7. 7. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 7. 2008

Děti noci Michaely Pavlátové

Ženy v ČR asi už brzo udělají revoluci, zatím točí velmi dobré filmy

Z častých rozhovorů se studenty a studentkami českých vysokých škol během mých pravidelných vyučovacích pobytů každé jaro v ČR v rámci programu EU Erasmus/Socrates a z diskusí ve vysokoškolských seminářích jsem nabyl dojmu, že mladé ženy v České republice nutně dříve nebo později udělají revoluci. Mnohé z nich jsou totiž daleko vnímavější, otevřenější, citlivější a inteligentnější než jejich kolegové mužského pohlaví stejného věku, kteří kolem dvaceti setrvávají stále ještě v chlapectví a většinou dost silné infantilitě. (To se pak v pozdějším věku u nich zřejmě rovnou převrátí v autoritativní, patriarchální otcovství, někdy provázené brutalitou, které skrývá slabost -- zřejmě víceméně tak, jak to zaznamenává většina českých hraných filmů, vzniklých po roce 1989.)

Ale hlavním důvodem, proč si myslím, že mladé ženy v ČR jsou na pokraji revoluce, je to, že ony žijí v moderním rovnoprávném světě jednadvacátého století, v němž mají kontakty s prostředím mimo Českou republiku; jejich kolegové stejného a staršího věku jsou však většinou dosud zaseklí kdesi na začátku století dvacátého, kdy jsou zvyklí, že se o ně matka a pak poslušná manželka starala a všechny ženy kolem nich je poslouchaly na slovo. Dnešní české mladé ženy si uvědomují, že jsou vnímavější a bystřejší než jejich mužští kolegové -- už prostě proto, že si rychle, intuitivně a podprahově všímají mnoha věcí, které muži prostě nevidí -- avšak přežívají v ČR v situaci velké nerovnoprávnosti. Vyvolává to u nich silnou frustraci, která dříve nebo později vyústí v revoluci -- muži nebudou vědět, co se to najednou děje, protože tu obrovskou mezeru mezi moderní mentalitou mladých žen a zastaralou mentalitou mužů vůbec nevnímají. Dosud žijí v životě, v němž se domnívají, že jeho podmínky a hodnoty určují oni.

Režisérka Michaela Pavlátová má velkou šanci stát se mluvčím této mladé, frustrované ženské generace v dnešní České republice. Když to říkám, neshazuji její nejnovější film Děti noci (Česká republika, 2008) na úroveň nějaké propagandistické feministické agitky. Pavlátová prokázala neobyčejnou citlivost už ve svém celovečerním debutu Nevěrné hry (2003), který líčil svět také z hlediska mladé ženy, frustrované necitlivostí současného světa, i když končil (stejně jako vlastně končí i Děti noci) víceméně smírně. Oba filmy, Nevěrné hry i Děti noci, mají mnoho společného; Děti noci jsou však výraznější, podstatně zralejší a realizované o hodně sebejistějším rukopisem.

Hrdinkou filmu Děti noci je mladá dívka Ofka, která podle katalogu z Karlových Varů "propadla zvláštní letargii: zatímco většina jejích spolužáků ze školy pokračuje ve studiu, ona odmítá opustit šalebné pohodlí dětství, jež se však rychle začíná měnit v dusnou past." Troufám si z katalogem polemizovat: tak to není.U Ofky se snoubí normální, očekávaný zmatek mladého člověka, který kolem dvaceti neví, co si počne se životem (mnozí se to nedovědí nikdy) s velmi citlivým a pronikavým vnímáním světa kolem sebe. Je frustrována. Vidí ho právem jako nepřijatelný a nepřátelský, avšak má pocit, že nemá asi vůbec smyslu o tom mluvit. Vždyť není s kým. Film je s pozoruhodnou sensitivitou nasnímán v pražské donedávna dělnické čtvrti Karlín, která se svými skladišti, polorozbořenými baráky a staveništěm stává velmi přesvědčivou metaforou neuspokojivého světa. Ofka tam pracuje u (promiskuitního) manžela své sestry ve večerce.

Vnějškově mají Děti noci konvenční milostný příběh: Mladý muž, s nímž Ofka chodí, je typický sebestředný sobec -- nedlouho po začátku filmu hrdinka zjistí, že je jí nevěrný. Rozejde se s ním a prohloubí to její trauma z neuspokojivé skutečnosti kolem ní, ale příčinou její frustrace není nevěrný partner, je jí -- obtížně slovy vyjádřitelná -- všeobecná neuspokojivost světa kolem. Její stárnoucí a do stereotypu stáří upadající otec to nechápe: "Máte přece dnes takové možnosti, proč se jich nechopíš? Proč nestuduješ?" -- "Nevím," odpovídá po pravdě Ofka. "Jsi líná," reaguje v neporozumění její otec.

Je to pro starší generaci asi frustrující -- konec nultých let ve svobodné České republice -- to by přece měla být naprosto spokojená léta. Jak to, že je mladá generace nešťastná?

