Tento nový Bushův plán, který se stává předmětem ostré debaty v Evropě, má užít těchže nosných raket a antiraket, které agentura Pentagonu pro raketový deštník umístila na Aljašce a v Kalifornii a které tedy budou mít stejné vážné nedostatky i projevovat nepředvídatelné chování. Je zřejmé, že už nyní vyvolal plán na vytvoření americké protiraketové obrany v Evropě ochlazení vztahů mezi Amerikou a Ruskem a dokonce i ve vztazích Ameriky s některými evropskými partnery v NATO.

Moskva se dívá s podezřením na americkou raketovou základnu, která by vyrostla tak blízko hranic Ruska, a ani nepředstírá, že by oficiální vysvětlení , totiž že základna má sestřelovat korejské a íránské rakety, je pro ni přesvědčivé.

A pokud vám tento velkolepý plán nestačí, dověděl jsem se od jednoho pracovníka Pentagonu, že Pentagon má další plány, totiž umístit mobilní radary na Kavkaze, patrně v Arménii, Ázerbajdžánu nebo Gruzii, které by zjistily případné odpálení raket v Íránu či v Severní Koreji a poslaly by data radarové stanici v Česku. I když tento pracovník neuvedl, ve které zemi by ty mobilní radary byly umístěny, Rusové se domnívají, že by to byla Gruzie, a oficiálně oznámili této bývalé sovětské republice, že by se měla vyvarovat účasti na tomto kontroverzním raketovém deštníku.

Podle plánu Pentagonu bude silný radar pro monitoring postaven v Česku a protiraketový systém PAC-3 Patriot bude umístěn v Polsku. Další plány by rozšířily raketový deštník v Evropě a zapojily by jej do globálního deštníku. Evropští experti došli k závěru že tento systém, který nazvali "syn hvězdných válek", nijak nezvýší bezpečnost Evropy, ale bude výhradně hájit americké území.

Strategická doktrína Spojených států měla již dlouho před studenou válkou za cíl odsunout hrozby pryč od území Spojených států někam jinam. Zprvu toho bylo dosaženo suverenitou severoamerického kontinentu a kontrolou námořních přístupů. Později si tato strategie vyžádala i operace v Euro-Asii. Ve dvacátém století se toho cíle dalo dosáhnout akcemi námořnictva, ale začátkem dvacátého prvního století, kdy se nová technologie interkontinentálních raket rozšiřuje do tzv. darebáckých států, se situace změnila.

(...)

V minulosti, kdykoli se Moskva cítila ohrožena agresí z vnějšku, jak je tomu teď s plánovaným protiraketovým štítem, užila vždy prostředků, které zaručily, že její bezpečnost a územní celistvost bude zachována.

(...)

Konečný americký národní systém raketové obrany by měl několik úrovní. První úroveň má používat létající lasery, které mají ničit rakety ve stadiu odpálení.

Druhá úroveň má používat antirakety AEGIS (interceptors), které by rakety zasáhly během jejich volného letu a konečně třetí úroveň má využívat systému PAC-3, což je nejnovější verze systému Patriot.

Dráhy a dopady interkontinentálních střel jsou klíčem k pochopení logiky Washingtonu: každá raketa z Íránu, namířená na USA, musí letět přes střední Evropou -- právě proto USA usiluje o dohody o umístění antiraket v Polsku a radaru v Česku. Podobně rakety vystřelené ze severní Koreje by musely letět přes Aljašku, kde je již založeno velké centrum protiraketové obrany.

Opakovaně se vznáší otázka: proč dosud nebyli ochotni vyvinout vlastní systém protiraketové obrany evropští spojenci Spojených států? Je to důsledek strategického postoje, podle něhož evropské státy neočekávají konflikt se zeměmi, z nichž zřejm vzniknou raketové mocnosti - země jako Írán a Korea a donedávna Irák.

V Evropě se pracuje jen na jednom projektu MEADS (medium extended air defense system), což je společný projekt Německa, Itálie a USA, založený na systému PAC-3 (na současná verzi amerického systému Patriot).

