Borovno, Brdy, 4.5.2007, Beseda s premiérem Topolánkem, ministryní obrany Parkanovou a jejich vládním doprovodem

The village of Borovno, Brdy, Czech Republic, 4th May, 2007. A debate with Czech Prime Minister Topolánek, Defence Secretary Parkanová and other government officials.

First, it was interesting that the government delegation said that it would only debate the issue of the radar with the villagers from Borovno and Spálené Poříčí. You see, these are the villlages whose lord mayors support the Prime Minister ("Give us the money, we will accept the radar"). At Borovno, the debate started at 3.15 pm. Since a "rabbit telegraph" works here amongst all the villages, the Prime Minister was not in an empty hall. The large hall was overcrowded with citizens from many villages who came to tell the Prime Minister and the Defence Secretary what they think about their plan to build the radar monster here in Brdy. And it was not even yet known then, that two radars might be built in Brdy.

O smyslu služební cesty našich zákonodárců na Marshallovy ostrovy s cílem prohlédnout si radar protiraketové obrany, který by měl být modernizován a poté přemístěn do Česka, nemíním polemizovat. Zaujal mě však rozhovor s jedním z účastníků - poslancem Antonínem Seďou (ČSSD) a redaktorkou Marií Kudrnovskou v článku "Radar může poškodit zájmy ČR", v Haló novinách dne 4. 5. 2007, kde poslanec Seďa mimo jiné uvedl fakta, která upřesňují, jakou podobu by vlastně taková radarová základna měla mít.

Radar o hmotnosti 341 tun by podle poslance Sedi prý neměl rušit jakoukoli jinou komunikaci... Překvapivé sdělení, i přestože oficiální údaje americké Agentury protiraketové obrany uvádějí pásma vzdálenosti, ve kterých připouštějí rušení TV, rádiového vysílání, negativní vlivy kmitočtové interference, zakázané prostory pro zajištění bezpečného letového provozu, a další. Nejvíc mě ale zaujalo jiné vyjádření pana poslance Sedi: "Tento radar umí zachytit nepřátelskou raketu a sledovat její dráhu a zároveň ve stejném okamžiku navádět protiraketu. Mám zajímavost, která tady dosud nepadla. Součástí radaru musí být i další antény, radary, které jsou nutné pro komunikaci s celým systémem protiraketové obrany. Tato další zařízení by byla rozmístěna v okruhu asi jednoho kilometru od radaru". Ale česká veřejnost byla doposud informována, že se jedná o případnou výstavbu radaru. K čemu tedy mají sloužit ty další antény?

HaNo 4. 5. 2007, Marie Kudrnovská: Radar může poškodit zájmy ČR ZDE

Předem odhadnutelným a očekávaným výsledkem skončilo sobotní referndum o výstavbě americké radrové základny v obci Vísky a anketa v obci Příkosice.

Z 31 oprávněných se referenda se zúčastnilo 30 voličů. Všichni byli proti stavbě základny, řekl médiím starosta Vísek Lubomír Fiala (nestr.) Místní lidé podle starosty nechtějí zabránit postavení radaru jen v brdských lesích, ale přejí si, aby nestál ani jinde v České republice. Z 296 voličů v obci Příkosice se zúčastnilo ankety 232, tedy 78 procent. Všichni zúčastnění jednoznačně odmítli stavbu radarové základny, přestože v anketě měli na výběr z celkem čtyř možností. Mohli odpovědět nejen kladně či záporně, ale také, že o záležitosti nemají dostatek informací nebo že by jim základna USA nevadila.

První referndum uspořádala obec Trokavec. Ze 72 účastníků jich 71 odmítlo americký radar. V Míšově se v anketě z 96 oprávněných voličů proti vyjádřilo 76, čtyři občané souhlasí a třem byla otázka lhostejná. Druhého června proběhnou obecní referenda v Hvožďanech a Zaječově na Berounsku a v Těni a Hůrkách na Rokycansku. O týden později pak v sedmi obcích na Příbramsku, mimo jiné i v čtyř a půl tisícovém Rožmitále pod Třemšínem.