Ale není to jen mladá generace -- v Pavlátové filmu jsou ženy frustrované snad všechny. Frustrace se snaží zbavit řvaním, když je nikdo neslyší, anebo v groteskní sekvenci, Ofka úporným tanečným pohybem. "Chci konečně zažít něco hezkého," stěžuje si Ofčina maminka. Má pocit, že je neskutečně stará, "a teď už to bude jen horší." S manželem si moc nerozumí, i když se oba stárnoucí partneři víceméně snaží spolu vyjít. Ofčina sestra je smutná, rezignovala na to, že je jí její manžel opakovaně nevěrný. "Na to bych si nikdy nezvykla," reaguje Ofka. "Ale zvykla," odpovídá sestra.

Muži všeobecně, zejména mladší muži, jsou však násilníci a sobci (během filmu je hrdinka dvakrát obětí pokusu o znásilnění a jednou je obětí přepadení), jsou to brutální a omezení jedinci, kteří nechápou nic.

Jedinou výjimkou je Ofčin dlouholetý kamarád z dětství, "podivín" (jak praví karlovarský katalog) Ubr (hraje ho velmi dobře Jiří Mádl, který se od Rafťáků a Snowboarďáků, jak se zdá, velmi rychle etabloval na současné české herecké scéně, při svém herectví má určité rysy klauna, i v Jakubiskově novém filmu Báthory vystupuje ve víceméně komické roli mladého ucha, neohrabaného katolického mnicha -- "špiona").

Ubrovo "podivínství" se projevuje především tím, že nosí brýle, hledá v popelnicích zajímavé předměty a je jediným člověkem v Ofčině okolí, který jí rozumí -- ona mu ovšem, protože je od svého okolí odcizená,zpočátku nedůvěřuje.

V druhé polovině se film více soustřeďuje na vznikající vztah mezi Ofkou a Ubrem -- zůstává víceméně nevyřčeno, zda se oba mladí lidé stali či nestali milenci. Je to v Pavlátové filmu vedlejší -- nejdůležitějším motivem ve filmu není Ofčin milenecký vztah.

Děti noci -- čti současná česká, mladá ženská generace -- jsou nesmírně dobrý film. Svým vnímavým vylíčením dneška je mezníkem v současné české kinematografii. Je to pozoruhodně zralé a citlivé dílo.

                 
Obsah vydání       7. 7. 2008
7. 7. 2008 Ženy v ČR asi už brzo udělají revoluci, zatím točí velmi dobré filmy Jan  Čulík
7. 7. 2008 Amerika a její Návštěvníci Ema  Čulík
7. 7. 2008 America and her Visitors Ema  Čulík
7. 7. 2008 Smutek paní Šnajderové -- neuvěřitelná esence trapnosti Jan  Čulík
5. 7. 2008 Lidská společnost není k žití? Jan  Čulík
7. 7. 2008 Kvůli radaru 20 hektarů lesa padne, 85 hektarů prořídne, přiznal Bursík Štěpán  Kotrba
7. 7. 2008 Týden.cz: Studie o radaru jsou nepřesné, přiznal Bursík
7. 7. 2008 Setká se ministryně Riceová se zástupci iniciativy Ne základnám? Vladislav  Černík
7. 7. 2008 8. 7.: Podpis smlouvy, kterou občané nechtějí
7. 7. 2008 Od úžerníků k nadnárodním firmám Jakub  Polák
7. 7. 2008 Nesvoboda na úvěr Linda  Sokačová, Ondřej  Slačálek
7. 7. 2008 Dva filmy, které se moc nepovedly, a jedna dobrá francouzská "komedie" Jan  Čulík
7. 7. 2008 ČSSD: Stavba amerického radaru v Brdech je krokem nelegitimním a nebezpečným
6. 7. 2008 Jakubiskova Bathory: Typický "euroentertainment" Jan  Čulík
7. 7. 2008 Letní motiv Petr  Hrbáč
7. 7. 2008 Bez komentáře
6. 7. 2008 Pronikání do složitostí registračního systému Jan  Čulík
5. 7. 2008 Agresivní politika hotelu Thermal je zaměřena proti ženám
5. 7. 2008 Stručný pozdrav z Karlových Varů Jan  Čulík
4. 7. 2008 Jsou za odporem české veřejnosti proti radaru v Brdech ruské a arabské peníze? Jakub  Rolčík
7. 7. 2008 Kursk - 65 let od bitvy, která rozhodla o porážce Německa Richard  Seemann
7. 7. 2008 Prosazení Václava Klause byl moudrý krok Štěpán  Kotrba
7. 7. 2008 Je Amerika darebácký stát? Štěpán  Steiger
4. 7. 2008 Immanuel Wallerstein: Když se tvrdí hoši rozhodnou být diplomaty Immanuel  Wallerstein
4. 7. 2008 Polsko odmítlo nabídku USA na raketovou základnu
4. 7. 2008 Jak Cizinecká policie v Praze bojuje proti cizincům
4. 7. 2008 Imigrační politika státu není věcí Cizinecké policie Milan  Daniel
4. 7. 2008 Fronty před cizineckou policií jako odvrácená strana otevřené náruče Štěpán  Kotrba
5. 7. 2008 Tato xenofobie není přijatelná - ale dělejte si, co chcete, ovšem otevřeně Jan  Čulík
6. 7. 2008 Imigrace Petr  Wagner
7. 7. 2008 Triumf stredovekej mysle Philip  Ball
7. 7. 2008 Prognóza Gazpromu: Evropa bude kupovat plyn za 500 USD
7. 7. 2008 Věcně o nevěcnosti: když se kýč schovává za morální imperativ Zdeněk  Vyšohlíd
7. 7. 2008 Znovu o Palestincích a Izraelcích Pavel  Urban
7. 7. 2008 Vzdělaní a lopaty
6. 6. 2008 Hospodaření OSBL za květen 2008

