Projev premiéra M. Topolánka na konferenci za účasti MDA o protiraketové obraně 8. 7. 2008

Jsem rád, že mám příležitost vám tu říci pár slov o protiraketové obraně. A to v širších souvislostech, než je tato otázka obvykle diskutována. Nejen v médiích, ale i na domácí a mezinárodní politické scéně. Protiraketová obrana představuje v první řadě špičkovou technologii. Každá technologie, kterou člověk vyvíjí, má svůj účel, své použití, svůj význam nejen pro současnost, ale i pro budoucnost. Platí to i o obranných technologiích. Proč vyvíjíme protiraketovou obranu? To je jednoduché. Jde o odpověď na jinou technologii. Na technologii zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, kterou mají, či v blízké budoucnosti mohou mít v rukách naši nepřátelé. Nevyzpytatelné režimy či teroristické skupiny.

Toto jsou nepřátelé naší svobody. A MD, stejně jako každá jiná obranná technologie, má v první řadě chránit naši svobodu před ničivou technologií v nepřátelských rukách. Takto prosté to je a kdo říká, že věc je ve skutečnosti "složitější", je buď nebezpečně naivní snílek, nebo nebezpečně cynický populista, nebo je zkrátka nebezpečně nebezpečný. Nebezpečná technologie v nebezpečných rukách představuje vždy hrozbu. Odpovědný politik na ní musí adekvátně reagovat. Pokud má tu možnost, tak ještě v době, kdy jde o hrozbu potenciální. Jakmile se totiž hrozba stane aktuální, je buď pozdě, nebo je přinejmenším za účinnou obranu třeba platit daleko vyšší cenu, a to jak ekonomicky, tak politicky. Tímto jsem se vypořádal s aktuálně politickou stránkou věci. A nechci tu dnes o ní mluvit více. Ta politická debata se točí v kruhu a je málo přínosná, málo srozumitelná, zato hodně pokrytecká a hodně demagogická. Zde plně platí, že méně je více.

Nyní mi dovolte říci něco o významu obranných technologií pro uchování našich základních hodnot, o jejich souvislostech s mírovou technikou, a o jejich vlivu na dlouhodobou světovou politiku. Tzv. vojensko průmyslový komplex se netěší příliš dobré pověsti. Známé latinské přísloví "Si vis pacem, para bellum" -- "Chceš-li mír, připravuj válku" se stalo tématem nesčetných parodií a zuřivé kritiky pacifistů. Ve skutečnosti je málokterý výrok tak pravdivý po celá tisíciletí.

Naší základní hodnotou je svoboda. Je hodnotou přirozenou, rodí se s ní každý člověk. V žádném případě to však neznamená, že je hodnotou samozřejmou. Jen malá část lidstva má to štěstí žít ve svobodných zemích. Zároveň po svobodě všichni touží, včetně těch, kteří jsou ovládáni totalitními či autoritativními režimy, které se s ní nesnesou. Z toho logicky plyne, že svoboda má mocné nepřátele a je neustále třeba myslet na její obranu. Můžeme žít ve svobodě, protože hrozby zatím zůstávají za našimi hranicemi. Nikoli však díky řečem pacifistů. Je to náš technologický náskok, která nás chrání. Jen díky němu může početně slabší svobodný svět přežít.

Svoboda je naší základní hodnotou. To uznávají i kritici MD, stejně jako dalších obranných technologií. Zásadně se však mýlí, když tvrdí, že obrana tento náš prostor svobody zužuje. Ten prostor tu přece nevznikl sám od sebe. Musel být našimi předky vybojován, často za cenu velkých obětí. A sám od sebe, bez vůle k obraně, se také neudrží. Obranné technologie nám tak pomáhají bránit naši svobodu, pomáhají držet její nepřátele v odstupu. Vyrovnávají naši početní nevýhodu a obracejí ji v přednost, protože šetří životy našich vojáků. Špičkové stíhačky na misích tisíce kilometrů daleko od nás brání naši svobodu efektivněji, než plamenné projevy v parlamentu.

Kromě základního významu obranných technologií pro uchování našich hodnot mají vojenské systémy také své mírové využití. Původně vojenské technologie přinášejí pokrok i pro civilní vědu a techniku. Asi nejznámějším příkladem je dobývání vesmíru, na jehož počátku stála vojenská technologie. Proto jsem rád, že kromě smlouvy o umístění prvků MD v České republice bude podepsána i Americko česká rámcová dohoda o protiraketové obraně. Česká republika se pak stane po Velké Británii, Japonsku, Austrálii, Dánsku a Itálii šestou zemí, která má tuto úroveň obrané spolupráce se Spojenými státy.

Očekávám, že pro český obranný průmysl to bude velká příležitost, kterou dokáže využít. Stejně jako pro českou vědu a výzkum. Ty se již dnes podílejí na obranných technologiích a nyní získají přístup na úplnou špičku. V rámci zadání MDA projektu přišli Američané s 15 tématy spolupráce a řídící rada k nim dodala dalších devět. To je velká šance, jak zvýšit inovační potenciál České republiky, jak dostat do země technologie na té úplně nejvyšší úrovni. To považuji vedle obrany svobody za praktický přínos MD, který bude mít pro české občany a kvalitu jejich života.

A konečně, obranné technologie samozřejmě jako každá jiná velká technologie ovlivňují světové dění, ovlivňují politiku. Velkorysá Strategická obranná iniciativa, ony "Hvězdné války" prezidenta Reagana pomohly dostat na kolena sovětský systém a ukončit tak studenou válku. Je dobrý předpoklad, že daleko skromnější, kvantitativně i kvalitativně zcela jiný projekt MD bude mít vliv na politiku zemí, jako je Írán. Že sama existence účinné obrany způsobí, že jí nakonec nebude potřeba. Tak jako nebylo potřeba použít odstrašující jaderný arzenál NATO. (Útočný arzenál, protože efektivní obraný systém nebyl tehdy k dispozici.)

Obranné technologie také v politice ukazují, kdo je kdo. Kdo je spojenec, kdo chce alespoň spolupracovat, kdo je sok a kdo vyslovený nepřítel. Věřím, že na MD bude možné spolupracovat s Ruskou federací. Jakkoli momentálně je Moskva k projektu kritická, projevila vůli o tom v budoucnu uvažovat.

Jakkoli NATO a Rusko nemají ve všem stejné zájmy, v tom základním se shodují. Obě civilizační oblasti mají společného nepřítele: terorismus. Obě mají zájem na světové stabilitě a bezpečí, obě představují předvídatelnou a srozumitelnou politiku v protikladu k chaosu a fanatismu. Obranné technologie tedy brání naši svobodu, přinášejí technologický pokrok a při správném použití mají stabilizující vliv na světovou politiku. Samozřejmě za základního předpokladu, že onen "vojensko-průmyslový" komplex funguje ve svobodných a demokratických zemích, že je nástrojem obrany práva, nikoli jeho vytváření.

Říká se, že ve světě rozhoduje právo silnějšího. Já mám ale pocit, že právě nyní vládne právo slabšího. Početně slabší a demokratickými pravidly svázané země mají v mezinárodní aréně navrch nad panovačnými režimy, které ovládají většinu lidstva. Věřím, že tato konference přispěje k tomu, obranný průmysl svobodného světa bude dále sloužit k zachování této pro nás šťastné anomálie.