Když jsem se 9. 3. 2007 ptal generála Zbořila na různé technické otázky kolem uvažované radarové základny v Brdech, mezi otázkami byly i ty, jejichž souhrn tvořil sám o sobě odpověď na jednu otázku. Odpověď, kterou už sice znám, o níž ale očekávám, že ji alespoň dílčím způsobem potvrdí autoritativní zdroje. Přemýšlejte proto nad níže uvedeným souhrnem otázek i vy. Vzhledem k tomu, že dosah radaru i podle oficiálních údajů je dostatečný, aby pokryl veškerý letecký provoz nad Evropou, nyní vyklizený a nefunkční francouzsko-alžírský kosmodrom Hammaquir , funkční ruský kosmodrom Stancija Volgograd Kapustin Jar (Znamensk) 150 km jihovýchodně od Volgogradu (45°45'VD, 48°36'SŠ) , kde se testovaly nejmodernější komplety S-400 a testovací základnu Krasneznamensk v Kaliningradské oblasti (21°13'VD, 54°37'SŠ), kosmodrom a základnu Jasnyj (Dombarovskij) v Orenburské oblasti (59°50'VD 51°01'SŠ) ze které odstartovala komerční verze nosiče Dnepr s družicí Genesis Pathfinder-1 i ruský kosmodrom Pleseck 180 km jižně od Archangelska, nedaleko od železniční stanice Pleseckaja v Severním železničním koridoru (40°10' VD, 62°54' SŠ) , je tedy o čem přemýšlet.

Oskar Krejčí: Velké problémy malé základny raketové rozvědky ZDE

Pokud tu již byla pod shora uvedeným názvem -- byť s vykřičníkem -- citována šestistránková debata z desetistránkové tématické stati z amerického časopisu NEWSWEEK, zájem o ni velí napovězené taky poněkud dopovědět. Kdo zatím neví, oč šlo, nechť se zatím spokojí poukazem na to, že debatu o Bohu spolu vedli evangelický pastor Rick Warren a specialista v oboru neurověd Sam Harris; oba moderoval Jon Meacham. Diskuse trvala čtyři hodiny. Níže v textu následuje nesnadný pokus o stručné shrnutí toho, co bylo začato minule. Viz: "Nadělej prachy a natáhni bačkory!" A také nesmělý krátký komentář na předběžný závěr.

Proč mladí nechtějí volit sociální demokracii? Tak se v pondělí zeptal na stránkách Britských listů místopředseda mladých sociáldemokratů Adam Rykala. Jak už jeho funkce napovídá, cílem nebylo poskytnout námět k zamyšlení, či dokonce hlubší rozbor, jako spíše na místě, kde se dá "oslovit 11 000 zajímavých čtenářů denně" (jak hrdě hlásá banner pár palců pod jeho dotazem) zveřejnit trochu mladosociálnědemokratické agitace. On si pan Rykala na svou otázku tedy i sám zdatně odpoví, jen mezi důvody, proč nevolit sociální demokraty opomněl pár maličkostí. Překvapivě...

V sobotu 5.května 2007 využilo více než 30 000 osob možnosti navštívit v Hamburku během už sedmé Dlouhé noci muzeí 45 výstav s jedinou vstupenkou za € 13,--, a to do dvou hodin v noci.

Je to už známá hamburská kulturní akce, která letos po sedmé přilákala nejen lidi, kteří běžně chodí na výstavy, aby strávili začátek noci v muzeích. Na 45 výstavních místech se od 18:00 do 02:00 hodin do rána konaly speciální pořady. Bylo jich celkem 600. Všechna muzea a výstaviště byla pro ten večer a tu noc přístupná prostřednictvím veřejné hromadné dopravy, speciálně na tu noc seřízených autobusových a lodních linek. Návštěvníci si užívali uměleckých pořadů i výstav řemesel, hudby a literatury, ale také labužnických nabídek, až do posledního okamžiku před druhou hodinou v noci. Z dlouhé noci muzeí se tak stala nejen noc dobrých výdělků pro ty instituce, které se akce účastnily, ale taky dlouhá noc spokojených návštěvníků.

