A Stalin to tehdy věděl. Přichystal si do Teheránu arsenál vyjednávací taktiky a strategie od licitování, přes tvrdou pozici nekompromisního tlaku a nebál se i vydírat. Věděl, že jeho pozice je v daném momentu války neotřesitelná. Cílem bylo získat pro ,,Sojuz"v poválečné době,;tedy po vítězství; patřičné územní zisky.V Teheránu se jednalo o společném postupu protihitlerovské koalice, tedy ,, o knoflících na kabát, který ještě nebyl ušit". A pozice Spojeného království po boku U.S.A. byla tehdy vztahem chudé příbuzné, která obětovala svou bývalou koloniální slávu a velikost impéria smlouvou,,Land of leas",když pronajala za finanční a materiálovou pomoc U.S.A. ve společném úsilí své bývalé kolonie na 99 let.

Prvá podmínka Stalina bylo otevření druhé fronty. A pak ony územní zisky. Cíl byl zjevný a pochopitelný zároveň: Zúročit miliony obětí svých obyvatel v růstu moci poválečného impéria SSSR. Dostal příslib všeho co chtěl a kdyby vyslovil přání obdržet i hodinky s vodotryskem, tak by je bezpochyby dostal rovněž. Na místo zmíněných hodinek obdržel darem od královny V.Britanie 50 palců dlouhý meč vyrobený schiefeldskými mečíři s věnováním hrdinným obráncům Stalingradu.,,Jejich srdce byla skutečně z oceli"zašeptal Roosevelt dojatě se slzou v oku ve svém křesle. Stalin dostal kromě Kurilských ostrovů na dálném východě, části Finska a Polska i Československo, jako svrchované území politického a mocenského vlivu SSSR ve střední Evropě. Tedy nikoliv jen bezmoc opakovaně zrazeného a podvedeného Dr.Beneše, nikoliv jen nekonzistentní a slabý stav demokratických sil v Č.S.R po r.1945, ale prioritní zájem největší velmoci protihitlerovské koalice ukončit vítězně II.světovou válku diktoval tehdy rozhodnutí Roosevelta v Teheránu. ( Postupim to završila)

Fakt, že v Č.R. po válce byl instalován tzv. ,,Lege artis" komunismus se všemi důsledky po dobu 41 let byl důsledkem Teheránu, cenou za to, že válka byla ukončena vítězstvím nad Hitlerovým Německem v r.1945 a nikoliv třeba mnohem později, s možně odlišnými výsledky vytvořením nám dnes neznámého geopolitického uspořádání v Evropě. Občané Československa potvrdili nikoliv jen v odboji za šest let války, ale celou svojí poválečnou historií životů desítek generací svých obyvatel po dobu 41 let, že cena za vítězství na straně spojenců nebyla tehdy rozhodně ani malá, natož bezbolestná. Dnes si souhrn těchto příčinných souvislostí uvědomuje málokdo.

Opět se potvrzuje, že osudy geograficky malých zemí jsou marginálií v zorném pohledu jakýchkoliv velmocí. Je známo jen papírové odmítnutí oficiálního esthabilishmentu U.S.A. okupace Č.R. v r. 1968 SSSR a ostatními armádami Varšavské smlouvy. Čas plynul a trhnul oponou, velký ruský medvěd jsa uzbrojen se zhroutil. Co Roosevelt v Teheránu Stalinovi dal, to Bush senior na Maltě Gorbačevovi vzal. A jen proto mohlo dojít v Praze v r. 1989 ke zhroucení komunistického režimu a jen z toho důvodu mohli statisíce občanů na svých náměstích zvonit svými klíči. Dnešní situace je oproti té v Teheránu r.1943 naprosto odlišná. svět není zmítán světovou válkou, Američané sklízejí důsledky své poválečné iracionální zahraniční politiky za okolností kdy nejsou schopni počty svých nepřátel spočítat, natož se jim bránit. Jejich základny už nechtějí téměř nikde a americká zahraniční politika ,,vrtí psem" poněvadž celá ekonomika je koncipována jako ekonomika válečná. Děti americké zahraniční politiky mají různá jména. Kromě dávno zapomenutých Batistů, Salazarů a jiných jsou tu i ti nedávní. Saddám Husajn, Bín Ládín a z dříve prospěšných mudžahedínů v Afanistánu se stali internacionální teroristé kdekoliv na planetě. U.S.A je téměř bytostně potřebuje pro realizaci své agresivní vojenské strategie, poněvadž by jinak byl na světě nedej PánBůh mír a existence vojenského průmyslového komplexu by se stala zbytečnou.

Po Panamě a Polsku, které odmítly americké základny - vláda České republiky učinila proti vůli většiny svých obyvatel dne 8.7. 2008 tuto zemi ve snadný cíl pro kohokoliv i nevojenskými prostředky. Stydím se za představitele své země dnes, stejně jako před r.1989 i když ze zcela odlišných důvodů.