Navíc při skutečnosti, že radar může pracovat s mnoha, snad i více jak stovkou cílů najednou, jak uvádějí u mobilního radaru SPY (4MW!) na lodích s kompatibilním systémem Aegis. A generál Obering zase uvedl, že by radar pracoval jen asi 2 hodiny denně! Kde jsou ty úvahy, že by nebyl v provozu, dokud by se skutečně neprokázala hrozba? Navíc řekl, že by byl účinný i proti raketám krátkého a středního doletu. Krátké jsou ty do 1000 km. Podívejte se na mapu. Odkud asi? Pro naši ochranu? Jak tomu rozumět? Nevím.

Připravenost systému proti raketám krátkého doletu znamená permanentní pohotovost všech systémů a automatický režim palby. No time...

Raketové pokusy Íránu dodaly novinářům a politikům další munici. Na obou stranách. Je určitě mnoho lidí, kterým stačí zaslechnout něco takového. Navíc šlo prý podle médií o rakety dlouhého doletu! Ale stačí se podívat na jakoukoliv tabulku třídění balistických raket: ty dlouhého doletu jsou od 3000 km! Ne stěží 2000. Že by média záměrně podprahově strašila? Vzhledem k zřízení a rozpočtu PSYOPS (aktivně dezinformačního oddělení) US Army je výsledek přesto mizerný.

Politická psychologie

Lidé odmítají vžít se alespoň na chvíli do pozice obyvatel Íránu. Nedivím se, ale zkusme to: Téměř co měsíc se objeví zpráva, že útok USA na Írán se blíží, ba je neodvratný. Nebezpečí je stáel konkrétnější, mluví o něm politici EU, USA ale hlavně Izraele. Co velké manévry izraelského letectva interpretované jako příprava na zásah? Jak má reagovat? Íránské prohlášení, že v případě napadení napadnou raketami lodi USA a některé další cíle Blízkého východu je logické. Snaha o potvrzení technické schopnosti zkusmým odpálením raket také. Odpal splnil mnoho najednou. Byla to zpráva. Byl to technický test, ale jistě i vnitřně potřebná prověrka funkčnosti a logistiky íránské armády. Žádné překvapení. Rakety jako odstrašující argument. V psychologické válce.

Balistické rakety Íránu nejsou příliš přesné, protože po dohoření motorů letí naprostou většinu dráhy pasivně a především opětovný průchod atmosférou před dopadem je může odchýlit. Chyba v řádu kilometrů je přijatelná. Čím dále letí, tím je chyba větší. Inerciální naváděcí systém u nejnovějších typů je sice použitelný, ale kvalita mapových podkladů mimo region bude nejspíše mizerná. Proto musí mít jejich nálož velkoplošný účinek. Tedy jsou efektivní jen při použití chemických, bakteriologických, termobarických či jaderných náplní. Jinak přibude jen kráter "někde v poušti" a s vysokou pravděpodobností způsobí jen minimální škody. Viděl jsem jeden takový u Rijádu. Irácký Scud při konfliktu v Zálivu měl údajně trefit hotel Sheraton, ale skončil asi o kilometr vedle.

Agresor v ohrožení

Jediný, kdo se cítí ohrožen, je Izrael. Oprávněně. Krátery z malých, neřízených a domácky vyráběných střel Hizballáhu je poset. To už nevzbuzuje ani velký psychologický efekt. Izrael si však pečlivě hlídá, aby jeho protivníci neměli k dispozici ZHN. Zvláště proto, aby se mu nikdo v okolí nevyrovnal ve vlastnictví atomové bomby. Ale i proto, že i špinavá bomba vytvoří malé zemi velký problém. Bez váhání proto podniká preventivní údery. O špičkových schopnostech izraelské rozvědky a vojenské techniky nikdo nepochybuje. Navíc je asi jedinou zemí, která neváhá porušovat konvence a znenadání bombardovat i za svými hranicemi. Dokazuje to pravidelně: Libye, Irák, Sýrie. Kdo je tady agresor? Pokud by se Írán k této úrovni blížil, jistě by preventivně zasáhl. Írán bez odstrašování atomovou bombou je samozřejmě v tomto směru v nevýhodě. Vpravo atomový Pakistán, vlevo 1000 km atomový Izrael s účinnými nosiči a letectvem s hitech možnostmi, všude v okolních zemích US základny a v Zálivu US Navy. Na vývoji atomové bomby podle oficiálních prohlášení Írán ale nepracuje. Ale upřímně, bylo by možné mu to v této situaci vyčítat?