Začnem tragikomickým obrázkom uplynulých týždňov. Marec 2007: Európa je znepokojená plánmi na vybudovanie amerického protiraketového systému v Česku a Poľsku. Otvorene protestuje Nórsko, Belgicko, Francúzsko či vládni nemeckí sociálni demokrati a určité znepokojenie vyjadruje aj Javier Solana. Spoločne to označujú za zbytočnú až nebezpečnú provokáciu voči Rusku. Apríl 2007: dvadsaťšesť členských štátov NATO ústami svojho hovorcu "dospelo k zhode, že Európa je ohrozená iránskymi raketami". Spojenci sa zhodli, že Rusko sa nemá čoho obávať...

Táto situácia výstižne ilustruje, v akom postavení sa nachádza Európa vo vzťahu k vlastnej obrane.

Před několika hodinami jsem byl nucen přesunout se z místa A do místa B a čas strávený v osobním automobilu jsem si zpříjemňoval poslechem rozhlasu. Očekával jsem zprávy o oslavách výročí osvobození naší země tak jako tolikrát a nedočkal jsem se. Neslavíme totiž výročí osvobození ale výročí ukončení války.

Jak jsem před chvílí zjistil, není to pouze český rozhlas, ale stejně -- podle jednoho vzoru -- slaví 62. výročí ukončení 2. světové války až na jednu výjimku (Haló noviny) všechny deníky. V textu se objevují zmínky o tom, co dnes dělají naši státní představitelé, o otevření Sněmovny a Senátu veřejnosti a o americké armádě. Po přibližně 40 oslavách, kdy se jednostranně oslavovala Rudá armáda, se dnes stejně jednostranně oslavují vojáci američtí a když už není jiného vyhnutí, tváříme se, jako bychom ani nebyli osvobozeni, jako by pouze skončila nějaká světová válka.

V předvečer Svátku práce, který je v Rakousku již tradičně nazýván "Dnem nezaměstnaných" za účelem připomenutí z tohoto problému, vyplývajícího z chudoby, byla v tomto roce navíc prezentována publikace "Statistik Austria". Ministr sociální péče sociální demokrat Erwin Buchinger spolu s generálním ředitelem Statistiky Peterem Hacklem uvedli publikaci, z které vyplývá, že na základě podrobné analýzy provedené v roce 2005 je v Rakousku ohroženo chudobou jeden milion obyvatel , tedy každý osmý občan našeho jižního souseda.

Člověk, byť zastává stále totéž, může v různých prostředích působit zcela jiným dojmem. Tak se mé názory mnohým čtenářům Britských listů mohou jevit jako pravicově-konzervativní a mnohým diskutujícím na ChristNetu se naopak mohly zdát silně levicové a pokrokářské. Dále je zcela zřejmé, že táž slova v odlišných dobách a společenských kontextech znamenají zcela něco jiného. Konzervativní strana paní Thatcherové měla jiná ideová východiska než má strana pana Camerona. Liberalismus "volné ruky trhu" je v zásadě protikladný liberalismu, který klade důraz na existenci pravidel, jak o něm píše F. A. von Hayek. A tak je tomu se vším. Rád bych tedy shrnul a vysvětlil hlavní body svého politického přesvědčení.

Především mám sklon upřednostňovat konkrétní problémy před poučkami. Teprve tak se totiž může ukázat, jaké jsou meze aplikovatelnosti teorií a zásad, jaký mají smysl a nejsou-li to už jen zastaralé bláboly.