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
7. 7. 2008 Ženy v ČR asi už brzo udělají revoluci, zatím točí velmi dobré filmy Jan  Čulík
3. 7. 2008 Liška: Za poslední ročník mateřské školky povinně plaťte, aneb jak zezelenat zděšením Anna  Čurdová
9. 5. 2008 Mazuchové populistický výkřik do ztracena Štěpán  Kotrba
17. 3. 2008 Genderovské příčestí minulé Věra  Říhová
17. 3. 2008 Sobci, masochistky a ryby bez ploutví Darina  Martykánová
17. 3. 2008 Ke vztahům "muži - ženy"   
15. 3. 2008 Kecy o varlatech, aneb Je sobecké chování typická mužská vlastnost? Jan  Čulík
15. 3. 2008 Mužské sobectví ženám imponuje   
15. 3. 2008 Na debaty s českými machisty už nemám Darina  Martykánová
15. 3. 2008 "Cizinci se nevyznají v českých specifikách" Marie  Lipoldová
14. 3. 2008 Hradní mozek v kalhot(k)ách Jana  Bobošíková
14. 3. 2008 Testiculos habet et bene pendentes - Má varlata, a ta mu správně visí! Štěpán  Kotrba
7. 3. 2008 V Norsku musí být 40 procent osob ve správních radách podniků ženského pohlaví   
7. 3. 2008 Francouzky "asertivně vyhledávají sex"   
7. 2. 2008 Opravdu za všechno mohou chlapi? Jiří  Škuba

Český film RSS 2.0      Historie >
7. 7. 2008 Smutek paní Šnajderové -- neuvěřitelná esence trapnosti Jan  Čulík
7. 7. 2008 Ženy v ČR asi už brzo udělají revoluci, zatím točí velmi dobré filmy Jan  Čulík
6. 7. 2008 Jakubiskova Bathory: Typický "euroentertainment" Jan  Čulík
17. 6. 2008 Vzpomínkový optimismus Jan  Čulík
11. 4. 2008 Pražské jaro 1968 v českém postkomunistickém filmu Jan  Čulík
11. 4. 2008 The Prague Spring as reflected in Czech postcommunist cinema Jan  Čulík
3. 4. 2008 Bohdan Sláma: "Buďme na sebe hodní, nic jiného nemáme" Jan  Čulík
18. 3. 2008 O rodičích a dětech: Dobrý film, ale zase o tomtéž Jan  Čulík
26. 2. 2008 Mučení jako důkaz, aneb Jiří Křižan byl věštec Boris  Cvek, Jan Čulík
23. 2. 2008 How to resist death Jan  Čulík
22. 2. 2008 Czech Cinematography 1989 - 2007   
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede   
19. 1. 2008 Čtěte "disidentskou" knihu Jana Čulíka o současném českém filmu Jan  Čulík
30. 11. 2007 Jací jsme   

Filmový festival Karlovy Vary 2008 RSS 2.0      Historie >
7. 7. 2008 Amerika a její Návštěvníci Ema  Čulík
7. 7. 2008 America and her Visitors Ema  Čulík
7. 7. 2008 Dva filmy, které se moc nepovedly, a jedna dobrá francouzská "komedie" Jan  Čulík
7. 7. 2008 Smutek paní Šnajderové -- neuvěřitelná esence trapnosti Jan  Čulík
7. 7. 2008 Ženy v ČR asi už brzo udělají revoluci, zatím točí velmi dobré filmy Jan  Čulík
6. 7. 2008 Pronikání do složitostí registračního systému Jan  Čulík
6. 7. 2008 Jakubiskova Bathory: Typický "euroentertainment" Jan  Čulík
5. 7. 2008 Stručný pozdrav z Karlových Varů Jan  Čulík
5. 7. 2008 Lidská společnost není k žití? Jan  Čulík
5. 7. 2008 Agresivní politika hotelu Thermal je zaměřena proti ženám