Schwarzenberg řekl něco jako: Je povinností vlády zajistit při ohrožení všemi prostředky bezpečí. Celkem souhlasím. Připojil bych dvě slova "reálné a efektivně". Ale - platí to jen pro někoho? Ne že bych si šíření těchto zbraní přál, ale možná, že to i něco přinášejí. Mám pocit, že takto vyzbrojené státy se chovají odpovědněji. Těmito zbraněmi veřejně nehrozí. Pokud je však nemají, je operováno zvenčí při všech pohrůžkách tím, že je určitě vyvíjejí. Severní Korea se uklidnila, na seznamu darebáckých států už není, USA se smířily s realitou. To jsou ale mé dojmy a do řádných argumentů je neřadím.

Globalizace strachu

Za největší úspěch PR agentur prosazujících záměry USA považuji, že implementovaly do lidských myslí, že blízkovýchodní problém je aktuálním životním problémem celého světa a Evropy. Že jsou Evropané ve velmi blízké budoucnosti akutně ohroženi na životě. A že právě systémy, k nimž patří i XBR radar, jsou součástí toho jedině správného řešení. Nebo to je jen česká paranoia, které jsem podlehl? Dobré je také stále opakovat: Vždyť se radar dá vypovědět a za 2 roky odstranit! Do akcí se zapojil nyní aktivně i ministr Bursík. Aniž by byl znám výkon radaru, tak uvádí, že radar téměř nic neovlivní. Tedy i hlavní paprsek létající ptáky v blízkosti radaru? Zatím mi na podobné otázky v asi 3 měsíce starém dopise neodpověděl.

Nemá cenu opakovat, že dálkový útok z Íránu jednou nebo několika nepřesnými raketami s konvenčními hlavicemi je naprostý nesmysl. Dodávka naložená trhavinou je účinnější a přesnější než nejistá a drahá doprava omezeného množství balistickou raketou. Čím dále letí, tím menší nálož střela nese - s větší nepřesností. A s jinými schopnostmi Íránu v nejbližší době nikdo nepočítá.

Pokud by se však přeci jen vývoj tímto směrem ubíral, je mnoho dalších řešení, která by stejně bezpochyby předcházela, jako zmíněná izraelská strategie, tlak stejný, jako na Severní Koreu nebo Irák těsně před válkou. Tady mi dovolte delší odbočku.

Trocha historie

V únoru 2003 jsem byl v Pákistánu a s obavami sledoval eskalaci napětí USA-Irák.

Po rezoluci OSN č. 661 bylo na Irák v roce 1990 uvaleno přísné embargo, určena omezení pro vojenskou, ale i civilní (např. chemickou) výrobu, znemožněn prodej ropy, byly zřízeny bezletové zóny, mezinárodní inspekce. Podle odhadu UNICEF zahynulo přímým důsledkem (hlavně zákazem desinfekcí na bázi "nebezpečného" chlóru) asi půl miliónu dětí (reálný odhad kolísá mezi 400 000 - 800 000). D. Halliday, humanitární koordinátor OSN roku 1997 odstoupil a oznámil, že důsledky embarga nesou znaky genocidy. M. Albrightová tehdy poznamenala, že je to "(přijatelná) cena". Nutno poznamenat, že později uznala, že to byla asi největší hloupost, kterou kdy řekla.

Ověření neověřitelného

Hlavní argumenty pro útok přednesl na zasedání RB OSN, americký generál Collin Powell dne 7. 2. 2003. Špionážní snímky obletěly svět. Vzpomínáte na jeho důkazy nebezpečných zbraní hromadného ničení? Smyšlené nukleární vyzbrojování (připomeňme, že Izrael útokem přes Saudskou Arábii o 22 let dříve nepozorovaně napadl a vybombardoval jediný irácký nukleární reaktor budovaný Francouzi) nepotvrzovala Baradajova mise MEEA. Také Blixova kontrolní mise UNMOVIC , kterou Irák pod mezinárodním tlakem znovu přijal po tom, co o tři roky dříve nesouhlasil s dalším pobytem Butlerovy inspekce (když se ukázalo, že někteří inspektoři shromažďují vojenská data nad rámec svého poslání – provádějí vojenskou špionáž ve prospěch USA) nenašla nic zásadního. Přitom 250 lidí s moderním detekčním vybavením (1 velké letadlo, 7 helikoptér) shromažďovalo intenzivně 3 měsíce dostupná data (viz např. jeho 12. čtvrtletní zpráva z 7. 3. 2003) a pod celosvětovým tlakem nic nebránilo výraznému rozšíření její činnosti. Jejím výsledkem byl i souhlas se zničením asi 70 raket Al Samoud 2 (k 7. 3. 2003 zničeno 34), u nichž se po rozboru mezinárodním panelem odborníků ukázalo, že po rekonstrukci v některém rozměru o nemnoho překračují rozměr (poloměr) povolený RB OSN Iráku po porážce v Kuvajtu.