8. května 2007 tomu bylo 62 let, co nevyhnutelně muselo pro Německo přijít. Jeho Wehrmacht kapituloval 2077 dnů po přepadení Polska. Kapituloval před antihitlerovskou koalicí. Válku však Německá říše prohrála již čtyři roky předtím, když nejprve přepadla Sovětský svaz a koncem roku 1941 vyhlásilo Německo válku Spojeným státům. Vyhlásilo válku Sovětskému svazu - zemi s nekonečným lidským rezervoárem a Spojeným státům - zemi s nevyčerpatelnou ekonomickou mocí. Že je konečná porážka Třetí říše nevyhnutelná, ukázala stalingradská katastrofa v únoru 1943, pak již dva a čtvrt roku až do 8. května 1945 následovaly ústupové boje, při kterých hynuly miliony lidských životů.

Muzikál - rocková opera Jesus Christ Superstar autorů A. L. Webbera a T. Riceho, známý od sedmdesátých let, uvádí taktéž Městské divadlo v Brně. Zdařilé dílo je zde provozováno i v anglické verzi; snad proto onehdy začátkem května nápis neuváděl, že by bylo vyprodáno; jedno zívající sedadlo jsem viděl. Divadlo drží herce ve skromnosti; nemyslím jejich výplaty, i těmi jistě brání drzé ekonomické inflaci, ale kteří alternativní herci to vlastně vystupují, nutno hledat jedině na velkém vytištěném plakátě. Maličké lístky s konkrétním obsazením rolí ve prospěch každého diváka divadlo nechystá. Umělkyně a umělci by zpychli.

Napadlo mě při četbě článku Jindřicha Kalouse: "Nevím, čemu se divíme":

Jakou šanci by měla velmi módní, "trendy", "šik", "cool", mediální a reklamní kampaň na téma: "Jak je skvělé býti chudým!"? ptá se Hugo Fibiger:

Azylový dům "Dům Agapé -- Ruská" (Praha 10 -- Vršovice, Ruská 116) je prvním z azylových domů jiného typu nežli jsou klasické noclehárny, kde bezdomovci dostanou jen nocleh a polévku (což je dle našeho názoru i dle zkušeností naprosto nemotivuje a ani nedává možnost opustit život na ulici, ba naopak, na ulici je to spíše udržuje). Píšu první, ale mám samozřejmě na mysli první v naší republice, neboť v zahraničí zařízení tohoto typu běžně existují a úspěšně fungují (návratnost bezdomovců do "normální společnosti" je cca 80 procent).

Máme karnevaly nejenom v Rio de Janeiro jak si u vás mnozí myslí, ale po celé zemi, která je větší nežli Austrálie a počtem obyvatel taky nemalá, a máme řadu svátků státních i církevních, a jsme také často navštěvováni lidmi významnými ve smyslu = lidé, kteří pro nás mají význam, jako je kupř. skvělý exorcista Hugo Chavez i lidmi, kteří by tento exorcismus v zájmu lidskosti i lidstva podstoupit měli. O těch bude také řeč. A měli jsme výročí založení hlavního města Brasilia. Už je to, přátelé 47 let. A nebo taky 50, jak se to vezme, obojí se připomíná, ale těch 47 je oficiálnějších a padesátku budeme slavit za tři roky a to se Země zachvěje.

5.5. 2007 v Praze, na půdě filosofické fakulty University Karlovy se šedesát dva let po Pražském povstání konala konference proti militarizaci Evropy. Na 150 lidí, zastupujících 14 protiválečných iniciativ z 9 evropských zemí, se sešlo v Praze, aby prodiskutovali další postup v boji proti výstavbě protiraketového systému USA v Evropě.

PEACE DOESN'T NEED NEW MISSILES - WE SAY NO TO THE US MISSILE DEFENSE SYSTEM IN EUROPE

Faced with new US military plans to begin official negotiations with the Czech and Polish governments on May 10th, the signatories of this paper declare:

We voice our protest against the plans of the Bush administration to install a "national missile defense system" for the US on the territory of the Czech Republic and Poland. Most people in the Czech Republic and Poland, as well as in the rest of Europe, reject plans to host this system. We reject the official reasons given for the NMD project as mere pretexts.

