7.2008 Aktuálně: Čunek lobbistou. Pomáhal Zbrojovce získat zakázky ZDE

Nový ruský prezident Dmitrij Medvěděv v úterý otevřeně zaútočil na americký plán raketové obrany v Evropě. Podle deníku Guardian je to známkou skutečnosti, že se jeho politika vůči Západu neliší od jestřábí politiky Vladimíra Putina.

Medvěděv odsoudil plány Bushovy vlády postavit štít raketové obrany v České republice a v Polsku, údajně proti potenciálním "darebáckým" střelám, odpáleným z Íránu. Obvinil Spojené státy, že "zhoršují situaci" a uvedl, že Rusko bude "reagovat příměřeně".

Americký protiraketový systém, zejména jeho evropský komponent, vyvolává mnoho mýtů, píše Ilja Kramnik, vojenský komentátor tiskové kanceláře Novosti. Šíří se nepodložené zvěsti, že na raketové základně v Polsku mají být umístěny balistické střely středního doletu a ne antirakety země-vzduch.

Pokud by to bylo pravda, hrozba by byla velmi vážná, protože takové střely jsou schopny vyřadit z provozu hlavní řídící střediska v Moskvě a v okolí během několika minut. Dosud jsou to však jen nepodložené zprávy.

Řecko minulý měsíc poskytlo izraelskému letectvu svůj vzdušný prostor k manévrům více než 100 letounů, nacvičujících úder na Írán. Web Cutting Edge přinesl informaci, že Řekové dali Izraelcům k prozkoumání ruský protiletecký radarový systém S-300 k zjištění způsobu eliminace nebo rušení tohoto systému. Cutting Edge uvádí, že Řecko má systém S-300, původně v roce 1998 prodaný Kypru, ve výzbroji, když uveden do provozu byl potichu 20. 12. 2007. Informaci přinesl server Eretz.cz

Cutting Edge: Greece Quietly Provides Israeli Air Force Pivotal Assistance on S-300 as Iran Nuke Strike Looms ZDE

Ve čtvrtek 17. července se v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v Praze uskuteční mezinárodní konference na téma dopadu případného umístění amerického radaru v ČR na dlouhodobou evropskou bezpečnost. Na konferenci vystoupí mimo jiných místopředsedkyně Evropského parlamentu (EP) Luisa Morgantini, mluvčí Evropského humanistického fóra Giorgio Schultze a ředitelka Kampaně za mír a demokracii Joanne Landy. Ta dnes přiletěla z USA do Prahy po 20 letech. V roce 1988 byla z tehdejšího Československa vyhoštěna během své několikadenní návštěvy kvůli stykům s odpůrci režimu. Na konferenci dále vystoupí Jan Tamáš za Humanistické hnutí, Jan Neoral za Ligu starostů proti radaru a Ivona Novomestská za iniciativu Ne základnám.

Internetová negramotnost a neznalost jazyků u redaktorů deníku Právo ochuzuje čtenáře o primární zdroje. Zatímco 10. 7. 2008 vyšel v ruském deníku Nezavisimaja gazeta článek o americké protiraketové obraně v Brdech a Polsku s citacemi bývalého náčelníka štábu raketových vojsk strategického určení , ředitele Akademie bezpečnosti, obrany a práv generála Viktora Jesina, který 14. 7. 2008 Britské listy přeložily a s odkazem na zdroj zveřejnily, deník Právo cituje dnes - 15. 7. 2008 - pod eufemismem "vlastní zpráva" nejmenované "zdroje blízké ruskému ministerstvu obrany" a server Times Online... Jaká náhoda... Jen aby nemuselo Právo citovat včerejší Britské listy, raději čtenářům nepřinese informaci přesnou a zdrojovanou, ale až "z třetí ruky".

Senzační odhalení se však stejně nekoná. Například Putin ještě ve funkci prezidenta RF Kaliningradem jako asymetrickou hrozbou Bushovým "StarWars" vyhrožoval naposledy loni v únoru...

Независимая газета 10. 7. 2008: Бушу ответит "Искандер" - Москва готова реагировать военно-техническими методами на развертывание системы ПРО в Восточной Европе ZDE

Tak nám knížepán zveřejnil audit, který si objednal a zaplatil. Po pravdě řečeno, vyhodil peníze za několik stránek bezcenného dokumentu.

Audit totiž stejně nemá nemá žádnou právní váhu -- tedy mimo hranici, kterou Schvarzenberg sám vymezil. Protože auditovaný subjekt, tedy Čunek, nepodává informace a vysvětlení pod přísahou, nemusí vlastně vysvětlovat vůbec nic a již vůbec ne říkat pravdu. Žádná lež nemůže být použita proti němu. To, že tak nějak omylem nedodal 700 stránek informací, které Kroll požadoval, je taky zcela jedno.

