9. 5. 2007
Nebourejme hroby!Před několika hodinami jsem byl nucen přesunout se z místa A do místa B a čas strávený v osobním automobilu jsem si zpříjemňoval poslechem rozhlasu. Očekával jsem zprávy o oslavách výročí osvobození naší země tak jako tolikrát a nedočkal jsem se. Neslavíme totiž výročí osvobození ale výročí ukončení války. Jak jsem před chvílí zjistil, není to pouze český rozhlas, ale stejně -- podle jednoho vzoru -- slaví 62. výročí ukončení 2. světové války až na jednu výjimku (Haló noviny) všechny deníky. V textu se objevují zmínky o tom, co dnes dělají naši státní představitelé, o otevření Sněmovny a Senátu veřejnosti a o americké armádě. Po přibližně 40 oslavách, kdy se jednostranně oslavovala Rudá armáda, se dnes stejně jednostranně oslavují vojáci američtí a když už není jiného vyhnutí, tváříme se, jako bychom ani nebyli osvobozeni, jako by pouze skončila nějaká světová válka. |
Svého druhu vrcholem byl ranní komentář Ivana Hoffmana v Radiožurnálu, který v tento den rovněž nehovořil o osvobození. Nemusíme prý bourat pomníky krasnoarmějcům jen proto, protože jsme kolaborantský národ. Také přístup. Za pana Hoffmana se stydím a nemohu s ním souhlasit. Říkejme si pravdu. My přece jsme osvobozeni byli! Osvobodila nás z větší části armáda Sovětského svazu, spolu s jednotkami rumunskými a československými, z menší části i jednotky USA. Nejspíš se osvobození ČSR zúčastnily ještě další národy, nechci se přít a nikomu neubírám jeho zásluhy. To je skutečnost a pokud si nebudeme schopni říkat pravdu bez zkreslení, potud se budeme muset soustavně stydět za své dějiny a za své představitele. Neomlouvá nás nic, ani historická vina bývalé SSSR za okupaci Československa v roce 1968. I to si přiznejme a dejme všechny události vedle sebe. Vždyť toto jsou opravdové dějiny našeho státu se vším všudy. Stránky pozitivní i negativní stojí vedle sebe a není na světě národ, který by měl jen kladnou historii. Jsou jen národy, které si to umějí a neumějí přiznat, národy, které se snaží svou minulost obelhat a národy, které jsou tak silné, že si přiznají i chyby. To co se dnes děje je jen další pokus o falzifikaci národních dějin. Možná, že jsme na prahu dalších menších nebo větších podvodů, protože vznikla instituce na "opravu dějin", řízená senátem. V této souvislosti mne těší snad jen dvě věci. Tou první je to, že Britské listy jsou otevřeny pravdě. Nesnaží se nic zamlčovat, neopravují ani nekádrují dějiny a jednoduše uznávají fakta. Reálně hovoří o úloze osvoboditelů ať pocházeli z Moskvy nebo Washingtonu. Druhá je víra v poznání pravdy jako takové. Pravdu totiž nepřelžete, nezakřiknete ani nezfalšujete navěky. Dříve nebo později se zase proklube nahoru a nikomu nepomůže zakrývat si oči nebo ucpat si uši. Ona totiž existuje bez toho, jestli se nám líbí nebo ne. A nepomůže proti ní ani exhumace vojáků nebo zbourání pomníků. |