Hlavním hrdinou filmu je Sergej Maslov. Je to obyčejný člověk. Pochází z Rostova a žije v společném bytě v Petrohradě s manželkou a s dcerou, které je něco pod dvacet (a také s jakousi stařenou a Gruzíncem jménem Georgij (!)) Profesí je anesteziolog a doplňuje svůj malý plat úplatky. Ale není tvrdým, zločineckým podvodníkem. "Tak jaké umrtvení vám dnes poskytneme?" ptá se svého pacienta Pisareva. "Standardní, nebo...?" Jaký je v tom rozdíl," ptá se Pisarev. "500..." odpovídá Maslov. Pisarev říká svému společníku, ať mu dá 300. Když dostane dolary, Maslov vrací 200 neštastnému společníku, zamává ostatními penězi a říká: "Tohle je daň za poctivost. Měl jsem na mysli ruble."

Ve filmu je mnoho takovýchto epizod. Popogrebskij líší temné a obtížné aspekty moderního ruského života citlivě a s humorem. Svým nesmírně lehkým přístupem vyvolává sympatie a porozumění. Jeho humor dokazuje, že vnímá absurditu světa, a jeho postoj je plně v souladu s posláním jeho filmu: neztraťte se v chaosu a v nesmyslech, které lidé vytvářejí. Soustřeďte se na to, co je důležité. Prosté věci.

Vzhledem k tomu,že Sergej pracuje v nemocnici, měl by být schopen vnímat, jak důležité jsou ty nejčistší skutečnosti kolem něho. Ale on je nešťastný. Zraňuje ho to, že není více úspěšný. Že jeho vztah k manželce Kátě je už starý a unavený, všechno je už příliš známé. Že je Káťa těhotná a že nemají ve svých malých prostorách, kde žijí, už žádné místo na další dítě. Sergej má pocit, že selhal, je frustrovaný. A neexistuje vlastně nikdo, na kom si Sergej může svou frustraci vybít.

Ve filmu dochází k výrazné změně, když dostane Sergej nabídku, aby se staral o stárnoucího, ale vysoce populárního herce z éry sovětského filmu Zuravleva (hraje ho vynikajícím způsobem skutečná hvězda filmu ze sovětské éry, herec Broněvoj). Vzhledem k tou, jak jemně zacházel Sergej s Pisarevem, najme ho agentura pro péči o staré lidi jako lékaře, který bude Zuravleva každý den navštěvovat a za každou návštěvu obdrží padesátku. Tedy dolarů Samozřejmě, Maslov, který nemá peníze, nemůže tuto nabídku odmítnout.

Inteligentní a moudrý stařec Sergeje brzo prohlédne. Pochopí, co ho trápí, téměř okamžitě, a nabídne mu, že mu dá sice nepodepsaný, ale zřejmě pravý Repinův obraz, který mu visí na zdi. "Za ten obraz... si budete moci koupit celý nový byt a ještě vám zbude."

Maslov to samozřejmě všechno zkazí. Je hodný, ale není pracovitý. Jde se během dne napít s kamarádem, kterého delší dobu neviděl, a celé to skončí tím, že ho zbije partner jeho dcery (ta nedlouho předtím utekla z domova a žije s tímto mladým Pjotrem...) Avšak Maslov má určitý pochybný smysl pro čest a hrdost. Není ochoten přijmout od Zuravleva jeho charitativní dar, přestože zoufale potřebuje peníze. (Jeho manželka ho vyhodila z jejich pokoje, protože nechtěla druhé dítě.) A tak se Maslov rozhodne Zuravleva opustit, předtím ho ale uspí léky. Z obrazu nechá udělat kopii, pravý obraz ukradne a kopii vrátí do bytu.

Tahle strategie samozřejmě nevyjde a Zuravlev pak musí vysvětlovat policii, že Maslov je jen nepraktický a nemožný chaotik, nikoliv zloděj.

Postava Sergeje Maslova je neobyčejně dobře vytvořená. I když je příběh vyprávěn jeho očima, není zaujaty a Popogrebskij Maslova nijak nehájí. Jeho jednání je opravdu podlé a zbabělé. Avšak upřímný a citlivý herecký výkon způsobuje, že tato jeho hanba je jen tak tak vidět prostřednictvím náznaku jeho ironického úsměvu. Maslov je muž, s nímž sympatizujeme, avšak neomlouváme, jak jedná. Jsme svědky osudu moderního ruského člověka, který je vylíčen poctivě. Maslov má své chyby. Mohl by skutečně pracovat usilovněji. Nevadí mu, že občas používá nepoctivých metod. Avšak lidi, kteří jsou mu blízcí, miluje Maslov hluboce. Má silný pocit cti a hrdosti a nedopustí, aby vypadal jako hlupák. Není to úplně jeho vinou, že selhává, ale vlastně nemůže ze svých selhání nikoho vinit. Už totiž neexistuje žádný jediný ústřední nepřítel a kamkoliv Maslov vstoupí, zjišťuje, že si neví rady. Film velmi silně komunikuje tuto atmosféru bezmoci a neexistence jakéhokoliv směru v lidském jednání.

Od prvních okamžiků filmu Простые вещи vidíme věci. Sklenici polévky, bačkory, troubu, tapisérie na stěně, stínítka na lampu. Všechny tyto věci dodnes existují v každé ruské domácnosti, jsou to pozůstatky z komunistické éry, kdy byly předměty ve všech domácnostech totožné. Protože, konec konců, člověk přece jen má na tyto předměty určitou emocionální a vzpomínkovou vazbu, k tomuto chaosu věcí, který nás v každodenním životě obklopuje.

Avšak kromě toho, že to jsou reálie, které si všichni pamatují, soustředění filmu na věci má zásadní význam pro rozvoj příběhu i význam tohoto filmu. Tím, že se Sergej Maslov zaměřuje na věci a na peníze (to se děje důsledně celým filmem -- pořád se mluví o přesných finančních částkách, pořád se vznáší otázka "Kolik za to dostanu?"), ztrácí kontakt s tím, co ho činí šťastným. Sergej sleduje návnadu finančního prospěchu, a tak je odveden od Káti i od své dcery. Je zapotřebí velkého množství moudrosti, a nakonec rány do hlavy, než se Sergej poučí o tom, co je důležité. A důležité jsou -- prosté věci. Nejprve si Sergej myslí, že se to týká hmotných předmětů, ale nakonec pochopí, o co jde. Možná to zní banálně, když zdůrazníme, že se měl od začátku soustřeďovat na lásku a na rodinu. Tento film je velmi dobrý právě proto, že Popogrebskému se daří tuto skutečnost zdůraznit, aniž by to působilo banálně

Režisérův chladný a soustředěný pohled zaznamenává, jak jeho postavy jsou posedlé bezvýznamnými skutečnostmi, své argmenty Popogrebskij dokazuje prostřednictvím sarkasmu a suchého humoru, bez hysterie a bez explicitního poučování. Film obsahuje humor, ale zároveň podmanivý pohled na reálné a poctivé postavy v příběhu, který pobaví i vyvolává zamyšlení.