Dvojitý podraz dvojího užití

Powellovy argumenty vyvraceli o několik dní později v mnohahodinovém televizním vystoupení přenášeném pakistánskou televizí přední iráčtí činitelé jako Tarik Azíz, Tahir al-Tikriti a další postavy známé později z "amerických karet". Jejich vysvětlení, doklady a filmové záběry vyvracely jednu špionážní fotografii a zprávu CIA po druhé.

Argumenty působily velmi věrohodně (je zajímavé, že o této významné tiskovce není příliš známo a nenašel jsem nyní ani žádný doklad na webu). Tisková konference analyzovala nejen zařízení jednotlivých továren (podle CIA "fermentorů"), ale třeba i technické detaily, proč rakety Al-Samoud 2 podle Iráčanů splňují podmínky RB OSN. I přes nesouhlas přistoupil Irák na jejich zničení a byly ukázány záběry jejich drcení pomocí pásových vozidel.

Irák byl v té době ochoten k zásadním změnám (odchod Saddama, volby). Na závěr této konference Iráčané uvedli:

• mohu ukázat, že něco mám, ale je téměř nemožné prokázat, že něco nemám, když mi druhá strana nechce věřit,
• jsme přesvědčeni, že USA jsou rozhodnuty zaútočit, ať jim dáme jakýkoliv důkaz.

Proč? Protože Irák hrál s mnoha zeměmi nebezpečnou psychologickou špionážní operaci – nakupoval na světovém černém trhu přesně podle seznamu zakázaných technologií dvojího užití, aniž by je užil k vojenské výrobě. Potřeboval věrohodně zastrašit své regionální protivníky a to se mu stalo osudným. Nakupoval či hledal plány výroby různých technologií a zbraní hromadného ničení, aniž by je kdykoliv se pokusil vyrobit. Druhá strana, která Iráku návody a komponenty prodala, měla "důkaz". Faktury. Důkaz, který ale nemohla nikdy před světovou veřejností přiznat. Odtud to nezdolné přesvědčení, maskované lživými argumenty. O to víc se potvrdilo staré úsloví: Kdo s čím zachází, s tím také schází.

Svět protestoval, OSN žádala dokončení práce inspektorů. Jako dnes slyším kolovrátek o nebezpečném Saddámovi s ZHN stále opakovaný Riceovou (tehdy v OSN) a Blairem. U nás nezapomenutelně Cyril Svoboda. Prokazatelně lhali vzhledem k realitě, nikoliv však vzhledem k poznatkům Američanů. Ale v politické kariéře to těmto užvaněným politikům kupodivu nevadilo. Jak jim lidé mohou dodnes věřit něco, co nebyla pravda, ale jen zpravodajská mlha?

Vyhodnocení války

Již tenkrát bylo možné předejít konfrontaci a údaje ověřit. Jak ale ověřit dvojitý zpravodajský podraz? Trvalý mezinárodní nátlak a inspekce fungovaly. Mohly přinést výsledek. Tím spíše to víme nyní - po válce. Po boji je každý generálem. Proč ale nevěříme, že je to účinná cesta i všude jinde? Přes všechny peripetie, které s tím mohou souviset? Koalice v čele s US Army slavně zvítězila nad sankcemi zdecimovaným Irákem bez vzdušných sil, který si sám zničil nejlepší rakety. Otevřel se prostor pro asymetrickou válku v uicích, otevřel se i prostor pro hrdiny - sebevrahy. Zbyla pachuť cílené blamáže. Ztracené životy, materiální a morální devastace. Rozvrácený systém. Nárůst nenávisti v celém regionu.