Dal jsem si tu práci a přečetl zveřejněnou zprávu.

Především má 34 stran, nikoliv 29 či 31, jak uvádějí různá mainstraimová media. Agentura Kroll jí označuje sám jako předběžnou a v především v důsledku zadání jež obdržela v květnu a s nutným výstupem v červenci. Výslovně upozorňují, že se věnují pouze podezření z přijetí úplatku a nikoliv dalším kriminálním činům /sic!!!/ z nichž je Jiří Čunek v podezření.

Polský prezident Lech Kaczynski konstatoval, že nebude vytvářet "překážky" ratifikaci Lisabonské smlouvy. Uvedl to po rozhovoru s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym v Paříži.

Dosud Kaczynski tvrdil, že poté, co Lisabonskou smlouvu odmítlo referendum v Irsku, "nemá smysl", aby ji sám podepisoval.

Podrobnosti v angličtině ZDE

...ptá se čtenář Lukáš Kantor a připojuje pro ilustraci překlad reprezentativní části komentáře nedávné stávky odborářů z  pera zástupce šéfredaktora (německy psaných českých novin) Prager Zeitung Ivana Dramlitsche jako kontrast k článkům, které známe z (česky psaných německých novin) Deník, MfD a dalších...

Jednostranná interpretace událostí roku 1968 prakticky ve všech českých médiích připomíná ony neblahé kampaně známé z minulosti. A nic na tom nezměnil převrat z listopadu 1989. Konečně, demagogii zažíváme intenzívně po celou dobu irácké války, zejména však při volebních kampaních. Člověk si klade otázku: Proč pravice strká nos do onoho hrnce s Pražským jarem, které se jí musí jevit jako božské zjevení celonárodního konsensu, tak vzdálenému současným bídným preferencím celého politického spektra? Jistě, i tehdy šlo o svedení nejrůznějších vodních toků do jednoho řečiště, které se mohlo stát zárodkem případné povodně s těžko popsatelnými následky, píše čtenář Miloslav Štěrba.

Prezident George Bush chce urychlit odchod amerických bojových vojsk z Iráku ve snaze uchlácholit protiválečnou kritiku od americký voličů před listopadovými prezidentskými volbami. Američtí vojenští velitelé nyní chtějí snížit počet svých vojáků v Iráku, ve snaze ulevit americké armádě a uvolnit vojska pro Afghánistán, kde nyní Američané zaznamenávají porážky od Talibanu a dalších extremistů.

Senátor John McCain, republikánský prezidentský kandidát, přiznal, že nikdy nepoužívá email a že jeho zaměstnanci mu musejí ukazovat internetové stránky, protože "se teprve učí, jak pracovat s počítačem". McCainovi bude letos 72 let a byl by nejstarším prezidentem, který kdy byl zvolen do Bílého domu. Čelí Baracku Obamovi, který je o 25 let mladší a silně při své předvolební kampani využívá internetu. John McCain bojuje s obviněním, že žije v minulosti, píše britský konzervativní deník Daily Telegraph.

Hrst vizuálních dojmů z fotoaparátu Emmy Čulíkové - Karlovy Vary posledních dní. FOTOGALERIE

Karlovy Vary 2007 FOTOGALERIE

"Uzdravujte, neválčete!", je výrok otevírající nadějnou budoucnost. "Chceš-li mír, připravuj válku", patří temné minulosti. Úvaha jednoho důchodce - občana ČR nad jedním projevem premiéra ČR

Díky internetu jsem měl možnost seznámit se s projevem premiéra M.Topolánka, který přednesl v úvodu 5. konference o protiraketové obraně : Výzvy v Evropě (5th International Conference on Missile Defence: Challenges in Europe) , která proběhla ve dnech 8. - 11. 7. 2008 v hotelu Hilton Praha. Šokovalo mne, že se v projevu plně přihlásil k latinskému přísloví "Si vis pacem, para bellum" -- "Chceš-li mír, připravuj válku". Podle něho je prý málokterý výrok tak pravdivý po celá tisíciletí. Nutno však podotknout, že neuvedl skutečnost, že pro minulá tisíciletí byly opravdu války všech druhů typickým projevem a představovaly milióny zbytečně zmařených lidských životů.

Na výše zmíněné konferenci, která zůstala (úmyslně!?) stranou zájmu většiny médií v ČR, bylo přítomno více jak 400 účastníků, z toho cca 10 z Česka, píše čtenář Rudolf Vondřich.

