Dnes je jméno V. Klause pochopitelně spojeno především s aureolou prezidentského úřadu. On sám je nositelem úctyhodné řady čestných doktorátů a je mj. vysokoškolským profesorem. V ovzduší ještě málo vyprofilované polistopadové politiky se významně zasadil o vnímání politiky jako programově diferencované; v těchto intencích založil i ODS. Václavem Klausem iniciovaná "šoková terapie" a následně probíhající privatizace jsou ovšem vnímány rozporně (i jako "krádež století"). Přímo uvnitř ODS pak vznikla opozice vůči V. Klausovi, jež vedla ke vzniku Unie svobody a k dočasnému silnému odlivu voličské přízně pro ODS. Když se však poslanecký a senátorský sbor nedokázal sjednotit na vhodném nástupci na prezidentském stolci po V. Havlovi, byl posléze zvolen právě V. Klaus (i když také s pomocí hlasů KSČM). V rozmanitých průzkumech figuruje jako nejpopulárnější politik ČR. Už oznámil, že bude kandidovat také pro své druhé funkční období.

Nejrozšířenější český deník MFDnes, 20. března 2007 na první straně uvedl titulkem, že "Kongres USA se ptá Klause: Otepluje se planeta?" Hned na druhé straně a v mnohem výraznější podobě jsme mohli číst neméně sugestivní titulek: "Klaus, žádaný expert na klima".

Hned ten text MFD na první straně mate. Je formulován tak, aby čtenář nabyl jistoty, že v problematice globálního oteplování figuruje na jedné straně (u amerických "demokratů") bývalý viceprezident USA, Al Gore, a na druhé straně (mezi americkými "republikány") "stáli o Klause". V podtitulku ze druhé strany citovaného článku bylo napsáno: "Prezident vyrazil do boje proti ekologům. Jeho názory nyní zajímají i kongresmany ve Washingtonu."

Nemuselo by to okamžitě být vnímáno jako inzerce pro příští naše prezidentské volby. Kdyby to byla aspoň z polovice pravda tak, jak to mohou oči číst, znělo by to pro českého občana nanejvýš povzbudivě. Hegemon světové politiky a ekonomiky, USA, si -- nejen obrazně -- "jdou pro rozum" v citlivých a složitých otázkách životního prostředí do malé ČR a touží znát jmenovitě názor našeho pana prezidenta.

Problematika možných klimatických změn na naší planetě není nová. Zužovat tuto zřejmě citlivou tématiku jen na její "zelený" program není ani přiměřené; tím méně je to uspokojivě konstruktivní. V této souvislosti stojí jistě za připomenutí, že "zelenými" odmítaná atomová energie je zatím tím "nejčistším" zdrojem energie; i když v současnosti nemáme k dispozici konečné řešení otázky, co a jak optimálně činit s vyhořelým palivem. Největším kamenem úrazu v té "environmentalistické" problematice zřejmě není ani případné vyhodnocení jinak zřejmě v současnosti evidentních a dramaticky se projevujících klimatických trendů, nýbrž možný podíl lidské činnosti na jejich projevu. Spolu s tím pak jde ruku v ruce navazující otázka, zda zvláště průmyslová činnost, využívání ropy ve stále větších rozměrech, těžba dřeva v tropických pralesech nebo plýtvání elektrickou energií by neměly být v zájmu "trvale udržitelného života" nějak regulovány. Donedávna USA jako světově největší znečišťovatel našeho ovzduší (podílí se zhruba 25 %!) odmítaly přistoupit na jakékoli regulativní opatření. Druhým největším znečišťovatelem ovzduší je Čína (se 17 %). Nejznámějším regulativem je zatím stále tzv. Kjótský protokol, jehož krotké cíle a nedostatečná efektivita jsou stále právem kritizovány; málo se zatím oceňovalo, že se konečně začala i z globálních ekonomicko-politických pozic artikulovat problematika zemského klimatu.

Dlouhodobá pozorování Golfského proudu nám dávají vědět, že v druhé půli 20. století jeho severní rameno směřující směrem ke Grónsku, má jen 50 %-ní průtok teplé mořské vody proti předchozímu stavu. Přinejmenším by tato "anomálie" mohla být paradoxním příslibem jakési protiváhy skleníkovému efektu, z něhož jsou stále rostoucí obavy; alespoň pro západní Evropu. Na druhé straně zkusme nezapomenout na letošní zimu uprostřed Evropy; byla extrémně mírná, ne-li nejmírnější za málem dvě a půl století. V téže době v Kalifornii pomrzly skoro všude pomeranče; pěstitelé museli pro letošní rok odepsat prakticky celou očekávanou úrodu. V Karibiku největší počet nejpustošivějších hurikánů byl zaznamenán právě v posledních 10 letech. Stále ničivější v posledních letech jsou také tichomořské tajfuny El Niňo. V některých oblastech světa dochází teď pravidelně během "letních" veder k lesním požárům v rozsahu, jaké nepamatujeme. V Africe zcela viditelně přibývá oblastí s tragickým nedostatkem vody, o té zdravotně nezávadné ani nemluvě. Jen jako další ilustraci tohoto zvláštního stavu věcí si připomeňme, že se objeví jako "zajímavá informace" zpráva, že možná vbrzku nebudou mít lední medvědi v Arktidě kde přečkat léto, protože i na dálném severu tají ledovce, a nejen v Grónsku. Že také sibiřské řeky dodávají v létě mnohem více vody k severnímu pólu, zatím běžné pozornosti průměrného konzumenta zpráv uniká. Sibiřský permafrost (stále zmrzlá půda) přestává být, čím ještě donedávna byl, takže ze změklé v létě půdy se kromě vody uvolňuje i metan. Ten je 23x rizikovější pro další působení skleníkového efektu než dnes už mezi námi proslulý CO2. Abychom to moc nerozváděli: Pokud v předprůmyslovém období zůstávalo po celá staletí množství emisí metanu na úrovni zhruba 230 milionů tun ročně, dnes je to skoro 3x tolik (600 milionů tun). Přitom nepřehlédnutelné množství metanu vzniká v útrobách hovězího dobytka sloužícího jako zdroj lidské obživy rostoucího počtu obyvatel (přežvýkavci produkují 115 milionů tun metanu!), nehledě teď už třeba na to, že i spalováním biomasy vzniká každoročně 40 milionů tun metanu, zhoršujícího podmínky pro klima zítřka. (Je samozřejmé, že ve stručném příspěvku není možno uskutečnit vyváženou bilanci předpokladů pro příští stav klimatu.)