Ve srovnání se systémem raketové obrany, který rozlišuje různé fáze letu rakety, je tento systém MEADS jen jednoduchou sítí radarů a protiraketových sil (silo je odpalovací základna). Ale i tento jednoduchý systém je již ohrožen technickými a politickými překážkami. Německý ministr zahraničních věcí Frank-Walter Steinmaier prohlásil, že Evropa uvažuje o vlastním systému raketové obrany, který byl obdobný americkému systému. Uvidíme, zda toto dozraje v novou iniciativu.

Evropský raketový deštník presidenta Bushe také není bez politických problémů: bylo by velmi povrchní považovat reakci Ruska za pouhé "řinčení šavlemi". I jen zběžný pohled na mapu ukazuje, že Moskva bere tuto hrozbu vážně. Rusko by bylo obklíčeno jako nikdy ve své historii. V minulosti, kdykoli se Moskva cítila ohrožena agresí zvnějšku, jako je tomu nyní s plánovaným protiraketovým štítem, vždy užila prostředků, které zaručily, že její bezpečnost a územní celistvost bude zachována.

Nepochybně bude vybudování balistické základny na ruské hranici Moskvou vnímáno jako dlouhodobá hrozba. Generál Igor Chvorov, velitel ruského strategického letectva, zdůraznil, že jeho jednotky mohou proti-raketové systémy v Polsku a Česku snadno zničit. Chvorov nebyl první, kdo vyslovil takovou hrozbu. V únoru 2007 nenechal generál Sovolotsov, velitel ruských raketových sil, mnoho pochyb o svém plánu zaměřit ruské nukleární střely na americké základny v Polsku a Česku, pokud USA prosadí svůj záměr.

Nicméně i když to může vypadat podivně, čím agresivnější jsou ruská prohlášení, tím více jsou evropské státy ochotny spolupracovat s USA a uplatnit na svém území americkou strategii. Po ukončení studené války nezní už ruské řinčení šavlí tak přesvědčivě jako dřív. Ale "ruský medvěd" by neměl být podceněn: Poslední dobou Putinovy protiamerické výroky, nesené tím, co považuje za arogantní mocenskou americkou globální politiku, dosahují intensity válečné horečky. Experti na Rusko se táží, zda tyto výroky jsou výrazem tradičního ruského stihomamu, a připomínají nám, že Putin je produktem ruské KGB. Na druhé straně, zatímco Putin vysílá varovné signály svým dřívějším satelitům, prohlašuje zároveň, že se Rusko nemá čeho bát, neboť jeho nové interkontinentální rakety Topol-M mají jsou nezaznamenatelné radarem a mohou americkým deštníkem proniknout.

Návrat ke scénářům studené války, i když vypadá nereálný, by neměl být brán na lehkou váhu. Jen několik dnů před Putinovým ostrým projevem v Mnichově hovořil S. B. Ivanov - ruský místopředseda vlády -- o plánu na znovuvyzbrojení Ruska v hodnotě 190 miliard dolarů. Jen v roce 2007 bude postaveno 17 nových mezikontinentálních raket; Do roku 2015 bude 45% obranných systémů nahrazeno novou moderní verzí. I když experti mají pochyby o schopnostech ruského průmyslu vyrobit moderní obranné systémy, jaké Rusko potřebuje, vzrůst napětí mezi Moskvou a Washingtonem je zcela zřetelný. Generál Solocov dokonce pohrozil, že Rusko odstoupí od 1987 smlouvy o nukleárních zbraních středního dosahu, která vedla k omezením výstavby nových raketových základen.

Za této ožehavé situace je vskutku nezbytné se ptát, zda vzniká nová studená válka. Oba výstřední politici, ruský a americký, jsou pod rostoucím vnitřním tlakem blížících se voleb v roce 2008.

Jsou tito dva politici opravdu ochotni zavléci náš nestabilní svět zpět do dávno zapomenutých dob, kdy vztah dvou nukleárních supervelmocí určoval vzájemný jaderný deterent?