Autor byl dlouhá léta monarchistickým diktátorem autoritářského režimu na Kubě.

Údaje, které zde používám, byly převzaty především z vystoupení velvyslance Spojených států v Kolumbii Williama Brownfielda, z tisku a televize zmíněné země, z mezinárodního tisku a dalších zdrojů. Je šokující, jaké ekonomické prostředky a technologie se rozhazují. Zatímco kolumbijští vysocí vojenští velitelé pečlivě zdůrazňují, že operace k záchraně Ingrid Betancourtové byla čistě kolumbijskou záležitostí, úřady Spojených států prohlašují, že „byla výsledkem dlouhých let intenzívní vojenské spolupráce mezi armádami Kolumbie a Spojených států.“

Třebaže jsem na druhé straně barikády, musím se ohradit proti adjektivu "nelidská" ve vztahu k české cizinecké policii, jež Jan Čulík použil v poznámce k článečku "Fronty na cizinecké polici chce řešit Akademie věd: vlastním cizineckým policistou pro vědce".

"Vědecké" řešení by jistě ráda použila množina českých firem, které se marně snaží domoci toho, aby mohly na svá pracoviště přivést rychleji pracovníky z ciziny, když Češi prostě k dispozici nejsou. V pružném postupu jim ale primárně nebrání Cizinecká policie, která jen dělá práci, již ji přikazuje obluda snad už čtrnáctkrát novelizovaného a stále tlustšího zákona. Ten není darem policejního orgánu (ó, jak by administraci pobytu pro cizince slušely civilní instituce!!), ale darem zákono-dárců. A ti se při projednávání dalaších a dalších vylepšení normy vůbec nebrání lhostejnosti vůči cizincům, či latentní xenofobii. Hospodským náturám je dokonce sympatické, že poslanci, jakkoliv neoblíbení, hážou "přivandrovalcům" klacky pod nohy. A páni poslanci si tak pomáhají k menšímu propadu své popularity.

Cizinec je u nich podezřelý už tím, že není našinec. Jakkoliv v zásadě platí, že imigrant musí akceptovat normy a zvyky hostitelské země, pokud v ní chce žít, je možné i od něj získat hodnoty, jichž se nám nedostává. K tomu ale musí být společnost otevřená a nakloněná ochotě k takovému poznání. Páni poslanci k něčemu takovému nepřispívají skoro vůbec. Stát s jejich přispěním vydá na sport ročně dvě a půl miliardy. Na integraci čtyř set tisíc cizinců do české společnosti dává STOKRÁT méně.

Cizinecká policie je prostě jen výkonným zrcadlem zákona. Nenadávejme na to zrcadlo: ukazuje-li křivou hubu většiny českých zákonodárců, není to jeho vina. (Autor je jednatelem OS Most pro lidská práva v Pardubicích)

Pozn. JČ: Ano. Kápové v nacistických koncentračních táborech také dělali jen to, co jim přikazoval zákon. - Pokud zákon přikazuje nelidskou praxi, slušný člověk se na ní nepodílí.

K tomu dodává Milan Daniel: Cizinečtí policisté tu volbu zajisté mají, ale na vytváření prostoru pro jejich práci a tedy produkci těch mizerných zákonů se podílela většina českých voličů tím, že si dnešní zákonodárce zvolila. Znamená to, že ti voliči nejsou slušnými lidmi? Přece věděli koho volí a s jakým programem. Když jim tam progresivní řešení imigrační problematiky nechybělo, tak si nemohou stěžovat na praxi, již označujete jako nelidskou.

Za poslední tři roky se prý zvýšil počet žadatelů za přepážkami o čtyřicet procent, přitom se o ně stará stále stejný počet policistů. Takovéto informace si můžete přečíst už od vzniku České republiky. Kuriózní vylepšení poměrů na cizinecké policii, která šikanózními frontami před svými několika přepážkami "reguluje" už patnáct let počet legálních migrantů, chce nyní vyřešit předseda AV ČR Václav Pačes. Chtěl by na akademii zvláštního policistu pro tyto záležitosti. Zákon totiž nezná pojem "dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu" a vědce řadí mezi ostatní žadatele o práci. Etický problém nepřijatelnosti zacházení státu s žadateli o práci z ciziny si zoufalý Pačes nepřipouští, i když mnohdy i ukrajinský zedník má vysokou školu, ale smůlu na zaměstnavatele. Pačes hledá "privatizační" řešení. Koupíme si svého poldu. Legálně. (ŠOK)