Máj je měsícem svátků, které nejsou, snad krom založení státu, jako jediné spojeny s křesťanstvím. Jsou zasazeny do části roku, kdy se obvykle probouzí nový život a květy na všem zeleném přinášejí optimismus.

Prvním z nich je Svátek práce.

Jako hvězdička a pionýr jsem jej neměl moc rád, protože než jsem se dostal z průvodu domů, bylo poledne a největší utrpení bylo poslouchat projevy, kterým jsem nerozuměl. Také chůze v průvodu skýtala nebezpečí zásahu skobičkou, kterými naši starší spolužáci bouchali námi nesené balónky. Tehdy do průvodů chodili ti, co se báli.

Uplynulo dvacet let a situace se změnila. Dnes chodí opět ti, co se nebojí.

Letošní 1. Máj jsem strávil v Třeboni. Místní organizace KSČM, pojala oslavu v duchu tradic.

Přišli ti, co se nebojí -- tedy důchodci. Na připravených lavičkách posedávala zhruba třicítka spoluobčanů důchodového věku. Jim prý už nikdo nic neudělá. Celou tuto, řekl bych řídkou atmosféru, dokresloval projíždějící naleštěný žigulík v barvách VB a jeho věru tučná posádka, křičící z amplionu: Fuj, fuj, fuj, komunisti žerou hnůj.

Během návštěvy anglické královny v USA v pondělí udělal americký prezident George Bush zase faux pas. Ve svém projevu na jižním trávníku Bílého domu se zmínil o tom, že královna opakovaně navštěvuje Spojené státy a byla tam i při oslavách dvoustého výročí jejich vzniku. Řekl: "Americký lid je hrdý, že může Vaše Veličenstvo znovu přivítat v USA, v zemi, kterou znáte velmi dobře. Konec konců, večeřela jste s deseti americkými prezidenty. Pomohla jste našemu národu oslavovat jeho dvousetleté výročí v roce sedmnáct set- devatenáct set sedmdesát šest."

7000 pozvaných hostů se začalo smát a Bush se pokusil svou chybu bagatelizovat. Podíval se na královnu a řekl: "Pohlédla jste na mě, jak se matka dívá na dítě."

Evropa v těchto dnech zažívá událost, jež může představovat důležitý zvrat v jejích dějinách, ale přirozeně také nemusí. Osobnost politiků, kteří dokáží více než jen být korouhvičkou větru davového mínění, politiků s vizí a vlastní odpovědností je nutnou podmínkou pro jakoukoli společenskou změnu, mající větší ambice než jen hledání rovnováhy partikulárních zájmů. To je důvod, proč Churchill, Adenauer či de Gaulle zůstanou dějinnými pojmy, zatímco Chirac se vytratí z paměti jako slaboch a žvanil.

Jako nejnovější hru washingtonského absurdního divadla oznámila Bushova vláda rozšířený program raketové obrany. Je to velmi nákladný a přitom bezcenný podnik, v němž by Pentagon umístil v Evropě, nejspíše v Polsku a Česku, nový soubor antiraket, které by měly za úkol sestřelovat íránské rakety.

Zahraniční politika není něčím, co se dá vymýšlet za pochodu.Největší státníci - Bismarck, Salisbury, Churchill, Kissinger, dlouho a hluboce přemýšleli o historii, než se dostali k moci. Bohužel, jako jeho nemesis George W. Bush, ani Tony Blair se před tím, než se stal britským premiérem hlouběji nezajímal o mezinárodní politiku, píše britský konzervativní historik Niall Ferguson, který nyní učí na Harvardu, v týdeníku Sunday Telegraph.

Jako premiér se Blair snažil podporovat Evropskou unii více než jeho dva konzervativní předchůdci, zároveň podporoval Severoatlantické společenství, Spojené státy a rozhodl se obnovit britský jaderný deterent. To byla systematická politika. Jenže zároveň se Blair snažil být "mostem" mezi Spojenými státy a Evropou. Události posledních deseti let ukázaly, že je to velmi nepevný most.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.