Rozhlédněme se: Kde je teď Libye, co udělala v současnosti pod tlakem Severní Korea? Co bude za 10 let? A co bude už brzy po prezidentských volbách v USA? Jak změní myšlení lidi, či celé jejich komunity v izolovaných oblastech informační dálnice internetu? Kde byla a je nyní třeba i Čína? Neřešme soužití starými metodami v novém a drahém technickém hávu! Cožpak se nad argumenty pro základnu takto nikdo nezamýšlí?

Radar k ochraně i špionáži

Podle určení systému je radar primárně určen k ochraně USA proti "mezikontinentálním balistickým raketám" (dosah 10 000 km), které vlastní jen několik málo nejvyspělejších států. Proto jej USA oficiálně za takových nákladů budují. Sekundárně se ve smlouvě objevuje jako účel i ochrana území jejich spojenců a přátel. Lidé si neuvědomují, že tento radar by byl účinný (alespoň ve smyslu zaměření a lokalizace) pouze proti raketám, které v Íránu, či okolních státech však vůbec neexistují a patrně dlouho nebudou, pokud vůbec (zato může plnit další funkce, a prohlášení generála Oberinga o 2 hodinách provozu denně to naznačuje). V místě největšího teoretického dosahu současných íránských raket někde u Varny nebo na Mamai je jeho paprsek při nejnižší možné elevaci nějakých 170 km nad povrchem. Níže letící rakety nezjistí. V polovině Černého moře někde v úrovni Ankary již 300 km a na jeho východním břehu již téměř 500 km nad povrchem. Některé balistické rakety mohou sice dosáhnout výšku 600 km, spíše však podstatně méně.

Prameny o ABM uvádějí, že v jednom testu byla balistická raketa zničena antiraketou 400 km od startu ve výšce 160 km. O technických detailech bylo v Britských listech již mnoho fundovaných příspěvků. Díky za ně! Přesto bych se zde krátce zastavil.

Střelba za obzor

Jednotlivé typy raket charakterizují letové parametry. Záleží na tahu motoru a délce hoření. Nejdále by raketa dolétla s minimální zátěží a optimálním úhlem (motor pak dodá největší rychlost a následně dosáhne vyššího apogea). Pokud nesou těžší hlavici, apogeum a dolet se samozřejmě snižuje. Pro největší dolet při určité zátěži existuje prakticky jediné řešení dráhy. Pro kratší dolety téže rakety se stejnou hlavicí existuje mnoho řešení. Některá jsou energeticky náročnější a tím se relativně snižuje efektivita, tedy váha nákladu. Při takovém kompromisu je možné dosáhnout i nízká apogea. „Náš“ vzdálený radar by pak díky kulatosti Země mířil většinou příliš vysoko, nebo by poskytl jen nedostatečný čas k navedení antiraket. Při nejpravděpodobnějším konfliktu na Blízkém východě (s možným, ale nepravděpodobným přesahem do jihovýchodní Evropy) by se tedy vůbec neuplatnil.

Dovedeme si ale vůbec představit vznik konfliktu někde jinde, pro který ho tak nutně musíme mít? Takového konfliktu, který by vyprovokoval Írán k ostřelování celého světa a teprve dodatečně by se rozšířil na Blízký východ? Ne. Je-li tomu tak, pak případné rostoucí napětí směřující k válečným akcím Íránu v regionu by skýtalo dostatek prostoru pro pestrou plejádu jak diplomatických, tak i účinných vojenských akcí přímo v oblasti.

Tlak na instalaci radaru ve střední Evropě má proto zcela jiné důvody, než jaké nám naši vládnoucí politici opakují. Možná si řeknete: Ale my to víme! Jo, mnozí jsou si jisti. Stačí číst webové diskuze: bránit se rozpínavosti nebo jen naštvat Rusy, proti arabášům, komačům, KSČSSD. Jen málo uvádí Írán. Nikdo neuvede Izrael.

Bližší pohled na chování amerických činitelů ukazuje trochu jinou skutečnost. Návrhy na účast ruských odborníků - za našimi zády, ujišťování, že proti Rusku radar není. I NATO uvažuje, že by měli být do projektu zapojeni Rusové. Proč tedy tak robustní radar uprostřed Evropy?

Je to tak mohutné zařízení, že je plánované na desítky let. Do jakého světa má být základna zprovozněna? POroti jakému nepříteli? Proti teroristům? Směšné. Kde jsou po pár letech takové hrozby, jako byla Libye, kam směřuje Severní Korea?

Přiznejme otevřeně, že jsou jiné důvody či strategické prognózy, o kterých je zakázáno mluvit.