Dopis, jímž se jménem Výboru pro energii a obchod Kongresu USA obrátili dva jeho členové na V. Klause, je k dispozici na internetu zrovna tak jako Klausova odpověď. Bylo v něm zadáno pět adresných otázek k posouzení problematiky životního prostředí; rovněž s dotazy směrem k možným konkrétním opatřením v daných směrech. V. Klaus mj. hned v odpovědi na první otázku prohlásil, že "komunismus byl nahrazen hrozbou ambiciózního environmentalismu", který je založen na "šíření strachu a paniky". Zároveň vyjádřil názor, že "čím vyšší je bohatství společnosti, tím vyšší je kvalita životního prostředí". Sugestivně vyhlíží kategorické tvrzení, že "žádný zásah vlády nemůže zastavit to, aby se svět a příroda měnily". V. Klaus chlácholí tím, že "žádná planetární změna nenastává přes noc". Varuje před principem "preventivní opatrnosti". Je si jist tím, že "spontánní tržní síly" zajistí racionální chování společnosti a ochrání i občany i životní prostředí. Na otázku, zda mohou rozvojové země "pokračovat v navyšování emisí v nezmenšené míře", odpovídá varováním před diskriminací rozvojového světa "neliberálními" opatřeními. Environmentální politiku pojmenoval přímo "antioteplovacím `náboženstvím'", se zakukleným "protekcionismem všeho možného".

Na půdě shora zmíněného výboru Kongresu vlastní debata ke shora uvedenému tématu viditelně probíhala na základě podnětů daných poměrně stručným expozé Al Gora a velmi podrobným materiálem předloženým B. Lomborgem. Al Gore hned úvodem poukázal na to, že máme před sebou "klimatickou krizi" a že její evidence je "jednoznačná"; s tím, že je "globální" jak problém, tak nutnost jeho řešení. Varoval jak před "nekonáním" v této věci, tak zrovna tak před stranickou předpojatostí ve vztahu k ní. Kodaňský profesor Lomborg zcela jasně -- jako předpokládaný oponent Al Gora -- hned v úvodu prohlásil, že "globální oteplování je reálné a může za ně člověk". Na rozdíl od environmentalistů si je ale Lomborg jist tím, že důsledky změny klimatu se přeceňují.

Ve svém obsáhlém výkladu (se spoustou grafů, čísel a odkazů) Lomborg prezentoval zcela odlišnou stupnici priorit než Al Gore. Především tak učinil i proto, že kromě jiného také finanční nároky v jím upřednostňovaných položkách nevyžadují tolik finančních prostředků. Podle Lomborga má svět především věnovat disponibilní prostředky na vymýcení chorob a na zdravou výživu; pak uvádí liberalizaci obchodu a v několika průsečících upozorňuje na nezbytnost nezávadné vody. Klima se krčí až jakoby to poslední, čím by se měl okamžitě zneklidňovat, už pro ty enormní náklady, jež spojil hned s realizací Kjótského protokolu (180 miliard dolarů ročně). Vnímá problematiku změny klimatu jako "dlouhodobý problém", zatímco jiné jsou naléhavé už dnes.

Je přinejmenším zajímavé, že v souvislosti s možnými náklady k překonání stávajících nebo tušených problémů lidstva nepadlo v těch výchozích námětech slovo o tom, že jen udržení hegemonického postavení USA ve světě stojí ve vojenských výdajích každoročně stovky miliard dolarů. Ve zprávě CNN k diskusi v uvedeném výboru Kongresu bylo možno se dočíst o tom, že vůči Gorovu varování z očekávaného globálního oteplování zůstali republikáni "mraziví". Demokratická kandidátka na prezidenta USA, Hillary Clinton, prohlásila, že ta tématika oteplování Země je "nanejvýš znepokojující".

Z dostupných podkladů není zřejmé, že ideologicky stavěné formulace V. Klause daly závažný a nepřehlédnutelný podnět ke konstruktivní názorové výměně během vlastního projednávání ve výboru. Proč redaktoři tisku a dalších médií mystifikují? Proč dezinformují? Že by od někoho dostali "zadání"? K předvolební prezentaci pana prezidenta pro druhé funkční období? Potřebuje to Václav Klaus?!