Týden: Mozky ve frontě. Také vědci stepují na cizinecké policii ZDE

BL 4.7.2008, Štěpán Kotrba: Fronty před cizineckou policií jako odvrácená strana otevřené náruče ZDE

Pozn. JČ: Existují však země, které se k žadatelům o vízum chovají slušně. Aspoň v případě turistického víza, zdá se, existuje velmi přijatelné řešení. Máte-li přátele např v Rusku, kteří by vás chtěli navštívit v České republice, mohou se bez problémů vyhnout ponižujícím frontám před českými úřady. Stačí, aby zažádali ve Finsku o schengenské vízum, které obdrží bez problémů, od zdvořilých a nápomocných finských úřadů. S schengenským vízem mohou pak bez problému navštívit i Českou republiku, bez ohledu na její nelidskou Cizineckou policii.

Přinášíme plný text dokumentu v podobě, jak ho vydala ČTK 9. 7. 2008.

Kauza Jiřího Čunka dávno přerostla hranice jeho osobní záležitosti a stala se zrcadlem mravnosti politických elit. Jen z počátku v ní byla nejdůležitější otázka, zda se šéf lidovců ještě jako starosta Vsetína skutečně dopustil mravního poklesku přijetí "všimného" za prospěch, který výhodným nákupem obecních bytů získala společnost H & B Real. Daleko závažnější otázky se vynořily později, kdy bylo Jiřímu Čunkovi sděleno obvinění: je přípustné, aby trestně stíhaný občan byl ministrem a místopředsedou vlády? A má politik právo, aby v zájmu budování své osobní kariéry zatěžoval vládu svými problémy? Od vypuknutí jeho aféry do dneška jsme byli svědky několika resignací členů zahraničních vlád, leckdy kvůli podezřením méně závažným, než v jeho případě. Praxe ale ukázala, že laťka mravní přísnosti je v našem politickém prostředí zatím nastavena tak nízko, že přítomnost obviněného ve vládě snad vadí části občanů, ale politici se s ní dokáží kvůli stabilitě svého postavení smířit.

Opakovaně chválím v tomto listě dramaturgii karlovarského filmového festivalu, která je na tomto relativně provinčním, a proto pro obyčejné lidi dost přístupném festivalu vlastně to jediné cenné. Všechny ty nesmysly, jimiž jsou v ČR v době festivalu zahlcovány české sdělovací prostředky, banální rozhovory s herci (kteří se v ČR tak často a mylně považují za filozofy), neobjevné a mnohomluvné žvanění moderátorů před promítáním filmů ("Přeji vám hezký zážitek" jsem slyšel snad stokrát), řeči v médiích o "celebritách", spekulace o tom, kdo dostane jakou cenu (poroty jsou složené z omylných lidí a kompromis o tom, jakou cenu jaký film dostane, bývají na festivalech důsledkem politických čachrů; hodnotu filmu prokáže čas, nikoliv nějaké poroty) -- nic z toho nemá žádný smysl. Divák to prostě musí ignorovat.

Mladí lékaři jsou velmi dobrými nástroji pro zkoumání lidstva. A to jak ve všeobecném smyslu, tak i v konkrétním místě a čase, protože vidí nejdrsnější stránky života. Nemocnice jsou děsivá místa, nejen proto, že lidé (pacienti i jejich příbuzní) se tam bojí, ale taky proto, že je to místo upřímnosti. Pokud máte v těle kulku, nebo v krvi kokain, neskryjete, co jste dělal. Takže mladý německý lékař Marc na praxi v nemocnici v kolumbijském městě Cali toho nutně zažije mnoho. Ale tento film, Dr. Aléman, má v sobě víc než jen dramatický příběh. Marc s dětskou tváří se hluboce zaplete do nebezpečného světa drog, gangů a vraždění. Tento film, příspěvek režiséra Toma Schreibera do hlavní soutěže v Karlových Varech, využívá šokujícím způsobem poctivě vylíčenou chudobu, smrt, zneužívání drog a strach. Účelem je sdělit význam, který je širší než malý Marc a jeho příhody v třetím světě.

Překvapivě pomalou, až nudnou expozici má nejnovější Hřebejkův film Medvídek. Konečně, až tak po půlhodině, se v něm začínáme dozvídat, o co jde. Podobně jako třeba v Horem pádem či v Krásce v nesnázích splétají Hřebejk a Jarchovský dohromady několik narativů. Hrdiny jsou dnešní čtyřicátníci, příslušníci Hřebejkovy generace. Je tomu, jako by Hřebejk s Jarchovským před začátkem práce na scénáři uvažovali o tom, co jako téma jejich filmu nejvíc potáhne. A pohledem kolem sebe, kdy asi viděli rozpadlé manželské vztahy své mediálně establishmentové, pražské, postkomunistické generace, usoudili, že nejdůležitější v této, jejich fázi života je právě manželské partnerství a jeho krize. (Je tomu skutečně tak? Nic jiného tito lidé ze své země asi neznají, anebo to nepovažují za dostatečné nosné jako námět pro film.)

