8. 5. 2007
Rozpačité oslavyMáj je měsícem svátků, které nejsou, snad krom založení státu, jako jediné spojeny s křesťanstvím. Jsou zasazeny do části roku, kdy se obvykle probouzí nový život a květy na všem zeleném přinášejí optimismus. Prvním z nich je Svátek práce. Jako hvězdička a pionýr jsem jej neměl moc rád, protože než jsem se dostal z průvodu domů, bylo poledne a největší utrpení bylo poslouchat projevy, kterým jsem nerozuměl. Také chůze v průvodu skýtala nebezpečí zásahu skobičkou, kterými naši starší spolužáci bouchali námi nesené balónky. Tehdy do průvodů chodili ti, co se báli. Uplynulo dvacet let a situace se změnila. Dnes chodí opět ti, co se nebojí. Letošní 1. Máj jsem strávil v Třeboni. Místní organizace KSČM, pojala oslavu v duchu tradic. Přišli ti, co se nebojí -- tedy důchodci. Na připravených lavičkách posedávala zhruba třicítka spoluobčanů důchodového věku. Jim prý už nikdo nic neudělá. Celou tuto, řekl bych řídkou atmosféru, dokresloval projíždějící naleštěný žigulík v barvách VB a jeho věru tučná posádka, křičící z amplionu: Fuj, fuj, fuj, komunisti žerou hnůj. |
Občas se kolemjdoucí mladší spoluobčané zastavili u zajímavé atrakce, s úsměvem prohodili pár slov a pokračovali v chůzi. A to bylo vše. Mohli sice na místě podepsat petici k referendu o radarové základně, ale možná by si příliš zadali nebo je to nezajímalo. Dnes je 8. květen. Den, kdy skončila válka ve většině Evropy. Ne tak u nás. Nicméně, volno máme dnes. Nechci napsat: slavíme dnes - neboť neslavíme. Ani veřejnoprávní kanál televize nijak obzvláště nenaznačuje, že právě dnes bychom v podstatě měli oslavovat přežití našeho národa a zachování jeho další existence, o soukromých kanálech vůbec nemluvě. Spíš je tento aspekt rok od roku oslabován. V hlavním veřejnoprávním mediu nelze nalézt jediný film z produkce SSSR, tedy státu, který nesl hlavní tíhu bojů. Zdá se, jako by SSSR na osvobození Československa neměl žádnou zásluhu. Podle různých anket již mnoho spoluobčanů neví k čemu se májové svátky vztahují. Není se čemu divit. Lze za tímto jevem vidět selektivní vedení k zapomenutí? Nebude možné zanedlouho prohlásit tyto svátky za vyčpělé a zrušit je? Jak lze chápat fakt, že prodejní řetězce např. řetězec PENNY tyto svátky u nás nerespektuje a prodává, zatímco v Německu různé svátky respektuje a má zavřeno? Je to jenom proto, že v Německu se 8. květen neslaví? Jistě, chápu, pracovníci ocení příplatky za práci ve svátek a také ti, co nemohou vydržet 1 den bez nákupu. Obchody se musí hýbat. *) Na druhou stranu, v Bibli je psáno, že muž, který v neděli sbíral dřevo na oheň a porušil tak příkaz Jahveho, byl ukamenován. Možná by stálo za to, ctít významné svátky. Po rozhovoru s mladšími spoluobčany vím, že vážná témata jsou nežádoucí a lepší je být v nevědomosti, aby bytí bylo lehčí. Nemohu se ovšem zbavit pocitu, že právě tento postoj vytváří podhoubí pro nové konflikty a prolévání krve. Je tedy možné, že za nějaký čas budou opět ti, kteří se neskloní, prolévat krev za Čechy, aby poté, co ve svém boji uspějí, mohli být opět zapomenuti. Paradoxně mohou naše barvy opět hájit ti, co Česko nikdy neviděli, jako Volyňští Češi nebo Jugoslávští Čechoslováci, kteří hájili naše barvy v tamních horách a jimž bych chtěl věnovat vzpomínku. *) Pozn. JČ: V Británii jsou už dávno otevřeny všechny supermarkety o všech svátcích, snad jen s výjimkou 25. prosince. Jen v Německu zřejmě ještě platí zákon, chránící práva prodavačů v supermarketech o svátcích nepracovat. |