Z častých rozhovorů se studenty a studentkami českých vysokých škol během mých pravidelných vyučovacích pobytů každé jaro v ČR v rámci programu EU Erasmus/Socrates a z diskusí ve vysokoškolských seminářích jsem nabyl dojmu, že mladé ženy v České republice nutně dříve nebo později udělají revoluci. Mnohé z nich jsou totiž daleko vnímavější, otevřenější, citlivější a inteligentnější než jejich kolegové mužského pohlaví stejného věku, kteří kolem dvaceti setrvávají stále ještě v chlapectví a většinou dost silné infantilitě. (To se pak v pozdějším věku u nich zřejmě rovnou převrátí v autoritativní, patriarchální otcovství, někdy provázené brutalitou, které skrývá slabost -- zřejmě víceméně tak, jak to zaznamenává většina českých hraných filmů, vzniklých po roce 1989.)

Další osud Evropské unie a Lisabonské smlouvy je jedním z nejfrekventovanějších témat politických diskusí těchto dní. Několik statí zveřejnily i Britské listy. V řadě z těchto článků se objevila sporná argumentace a mýty, které vyžadují obsáhlejší rozbor.

Formálně a stylisticky se Gympl (2007, Česká republika) nevymyká z kánonu docela běžných současných českých filmů -- filmově tedy nepřináší nic nového, tvůrčím způsobem objevného. Jako by se čeští filmoví tvůrci obávali vytvořit dílo, které by bylo umělecky náročné -- české "plebejské" publikum by na ně nešlo? "Musíme točit v přijatelných, konvenčních parametrech." ? O to víc je zajímavé, jak i ve Vorlově snímku Gympl znovu, jako už v mnoha českých filmech z poslední doby, vypovídá o současnosti příběh.

Michel Gondry bude asi mým nejoblíbenějším současným filmovým režisérem. Určitě je v pětici světově těch nejlepších. Ve srovnání s ostatními francouzskými filmovými tvůrci, a vlastně ve srovnání se všemi filmovými tvůrci, je tak jiskřivý a lehký, tak šarmantní a plný optimismu. A sdílí názor na svět, který je přirozený pro mne a pro mnoho jiných lidí z mé generace: realistický optimismus, nebo optimistický realismus. To je atmosféra, jíž je naplněn jeho nejslavnější film a první jeho film, který jsem kdy viděla Eternal Sunshine of the Spotless Mind (Věčný svit neposkvrněné mysli, 2004). Jeho dva milenci, tak láskyplní a zamilovaní, jak nejvíc je to možné, postupně svou vzájemnou lásku ztratí a uvědomují si, že takový osud je nevyhnutelný. To je deprimující pohled na svět a na lásku -- že je to všechno marné. Ale jak na to reagují? "OK! Je to v pořádku!" Uvědomují si, že věci podléhají zkáze, že se dějí špatnosti a že láska mizí, ale že na tom nezáleží. Nakonec převládne dobro. Toto je hodnotový systém, který vznikl z cynismu, ale je také reakcí na cynismus. A je charakteristický pro naši generaci.

Nový Zelenkův film Karamazovi je po jeho Knoflíkářích (1997) určitým zklamáním. Samozřejmě, po jedenácti letech jsou Karamazovi svým zpracováním daleko zralejší a profesionálnější, jenže Knoflíkáři byl originálnější film. Zdá se mi, že Karamazovi jsou dalším svědectvím o tom, jak mnozí současní čeští filmaři nemohou najít nosná témata ze současnosti. Film je to po technické a profesionální stránce velmi zralý, jenže co přináší nového? Je to velmi dobře realizovaná televizní inscenace divadelní hry pro pondělní večer.

Zajímavé nové téma se v Karlových Varech shodou okolností objevilo hned ve dvou filmech, belgicko-francouzském Vzdálená chvění (2008, režie Manuel Poutte) a německém Dr. Alemán (2008, režie Tom Schreiber). Oba filmy se zabývají kulturním rozhraním mezi Evropou a jiným světem. V obou filmech vstupují středostavovští Evropané do jiné kultury, do kultury neevropské země, a zjišťují, že situaci v jiném prostředí absolutně nezvládají. Jiné prostředí je svými zvyky pohltí, vítězí nad nimi.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.